Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Elektrošoky a bití tyčí. Další z mužů popsal mučení gayů v Čečensku

 

cecensko 2018 big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

11

března
2018

Čečenský uprchlík, který vystupuje pod jménem Alihan, našel nedávno útočiště v kanadském Torontu. Mnozí takové štěstí neměli a stále nemají. Přes traumatizující vzpomínky se rozhodl o své zkušenosti promluvit a popsat, čím si jako gay v Čečně musel projít.

Téměř před rokem svět zjistil díky opozičnímu deníku Novaja Gazeta, že v Čečně, autonomní republice Ruské federace, jsou homosexuální muži mučeni a v některých případech i vražděni. Razie na gaye ale údajně začaly už v prosinci 2016.

V utajovaných táborech bylo podle dřívějších výpovědí  drženo více než sto mužů a nejméně tři z nich zemřeli. V některých případech byli dokonce muži údajně propuštěni pod podmínkou, že je zavraždí jejich vlastní příbuzní. Rádio Svobodná Evropa narazila na nejméně dva takové případy, nicméně toto tvrzení je téměř nemožné ověřit, jelikož čečenská policie nezahajuje  trestní stíhání v případě tzv. „vraždy ze cti.”

Alihan, jeden z mužů, který si těmito hrůzami prošel, popsal pro server BuzzFeed News, co zažil: „Mohl jsem zemřít. Když jsem se postavil, nemohl jsem dýchat.” Když se po mučení konečně dostal domů, jeho záda zapáchala hnilobou. Během týdnů strávených ve vězení bez toho, aniž by byl z čehokoliv obžalovaný, byl týrán natolik, až krev pod jeho kůží začala zasychat a infikovat se. Ačkoliv nutně potřeboval lékařskou pomoc, jeho rodina se příliš bála vzít ho do nemocnice.

Osudová schůzka

Alihan byl mezi prvními oběťmi razie. Během loňského února začal dostávat výhružné telefonáty. Pak mu zavolal muž, kterého znal a který chtěl, aby se sešli v jeho bytě. Alihan souhlasil. Potkali se na dětském hřišti, muž ale naléhal, aby vešli do budovy. Ze strachu z toho, co by si pomysleli lidé, kdyby viděli dva muže spolu. „Šel jsem za ním, ale nebyl jsem si tím jistý,” popisuje Alihan. Vystoupali až do druhého patra, když změnil názor a chtěl se vrátit. „Byl to opožděný pud sebezáchovy.” Když se však otočil, někdo na něj zaútočil zezadu a byl odvlečen do třetího patra. Tam čekal další muž, který se zeptal jestli „to je ona”, čímž měl na mysli Alihana. Prohledali ho, přičemž ho osahávali na hýždích, genitáliích i hrudi. „Bylo to odporné. Bylo to tak odporné, že si to doteď pamatuju,” popisuje  Alihan.

Útočníci mu také zabavili telefon, který nejprve prohledali. Podle deníku Novaja Gazeta čečenský režim Ramzana Kadyrova vedl razie na homosexuály právě tímto způsobem - přes zabavené telefony mučených obětí hledali další a další gaye. Alihan uvedl, že ačkoliv si po rozchodu vymazal telefonní číslo jediného muže, se kterým byl v kontaktu, vláda později získala jeho telefonní záznamy, aby číslo našla. I přesto na něj však naléhali, aby jim prozradil jména dalších homosexuálních mužů. Bili ho, dokud se jim nesvěřil, že zná dalšího gaye, ale nepamatuje si jeho číslo. Zavezli ho tedy k jeho domu, muž tam ale nebyl a Alihan byl odvlečen zpět do bytu, ve kterém byl vězněn.

Elektrické šoky a bití tyčí

Nakonec byl Alihan spolu s dalšími přesunut do jednoho z několika zařízení, která jsou zahraničními médii často přirovnávána ke koncentračním táborům. Tam byli mučeni, biti a nuceni prozrazovat jména dalších mužů menšinové orientace. „Dávali nám elektrické šoky, ale nejčastěji mě bili tyčí. Mé nohy byly oteklé. Nemohl jsem se normálně nadechnout kvůli bolesti v zádech. Celkově rádi bili oběti, které byly velmi hubené, menšího vzrůstu a atraktivnější muži,” popisuje mučení Alihan. Podle jeho slov byl také nucen smývat krev z vězeňských zdí, která zbyla po ostatních mučených mužích. Jiní museli tančit „jako ženy,” mlátit hlavou do zdi nebo čistit auta dozorcům uprostřed zimy.

Zaslíbená Kanada

Alihan a desítky dalších Čečenců byli převezeni do Kanady. Program vedený kanadskou vládou funguje  v utajení z důvodu obav o bezpečnost uprchlíků i jejich rodin v Čečně. Jen díky pocitu bezpečí, který Alihan v Kanadě získal, dokázal nyní promluvit o svých traumatech. Vychutnává si nový pocit otevřenosti a svobody, ačkoliv se bojí toho, že bude muset pracovat na špatně placených pozicích nebo brigádách, jako je to běžné i u ostatních imigrantů. Ale také má sny a naděje. Rád  by pracoval jako módní fotograf nebo v novinách.

Alihan za svou záchranu a nový život v Kanadě vděčí příběhu, který vyvolal mezinárodní pobouření a který pro Novaja Gazeta popsala novinářka Elena Milashina: „Myslel jsem si, že nás zastřelí, kdyby nebylo Milashiny a zbytku světa, který tomu věnoval pozornost,” říká mladý Čečenec. Spojené státy uvalily mezinárodní sankce na několik osob, u kterých se prokázalo, že nesou za mučení gayů odpovědnost, jako třeba na Ayuba Kataeva, Apti Alaudinova a Magomeda Daudova. V důsledku toho byly také účty Kadyrova na Instagramu a Facebooku smazány. Tento krok následně vyvolal  u čečenského vůdce rozhořčení, které si údajně vybil na čečenských neziskových organizacích, které z tohoto kroku viní.

Stesk

Přes to všechno Alihanovi chybí domov. Popisuje krásy Čečny, ve které většina lidí vyznává islám, a říká, že kdyby tam nebylo tak nebezpečno, byla by to úžasná země, kterou stojí za to navštívit. Říká, že dříve bylo v Čečně možné i pro gaye a lesby, aby vedli normální život: „Na rozdíl od ostatních jsem nic nemusel předstírat. Měl jsem skvělý život, měl jsem věci, se kterými jsem se mohl chlubit,” říká závěrem.

Ilustrační foto: Pixabay

Čtěte dále

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se v ...

Čelí výhrůžkám, byl pobodán nožem. Německý starosta nadále začleňuje uprchlíky. A má úspěchy

„Nemůžeme vyřešit všechny problémy milionů uprchlíků ve světě, ale můžeme udělat to nejlepší, co svedeme, pro to, aby se věci zlepšily. Myslím, že jsme to udělali a nesemlelo nás to,” říká Andreas Hollstein, 55letý starosta západoněmeckého městečka Altena, které je dáváno za příklad úspěšné integrace nově příchozích. Obec o 17 tisících obyvatelích totiž od roku 2013 dobrovolně přijala na 450 uprchlíků, které se snaží pomocí inovativních přístupů, a zejména respektu a principu aktivního sousedství, začlenit do společnosti. A má úspěch. Nyní se také obec spolu se starostou stali finalisty prestižní Nansenovy ceny, kterou každoročně uděluje UNHCR.


Lukáš Houdek 19. 9. 2018

„Dnes mi třískli hlavou o zeď.” Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho už 1000 škol

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.


HateFree Culture 18. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.