Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Elektrošoky a bití tyčí. Další z mužů popsal mučení gayů v Čečensku

 

cecensko 2018 big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

11

března
2018

Čečenský uprchlík, který vystupuje pod jménem Alihan, našel nedávno útočiště v kanadském Torontu. Mnozí takové štěstí neměli a stále nemají. Přes traumatizující vzpomínky se rozhodl o své zkušenosti promluvit a popsat, čím si jako gay v Čečně musel projít.

Téměř před rokem svět zjistil díky opozičnímu deníku Novaja Gazeta, že v Čečně, autonomní republice Ruské federace, jsou homosexuální muži mučeni a v některých případech i vražděni. Razie na gaye ale údajně začaly už v prosinci 2016.

V utajovaných táborech bylo podle dřívějších výpovědí  drženo více než sto mužů a nejméně tři z nich zemřeli. V některých případech byli dokonce muži údajně propuštěni pod podmínkou, že je zavraždí jejich vlastní příbuzní. Rádio Svobodná Evropa narazila na nejméně dva takové případy, nicméně toto tvrzení je téměř nemožné ověřit, jelikož čečenská policie nezahajuje  trestní stíhání v případě tzv. „vraždy ze cti.”

Alihan, jeden z mužů, který si těmito hrůzami prošel, popsal pro server BuzzFeed News, co zažil: „Mohl jsem zemřít. Když jsem se postavil, nemohl jsem dýchat.” Když se po mučení konečně dostal domů, jeho záda zapáchala hnilobou. Během týdnů strávených ve vězení bez toho, aniž by byl z čehokoliv obžalovaný, byl týrán natolik, až krev pod jeho kůží začala zasychat a infikovat se. Ačkoliv nutně potřeboval lékařskou pomoc, jeho rodina se příliš bála vzít ho do nemocnice.

Osudová schůzka

Alihan byl mezi prvními oběťmi razie. Během loňského února začal dostávat výhružné telefonáty. Pak mu zavolal muž, kterého znal a který chtěl, aby se sešli v jeho bytě. Alihan souhlasil. Potkali se na dětském hřišti, muž ale naléhal, aby vešli do budovy. Ze strachu z toho, co by si pomysleli lidé, kdyby viděli dva muže spolu. „Šel jsem za ním, ale nebyl jsem si tím jistý,” popisuje Alihan. Vystoupali až do druhého patra, když změnil názor a chtěl se vrátit. „Byl to opožděný pud sebezáchovy.” Když se však otočil, někdo na něj zaútočil zezadu a byl odvlečen do třetího patra. Tam čekal další muž, který se zeptal jestli „to je ona”, čímž měl na mysli Alihana. Prohledali ho, přičemž ho osahávali na hýždích, genitáliích i hrudi. „Bylo to odporné. Bylo to tak odporné, že si to doteď pamatuju,” popisuje  Alihan.

Útočníci mu také zabavili telefon, který nejprve prohledali. Podle deníku Novaja Gazeta čečenský režim Ramzana Kadyrova vedl razie na homosexuály právě tímto způsobem - přes zabavené telefony mučených obětí hledali další a další gaye. Alihan uvedl, že ačkoliv si po rozchodu vymazal telefonní číslo jediného muže, se kterým byl v kontaktu, vláda později získala jeho telefonní záznamy, aby číslo našla. I přesto na něj však naléhali, aby jim prozradil jména dalších homosexuálních mužů. Bili ho, dokud se jim nesvěřil, že zná dalšího gaye, ale nepamatuje si jeho číslo. Zavezli ho tedy k jeho domu, muž tam ale nebyl a Alihan byl odvlečen zpět do bytu, ve kterém byl vězněn.

Elektrické šoky a bití tyčí

Nakonec byl Alihan spolu s dalšími přesunut do jednoho z několika zařízení, která jsou zahraničními médii často přirovnávána ke koncentračním táborům. Tam byli mučeni, biti a nuceni prozrazovat jména dalších mužů menšinové orientace. „Dávali nám elektrické šoky, ale nejčastěji mě bili tyčí. Mé nohy byly oteklé. Nemohl jsem se normálně nadechnout kvůli bolesti v zádech. Celkově rádi bili oběti, které byly velmi hubené, menšího vzrůstu a atraktivnější muži,” popisuje mučení Alihan. Podle jeho slov byl také nucen smývat krev z vězeňských zdí, která zbyla po ostatních mučených mužích. Jiní museli tančit „jako ženy,” mlátit hlavou do zdi nebo čistit auta dozorcům uprostřed zimy.

Zaslíbená Kanada

Alihan a desítky dalších Čečenců byli převezeni do Kanady. Program vedený kanadskou vládou funguje  v utajení z důvodu obav o bezpečnost uprchlíků i jejich rodin v Čečně. Jen díky pocitu bezpečí, který Alihan v Kanadě získal, dokázal nyní promluvit o svých traumatech. Vychutnává si nový pocit otevřenosti a svobody, ačkoliv se bojí toho, že bude muset pracovat na špatně placených pozicích nebo brigádách, jako je to běžné i u ostatních imigrantů. Ale také má sny a naděje. Rád  by pracoval jako módní fotograf nebo v novinách.

Alihan za svou záchranu a nový život v Kanadě vděčí příběhu, který vyvolal mezinárodní pobouření a který pro Novaja Gazeta popsala novinářka Elena Milashina: „Myslel jsem si, že nás zastřelí, kdyby nebylo Milashiny a zbytku světa, který tomu věnoval pozornost,” říká mladý Čečenec. Spojené státy uvalily mezinárodní sankce na několik osob, u kterých se prokázalo, že nesou za mučení gayů odpovědnost, jako třeba na Ayuba Kataeva, Apti Alaudinova a Magomeda Daudova. V důsledku toho byly také účty Kadyrova na Instagramu a Facebooku smazány. Tento krok následně vyvolal  u čečenského vůdce rozhořčení, které si údajně vybil na čečenských neziskových organizacích, které z tohoto kroku viní.

Stesk

Přes to všechno Alihanovi chybí domov. Popisuje krásy Čečny, ve které většina lidí vyznává islám, a říká, že kdyby tam nebylo tak nebezpečno, byla by to úžasná země, kterou stojí za to navštívit. Říká, že dříve bylo v Čečně možné i pro gaye a lesby, aby vedli normální život: „Na rozdíl od ostatních jsem nic nemusel předstírat. Měl jsem skvělý život, měl jsem věci, se kterými jsem se mohl chlubit,” říká závěrem.

Ilustrační foto: Pixabay

Čtěte dále

Jako první neslyšící startoval na zimní olympiádě. Jeho vášní jsou boby

Jakub Nosek se zapsal do historie jako první neslyšící sportovec, který se zúčastnil zimních olympijských her. Na ty v korejském Pchjongčchangu se dostal se sportem, kterému se věnuje necelé čtyři roky - s bobem. O sluch přišel kvůli onemocnění meningitidou ve dvou a půl letech. Přes různé sporty se dostal k atletice, která mu přirostla natrvalo k srdci. Jakuba lákalo stále něco nového, a tak objevil boby. To byl sport, kde mohl naplno využít dovednost z atletiky - rychlost.


Bára Voráčová 14. 12. 2018

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Sáhnutí na zadek, pusa spoluhráči nebo objetí. I takové projevy emocí bývají součástí fotbalových zápasů. Podle ruského zákona proti gay propagandě mohou hráči dostat za sáhnutí na zadek až 15 dní za mřížemi, pokutu za projevení náklonnosti nebo být deportováni za pusu spoluhráči. Česká reklamní agentura Havas Prague ve spolupráci s Amnesty International proto využila mistrovství světa ve fotbale konané v Rusku, aby na absurditu zákona upozornila. A jejich kampaň nyní získala prestižní ocenění za reklamní kreativitu Epica Awards.


Marie Škardová 13. 12. 2018

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublíži ...

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.