Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jako první Afroameričanka získala Oscara. Oslavit ho musela odděleně

 

hattie mcdaniel big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

14

února
2018

Dcera bývalých otroků Hattie McDaniel začala se svou hereckou a pěveckou dráhou už v mládí. Později, ve 20. letech, se pak stala první Afroameričankou vystupující v rozhlasu, na stříbrném plátně debutovala roku 1932 rolí ve filmu The Golden West. Za ztvárnění role Mammy v kultovním snímku Jih proti Severu pak získala roku 1940 jako první Afroameričanka Oscara. „Upřímně doufám, že budu vždy přínosem své rase i filmovému průmyslu. Mé srdce je tak plné, že nedokážu vyjádřit, jak se cítím,“ uvedla ve svém proslovu při přebírání ceny. Její úspěch však provázely potíže kvůli striktní segregaci. Nebylo jí například umožněno zúčastnit se premiéry filmu v Atlantě. Také v sále, kde sošku přebírala, musela sedět u vzdálené zdi, odloučená od ostatních členů štábu filmu. Stejně tak odděleně prožívala také oslavy historického úspěchu, jelikož do podniků, kde slavili ostatní, nebyla vpuštěna. A segregace zvyklosti se jí nevyhnula ani po smrti. Ve své poslední vůli si přála spočinout na Hollywood Forever Cemetery. Ani to jí však nebylo umožněno. Hattie McDaniel, která se objevila ve více jak 300 filmech, zemřela roku 1952 na rakovinu prsu.

Hattie McDaniel se narodila roku 1895 v Kansasu jako třinácté dítě do rodiny bývalých otroků. Její matka se živila jako zpěvačka náboženských písní, její otec byl veteránem občanské války. Na přelomu století se rodina přestěhovala do Colorada, kde Hattie chodila  na střední školu. Nejprve vystřídala řadu různorodých povolání, než se stala komičkou ve varieté po boku některých ze svých sourozenců. Tam také objevila svůj talent pro psaní písní. Později objížděla Spojené státy spolu s jedním z afroamerických orchestrů a ve 20. letech se pravidelně objevovala, jako první černošská zpěvačka, v rozhlasu. Tomu všemu byla učiněna přítrž krachem na newyorské burze, kdy přišla  o práci i ona a následně se živila jako pradlena a servírka.

hattie mcdaniel 1

Počátkem 30. let se McDaniel přesunula do Los Angeles, kde se snažila vyhledávat filmové příležitosti. Začátky však nebyly snadné a ona se musela živit jako hospodyně, zatímco ve volných chvílích obrážela schůzky a konkurzy. Po čase se začala objevovat v rádiu v roli prostořeké služebné „Hi-Hat Hattie“. Díky ní se stala populární, nicméně její plat byl tak nízký, že musela pokračovat v práci hospodyně. K jejímu debutu coby filmové herečky došlo v roce 1932, kdy se objevila ve snímku The Golden West, o rok později v roli služebné ve filmu I’m no Angel.

Osudová Mammy

Průlom v její kariéře přišel v roce 1939, kdy se jí i přes velkou konkurenci podařilo získat roli Mammy ve slavném filmu Jih proti Severu. Byla pro ni osudová. „Milovala jsem Mammu. Myslím, že jsem jí rozuměla, protože moje vlastní babička pracovala na plantáži podobné Taře,“ uvedla tehdy tisku.

Přestože se z ní stala známá herečka, nebyla paradoxně kvůli jižanským segregačním zákonům v prosinci téhož roku na premiéru filmu v Atlantě  vpuštěna. Producent filmu David Selznick chtěl dokonce událost z toho důvodu bojkotovat, ale Hattie ho přemluvila, aby na premiéru šel. Zúčastnila se až hollywoodského uvedení filmu o dva týdny později.

 

Strýček Tom?

McDaniel ale vzbuzovala kontroverze i z jiných důvodů. Některým bílým Američanům z Jihu vadil  způsob komunikace postavy, kterou v Jihu proti Severu ztvárnila, se svými majiteli. Byla podle nich příliš prostořeká a familiární. Čelila také kritice ze strany lidskoprávních aktivistů, například organizace NAACP. Vyčítali jí, že nekriticky přijímá role služek nebo otroků a spolu se svými vyjádřeními tak reprodukuje a podporuje stereotypy vůči Afroameričanům. Někteří ji také označovali  za Strýčka Toma – tedy někoho, kdo pro svůj vlastní prospěch podporuje nebo přehlíží vykořisťování ostatních. McDaniel si totiž roli služky zahrála minimálně v 74 snímcích. „Nikdy jsem se za své role neomlouvala,“ uvedla v reakci.

Kvůli kritice, která ji podle všeho trápila, v roce 1947 napsala vlastní odpověď na tyto hlasy, kterou zveřejnil  časopis Hollywood Reporter. „Několikrát jsem režiséry přemluvila, aby vynechali z filmů dialekt. S návrhem souhlasili. Bylo mi řečeno, že v myslích diváků udržuji naživu stereotyp negerské služebnice. Myslím, že kritici obecenstvo vidí naivněji, než jaké skutečně je,“ píše v článku. O tom vypovídá také fakt, že ačkoliv v knižní předloze k filmu Jih proti Severu je slovo ‚negr‘ poměrně zhusta zastoupeno, ve filmu se podle některých médií  neobjevuje ani jednou. I proto, že ho údajně Hattie McDaniel odmítla vyslovit. Asi nejznámější její reakcí na kritiku občanských aktivistů byla věta: „Proč bych si měla stěžovat, že vydělávám 700 dolarů týdně za hraní hospodyně? Kdybych to nedělala, vydělávám 7 dolarů jako jedna z nich.“ Na kritiku také reagovala argumentem, že pro mnoho Afroameričanů je vzorem, jelikož vidí, že se na stříbrném plátně může objevit také žena, se kterou se mohou identifikovat.

hattie mcdaniel 3

Oscary - značka Separé

Za roli Mammy v roce 1940 jako první afroamerická herečka v historii získala Oscara. Tomu však předcházela situace, kdy zatímco ostatní členové týmu černého koně večera, filmu Jih proti Severu, seděli společně u většího stolu na hlavních místech v sále klubu Cocoanut Grove ve věhlasném hotelu Ambassador, ona spolu se svým agentem i přes nominaci na prestižní cenu seděla  kvůli striktní segregační politice hotelu u malého stolku při vzdálené zdi. Hotel tehdy považoval za laskavost, že herečku do svých prostor vůbec pustil.

„Toto je jedna z nejšťastnějších chvil v mém životě a já chci poděkovat každému z vás, kdo jste měl na udělení této ceny mé osobě zásluhu, za vaši laskavost. Jsem za ni velmi vděčná a měla bych se jí vždy držet jako majáku ve všem, co budu v budoucnu dělat. Upřímně doufám, že budu vždy přínosem své rase i filmovému průmyslu. Mé srdce je tak plné, že nedokážu vyjádřit, jak se cítím,“ uvedla ve svém proslovu při přebírání ceny. Oslavovat získání zlaté sošky ale musela také odděleně. V té době jí totiž do klubů, kam z předávání odcházelo slavit bělošské hvězdné osazenstvo, vstup umožněn nebyl.

Válečná zábavní segregace

Po svém historickém úspěchu dále ztvárňovala povětšinou vedlejší role nevycházející ze stereotypní linie. Hrála především černošské služebné. Vedle filmu se věnovala také charitě. V době druhé světové války byla předsedkyní černošské sekce Hollywood Victory Committee, která poskytovala zábavu a rozptýlení vojákům. Spolu s dalšími černošskými herci tak navštěvovala nemocnice a pořádala zábavní akce nebo večírky pro raněné. Jedinými bílými herečkami, které se podílely na těchto aktivitách Hattie McDaniel – tedy pro černošské vojáky – byly  Bette Davis, Lena Horne a Ethel Waters. Její pooscarová kariéra však trvala jen něco přes deset let. Zemřela totiž už v roce 1952. Ve věku sedmapadesáti let podlehla  rakovině prsu.

hattie mcdaniel 2

Tenhle hřbitov není pro černý

Hattie McDaniel ve své poslední vůli zmínila několik přání, která se týkala jejího obřadu, oděvu a místa posledního odpočinku. Bylo mezi nimi také to, že by chtěla být pochována na hřbitově Hollywood Forever Cemetery, kde je pohřbeno mnoho filmových hvězd. To však nebylo pozůstalým umožněno, jelikož v té době tento hřbitov praktikoval rasovou segregaci, a tudíž vyloučil možnost uložit v jeho prostorách ostatky afroamerické osoby, bez ohledu na její renomé. Byla tedy pochována na Rosedale Cemetery - místě, které uvedla ve své závěti jako druhé v pořadí. 

hattie mcdaniel 4

Hattie McDaniel se za svůj život objevila ve více než 300 filmech. Na Hollywoodském chodníku slávy má hned dvě hvězdy. Jednu za svou rozhlasovou tvorbu, druhou za tu filmovou. V roce 1975 byla také in memoriam uvedena do Síně slávy filmových tvůrců černé pleti (Black Filmmakers Hall of Fame). Vzniklo o ní několik rozhlasových i filmových pořadů a před nedávnem byly také ohlášeny  práce na její komplexní biografii.

Foto: Wikipedia

Čtěte dále

„Cestu k nenávisti otevírá lhostejnost a sobectví,” říká místostarosta brněnského Sokola

Česká republika má letos za sebou šestnáctý všesokolský slet, který připomněl 100 let od vzniku Československa, a účastnilo se jej 15 tisíc cvičenců. Michal Doležel je jedním z nich. Sokol podle něj nehraje jen roli sportovní a tělovýchovnou, ale i společenskou při budování demokracie a ochrany svobody. „Sokol je jedním z těch spolků, který pro svobodu, demokracii a vůbec vytvoření české samostatnosti sehrál klíčovou roli,“ tvrdí Doležel. Proč se podle něj Sokolové stavěli totalitám i za cenu nejvyšších obětí? „Filozofie Sokola byla takto od počátku koncipována, mělo se z něj stát celonárodní hnutí s cílem demokratizovat českou společnost, nemělo jít jen o aktivní trávení volného času nebo dokonalé tělo,“ vypráví Doležel. „Mnozí Sokolové tu filozofii vnímali jako životní program a byli ochotni položit svůj život v době, kdy se jejich země ocitla v kontrastu s nějakou totalitní ideologií ...

Albínský chlapec zemřel v bolestech a v opuštění. Pojmenují po něm cenu

Samuel Njogma pocházel z rodiny zemědělců z vesničky na severu Ghany. Skalní fanoušek fotbalového klubu Chelsea vystudoval obchodní střední školu a toužil pomáhat druhým. Chtěl se stát zdravotním bratrem. Před čtyřmi lety se však u něj projevila rakovina kůže. Od narození žil s albinismem, kvůli velké stigmatizaci a neinformovanosti nevěděl, jak se chránit. A tak odmalička pomáhal rodičům na ostrém slunci na poli, následky se později dostavily. Albínský sociální pracovník Kwame Andrews Daklo ho objevil před rokem, kdy byl už ve velmi vážném stavu. „Na hlavě se mu rozvinula rakovina, na čele měl velký nádor a tváře samou ránu. Bolest, kterou zažíval, byla nesnesitelná,” vzpomíná. Samuelovi podle jeho slov následkem rakoviny chyběla větší část hlavy a rána byla otevřená. „Rozhodl jsem se, že udělám vše pro to, abych mu pomohl.” 


Lukáš Houd ...

„Maminko, raději se posaďte.” Ivana o umírání své 12leté dcery Martinky. Doma, v kruhu rodinném

Martina Školudíková by letos v půlce září oslavila 25. narozeniny. Ve 12 letech se u ní však projevil kostní nádor - osteosarkom. Martinka s nemocí bojovala několik let, nakonec však její síly nestačily. Díky neutuchající snaze své matky, která dceru do poslední chvíle podporovala, zemřela bez bolestí v kruhu rodiny. Jak se cítí rodič, kterému umírá dítě? A jak rodině pomohla služba mobilního hospice Nadačního fondu Klíček (www.klicek.org)? To ve svém autentickém textu popsala matka Ivana Školudíková.


Ivana Školudíková 15. 11. 2018

„Bude nejčistší to tam vystřílet.” Přelomové rozhodnutí soudu: První odsouzený v ČR za výhrůžky neziskovce

„Asi bude nejčistší to tam vystřílet, asi si pustím nějaké lahodné video s panem Breivikem. - Je to ta smradlavá kunda Kalibová. - Snad začne válka a ty svině budeme beztrestně mrzačit. - Zde pak zveřejním jeho jméno a fotku a nakonec ho zastřelím, přejedu autem a hodím to do septiku.” To jsou některé z výhrůžek a urážek, kterým čelily zaměstnankyně organizace In IUSTITIA, která pomáhá obětem činů z nenávisti. Ta včera uspěla poměrně přelomovým, zatím nepravomocným, rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6. Byl jím za výhrůžky smrtí a napadení zatím nepravomocně odsouzen muž, který organizaci a jejím zaměstnankyním opakovaně vyhrožoval od srpna loňského roku. Rozhodnutí je v českém kontextu mimořádné. Poprvé je v ČR odsouzen někdo za útoky na ochránce lidských práv coby trestný čin z nenávisti. Pachatel byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč. Obžalovaný, státní zástupkyně i ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.