Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho 1000 škol

 

sikana NNTB big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture

18
září
2018

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.

Kyberšikana je fenomén poslední doby. Vyskytuje se v minimálně 15 % případů. „Kluci ji vydírají nahýma fotkama, je mi jí líto,“ zní jedno z nahlášení týkajících se uniklých nahých fotografií či intimních videí. Kromě posměšků pak často následuje vydírání prostřednictvím sociálních sítí, které může na oběti zanechat dlouhodobé psychické následky. „Časté jsou i facebookové skupiny či stránky zaměřené specificky na zesměšňování oběti,“ vysvětluje osmnáctiletý spoluzakladatel aplikace Jan Sláma, který se s šikanou setkával především jako součást mlčící většiny. V té době nevěděl, jak obětem pomoct.

NNTB 3

Tým nenech to být

Sebevražedné tendence, sexuální narážky i sebepoškozování

Nahlášení s textem „Někdy mi říká, že se chce zabít nebo že byla na mostě a už chtěla skočit, ale rozmyslela si to,“ je naštěstí pouze výjimkou. Podobné psychické problémy, které stojí za sebevražednými sklony, mají souvislost i se sebepoškozováním. To je zde bohužel velmi časté. S vysokou četností se vyskytují i problémy se sexuální orientací či sexuálními narážkami. V minimu případů se u středoškoláků objevují informace o znásilnění. „Má kamarádka je šikanovaná, fyzicky i psychicky... A dokonce už ji chtěli i znásilnit... Chce být silná, ale už to dlouho nevydrží,“ ale dokazuje, že i takové se mohou objevit.

NNTB 1

Fyzické útoky nevymizely, objevují se až ve 47 % případů

Ačkoliv se vůči dřívějším dobám šikana přesouvá více do online prostředí, nechybí ani krádeže či fyzické útoky. „Dnes mu třískli hlavou o zeď takovou silou, až se sesul k zemi a chvíli mu trvalo, než se posbíral.“ Taková zpráva je spíše extrémním případem, nicméně autoři aplikace se běžně setkávají i s oznámeními fyzického napadení. Specifickými kategoriemi případů jsou poté domácí násilí, počínající anorexie, ponižování ze strany učitelů, sexuální zneužívání či drogy. Jak ukazuje „Kluci ze třídy si z něj utahují a myslím, že se necítí moc dobře a že ho to trápí, také mu vnucují marihuanu a musí kouřit jointy, aby zapadl do kolektivu,“ jsou právě drogy s šikanou často spojeny.

Odborníci se shodují, že odhalit tyto problémy je složité

„Podstatnou vlastností šikany je skrytost a nepřístupnost. Často všichni přímí, ale i nepřímí účastníci šikany z rozličných důvodů brání jejímu odhalení. A to i oběti. Pro oběť je bolestivé a zraňující mluvit o svém týrání, hrozí jí, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Je to podobná situace a bolest jako u oběti znásilnění. Často se oběť podřizuje tlaku skupiny, která velí, aby mlčela," uvádí specialista na řešení školního násilí a šikanování Dr. Michal Kolář.

NNTB 2

Štěpán se nemohl ve škole ani ukázat

Výsměch, urážky, skupinová kyberšikana, ničení osobních věcí i psychický teror. Tím vším si musel projít Štěpán Uhlík, který později autory Nenech to být oslovil s tím, že by o svém případu rád promluvil veřejně. „Byl jsem z toho na dně. Nemohl jsem se tam ukázat,“ uvádí při vzpomínkách na bývalou školu a drsnou šikanu, kterou zde prožíval. Šikana měla silný dopad i na jeho psychiku a vztahy s blízkými. Jeho spolužáci si založili na Messengeru skupinu, do které se nemohl dostat ani ji nahlásit. Zde si posílali různé upravené Štěpánovy fotografie s cílem ho ponížit. Jeho příběh jsme detailně zpracovali ZDE

Dokud neteče krev, učitelka šikanu neřeší

Štěpánův případ byl dlouho zlehčovaný vedením školy, které ho adekvátně neřešilo. „Bohužel, s podobnými případy se setkáváme čím dál častěji,“ konstatuje jeden z autorů platformy Nenech to být Pavel Ihm. Kromě příběhů dětí, které autory oslovují e-mailem či na Facebooku, tak plyne i z konkrétních nahlášení. Příkladem může být další případ. „Ve třídě je chlapec, který ostatním dětem ubližuje. Třídní paní učitelka situaci neřeší, když za ní žáci přijdou, aby chlapci domluvila, říká jen, že DOKUD NETEČE KREV, ať si to vyřeší děti samy.“

NNTB 4

 

Je potřeba pomoci školám i dětem

Právě s řešením šikany se autoři aplikace rozhodli školám v novém školním roce pomoci. Odborníci, kteří spolupracují na Nenech to být, se tak budou každým vážným případem individuálně zabývat a udělají maximum pro to, aby škola i žák dostali adekvátní pomoc. To je možné díky financím od zřizovatelů a sponzorů se zájmem o zlepšení kvality vzdělávacího prostředí, kteří mohou na rozšířené služby jednotlivým školám poslat sponzorský dar.

Lidé stále netuší, co si za šikanou představit

„Čím dál častěji nás zaráží, jaké tabu pro některé lidi šikana je. Hodně lidí si za ní nedokáže nic konkrétního představit. Její oběti se pak mohou cítit osamocené a bojující proti celému světu,“ vysvětluje spoluautor aplikace David Špunar důvod, proč se tým rozhodl o šikaně více mluvit. Je podle něj důležité, aby o šikaně psala média, mluvily slavné osobnosti a velký dopad mohou mít i videa youtuberů. Právě s těmi organizace často spolupracuje.

Další případy šikany najdete ZDE.

Úvodní foto: Wikipedia

Ostatní foto: NNTB

Čtěte dále

Jako první neslyšící startoval na zimní olympiádě. Jeho vášní jsou boby

Jakub Nosek se zapsal do historie jako první neslyšící sportovec, který se zúčastnil zimních olympijských her. Na ty v korejském Pchjongčchangu se dostal se sportem, kterému se věnuje necelé čtyři roky - s bobem. O sluch přišel kvůli onemocnění meningitidou ve dvou a půl letech. Přes různé sporty se dostal k atletice, která mu přirostla natrvalo k srdci. Jakuba lákalo stále něco nového, a tak objevil boby. To byl sport, kde mohl naplno využít dovednost z atletiky - rychlost.


Bára Voráčová 14. 12. 2018

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Sáhnutí na zadek, pusa spoluhráči nebo objetí. I takové projevy emocí bývají součástí fotbalových zápasů. Podle ruského zákona proti gay propagandě mohou hráči dostat za sáhnutí na zadek až 15 dní za mřížemi, pokutu za projevení náklonnosti nebo být deportováni za pusu spoluhráči. Česká reklamní agentura Havas Prague ve spolupráci s Amnesty International proto využila mistrovství světa ve fotbale konané v Rusku, aby na absurditu zákona upozornila. A jejich kampaň nyní získala prestižní ocenění za reklamní kreativitu Epica Awards.


Marie Škardová 13. 12. 2018

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublíži ...

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.