Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Pražské Bio Oko spustilo citlivé projekce pro lidi s autismem. A mají úspěch

 

oko autisticke projekce big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

12
května
2018

Ztlumené osvětlení i zvuk, film bez reklam a možnost volného pohybu po místnosti. Tak vypadá promítání v rámci nového projektu Kino v klidu, který nabízí lidem s autismem, poruchou pozornosti či mentálním postižením možnost užít si projekci v ideálním prostředí. Stává se totiž, že děti s autismem nebo jiným handicapem standardní projekci ruší, a proto s nimi rodiče raději do společnosti nechodí. Kino v klidu odstartovalo v dubnu v pražském kině Bio Oko a sklízí nadšené reakce. „Jeden z nejlepších projektů poslední doby, vstřícnost obrovská, atmosféra skvělá. Cítíte se skvěle, ačkoliv máte tendence stále děti usměrňovat, protože nejste prostě zvyklí, že to nikomu nevadí. Doufáme, že se projektu bude nadále dařit. Navštívili jsme se třemi dětmi, do sálu jsme mohli i s kočárkem,“ uvedla například na facebookové stránce návštěvnice Aneta Šámalová. A projekce není nijak omezena, zúčastnit se může každý. „Chtěli bychom, aby se lidé v sále kina cítili dobře a aby si alespoň na chvíli oddechli od každodenního stresu,“ uvádějí zakladatelé.

Na počátku stála zkušenost režisérky Alžběty Kovandové. Ta se v rámci stáže ve Velké Británii setkala s konceptem promítání filmů pro děti s PAS. S Drahou Kráčmarovou, která stojí za spolkem Paleta Letovických Aktivit, se pak rozhodly realizovat nápad i u nás. „Zkusit něco podobného v České republice nás napadlo díky osvětě, kterou dělá spolek Děti úplňku. Díky jejich aktivitám jsme si uvědomily, v jaké izolaci se rodiny takto handicapovaných lidí nacházejí. Chtěly jsme jim dopřát aspoň občas zažít to, co je pro nás tak běžné – zajít si do kina, v klidu, bez obav,“ vysvětluje pro HFC Draha Kráčmarová.

Příprava projektu trvala půl roku a postupně se do něj zapojilo několik dobrovolníků i institucí. „Vynikající spolupráce byla s kinem Bio Oko, pan ředitel David Beránek za projektem od počátku stál a dal nám volnou ruku,“ popisuje Kráčmarová. Zásadním přínosem bylo podle autorek také spojení s Národním ústavem pro autismus. „Nejprve jsme spolupracovali s terapeutem Hynkem Jůnem, který navrhl rozšířit cílovou skupinu z lidí s autismem také na osoby s ADHD a mentálním postižením. Společně s ním jsme dali dohromady dotazník základních potřeb, který se šířil na internetu a který během měsíce vyplnilo kolem 140 lidí. Na základě podnětů od diváků, které vzešly z dotazníku, jsme pak celý projekt připravili,“ říká Kráčmarová.

oko autisticke projekce 1

V Kině v klidu proběhla už dvě promítání filmů. „Obě akce proběhly v pohodě a měly vysokou návštěvnost. Kino projekci moc hezky připravilo, vše probíhalo jaksi samozřejmě a příjemně. Máme pěkné zpětné vazby, většina z nich vypovídá o tom, že se diváci cítili uvolněně a dobře. Pro mnohé z nich to byla vůbec první návštěva kina,“ raduje se Draha Kráčmarová. Personál kina byl kvůli novým projekcím speciálně vyškolen odbornými pracovníky z Národního ústavu pro autismus. Zaměstnanci tak nebyli případným neobvyklým chováním diváků zaskočeni a byli připraveni pomoci.

Projekce v rámci projektu Kino v klidu budou probíhat v lichých měsících první pondělí v měsíci od 15:30 a v sudých měsících první sobotu v měsíci od 10:00. Jsou přístupné nejen pro jednotlivce a rodiny, ale i speciální školy nebo sociální služby. Už 2. června se můžete těšit na film Pračlověk, o hrdinovi Dugovi z doby kamenné.

Líbí se vám Kino v klidu a rádi byste promítání zažili i ve vašem městě? „Naší snahou je rozšířit Kino v klidu po celé republice, aby byl projekt přístupný i pro rodiny mimo Prahu. V případě zájmu zdarma poskytneme jednotlivým kinům veškeré know-how a zajistíme vše potřebné. Na našem webu kinovklidu.cz je k tomu připraven online formulář, je možné nás oslovit i přes mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,“ uzavírá Draha Kráčmarová.

Foto: Matěj Stránský / Respekt

Čtěte dále

„Když je někdo na vozíku, neznamená to, že své tělo nepoužívá,“ říká tanečnice

„Svá těla nepoužíváme jen tehdy, když jsme mrtví. Tělo dýchá, srdce rozlévá do organismu krev, která pulzuje celým člověkem,“ říká šéfka taneční skupiny pro lidi s hendikepem Proty Boty Kateřina Hanzlíková a dodává: „Když je někdo na vozíku, neznamená to, že své tělo nepoužívá. Používá ho stále, jen třeba trošku jinak než my chodící.“ Taneční skupina funguje už téměř dvacet let, střídají se v ní různí tanečníci i tanečnice a svá představení zaměřuje na témata, jako je třeba svoboda vs. hendikep. Kdo jsou a jaké mají příběhy? „Dáša byla ve skupině pět let, od narození má nemoc, kterou překládáme jako lámavost kostí,“ vypráví Kateřina.

Jiří Pasz 3. 6. 2020

„Neděláme to schválně," říká dívka žijící s hraniční poruchou osobnosti

První roky dětství strávila dvacetiletá Ari v kojeneckém ústavu. Poté potkala svoji pěstounku, u které až do dospělosti vyrůstala. Život bez rodiny v raném dětství v ní však zanechal pocity nejistoty a osamělosti, se kterými se potýká dodnes. „Je to vidět v přístupu k životu. Nikomu nevěřím a nedokážu si vytvořit pocit rodiny a bezpečí. Je to osamělý život a svět ti může víc ublížit, protože nemáš důvěru k ničemu,” popisuje Ari. V dospívání jí byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, která dle jejích slov ovlivňuje celý život.

Marie Škardová 2. 6. 2020

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.