Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Chce pomoci dětem po ústavní péči. Nabídne jim vzdělání i práci

 

spravny start big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

12

března
2018

Michal Ďorď prožil celé dětství v ústavní péči. Jako jeden z nejkritičtějších momentů svého života vnímá chvíli opouštění dětského domova. Bez přímé pomoci několika lidí by podle svých slov byl dnes úplně jinde. Mladí lidé v této situaci totiž často končí v dluhových pastech nebo na ulici. Systém, který by s dětmi opouštějícími ústavní péči pracoval, chybí. Právě na to reaguje nová platforma Správný start. Chystá program systematické podpory těchto mladých lidí. Letos plánuje otevřít vlastní sociální podniky v odvětví gastronomie a holičství. Dětem zapojeným do programu současně poskytne bydlení a další vzdělání. Propojí se například s pražskou Czech Barber Academy. „Ve spolupráci budeme školit nové barbery po tom, co vyjdou z dětských domovů. Na základě toho bychom jim pak otevřeli náš vlastní barber shop, kde najdou uplatnění,“ popisuje záměr iniciátor projektu Jonáš Motyčka. Projekt je sympatický i mnohým firmám, které se Správnému startu ozývají. Ten díky tomu lidem odcházejícím z dětského domova také zprostředkuje první pracovní místa.

„Správný start je platforma, která má připravit děti po odchodu z dětského domova na další život. Má jim pomoct v tom nejtěžším období, tedy v prvním roce, kdy opustí jeho brány. Dáme jim práci, poskytneme jim bydlení a při tom je budeme ještě dál vzdělávat, aby se uplatnily na trhu práce,“ říká Jonáš Motyčka, který s dětmi z tohoto prostředí dobrovolně pracuje už více než čtyři roky. Zaměřuje se zejména na skupinu mladých lidí od 15 let, kdy se připravují na svůj vlastní start. „Během té doby jsem si uvědomil, že pokud má ta pomoc být opravdu efektivní, pak musí probíhat hlavně po opuštění domova,“ říká a dodává, že vnímá velký nepoměr počtu neziskových organizací, které se zabývají pomocí dětem v ústavní péči a organizacemi, které pomáhají dětem po jejím opuštění.

Správný start je těsně před spuštěním svých programů, a ty se budou ubírat dvěma směry. Jedním z nich je vytvoření vlastních sociálních podniků, kde budou lidé po odchodu z ústavní péče nacházet pracovní uplatnění. Druhým je pak zaměření se na zprostředkovávání práce. „Obě tyto části budou mít pro děti tu přidanou hodnotu, že ať už jim zprostředkujeme, nebo dáme práci přímo, budou mít od nás bydlení a zajištěné další vzdělání,“ říká Motyčka. Ten také plánuje vznik gastronomických zařízení jako je restaurace nebo jídelna, vznikne ale také barber shop. Zaměřením podniků reaguje kromě poptávky na trhu také na nejčastější výběry učebních oborů dětí v ústavní péči. „Šli jsme na to čistě pragmaticky. Děti z dětských domovů ve velké míře studují učební obory. A často se objevují právě obory kuchař-číšník nebo kadeřník,“ vysvětluje.

spravny start 1

Jonáš Motyčka

Pomoci chce i řada firem

Už dnes je Jonáš Motyčka v kontaktu z řadou firem, které mají zájem pomoci a bývalé klienty dětských domovů zaměstnávat, protože nápadu projektu fandí. „Ta pracovní místa pak budou určitým způsobem chráněná tak, aby to první místo bylo pro ně zajímavé a naučili se tam, jak se na pracovním trhu pohybovat,“ vysvětluje. Během dubna by měla být zprostředkována první pracovní místa. Jonáš Motyčka také spolupracuje s několika odborníky, kteří mu pomáhají s výběrem mladých lidí i následným vzděláváním, které Motyčka vnímá jako klíčovou součást programu.

Bez směřování bych nebyl, kde teď jsem

Michal Ďorď se dostal do ústavní péče už v osmi měsících, kdy ho úřady odebraly jeho matce žijící v holobytě (celý jeho příběh si přečtěte ZDE). „Od tří do dvaceti let jsem vyrůstal v jednom ústavním zařízení na severu Čech,“ říká. Jako problematické vnímá to, že se v průběhu jeho života v dětském domově vystřídalo v péči o něj asi šest vychovatelek. Což do značné míry podle něj pak ovlivňuje také vývoj dítěte. „Ještě než mi bylo osmnáct, jsem se hrozně bál toho, že budu muset odejít. Důvod byl prostý. Věděl jsem, že mi moji rodiče nebudou schopni poskytnout přístřeší, podmínky pro studium, bylo by hrozně těžké vystudovat vysokou školu, na kterou jsem se později dostal,“ vysvětluje.

spravny start 6

Nakonec se mu nový start podařil a Michal je dnes ve svém životě úspěšný. „Bylo to proto, že v mě důležitých momentech podpořilo dost lidí a navedli mě správným směrem,“ říká. Jedním z momentů bylo například doporučení příslušné poradny pro jeho umístění do zvláštní školy. „To se nikomu nelíbilo a já jsem proto šel na klasickou základní školu,“ říká. Zásadním člověkem v jeho životě pak byl také ředitel dětského domova, díky jehož pomoci a nasazení se Michalovi podařilo odejít do Prahy studovat vysokou. Pomohl mu vyřídit stipendium na zaplacení školného a Michal také získal podporu od jedné z nadací. „Od nadace jsem také dostal mentora, který se se mnou stýkal, radil mi a také jsem mu telefonoval a konzultoval s ním své problémy. A on mi byl schopen říct, jak bych měl nějakou situaci řešit,“ vypráví Michal. „To bylo pro mě hodně důležité, protože jsem našim vychovatelkám z domova nedůvěřoval a navíc byly hrozně daleko,“ dodává. Domnívá se, že kdyby nebylo podpory ředitele, nadací i pedagogů na vysoké, byl by dnes úplně jinde.

Neexistující podpůrná síť a připravenost

Podle statistik odcházejí české děti od svých rodičů v průměru v 26 letech, zatímco většina dětí opouští brány dětského domova krátce po dosažení dospělosti. Na absenci podpory dětem, které ústavní péči po dosažení dospělosti opouštějí, právě Správný start reaguje. Klienti dětských domovů mají podle Motyčky často vysokou materiální životní úroveň. „Já sám jsem byl svědkem toho, že jedna slečna, o kterou se nyní staráme, měla tři chytré telefony. Ten standard je ale pak těžké si udržet,“ říká. Naráží tím na fakt, že do mnoha dětských domovů zejména v období Vánoc dochází velké množství materiálních dárků. „Ty děti jsou zvyklé ty věci dostávat, ale v normálním životě to tak většinou nechodí,“ upozorňuje. Děti při opuštění domova dostanou nějaký finanční obnos, často ve výši 20 tisíc, další podpora ze strany státu nebo domova pak už podle Jonáše Motyčky chybí. „To dítě je prostě hozeno do vody a musí se starat samo,“ dodává.

spravny start 3

Často si podle Motyčky po odchodu některé z dětí hledají snazší cesty k věcem, na které byly zvyklé. Což následně může vést k tomu, že pokud několikrát narazí a neuspějí, a není kolem nikdo, kdo by je nasměroval, mohou se podle Jonáše Motyčky uchylovat k prostituci, prodeji drog nebo majetkové trestné činnosti. „Díky tomu, že si často nedokáží udržet životní standard, jsou pak náchylní k půjčování peněz, dostávají se do dluhových pastí a může to skončit i bezdomovectvím nebo vězením,“ dodává. Také Michal Ďorď tuto situaci přičítá zejména absenci systému, který by situaci těchto lidí řešil. „Pomoci by mohlo například sociální bydlení nebo speciální sociální dávky, na které by měli nárok do 26 let, ze kterých by mohli vedle nájmu a stravy platit například další vzdělávání,“ navrhuje.

Barber Akademie

Právě další vzdělávání je jedním z pilířů Správného startu. Jedním z podporovatelů projektu je totiž také Mirek Hradil, který v Praze provozuje Czech Barber Academy, kde se noví holiči učí řemeslu. „Zalíbila se mu myšlenka propojení se Správným startem,“ popisuje Jonáš. „Ve spolupráci budeme školit nové barbery po tom, co vyjdou z dětských domovů, a na základě toho bychom jim pak otevřeli náš vlastní barber shop. Podle jeho úspěšnosti pak může vzniknout i více poboček,“ dodává. Kurzy budou trvat několik měsíců a studenti budou následně připraveni na práci v provozu.

spravny start 8

Správný start bude také mladým lidem zapojeným do programu poskytovat asistenci při vyřizování záležitostí na úřadech a vzdělávání ve finanční gramotnosti, aby tak byli odolnější vůči různým nástrahám. Zmiňuje ale také další problém, na který narazil i Michal Ďorď. „Nemají se prakticky na koho obrátit. Když se za nimi zavřou brány domova, nemají se kam vrátit. Častokrát mění místo svého bydliště a je pro ně vše nové. Je těžké se v takovém období zorientovat, a to i u dětí, které rodiče mají. Natož pak u těch, které vyrůstaly v ústavní péči,“ poznamenává. Proto bude platforma dětem, které budou zapojené do jejího programu, poskytovat spolubydlení za příznivé ceny. Aktuálně se Jonáš snaží získat byty od pražského magistrátu, pokud se to nepodaří, půjde cestou klasického komerčního nájemného. Aby lidé na bydlení dosáhli, budou muset být zapojeni do programu, a to jak pracovat na některé z pozic, tak chodit na předepsané kurzy.

spravny start 5

O nás bez nás

Michal Ďorď spolu s několika dalšími lidmi, kteří vyrostli v ústavní péči, založil organizaci Vteřina poté, která se tomuto tématu věnuje a snaží se přinášet pohled zevnitř. Dlouhodobě se snaží například omezovat umisťování dětí do věku 7 let do ústavů, prosazuje vznik systému následné péče – tedy péče pro lidi, kteří z domovů odcházejí. Snaží se také o změnu podoby ústavní péče. „Aby ty děti nebyly tak izolované od okolí, ale aby například žily v bytech mezi dalšími lidmi a mohly se tak přirozeně začlenit,“ říká Ďorď. „Chtěli bychom, aby se více s dětmi v ústavní péči, i s námi, kteří už jejich brány opustili, mluvilo o tom, co se nás týká. Aby politici a úřady řešili věci spojené s ústavy spolu s těmi dětmi. Aby se jich ptali na jejich reflexi,“ dodává.

Desítky pracovních míst do konce roku

„Jonášův projekt je dobrý hlavně proto, že je potřebný. Žádná komplexní státem garantovaná podpora dětí, které opustí ústavní zařízení, není. Není tu sociální bydlení, nejsou tu programy podpory pro děti. Tenhle projekt dětem nabízí možnost uplatnění, získání praxe,“ říká Michal. Podle Michala děti, které ústavní péči opouštějí, si často odnášejí jen výuční list. On a jeho kolegové z organizace Vteřina poté se domnívají, že mají mnohdy navíc. Jen jim nikdo nedá možnost svůj potenciál plně rozvinout.

spravny start 4

V této chvíli Správný start připravuje otevření restaurace, pro kterou aktuálně hledá vhodné prostory k rozumnému pronájmu. Věří, že se podaří otevřít první provozovnu na podzim letošního roku. Barber Jonáš Motyčka shop pak plánuje otevřít už v létě. A protože se už nyní hlásí poměrně mnoho firem ochotných bývalé klienty dětských domovů zaměstnávat, je Jonáš optimistický a mluví o desítkách pracovních míst ještě do konce letošního roku.

spravny start 7

Foto: Archiv Jonáše Motyčky a Barber akademie

Čtěte dále

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se v ...

Čelí výhrůžkám, byl pobodán nožem. Německý starosta nadále začleňuje uprchlíky. A má úspěchy

„Nemůžeme vyřešit všechny problémy milionů uprchlíků ve světě, ale můžeme udělat to nejlepší, co svedeme, pro to, aby se věci zlepšily. Myslím, že jsme to udělali a nesemlelo nás to,” říká Andreas Hollstein, 55letý starosta západoněmeckého městečka Altena, které je dáváno za příklad úspěšné integrace nově příchozích. Obec o 17 tisících obyvatelích totiž od roku 2013 dobrovolně přijala na 450 uprchlíků, které se snaží pomocí inovativních přístupů, a zejména respektu a principu aktivního sousedství, začlenit do společnosti. A má úspěch. Nyní se také obec spolu se starostou stali finalisty prestižní Nansenovy ceny, kterou každoročně uděluje UNHCR.


Lukáš Houdek 19. 9. 2018

„Dnes mi třískli hlavou o zeď.” Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho už 1000 škol

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.


HateFree Culture 18. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.