Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Chce pomoci dětem po ústavní péči. Nabídne jim vzdělání i práci

 

spravny start big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

12

března
2018

Michal Ďorď prožil celé dětství v ústavní péči. Jako jeden z nejkritičtějších momentů svého života vnímá chvíli opouštění dětského domova. Bez přímé pomoci několika lidí by podle svých slov byl dnes úplně jinde. Mladí lidé v této situaci totiž často končí v dluhových pastech nebo na ulici. Systém, který by s dětmi opouštějícími ústavní péči pracoval, chybí. Právě na to reaguje nová platforma Správný start. Chystá program systematické podpory těchto mladých lidí. Letos plánuje otevřít vlastní sociální podniky v odvětví gastronomie a holičství. Dětem zapojeným do programu současně poskytne bydlení a další vzdělání. Propojí se například s pražskou Czech Barber Academy. „Ve spolupráci budeme školit nové barbery po tom, co vyjdou z dětských domovů. Na základě toho bychom jim pak otevřeli náš vlastní barber shop, kde najdou uplatnění,“ popisuje záměr iniciátor projektu Jonáš Motyčka. Projekt je sympatický i mnohým firmám, které se Správnému startu ozývají. Ten díky tomu lidem odcházejícím z dětského domova také zprostředkuje první pracovní místa.

„Správný start je platforma, která má připravit děti po odchodu z dětského domova na další život. Má jim pomoct v tom nejtěžším období, tedy v prvním roce, kdy opustí jeho brány. Dáme jim práci, poskytneme jim bydlení a při tom je budeme ještě dál vzdělávat, aby se uplatnily na trhu práce,“ říká Jonáš Motyčka, který s dětmi z tohoto prostředí dobrovolně pracuje už více než čtyři roky. Zaměřuje se zejména na skupinu mladých lidí od 15 let, kdy se připravují na svůj vlastní start. „Během té doby jsem si uvědomil, že pokud má ta pomoc být opravdu efektivní, pak musí probíhat hlavně po opuštění domova,“ říká a dodává, že vnímá velký nepoměr počtu neziskových organizací, které se zabývají pomocí dětem v ústavní péči a organizacemi, které pomáhají dětem po jejím opuštění.

Správný start je těsně před spuštěním svých programů, a ty se budou ubírat dvěma směry. Jedním z nich je vytvoření vlastních sociálních podniků, kde budou lidé po odchodu z ústavní péče nacházet pracovní uplatnění. Druhým je pak zaměření se na zprostředkovávání práce. „Obě tyto části budou mít pro děti tu přidanou hodnotu, že ať už jim zprostředkujeme, nebo dáme práci přímo, budou mít od nás bydlení a zajištěné další vzdělání,“ říká Motyčka. Ten také plánuje vznik gastronomických zařízení jako je restaurace nebo jídelna, vznikne ale také barber shop. Zaměřením podniků reaguje kromě poptávky na trhu také na nejčastější výběry učebních oborů dětí v ústavní péči. „Šli jsme na to čistě pragmaticky. Děti z dětských domovů ve velké míře studují učební obory. A často se objevují právě obory kuchař-číšník nebo kadeřník,“ vysvětluje.

spravny start 1

Jonáš Motyčka

Pomoci chce i řada firem

Už dnes je Jonáš Motyčka v kontaktu z řadou firem, které mají zájem pomoci a bývalé klienty dětských domovů zaměstnávat, protože nápadu projektu fandí. „Ta pracovní místa pak budou určitým způsobem chráněná tak, aby to první místo bylo pro ně zajímavé a naučili se tam, jak se na pracovním trhu pohybovat,“ vysvětluje. Během dubna by měla být zprostředkována první pracovní místa. Jonáš Motyčka také spolupracuje s několika odborníky, kteří mu pomáhají s výběrem mladých lidí i následným vzděláváním, které Motyčka vnímá jako klíčovou součást programu.

Bez směřování bych nebyl, kde teď jsem

Michal Ďorď se dostal do ústavní péče už v osmi měsících, kdy ho úřady odebraly jeho matce žijící v holobytě (celý jeho příběh si přečtěte ZDE). „Od tří do dvaceti let jsem vyrůstal v jednom ústavním zařízení na severu Čech,“ říká. Jako problematické vnímá to, že se v průběhu jeho života v dětském domově vystřídalo v péči o něj asi šest vychovatelek. Což do značné míry podle něj pak ovlivňuje také vývoj dítěte. „Ještě než mi bylo osmnáct, jsem se hrozně bál toho, že budu muset odejít. Důvod byl prostý. Věděl jsem, že mi moji rodiče nebudou schopni poskytnout přístřeší, podmínky pro studium, bylo by hrozně těžké vystudovat vysokou školu, na kterou jsem se později dostal,“ vysvětluje.

spravny start 6

Nakonec se mu nový start podařil a Michal je dnes ve svém životě úspěšný. „Bylo to proto, že v mě důležitých momentech podpořilo dost lidí a navedli mě správným směrem,“ říká. Jedním z momentů bylo například doporučení příslušné poradny pro jeho umístění do zvláštní školy. „To se nikomu nelíbilo a já jsem proto šel na klasickou základní školu,“ říká. Zásadním člověkem v jeho životě pak byl také ředitel dětského domova, díky jehož pomoci a nasazení se Michalovi podařilo odejít do Prahy studovat vysokou. Pomohl mu vyřídit stipendium na zaplacení školného a Michal také získal podporu od jedné z nadací. „Od nadace jsem také dostal mentora, který se se mnou stýkal, radil mi a také jsem mu telefonoval a konzultoval s ním své problémy. A on mi byl schopen říct, jak bych měl nějakou situaci řešit,“ vypráví Michal. „To bylo pro mě hodně důležité, protože jsem našim vychovatelkám z domova nedůvěřoval a navíc byly hrozně daleko,“ dodává. Domnívá se, že kdyby nebylo podpory ředitele, nadací i pedagogů na vysoké, byl by dnes úplně jinde.

Neexistující podpůrná síť a připravenost

Podle statistik odcházejí české děti od svých rodičů v průměru v 26 letech, zatímco většina dětí opouští brány dětského domova krátce po dosažení dospělosti. Na absenci podpory dětem, které ústavní péči po dosažení dospělosti opouštějí, právě Správný start reaguje. Klienti dětských domovů mají podle Motyčky často vysokou materiální životní úroveň. „Já sám jsem byl svědkem toho, že jedna slečna, o kterou se nyní staráme, měla tři chytré telefony. Ten standard je ale pak těžké si udržet,“ říká. Naráží tím na fakt, že do mnoha dětských domovů zejména v období Vánoc dochází velké množství materiálních dárků. „Ty děti jsou zvyklé ty věci dostávat, ale v normálním životě to tak většinou nechodí,“ upozorňuje. Děti při opuštění domova dostanou nějaký finanční obnos, často ve výši 20 tisíc, další podpora ze strany státu nebo domova pak už podle Jonáše Motyčky chybí. „To dítě je prostě hozeno do vody a musí se starat samo,“ dodává.

spravny start 3

Často si podle Motyčky po odchodu některé z dětí hledají snazší cesty k věcem, na které byly zvyklé. Což následně může vést k tomu, že pokud několikrát narazí a neuspějí, a není kolem nikdo, kdo by je nasměroval, mohou se podle Jonáše Motyčky uchylovat k prostituci, prodeji drog nebo majetkové trestné činnosti. „Díky tomu, že si často nedokáží udržet životní standard, jsou pak náchylní k půjčování peněz, dostávají se do dluhových pastí a může to skončit i bezdomovectvím nebo vězením,“ dodává. Také Michal Ďorď tuto situaci přičítá zejména absenci systému, který by situaci těchto lidí řešil. „Pomoci by mohlo například sociální bydlení nebo speciální sociální dávky, na které by měli nárok do 26 let, ze kterých by mohli vedle nájmu a stravy platit například další vzdělávání,“ navrhuje.

Barber Akademie

Právě další vzdělávání je jedním z pilířů Správného startu. Jedním z podporovatelů projektu je totiž také Mirek Hradil, který v Praze provozuje Czech Barber Academy, kde se noví holiči učí řemeslu. „Zalíbila se mu myšlenka propojení se Správným startem,“ popisuje Jonáš. „Ve spolupráci budeme školit nové barbery po tom, co vyjdou z dětských domovů, a na základě toho bychom jim pak otevřeli náš vlastní barber shop. Podle jeho úspěšnosti pak může vzniknout i více poboček,“ dodává. Kurzy budou trvat několik měsíců a studenti budou následně připraveni na práci v provozu.

spravny start 8

Správný start bude také mladým lidem zapojeným do programu poskytovat asistenci při vyřizování záležitostí na úřadech a vzdělávání ve finanční gramotnosti, aby tak byli odolnější vůči různým nástrahám. Zmiňuje ale také další problém, na který narazil i Michal Ďorď. „Nemají se prakticky na koho obrátit. Když se za nimi zavřou brány domova, nemají se kam vrátit. Častokrát mění místo svého bydliště a je pro ně vše nové. Je těžké se v takovém období zorientovat, a to i u dětí, které rodiče mají. Natož pak u těch, které vyrůstaly v ústavní péči,“ poznamenává. Proto bude platforma dětem, které budou zapojené do jejího programu, poskytovat spolubydlení za příznivé ceny. Aktuálně se Jonáš snaží získat byty od pražského magistrátu, pokud se to nepodaří, půjde cestou klasického komerčního nájemného. Aby lidé na bydlení dosáhli, budou muset být zapojeni do programu, a to jak pracovat na některé z pozic, tak chodit na předepsané kurzy.

spravny start 5

O nás bez nás

Michal Ďorď spolu s několika dalšími lidmi, kteří vyrostli v ústavní péči, založil organizaci Vteřina poté, která se tomuto tématu věnuje a snaží se přinášet pohled zevnitř. Dlouhodobě se snaží například omezovat umisťování dětí do věku 7 let do ústavů, prosazuje vznik systému následné péče – tedy péče pro lidi, kteří z domovů odcházejí. Snaží se také o změnu podoby ústavní péče. „Aby ty děti nebyly tak izolované od okolí, ale aby například žily v bytech mezi dalšími lidmi a mohly se tak přirozeně začlenit,“ říká Ďorď. „Chtěli bychom, aby se více s dětmi v ústavní péči, i s námi, kteří už jejich brány opustili, mluvilo o tom, co se nás týká. Aby politici a úřady řešili věci spojené s ústavy spolu s těmi dětmi. Aby se jich ptali na jejich reflexi,“ dodává.

Desítky pracovních míst do konce roku

„Jonášův projekt je dobrý hlavně proto, že je potřebný. Žádná komplexní státem garantovaná podpora dětí, které opustí ústavní zařízení, není. Není tu sociální bydlení, nejsou tu programy podpory pro děti. Tenhle projekt dětem nabízí možnost uplatnění, získání praxe,“ říká Michal. Podle Michala děti, které ústavní péči opouštějí, si často odnášejí jen výuční list. On a jeho kolegové z organizace Vteřina poté se domnívají, že mají mnohdy navíc. Jen jim nikdo nedá možnost svůj potenciál plně rozvinout.

spravny start 4

V této chvíli Správný start připravuje otevření restaurace, pro kterou aktuálně hledá vhodné prostory k rozumnému pronájmu. Věří, že se podaří otevřít první provozovnu na podzim letošního roku. Barber Jonáš Motyčka shop pak plánuje otevřít už v létě. A protože se už nyní hlásí poměrně mnoho firem ochotných bývalé klienty dětských domovů zaměstnávat, je Jonáš optimistický a mluví o desítkách pracovních míst ještě do konce letošního roku.

spravny start 7

Foto: Archiv Jonáše Motyčky a Barber akademie

Čtěte dále

„Lidé nevědí, s čím se potýkáme,” říkají revmatici. Nemoc se přitom nevyhýbá ani dětem

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

Češi provozují v Gruzii stacionář pro seniory spojený s hostelem pro turisty. Tráví spolu čas i vaří

„Důchod v Gruzii není k žití,“ říká Beáta Máthé z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která pomáhá seniorům v gruzínském městě Chašuri. Důchod samotný je v této zemi pro běžného člověka náročný, situace je ještě horší pro uprchlíky či vnitřně vysídlené. „Mnoho z nich již nikoho nemá. Každý z nich má svůj příběh, ale společné mají jedno – všichni o někoho přišli. Nejčastější je ztráta syna nebo manžela,“ popisuje důvody pomoci Beáta a doplňuje: „Všechny babičky chodí v černém oblečení, a když si člověk s nimi sedne, vidí nejen smutek v očích, ale i sílu jít dál, a to i díky našemu centru.“

Jiří Pasz 25. 3. 2020

Tančí, testuje, konverzuje. Robotický společník vzbuzuje u českých seniorů zvědavost i ostych

Paní Anna je aktivní seniorka, která pravidelně dochází do organizace Život 90 na nejrůznější kurzy, nebo si jen popovídat se spřízněnými dušemi. Její děti žijí v zahraničí, a ona je tudíž, jak říká, často sama. Od loňského roku se Anně naskytla nová možnost rozptýlení – do sídla organizace pravidelně „dochází“ robot jménem Mr. Pepper. Místní jej rychle překřtili na domáčtějšího „Pepu“ a mnozí z nich jeho návštěvy nedočkavě vyhlížejí. Není divu – dokáže vést rozhovor na úrovni, v nabídce má pestrou škálu vědomostních i zábavných programů a kdyby řeč vázla, dokáže si s vámi třeba zatančit. Odkud že se Pepper vlastně vzal?

Adéla Gálová 23. 3. 2020

David Kraus si ve škole prošel šikanou. Dnes podporuje její prevenci

Český zpěvák, herec a skladatel David Kraus se v dětství a dospívání potýkal se šikanou ve škole. „Já jsem zažil šikanu hlavně z toho důvodu, že jsem byl jiný než ostatní děti ve třídě. Byl jsem dyslektik, dysgrafik, takže pro mě byl velký problém napsat diktát tak, abych z něj neměl pětku. A já jsem byl z rodiny, kde mi bylo říkáno, že se můžu uplatnit, když budu dělat věci jinak než ostatní. Byl jsem vychovávaný k individualitě. Pak jsem přišel do školy a najednou byl problém,” popisuje v rozhovoru pro projekt Alpateam. Ten založili studenti Střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, kterým šikana na školách vadí a současná řešení problémů jim přijdou nedostatečná. „Především nás motivoval svět a prostředí kolem nás, nelíbilo se nám, jak někteří učitelé komunikují a jak se chovají k žákům, ale i ostatním pedagogům. Hlavní účel pr ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.