Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Nežila jsem. Má sebeúcta a duše byly zlomeny,” řekla v kongresu ke znásilnění herečka Woods

 

evan rachel wood big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

14

března
2018

Známá americká herečka Evan Rachel Wood, která se proslavila především rolí v televizním seriálu Westworld, promluvila koncem února před Kongresem Spojených států amerických. Svým svědectvím tak podpořila snahy o zavedení Sexual Assault Survivors’ Rights Act (zákon o právech osob, které se staly terčem sexuálního napadení) ve všech státech USA.

„Jmenuji se Evan Rachel Wood, jsem umělkyně, ale také jsem přeživší domácího násilí a sexuálního napadení, a svobodná matka malého chlapce,” uvedla Wood svou řeč před Kongresem. Řekla, že chce využít svou privilegovanou pozici známé herečky, aby mohla upozornit na hlasy obyčejných lidí, které tak často zůstávají bez povšimnutí. „Jsem dnes zde, abych využila svou pozici umělkyně, přeživší, matky, abych hájila přinesení lidského hlasu k populaci 25 milionů přeživších v USA, kteří momentálně zažívají nerovnost před zákonem a kteří zoufale potřebují základní občanská práva.”

„Za poslední rok byla masivní hnutí jako Me Too a Time’s Up nejen nesmírně posilující a smysluplná pro přeživší, ale také neuvěřitelně bolestivá. Zatímco mi nikdo nemusel vysvětlovat, že znásilňování je celosvětová epidemie, vidět záplavu příběhů tak podobných mému vlastnímu bylo jak osvobozující, tak zdrcující,” řekla Wood. „Vlna vzpomínek a detailů zaplavila mou mysl pokaždé, když jsem ta slova četla. Zamrazilo mě. Myslela jsem si, že jsem jediný člověk, který to zažil, a nesla jsem v sobě tolik viny a zmatení ze své odpovědi na zneužívání.”

Wood nejprve vylíčila domácí násilí, „toxické mentální, fyzické a sexuální zneužívání,” které zažila se svým bývalým partnerem. Také popsala, jak ji znásilnil, když si myslel, že byla v bezvědomí, jak ji svazoval ruce a nohy a jak ji fyzicky i psychicky mučil a bil, dokud neměl pocit, že mu dostatečně dokázala svou lásku. „Upřímně jsem si myslela, že bych mohla umřít. Nejen, protože mi můj trýznitel řekl ,Mohl bych tě právě teď zabít,’ ale protože jsem v ten moment měla pocit, jako bych opustila své tělo. Příliš jsem se bála utíkat - našel by mě.” Wood neváhala popsat své nejhlubší pocity. „Cítila jsem naprostý stud a zoufalství. Netušila jsem, co dělat, abych změnila svou situaci, a tak jsem se otupila a brzy jsem už nic necítila. Nebyla jsem naživu. Má sebeúcta a duše byly zlomeny. Byla jsem hluboce vyděšená a ten strach se mnou žije dodnes.”

Když Wood později zažila další znásilnění v baru, její tělo už vědělo, co dělat. Wood znovu vyjádřila intimní pocity marnosti a zoufalství. „Ani jeden den neuběhne, abych neslyšela slova, která mi tento muž opakovaně šeptal do ucha: ,budeš v pořádku, budeš v pořádku, budeš v pořádku’,” odcitovala Wood násilníka. „Nebyla jsem v pořádku. A nejsem v pořádku. Má matka je také přeživší, ale ani ona nedokázala ochránit svou dceru před zprávami, kterými společnost krmí ženy a muže,” řekla. „Občas jsme sraženi na zem nejen našimi útočníky, ale také jsme tam drženi vědomím, že možná neexistuje žádné bezpečné místo, kam jít.”

Nejen pár minut

Wood zdůraznila, že se v případě znásilnění nejedná jen o pár nepříjemných minut, ale o trauma s celoživotními následky a v některých případech dokonce o „pomalou smrt”. „Sedm let po mých znásilněních mi byla diagnostikována dlouhotrvající posttraumatická stresová porucha (PTSD), se kterou jsem celou tu dobu žila, aniž bych o svém onemocnění věděla. Prostě jsem si myslela, že zešílím.” Wood vyčetla vše, čím ji sexuální násilí ovlivnilo, od depresí a závislostí přes nefungující vztahy a noční můry až po sebepoškozování a dva pokusy o sebevraždu.

Wood trvala na tom, že sexuální násilí není jen problém žen. „Díky tomuto jsem vzpomněla na svého syna a na svět, ve kterém bude vyrůstat, a na den, kdy mu budu muset vysvětlit, co je to znásilnění a proč se to stalo jeho matce,” řekla. „Uvědomila jsem si, že by mohlo být stejně jednoduché pro mého syna, aby se stal obětí lží, které nám společnost říká o mužích, jako například, že mají nekontrolovatelné impulzy ubližovat lidem. Myslím si, že je kruté říct dítěti, že takoví prostě všichni muži jsou a je kruté nevšímat si, jak tyto lži udržujeme. Jsem tady, abych se také zastala mužů a svého syna, který, doufám, vyroste a bude vědět, že je mnohem hodnotnější. Můžu jen doufat, že mu půjdu příkladem, když budu pokračovat v boji pro něj a pro sebe a pro všechny lidi postižené zneužíváním, protože to je naše práce jakožto rodičů a vůdců.

Čtěte dále

Jako první neslyšící startoval na zimní olympiádě. Jeho vášní jsou boby

Jakub Nosek se zapsal do historie jako první neslyšící sportovec, který se zúčastnil zimních olympijských her. Na ty v korejském Pchjongčchangu se dostal se sportem, kterému se věnuje necelé čtyři roky - s bobem. O sluch přišel kvůli onemocnění meningitidou ve dvou a půl letech. Přes různé sporty se dostal k atletice, která mu přirostla natrvalo k srdci. Jakuba lákalo stále něco nového, a tak objevil boby. To byl sport, kde mohl naplno využít dovednost z atletiky - rychlost.


Bára Voráčová 14. 12. 2018

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Sáhnutí na zadek, pusa spoluhráči nebo objetí. I takové projevy emocí bývají součástí fotbalových zápasů. Podle ruského zákona proti gay propagandě mohou hráči dostat za sáhnutí na zadek až 15 dní za mřížemi, pokutu za projevení náklonnosti nebo být deportováni za pusu spoluhráči. Česká reklamní agentura Havas Prague ve spolupráci s Amnesty International proto využila mistrovství světa ve fotbale konané v Rusku, aby na absurditu zákona upozornila. A jejich kampaň nyní získala prestižní ocenění za reklamní kreativitu Epica Awards.


Marie Škardová 13. 12. 2018

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublíži ...

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.