Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

V české škole se setkávaly s ústrky, v Anglii plánují vysokou

 

diskriminace skolstvi big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

9
dubna
2018

Edita Stejskalová se do první třídy těšila. Ve školce žádnou odlišnost nevnímala, ve škole však poprvé tvrdě narazila. „Zajímavé na tom bylo, že na mně nebylo na první pohled poznat, že jsem Romka, a změna nastala ve chvíli, kdy mě do školy doprovodil můj otec. Chování učitelky se začalo velmi prudce měnit. Byla jsem šikanovaná, posadila mě dozadu a vybírala mi jako spolusedící problémové děti. Stávalo se, že mě paní učitelka v hodinách bila,” vypráví aktivistka za romská práva Edita v dokumentu Evropa: Na kterých dětech záleží?, jehož cílem je zdokumentovat zkušenosti romských dětí z České republiky a Slovenska, z nichž některé emigrovaly do Velké Británie a zapojily se do tamního vzdělávacího systému.

Editina zkušenost není zdaleka ojedinělá. Podle zjištění průzkumu o diskriminaci menšin a imigrantů, který probíhal v loňském roce ve všech 28 zemích Evropské unie, se každý čtvrtý respondent setkal v uplynulém roce s projevy diskriminace. S nejvyšším stupněm diskriminace se pak setkávají zejména Romové. Velká část Romů v Evropě se stále potýká s chudobou, nedostatečným vzděláním a rasovou diskriminací. „Romové žijí v České republice po generace a řada z nich se velice dobře integrovala. Bohužel značný počet Romů nevidí velkou naději na zlepšení a celý proces integrace se tak ztěžuje. Mnozí Romové nevěří policii a státní úřadům, že jejich podněty řádně prošetří či vyřídí, mnozí čeští občané nevěří tomu, že Romové jsou diskriminováni. Je nezbytné pracovat na vzájemné důvěře,“ uvedl vloni k výzkumu tehdejší náměstek ministra pro lidská práva David Beňák. V České republice se s nějakou formou nenávistného jednání v průběhu roku 2017 setkalo 56 % respondentů výzkumu.

film inkluze 13

„Nastala první třída, kdy jsem se už chystala do školy a s mamkou jsem počítala a psala. Tak jsem šla do školy a měla jsem tam kamarádky, protože jsem byla světlejší. A potom jsme měli hodinu hudební výchovy a tam se nás učitelka ptala, odkud pocházíme. A já jsem řekla, že jsem Romka a všichni začali řvát ,fuj’. Potom, když jsme se měli zařadit do dvojiček, tak všichni ,fuj, s tebou nebudu, ty jsi Cikánka, fuj, Cikánka černá,’ takže jsem tam byla sama vzadu,” popisuje Leona. „Když jsem přešel kvůli fotbalu na sportovní školu, byl jsem tam jediný a do černých mi nadávali hodně. Třeba mi shodili z ničeho nic učebnice, co jsem měl na stole. V šatně mě pošťuchovali. Když jsem šel za učitelkou, tak mi řekla, že nemám žalovat a neřešila to nijak,” vypráví také Roman. „Tady v České republice máte jen dvojí řešení. První je, že to prostě vydržíte, musíte se dívat na to, jak vaše dítě trpí, stydí se, nechce do školy a v té škole mu nikdo nepomůže. Nebo většina romských dětí a rodičů dělá to, že to vzdají a dají dítě na speciální školu. Tam je učení pomalejší a děti se tam nenaučí, co by měly, a pak nemohou na střední školu,” vysvětluje Stejskalová.

Segregace romských dětí ve školství

Kromě rostoucího počtu nenávistných útoků upozorňuje Rada Evropy a řada dalších lidskoprávních organizací na stále nedořešenou problematiku segregace romských dětí ve školství. „Jedná se o stereotypní postoj a mylný předpoklad, že děti romského etnika patří mimo běžné školství. Nemají tak šanci naplnit svůj vzdělávací potenciál a tím pádem nemají ani takové šance studovat dál,” vysvětluje Klára Laurenčíková, bývalá náměstkyně ministra školství. „Je pak pro ně těžké najít dobré zaměstnání, je těžké vybřednout ze sociálního vyloučení a ze začarovaného kruhu,” dodává. Reaguje tak na situaci, kdy je mnoho romských dětí nadále vystaveno segregaci, jsou umisťovány do takzvaných praktických škol a podléhají výuce na základě omezených osnov. Podle zprávy o stavu romské menšiny v ČR za rok 2016 tvořily zhruba čtyři procenta žáků v zemi, v praktických školách ale jejich podíl činil skoro 15 procent. Téměř čtvrtina romských dětí také chodila do základní školy, kde většinu jejich spolužáků představovali Romové.

film inkluze 3

Klára Laurenčíková

„Já jsem nastoupil do první třídy na základní školu a bez jakýchkoliv problémů s učivem moje rodiče navštívila paní ředitelka z jedné zvláštní školy a chtěla mě tam. Mamka z toho byla nešťastná, protože nevěděla, kam se má obrátit. Takže ani nevím, jak se to stalo, protože jsem nebyl ani u psychologa. Ze dne na den jsem přešel na zvláštní školu a tak jsem absolvoval základní devítiletou docházku,” popisuje svůj příběh Marián. „Můj sen bylo dělat sociální práci, jenže učitelka mi řekla, že na to nemám, že ze zvláštní školy se na to nedostanu. Byly nám nabízeny tři studijní obory a to byly kuchařské práce, tesař nebo stolař. Chci něco dělat, chci se posunout dál, ale pořád tam je bariéra ta zvláštní škola,” doplňuje.

Segregace romských dětí je ztrátou i pro majoritu

„Segregované vzdělávání odpírá romským dětem i dětem pocházejícím z jiných menšin, dětem s postiženími, dětem migrantů stejně jako dětem z většinové společnosti výhody inkluzivního vzdělávání a hodnotu rozmanitosti pro vzkvétající demokracii a především pro všechny lidi. Kromě toho tyto dětí získávají podprůměrné vzdělání, které výrazně omezuje jejich možnosti uplatnit se ve všech možných profesích a snižuje tak kvalitu jejich života,” komentuje situaci OSN a upozorňuje, že Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že zvláštní zacházení pro romské děti je nezákonné.

Segregace romských dětí ve školství je však ztrátou i pro většinovou společnost. „Česká společnost je otevřenější, než by se mohlo zdát. Co se týká Romů, vidím zde však slepé místo. Kdybychom měli analyzovat cenu za marginalizaci v rámci sociálního systému, zdravotnictví, systému trestní justice, ztracený přínos lidí, kteří mohli být produktivní, kdyby byli řádně integrováni do společnosti, pak ztráta musí být ohromná. Přínos inkluzivního vzdělání by byla investice, která by se mnohonásobně vrátila,” vysvětluje ekonom a profesor Tanweer Ali.

film inkluze 14

Na tabuli bylo napsáno ,Cikáni do plynu’

„Rodič chce, aby dětství potomka bylo šťastné a bezstarostné a mí rodiče se museli nějakým způsobem vyrovnat s tím, že jejich vizáž znepříjemňuje můj život ve škole. Každý romský rodič se s tím musí vyrovnávat a ten pocit beznaděje, který to musí doprovázet, je naprosto šílený,” popisuje Edita Stejskalová. „Učitelce jsem začala vadit natolik, že si začala zvát mámu čím dál častěji do školy a říkala jí, že by bylo vhodnější, kdybych chodila na zvláštní školu, že se do školy nehodím a učivo nezvládám. Máma ale nesouhlasila a souhlas nedala. Paní učitelka mě ale přesto jednou vytáhla ze třídy a dovedla mě bez souhlasu rodičů k diagnostickému testování. Přitom od páté třídy jsem začala prospívat s vyznamenáním, šla jsem na gympl a pak na vysokou školu. A vlastně jsem se nakonec učila sama doma,” vypráví.

film inkluze 2

Edita Stejskalová

„V této situaci se může Romům zdát rozumnější pokusit se emigrovat i bez základů jazyka a začít znovu,” říká aktivistka za lidská práva Gwendolyn Albert. V minulosti se tak některé z českých romských rodin rozhodly odejít do ciziny a zkusit své děti vzdělávat tam. Jednou z nich byla rodina policisty Petra Toráka, který za svůj přínos pro komunitu získal Řád britského impéria. „Když jsem přišel do třídy, tak na tabuli bylo napsáno ,cikáni do plynu’. Na lavici, kde jsem seděl, někdo napsal ,černá prasata’. Podíleli se na tom dokonce i učitelé. Když se něco ztratilo, tak se nejdřív zeptali, jestli jsem to neviděl. A také, když mi bylo asi 13, řekla učitelka mým rodičům, že by bylo jednodušší, kdybych chodil do zvláštní školy, protože bych tam měl víc kamarádů. Ale můj otec to kategoricky odmítl, protože si vždy vážil vzdělání a znal benefity normální školy,” popisuje svoji zkušenost v české škole Torák. „Po střední škole jsem studoval práva a přestěhoval jsem se s rodinou do Velké Británie. Když jsem zde poprvé šel ráno do práce, lidé mě začali zdravit, přáli mi dobré ráno. Byl jsem v šoku, v Česku lidé raději přešli na druhou stranu ulice, aby se mi vyhnuli,” zmiňuje také jednu ze změn, která ho ve Velké Británii potkala.

Ve Velké Británii se nám snaží pomoci, chodím na vysokou

Podobnou zkušenost popisují i další studenti, jejichž rodiny odešly z České republiky nebo Slovenka. Mnozí z nich dnes žijí v anglickém městě Leicester, které se stalo jedním z prvních měst plně zapojených do integrace. „Když jsem nastoupil, bylo ve škole 6 dětí, jejichž rodným jazykem nebyla angličtina, dnes je jich 631 z 1020,” popsal před dvěma lety v dokumentu Mark Penfold, vedoucí učitel na Babington Community College, škole, která se do inkluze pustila opravdu ve velkém. „Do naší školy nastoupila malá skupina dětí, řekly nám, že jsou ze Slovenska a z České republiky. Nezačlenily se mezi ostatní děti. Učily se anglicky mnohem pomaleji než ostatní děti i jejich pokrok byl pomalejší. Říkali jsme si, Česká republika, to přece nemůže být jiné než Indie nebo třeba Kurdistán, kde děti nechodí roky do školy kvůli válce. Pak jeden z učitelů řekl, že si myslí, že ty děti jsou Romové. Nevěděl jsem, o co jde. Postupně jsme to téma hodně studovali, kladli jsme hodně otázek, seznamovali jsme se s čím dál složitějšími příběhy o diskriminaci v jejich rodných zemích. A tím, že jsme s těmi dětmi začali pracovat, začaly na nás reagovat,” popisuje přístup školy Penfold.

film inkluze 9

A jeho slova potvrzují i studenti školy. „Ve škole jsme museli jíst odděleně, říkali, že romské děti smrdí, že se nemyjí. Neměli nás rádi. Bez důvodu nás posílali ven ze třídy nebo nás plácli přes obličej, přes prsty a podobně. A to vás vede k tomu, že nechcete do školy chodit,” vypráví Martin. „Pak jsem přišel na Babington, kde to bylo úplně jiné, snažilo se mi pomoct hodně učitelů a snažili se mě posunout dál. Chodím teď na vysokou školu, studuji chemii, fyziku, biologii a psychologii,” doplňuje. „Když mi bylo 8, chodila jsem do školy na Slovensku, byla jsem tehdy ve třídě s romskými dětmi a propadala jsem z matematiky, a teď jsem v matematice nejlepší a ostatní děti se ode mě učí. Dokončuji zkoušky, v září chci jít na univerzitu studovat práva,” popisuje také Markéta. „Všichni romští studenti to vnímáme, mezi školami na Slovensku a zde je velký rozdíl. Snažíme se co nejlépe využít příležitostí, které tu máme. A myslím, že nám to jde. Já půjdu na vysokou školu, chci studovat obchod, francouzštinu a cestovní ruch,” přidává se také Karolína.

film inkluze 6

Jedna z romských studentek na Babingtonu

Největší chyba

„Ve třídě jsou různé děti, které studují různým způsobem. Největší chyba je chovat se ke všem stejně a očekávat od nich stejné výsledky. U rostlin je to stejné. Pomerančovník třeba zastřihujeme a pomeranče rostou, ale když zastřihneme fíkovník, fíky nevyrostou, protože rostou na konci větví. Jedna rostlina tedy bude mít hodně ovoce a druhá žádné. I ve třídě musíme najít různé přístupy k různým dětem,” vysvětluje inkluzivní přístup Mark Penfold.

film inkluze 10

Mark Penfold

Společně s českou společenskou vědkyní Lucií Fremlovou, dvěma dalšími učiteli a romským asistentem učitele založil charitativní organizaci Roma Education Support Trust, která usiluje o zlepšení podmínek romských dětí v celé Evropě. “Kam směřuješ, co přinášíš, čím přispíváš je důležitější než to, odkud pocházíš,” uzavírá Penfold. “Rodičům neromských dětí bych poradil, nebo tedy bych je rád požádal, aby tomu dali šanci. V Anglii to funguje, tady jde o to jen prolomit těch pár desítek let zanedbání romských dětí a pak se to společnosti vrátí,” dodává také Petr Torák.

Inkluze v českých podmínkách, základní škola v Trmicích

Že lze úspěšně školu vést inkluzivně i v českých podmínkách, ukazuje například základní škola v Trmicích. Podle její ředitelky Marie Gottfriedové přibližně 40 procent žáků pochází z prostředí, které je označováno jako sociálně znevýhodňující, jde o děti, které potřebují ve vzdělávání podporu a pomoc. Trmice jsou škola otevřená pro každé dítě. „Každé dítě má svoji hodnotu a bohatství, kterým může obohatit svět. Je vlastně jedno, jestli je z něj výborný jaderný fyzik nebo výborný truhlář a o to jde,” vysvětluje Gottfriedová. Školu si chválí učitelé, žáci i jejich rodiče.

film inkluze 4

„U nás šikana není, totiž dětem se to nelíbí, nemají to rády, takže i kdyby ten šikanovaný mlčel, tak ostatní by to řekly a hned by se to řešilo. Chodí k nám i děti z ústecké školy, že je tam šikana a u nás není,” popisuje jeden z benefitů učitelka přípravné třídy Kristýna, která pracuje na škole 18 let. „Já jsem diskalkulik a dyslektik a chodila jsem předtím na jinou školu a pak jsem nastoupila sem. Tehdy, když jsem nastoupila, to učitelka vysvětlila dětem. Na té minulé škole jsem si připadala jako retardovaná. Na téhle škole se mi líbí, že mi všichni rozumí, cítím se tu dobře, mnohem líp než tam,” přidává se Lenka.

film inkluze 12

Děti vědí, že jsme si všichni rovni

„Ve svém dětství jsem hodně narážela na to, že mi bylo hodně říkáno, že jsem Romka. Tady ve škole jsem nezažila, že by se někdo někomu posmíval nebo na někoho ukazoval,” popisuje také sociální asistentka Kateřina. „Všechno, co si zažijeme, to si neseme do života. Děti tady nebudou odsuzovat druhé podle barvy kůže nebo podle oblečení. Vědí, že všichni jsme si rovní,” doplňuje. „Dneska je moje starší dcera na konzervatoři a to jí dala tahle škola. Manželce řekli v šesté třídě, že holku vidí na konzervatoři a my jsme se tomu smáli. A ono to vyšlo,” přidává se otec Jany. „V okamžiku, kdy mi na dveře zaklepe romské dítě a já už mám strach, že budou problémy, tak se to promítá do mé další práce. V okamžiku, kdy si to nastavím tak, že je jedno, jaké dítě mi na dveře klepe, chci přece každému pomoci, i přes potíže, tak mám na 70 procent vyhráno,” uzavírá ředitelka Gottfriedová.

film inkluze 11

Marie Gottfriedová

Nové možnosti pro školy otevřené všem

V září 2016 vstoupila v platnost novela školského zákona, která přinesla zásadní změny ve vzdělávání a financování vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V rámci novely se upustilo od rozdělování žáků podle jejich diagnózy. Diagnóza se stala pouze prostředkem pro nastavení cílené podpory podle vzdělávacích potřeb dětí. Tyto úpravy umožnily společné vzdělávání v běžných školách pro děti s některými speciálními potřebami a zároveň zachovat možnost zajistit speciální vzdělávání těm, které to potřebují.

film inkluze 5

Jeden z romských studentů na Babingtonu

O rok později, v září 2017, novela školského zákona zavedla povinné předškolní vzdělávání. Do školek se tak dostaly i děti z vyloučených lokalit. Cílem novely byla především snaha o zajištění dostatečné připravenosti těchto dětí na školní docházku. „Zatím nedokážeme zhodnotit, zda tyto změny ovlivnily situaci romských dětí z hlediska diskriminace,” komentuje Gwendolyn Albert. Dle aktivistky za lidská práva je třeba se soustředit na to, jak jsou ředitelé podporováni zřizovateli, neromskými rodiči a Ministerstvem školství, aby mohli zaručit, že antidiskriminační zákon je v jejich škole dodržen. „Nesprávné požadavky některých zřizovatelů na školy s minimálním počtem Romů, nebo žádnými Romy, nebo školy, kde jsou všichni Romové odděleni od ostatních, nejsou požadavky, které jsou zákonné. Tato zpráva musí být jasně zdůrazňována všemi složkami vlády na všech úrovních,” doporučuje Albert.

film inkluze 8

Jedna z romských studentek na Babingtonu

Výpovědi uvedené v textu pocházejí z dokumentárního filmu Evropa: Na jakých dětech záleží?. Ten je nyní také v HateFree distribuci a jeho projekci ve svém městě můžete uspořádat i vy!

Jména některých respondentů byla změněna, aby byla zachována jejich anonymita.

Foto: Reprot Evropa: Na jakých dětech záleží?

Čtěte dále

Jako první neslyšící startoval na zimní olympiádě. Jeho vášní jsou boby

Jakub Nosek se zapsal do historie jako první neslyšící sportovec, který se zúčastnil zimních olympijských her. Na ty v korejském Pchjongčchangu se dostal se sportem, kterému se věnuje necelé čtyři roky - s bobem. O sluch přišel kvůli onemocnění meningitidou ve dvou a půl letech. Přes různé sporty se dostal k atletice, která mu přirostla natrvalo k srdci. Jakuba lákalo stále něco nového, a tak objevil boby. To byl sport, kde mohl naplno využít dovednost z atletiky - rychlost.


Bára Voráčová 14. 12. 2018

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Sáhnutí na zadek, pusa spoluhráči nebo objetí. I takové projevy emocí bývají součástí fotbalových zápasů. Podle ruského zákona proti gay propagandě mohou hráči dostat za sáhnutí na zadek až 15 dní za mřížemi, pokutu za projevení náklonnosti nebo být deportováni za pusu spoluhráči. Česká reklamní agentura Havas Prague ve spolupráci s Amnesty International proto využila mistrovství světa ve fotbale konané v Rusku, aby na absurditu zákona upozornila. A jejich kampaň nyní získala prestižní ocenění za reklamní kreativitu Epica Awards.


Marie Škardová 13. 12. 2018

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublíži ...

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.