Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Feťačka, nebo víla? Barevné vlasy jako zdroj urážek i obdivu

 

barevne vlasy big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

10
června
2018

Přestože netradiční barvičky, sestřihy a další úpravy vlasů patří již roky mezi trendy, stále se lidé, kteří se pro originální účes rozhodnou, setkávají s předsudky okolí. Své o tom ví například Alena, která se s nepříjemnou reakcí setkala u kosmetičky, ke které zašla kvůli úpravě obočí. „Udělala mi přednášku na mé vlasy, že to s tím roštím snad nemyslím vážně, ať to dám co nejdříve pryč. A že výrazné barvy si na hlavu patlají jen lidi, co jsou se svým životem nespokojeni a mají problémy,” popsala na sociální síti Alena, která aktuálně nosí hnědočerné dredy. „Už jako malá jsem dredy moc chtěla, ale dlouhá léta jsem se nechala ovlivňovat okolím, které mi neustále říkalo, že si s nimi zničím život, nenajdu práci, budu přitahovat divné lidi. Až před čtyřmi lety jsem se konečně rozhodla a další den jsem pyšně chodila po ulici s pocitem ,Tohle jsem konečně já!’” dodává Alena pro HFC. S jakými reakcemi se lidé s netradičními a výraznými účesy potkávají? A proč se pro svůj styl vlasů rozhodli? Zeptali jsme se některých z nich.

barevne vlasy 2

„Hlášky typu ,musí na sebe upozorňovat,´, ,papoušek kakadu`, ,s tímhle mi přijít žena domů, tak ji poženu’ a podobně jsem slýchala celý život. Bylo to od cizích lidí na ulici i od lidí, které znám,” popisuje pro HFC Klára, která podle svých slov střídá účesy a barvy podle nálady. „Tohle slyším nebo čtu skoro denně, že mám vlasy, jak kdyby se mi na hlavu vys*al papoušek. Že mám problém s tím, že na sebe neumím jinak upozornit. Určitě mě v dětství šikanovali nebo mě někdo zneužíval,” vypráví Petra. „Hlavně bývalý přítel pořád říkal, jak mě kvůli barevným vlasům vyhodí z práce. Teď mám dlouhé vlasy a skoro každých 14 dní mám jinou barvu. Začala jsem po rozchodu s přítelem. Jak se říká, pokud ženská změnila účes, skončila s ním,” dodává. „Taky jsem se potkala s lidmi, co tvrdí, že barevné vlasy nosí jen feťáci. Nenaděláte nic. Vždy se někdo takový najde,” doplňuje Thea s tyrkysovými vlasy.

barevne vlasy 3

Kvůli barvě vlasů mě nevzali do práce

S komentáři či poznámkami se setkává mnoho lidí. Občas však můžou předsudky kvůli vzhledu mít i vážnější dopady. „Mě kvůli růžové barvě vlasů nevzali do práce,” říká Žaneta. „Byla jsem na pohovoru v jedné spořitelně. Na konci pohovoru mi paní řekla, že se jí líbím, že by mě hned vzala, ale jen jestli si obarvím vlasy,” přibližuje situaci. „Řekla jsem, že ne, potřásla jí rukou, rozloučila se a odešla,” doplňuje a dodává, že ve městě se také setkala se situací, kdy na ni neznámé ženy koukaly s otevřenou pusou a jedna poznamenala: „No ty vole, viděla jsi to?”

barevne vlasy 1

Také Barbora musela řešit velmi nepříjemnou situaci, když si na ni podle ní kvůli růžovému melíru ve vlasech zasedla učitelka na střední škole. „Rozhlásila po celé škole, že jsem feťák a vařím u rodičů ve sklepě pervitin. Veškeré problémy ve škole jsem měla díky ní. Stres mi dal natolik zabrat, že jsem mnohdy týden nemohla usnout a zaspávala ve škole, což mi k odlepení nálepky feťáka moc nepomáhalo,” popisuje a dodává, že s nepříjemnými reakcemi na své neonově žluté vlasy se bohužel setkává i v rodině. „Sestra a táta to odmítají pochopit a vysmívají se mi. Druhá sestra a mamka to už pochopily, ale pořád si ťukají na čelo. Ohrazuji se tím, že je to můj život a ať mi do toho nekecají. Čas od času se naštvu, prásknu do stolu a řeknu, že jakou si mě vychovali, takovou mě mají, tak ať se s tím smíří,” vysvětluje Barbora.

barevne vlasy 4

Je jedno, co mám na hlavě, důležité je, co mám v ní

„Většinou se usměji. Je jedno, co mám na hlavě, důležité je, co mám v ní. Nehádám se s lidmi, kteří jsou plní předsudků pro to, jak člověk vypadá. Názor nezmění a mně to jen bere energii, kterou raději věnuji něčemu užitečnějšímu,” reaguje na otázku, jak se s negativními reakcemi vypořádává Lusy, která miluje svoji modrou barvu vlasů připomínající oceán. Dodává, že skoro měsíc strávila na Floridě, kde se s negativními komentáři nesetkala. „‘I love your hair’ byla nejčastější věta, kterou jsem slyšela každý den i několikrát,” vypráví.

Podobně se k nepříjemným reakcím staví Mária. „Možná, že mají v něčem takoví lidé pravdu, ale myslím si, že v dnešní době musí být člověk trochu blázen, aby zvládl dnešní chaos. Barvu jsem si nedala kvůli samotě a ani nepotřebuji být středem pozornosti. Je to spíš tím, že je ta možnost mít barevné vlasy a tak nějak oživit tu zastaralou fádnost. Svět jde vpřed, tak proč by nemohla jít i barva nebo účes,” myslí si. Theu takové reakce mrzí, ale nedává to najevo. „Snažím se to neřešit a nedávat najevo, že se mě to nějak dotklo, protože jim nechci dělat radost,” vysvětluje.

barevne vlasy 5

Hele mami, to je víla

Barevné vlasy a netradiční účesy ale nepřinášejí jen negativní reakce. Podobně četné jsou podle jejich nositelů i reakce pozitivní. „Ty negativní pak smaže, když na ulici slyšíte, jak si holky šeptají mezi sebou, jak mám krásnou barvu a že vždycky taky chtěly takovou,” vysvětluje Kateřina, která aktuálně nosí růžové, modré a vínové prameny. „Když jsem dělala na recepci, měla jsem jedovatě červenou barvu. Ředitel přišel do práce a od dveří křičel, že je to nádhera a že nám ta recepce celá svítí. Když jsem dělala v telekomunikacích na prodejně, tak mi vlasy klienti také chválili. Nejkrásnější zážitek pro mne ale byl s jednou důchodkyní, kterou jsem znala od vidění z města. To jsem šla s delší patkou a vystříhanou stranou nad uchem a vyholeným ornamentem a ona mi to chválila, že je to úplně skvělé, že kdyby byla mladší, tak by si to taky užila,” vypráví Klára.

barevne vlasy 6

„Pokud jde o pozitivní reakce, je jich nespočet a v okolí dokonce dávám jiným ženám i odvahu do toho jít. I kamarádky chodí, abych je obarvila,” přidává se Mária. Většina oslovených žen se také shoduje, že nejkrásnější reakce přicházejí od dětí. „Některé vůbec nevědí, jak reagovat. Některé čumí s vykulenýma očima, jiné na mě ukazují a křičí ,Hele mami, to je víla!’“ shrnuje Barbora.

Foto: Uživatelky FB skupiny Barevné vlasy - extrémní barvičky, účesy...

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.