Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho 1000 škol

 

sikana NNTB big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture

18
září
2018

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.

Kyberšikana je fenomén poslední doby. Vyskytuje se v minimálně 15 % případů. „Kluci ji vydírají nahýma fotkama, je mi jí líto,“ zní jedno z nahlášení týkajících se uniklých nahých fotografií či intimních videí. Kromě posměšků pak často následuje vydírání prostřednictvím sociálních sítí, které může na oběti zanechat dlouhodobé psychické následky. „Časté jsou i facebookové skupiny či stránky zaměřené specificky na zesměšňování oběti,“ vysvětluje osmnáctiletý spoluzakladatel aplikace Jan Sláma, který se s šikanou setkával především jako součást mlčící většiny. V té době nevěděl, jak obětem pomoct.

NNTB 3

Tým nenech to být

Sebevražedné tendence, sexuální narážky i sebepoškozování

Nahlášení s textem „Někdy mi říká, že se chce zabít nebo že byla na mostě a už chtěla skočit, ale rozmyslela si to,“ je naštěstí pouze výjimkou. Podobné psychické problémy, které stojí za sebevražednými sklony, mají souvislost i se sebepoškozováním. To je zde bohužel velmi časté. S vysokou četností se vyskytují i problémy se sexuální orientací či sexuálními narážkami. V minimu případů se u středoškoláků objevují informace o znásilnění. „Má kamarádka je šikanovaná, fyzicky i psychicky... A dokonce už ji chtěli i znásilnit... Chce být silná, ale už to dlouho nevydrží,“ ale dokazuje, že i takové se mohou objevit.

NNTB 1

Fyzické útoky nevymizely, objevují se až ve 47 % případů

Ačkoliv se vůči dřívějším dobám šikana přesouvá více do online prostředí, nechybí ani krádeže či fyzické útoky. „Dnes mu třískli hlavou o zeď takovou silou, až se sesul k zemi a chvíli mu trvalo, než se posbíral.“ Taková zpráva je spíše extrémním případem, nicméně autoři aplikace se běžně setkávají i s oznámeními fyzického napadení. Specifickými kategoriemi případů jsou poté domácí násilí, počínající anorexie, ponižování ze strany učitelů, sexuální zneužívání či drogy. Jak ukazuje „Kluci ze třídy si z něj utahují a myslím, že se necítí moc dobře a že ho to trápí, také mu vnucují marihuanu a musí kouřit jointy, aby zapadl do kolektivu,“ jsou právě drogy s šikanou často spojeny.

Odborníci se shodují, že odhalit tyto problémy je složité

„Podstatnou vlastností šikany je skrytost a nepřístupnost. Často všichni přímí, ale i nepřímí účastníci šikany z rozličných důvodů brání jejímu odhalení. A to i oběti. Pro oběť je bolestivé a zraňující mluvit o svém týrání, hrozí jí, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Je to podobná situace a bolest jako u oběti znásilnění. Často se oběť podřizuje tlaku skupiny, která velí, aby mlčela," uvádí specialista na řešení školního násilí a šikanování Dr. Michal Kolář.

NNTB 2

Štěpán se nemohl ve škole ani ukázat

Výsměch, urážky, skupinová kyberšikana, ničení osobních věcí i psychický teror. Tím vším si musel projít Štěpán Uhlík, který později autory Nenech to být oslovil s tím, že by o svém případu rád promluvil veřejně. „Byl jsem z toho na dně. Nemohl jsem se tam ukázat,“ uvádí při vzpomínkách na bývalou školu a drsnou šikanu, kterou zde prožíval. Šikana měla silný dopad i na jeho psychiku a vztahy s blízkými. Jeho spolužáci si založili na Messengeru skupinu, do které se nemohl dostat ani ji nahlásit. Zde si posílali různé upravené Štěpánovy fotografie s cílem ho ponížit. Jeho příběh jsme detailně zpracovali ZDE

Dokud neteče krev, učitelka šikanu neřeší

Štěpánův případ byl dlouho zlehčovaný vedením školy, které ho adekvátně neřešilo. „Bohužel, s podobnými případy se setkáváme čím dál častěji,“ konstatuje jeden z autorů platformy Nenech to být Pavel Ihm. Kromě příběhů dětí, které autory oslovují e-mailem či na Facebooku, tak plyne i z konkrétních nahlášení. Příkladem může být další případ. „Ve třídě je chlapec, který ostatním dětem ubližuje. Třídní paní učitelka situaci neřeší, když za ní žáci přijdou, aby chlapci domluvila, říká jen, že DOKUD NETEČE KREV, ať si to vyřeší děti samy.“

NNTB 4

 

Je potřeba pomoci školám i dětem

Právě s řešením šikany se autoři aplikace rozhodli školám v novém školním roce pomoci. Odborníci, kteří spolupracují na Nenech to být, se tak budou každým vážným případem individuálně zabývat a udělají maximum pro to, aby škola i žák dostali adekvátní pomoc. To je možné díky financím od zřizovatelů a sponzorů se zájmem o zlepšení kvality vzdělávacího prostředí, kteří mohou na rozšířené služby jednotlivým školám poslat sponzorský dar.

Lidé stále netuší, co si za šikanou představit

„Čím dál častěji nás zaráží, jaké tabu pro některé lidi šikana je. Hodně lidí si za ní nedokáže nic konkrétního představit. Její oběti se pak mohou cítit osamocené a bojující proti celému světu,“ vysvětluje spoluautor aplikace David Špunar důvod, proč se tým rozhodl o šikaně více mluvit. Je podle něj důležité, aby o šikaně psala média, mluvily slavné osobnosti a velký dopad mohou mít i videa youtuberů. Právě s těmi organizace často spolupracuje.

Další případy šikany najdete ZDE.

Úvodní foto: Wikipedia

Ostatní foto: NNTB

Čtěte dále

„Rozmazluji se radostí ostatních.” Češka měsíčně rozváží potřebným tunu jídla a propojuje generace

Zuzana Vránová není v pomáhání nováček, už tři roky dobrovolně z vlastní iniciativy rozváží měsíčně kolem tuny potraviny lidem v nouzi – teď v krizi tuny dokonce čtyři. Věnuje se zejména pomoci seniorům. Na nenadálou současnou situaci zareagovala okamžitě: „Já sama toho moc neumím, ale umím organizovat lidi, co něco umí,“ vysvětluje energicky a dodává, že okamžitě rozšířila své aktivity o šití roušek, šíření informací či roznos léků. Jak to vše před třemi roky začalo? „Mám ráda staré lidi, to už od dětství, tak jsem jim tuhle službu zkusila nabídnout. Zákazníky jsem našla brzy, i když pro staré lidi je typické, že sami sebe jako potřebné nevidí a odkazují na to, abych pomohla někomu jinému.

Jiří Pasz 6. 4. 2020

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.