Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

V Sýrii inženýr, ve Francii myč aut. Dnes otevírá restauraci

 

syrska rodina restaurace francie big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

13

června
2018

Spolu se ženou a dvěma dětmi uprchli před válkou z Damašku. Rodina se rozdělila v Libanonu, aby se po roce a strastiplné cestě otce, dvaačtyřicetiletého Nabila Attara, opět setkala ve francouzském Orléansu, kam dříve rodina ráda jezdila na dovolenou. Nabil, původem softwarový inženýr, však musel v nové zemi začít od začátku, a tak rodinu rok živil mytím aut. Právě jídlo mu pomáhalo v integraci do společnosti už od počátku, protože tamní jazyk neovládal. „Neuměl jsem francouzsky, tak jsem pozval své sousedy, mého lékaře a pár dalších lidí a uvařil jsem pro ně,” vzpomíná. Záhy se mu naskytla příležitost zúčastnit se uprchlického kulinářského festivalu v Paříži, kde mu po svém velkém úspěchu a značné mediální pozornosti došlo, že to je dráha, na kterou by se chtěl vydat. Už v Damašku totiž ve sklepě vyráběl vlastní sýry. A tentokrát se rozhodl za svým snem jít. A daří se mu. Nedávno získal v aukci budovu omšelé restaurace v centru Orléansu a začíná s budováním té vlastní. A o tom, že bude věru rodinným projektem svědčí i skutečnost, že jeho žena Susanna se dala do studia hned dvou manažerských magisterských oborů, aby mohla restauraci vést po administrativní stránce. „Je to restaurace mých snů,” říká Nabil. Příběh rodiny přinesla UNHCR.

Nabil se svou ženou Susannou a dvojicí dětí, dnes ve věku 9 a 14 let, žili podle svých slov relativně šťastně v Damašku i v dobách počátku syrského válečného konfliktu. On pracoval jako softwarový inženýr, ona pro místní pobočku Ligy arabských států. Na odchod z vlasti prý neměli vůbec pomyšlení, jen však do doby, než se konflikt zhoršil a válka začala doléhat také na hlavní město. Jednoho dne byli nuceni uprchnout během několika hodin. Uchýlili se do sousedního Libanonu, odkud chtěli odjet do své oblíbené Francie, kam rodina jezdívala na dovolenou. Plán však zhatila závažná trhlina. Právě v Libanonu si manželé všimli, že Nabilovo vízum vypršelo. A tak se rozhodli, že Susanna spolu s dětmi odjede hned, on se pak k rodině přidá, až to bude možné. „Obnovit si vízum se mi nepodařilo a jediná možnost, která mi zbývala, bylo vydat se po silnici. Vůbec jsem si nepředstavoval, že to bude tak složité,” uvedl v rozhovoru pro UNHCR. S rodinou se shledal až po ročním odloučení, před dvěma lety, kdy byl celé rodině udělen uprchlický status.

syrska rodina francie restaurace 1

Nabil si obratem našel práci jako myč aut. „Tuhle práci jsem vzal, abych uživil rodinu. Je v pořádku začít úplně od nuly, pokud nemáte na výběr, ale měli byste se vždy snažit o víc,” myslí si.

Nabilovou odvěkou vášní však bylo vaření. Už v Damašku ve sklepě svého domu vyráběl sýr. Nikdy ale nenašel odvahu otevřít vlastní podnik. Když se proto na sociálních sítích dozvěděl v loňském roce o Refugee Food Festivalu, kontaktoval jeho organizátory, což jsou aktivní členové pařížské občanské společnosti. A už tentýž rok úspěšně vařil v rámci festivalu vlastní recepty hned ve dvou restauracích. Tam se také rozhodl, že ze své vášně učiní svou profesi. „Protože jsem přišel o všechno a musel jsem začít od začátku, rozhodl jsem se, že budu dělat to, co miluji - vaření,” nechal se slyšet.

A jeho sen se blíží naplnění. Jelikož ve veřejné dražbě ve francouzském městě Orléans byla přijata jeho nabídka na renovaci a zprovoznění zpustlé místní restaurace, může začít s budováním. Plánuje si vzít hypotéku na rekonstrukci prostor, které umožní pohoštění více než padesátky lidí uvnitř a další dvacítky na přilehlé zahrádce. „Pojmenuju ji Narenj, což v Sýrii znamená pomeranč. V Damašku totiž máme pomerančovník v každé zahradě a používáme pomeranče v mnoha jídlech,” vysvětluje Nabil.

A zapojit se hodlá i jeho žena Susanna. Dala se do studia dvou magisterských obchodních oborů, aby mohla v rodinné restauraci fundovaně pomáhat s vedením a administrativou. „Je to restaurace mých snů,” uzavírá Nabil.

Foto: Benjamin Loyseau / UNHCR

Čtěte dále

Násilí ze strany partnera nebo dětí. Stále více zoufalých seniorů volá na krizovou linku

„Jsem seniorka a žiji již několik let se svým partnerem. Ten se ke mně ale nechová dobře. Stále mi nadává, chce po mně, abych všechno uklízela a vařila, i když mi není dobře. On nedělá doma nic. Několikrát už mě srazil ve vzteku na zem, měla jsem všude modřiny i v obličeji a naražená žebra. Ale já to musím nějak vydržet. Splácím dluh, který jsem hloupě udělala, a z důchodu mi zůstává jen necelých šest tisíc korun. Kam bych tak asi šla? Jsem tu jako vězeň,“ svěřuje se se svou tíživou situací paní Alena, která před časem zavolala na Linku seniorů, kterou provozuje proseniorská organizace Elpida. Každý den na ni zavolá nejméně jedna seniorka nebo senior, kteří jsou oběťmi domácího násilí. Počet volání tak meziročně narůstá. Senioři totiž splňují všechny charakteristiky potenciální oběti domácího násilí. Mají zhoršený zdravotní stav, jsou méně samostatní, nebo zcela závislí na péči ...

HOAX: Ne, uříznutý poštěváček holčičkám nechybí

Facebooková stránka Miloš Zeman - prezident ČR (není oficiální stránkou prezidenta republiky) včera zveřejnila album 23 fotografií české muslimky a členky týmu HFC Kateřiny Gamal Richterové s bublinami, na kterých jsou texty jako: „Pane doktore, vidím všude nadržené muže”, „Ne, uříznutý poštěváček holčičkám nechybí”, „Protože hákový kříž už se nosit nesmí” nebo „Děvky šátek mít nemusí”. Album je doprovozeno popiskem: „Gamal Richterová, studentka islámského radikalismu spolupracující se státem financovanou organizaci HateFree Culture.” Jedná se o fotomontáž, která vychází z fotografie Gamal Richterové z letošního sobotního vyvrcholení akce Prague Pride, kde se lidé v našem fotostánku fotili s bublinami reagujícími na některé bizarní otázky, se kterými se občas LGBT lidé setkávají. Kateřina se vyfotila s bublinou: „Ne, nemůžeš se dívat.” Tento text z ní byl ...

„Označovat dlouhodobě nezaměstnané za parazity nikam nevede. Motivovat je se vyplatí,” říká sociální pracovnice

Úřady práce evidují množství lidí dlouhodobě nezaměstnaných, tedy těch, kteří jsou bez práce více než půl roku a jsou v jejich evidenci opakovaně. Podle Hany Doležalové z mostecké organizace K srdci klíč, která s těmito lidmi pracuje, jim v úspěšném návratu na pracovní trh často brání různé překážky. „Standardně jsou to tři věci. Buď je to závislost, rodina, nebo zdraví,” říká. Vrátit je zpět do pracovního procesu možné je, je však podle ní nutné překážku odstranit a člověka motivovat. Podle ní se taková píle dlouhodobě vyplatí. „ I kdybychom ty lidi zaměstnali jen na snížené úvazky, nebudeme je tolik dotovat, budou spíše schopni žít život v kladných číslech, budou odvádět do státní pokladny a budou se učit nové věci. Největší nadstavbou ale podle mě je, že to budou učit své děti,” vysvětluje. Právě organizace, v níž Hana Doležalová působí, se snaží v rámci nového progr ...

HOAX: Migranti znásilnili dvě holčičky v Kostelci

Na Facebooku se v posledních dnech začala šířit zpráva o údajném útěku dvou migrantů z Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí. Tito migranti měli znásilnit dvě dívky, které jsou nyní v péči psychiatra. Zpráva dále uvádí informaci o tom, že televize vše natočila, ale policie zakázala záznam odvysílat a o případu se nesmí mluvit. Zde je vyjádření Policie ČR.


HateFree Culture 5. 1. 2016

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.