Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Odmítla opustit bělošské místo v kině. Nyní bude první ženou tmavé pleti na kanadské bankovce

 

viola desmond big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

10

dubna
2018

Viola Desmond, o které se často mluví jako o kanadské Rose Parks, se stala první osobou černé pleti, jež bude zdobit kanadskou bankovku. Tato podnikatelka a kosmetička z Halifaxu se zapsala do historie roku 1946, kdy odmítla opustit místo určené bělošským divákům kina. Byla z něj odvlečena a odvezena do vězení. Později jí byla uložena pokuta. Přestože neuspěla ani s odvoláním u Nejvyššího soudu, stala se inspirací pro řadu dalších aktivistů. Banka Kanady odhalila podobu nové desetidolarové bankovky s Desmondiným portrétem začátkem března, u příležitosti Mezinárodního dne žen.

 

Kanadský ministr financí Bill Morneau a guvernér kanadské centrální banky Stephen S. Poloz společně odhalili podobu nové bankovky v hodnotě deseti kanadských dolarů 8. března, na Mezinárodní den žen. Morneau vybral Violu Desmond jako osobu zobrazenou na nové bankovce poté, co vyhlásil otevřené výběrové řízení, ve kterém mohl každý nominovat některou z ikonických Kanaďanek. „V tento den před dvěma lety - na Mezinárodní den žen - jsem já a premiér Trudeau vyhlásili, že nastal čas, aby byla kanadská žena reprezentována na kanadské bankovce. Od té doby, z velké části díky její sestře Wandě, se víc a víc Kanaďanů dozvědělo o pozoruhodném osobním příběhu Violy Desmond, o odvaze a důstojnosti. Slouží jako inspirace všem Kanaďanům a působí jako silná připomínka toho, jak činy jedné osoby mohou pomoci spustit změnu napříč generacemi,” řekl ministr Morneau.

viola desmond 1

Viola Desmond se zapsala do historie v listopadu 1946, když téměř deset let před tím, než Rosa Parks zažehla hnutí za občanská práva ve Spojených státech, podobným aktem odporu rozbouřila Kanadu. Tehdy dvaatřicetiletá podnikatelka a kosmetička z Halifaxu v Novém Skotsku nechtěla nic jiného, než zabít čas sledováním filmu, zatímco se jí opravovalo auto. Aniž by si byla vědoma toho, že se v místním kině očekávalo od černochů, že budou sedět na balkoně, požádala pokladní o lístek do hlavního, spodního patra kina. Ta jí ale dala lístek na balkón, což Desmond zjistila, až když podávala lístek uvaděči. Jelikož si myslela, že došlo k chybě, vrátila se k pokladní a požádala, aby jí lístek vyměnila. Pokladní ale odmítla: „Není mi dovoleno prodávat lístek dolů vašim lidem.” Jakmile si Desmond uvědomila, že jí není umožněno posadit se, kam chce, na základě rasy, vrátila se do kina a sedla si dolů. Desmond se odmítla zvednout, když ji o to uvaděč požádal, a byla nakonec z kina vyvlečena a odvezena do vězení. Byla odsouzena za vyhýbání se poplatku - nezaplatila totiž plnou cenu za dražší lístek na hlavní patro, měla jen lístek na balkón. Rozdíl v ceně v porovnání s lístkem na balkon byl tehdy jeden cent.

viola desmond 2

Foto: Archiv Nova Scotia

Ačkoliv v Kanadě neplatily segregační zákony jako ve Spojených státech, které vyžadovaly, aby rasy byly oddělené, mnohé kanadské soukromé podniky jako kino, do kterého šla Desmond, si vynucovaly nepsaná pravidla o segregaci. Desmond se proti rozsudku odvolala až u nejvyššího soudu Nového Skotska, ale neuspěla. I tak ale inspirovala aktivisty z černošských komunit po celé Kanadě, což nakonec vedlo k desegregaci země. „Jak usilujeme o rovnost napříč naší ekonomií a ve všech stránkách naší země, doufáme, že tato neustálá připomínka Violina příběhu pomůže inspirovat nové generace žen, mužů, dívek a chlapců, aby bojovali za to, v co věří, zaujali svá místa a vytvořili lepší budoucnost pro sebe a pro všechny Kanaďany,” řekl o příběhu Desmond a jejím portrétu na nové bankovce ministr Morneau.

viola desmond 3

Foto: Canada Post

Viola Desmond zemřela ve svých padesáti letech v New Yorku roku 1965. Pocty, které se Desmond dostávají za její prostý, avšak odvážný čin, nekončí u bankovky. V roce 2012 byla zobrazena v rámci Měsíce černé historie na kanadské známce. V Halifaxu po ní pojmenovali trajekt i ulici. Její portrét visí v Domě vlády, oficiálního sídla guvernéra provincie Nové Skotsko. Ale ze všeho nejdůležitější - v roce 2013 byla Viole Desmond in memoriam udělena oficiální omluva za její zatčení a odsouzení a byla zproštěna viny.

 

„Bankovka není unikátní jen v tom, že jako první zobrazuje osobu černé pleti. Jedná se také o první vertikálně orientovanou bankovkou, což umožní, aby fotografie Violy Desmond byla výraznější,” uvedla ve formálním prohlášení Banka Kanady. Viola Desmond se také stane první samostatně zobrazenou ženou na bankovce, která není členkou Britské královské rodiny. Nová bankovka má být uvedena do oběhu na konci roku 2018.

Banka Kanady chce nadále oslavovat ikonické Kanaďany ve spolupráci se širokou veřejností a brzy vyhlásí nové výběrové řízení a konzultační proces ohledně toho, kdo bude zobrazen na bankovce kanadských pěti dolarů.

Úvodní foto: Beaton Institute, Cape Breton University/ Wanda Robson Collection

Čtěte dále

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se v ...

Čelí výhrůžkám, byl pobodán nožem. Německý starosta nadále začleňuje uprchlíky. A má úspěchy

„Nemůžeme vyřešit všechny problémy milionů uprchlíků ve světě, ale můžeme udělat to nejlepší, co svedeme, pro to, aby se věci zlepšily. Myslím, že jsme to udělali a nesemlelo nás to,” říká Andreas Hollstein, 55letý starosta západoněmeckého městečka Altena, které je dáváno za příklad úspěšné integrace nově příchozích. Obec o 17 tisících obyvatelích totiž od roku 2013 dobrovolně přijala na 450 uprchlíků, které se snaží pomocí inovativních přístupů, a zejména respektu a principu aktivního sousedství, začlenit do společnosti. A má úspěch. Nyní se také obec spolu se starostou stali finalisty prestižní Nansenovy ceny, kterou každoročně uděluje UNHCR.


Lukáš Houdek 19. 9. 2018

„Dnes mi třískli hlavou o zeď.” Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho už 1000 škol

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.


HateFree Culture 18. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.