Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jako první Afroameričanka získala Oscara. Oslavit ho musela odděleně

 

hattie mcdaniel big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

14

února
2018

Dcera bývalých otroků Hattie McDaniel začala se svou hereckou a pěveckou dráhou už v mládí. Později, ve 20. letech, se pak stala první Afroameričankou vystupující v rozhlasu, na stříbrném plátně debutovala roku 1932 rolí ve filmu The Golden West. Za ztvárnění role Mammy v kultovním snímku Jih proti Severu pak získala roku 1940 jako první Afroameričanka Oscara. „Upřímně doufám, že budu vždy přínosem své rase i filmovému průmyslu. Mé srdce je tak plné, že nedokážu vyjádřit, jak se cítím,“ uvedla ve svém proslovu při přebírání ceny. Její úspěch však provázely potíže kvůli striktní segregaci. Nebylo jí například umožněno zúčastnit se premiéry filmu v Atlantě. Také v sále, kde sošku přebírala, musela sedět u vzdálené zdi, odloučená od ostatních členů štábu filmu. Stejně tak odděleně prožívala také oslavy historického úspěchu, jelikož do podniků, kde slavili ostatní, nebyla vpuštěna. A segregace zvyklosti se jí nevyhnula ani po smrti. Ve své poslední vůli si přála spočinout na Hollywood Forever Cemetery. Ani to jí však nebylo umožněno. Hattie McDaniel, která se objevila ve více jak 300 filmech, zemřela roku 1952 na rakovinu prsu.

Hattie McDaniel se narodila roku 1895 v Kansasu jako třinácté dítě do rodiny bývalých otroků. Její matka se živila jako zpěvačka náboženských písní, její otec byl veteránem občanské války. Na přelomu století se rodina přestěhovala do Colorada, kde Hattie chodila  na střední školu. Nejprve vystřídala řadu různorodých povolání, než se stala komičkou ve varieté po boku některých ze svých sourozenců. Tam také objevila svůj talent pro psaní písní. Později objížděla Spojené státy spolu s jedním z afroamerických orchestrů a ve 20. letech se pravidelně objevovala, jako první černošská zpěvačka, v rozhlasu. Tomu všemu byla učiněna přítrž krachem na newyorské burze, kdy přišla  o práci i ona a následně se živila jako pradlena a servírka.

hattie mcdaniel 1

Počátkem 30. let se McDaniel přesunula do Los Angeles, kde se snažila vyhledávat filmové příležitosti. Začátky však nebyly snadné a ona se musela živit jako hospodyně, zatímco ve volných chvílích obrážela schůzky a konkurzy. Po čase se začala objevovat v rádiu v roli prostořeké služebné „Hi-Hat Hattie“. Díky ní se stala populární, nicméně její plat byl tak nízký, že musela pokračovat v práci hospodyně. K jejímu debutu coby filmové herečky došlo v roce 1932, kdy se objevila ve snímku The Golden West, o rok později v roli služebné ve filmu I’m no Angel.

Osudová Mammy

Průlom v její kariéře přišel v roce 1939, kdy se jí i přes velkou konkurenci podařilo získat roli Mammy ve slavném filmu Jih proti Severu. Byla pro ni osudová. „Milovala jsem Mammu. Myslím, že jsem jí rozuměla, protože moje vlastní babička pracovala na plantáži podobné Taře,“ uvedla tehdy tisku.

Přestože se z ní stala známá herečka, nebyla paradoxně kvůli jižanským segregačním zákonům v prosinci téhož roku na premiéru filmu v Atlantě  vpuštěna. Producent filmu David Selznick chtěl dokonce událost z toho důvodu bojkotovat, ale Hattie ho přemluvila, aby na premiéru šel. Zúčastnila se až hollywoodského uvedení filmu o dva týdny později.

 

Strýček Tom?

McDaniel ale vzbuzovala kontroverze i z jiných důvodů. Některým bílým Američanům z Jihu vadil  způsob komunikace postavy, kterou v Jihu proti Severu ztvárnila, se svými majiteli. Byla podle nich příliš prostořeká a familiární. Čelila také kritice ze strany lidskoprávních aktivistů, například organizace NAACP. Vyčítali jí, že nekriticky přijímá role služek nebo otroků a spolu se svými vyjádřeními tak reprodukuje a podporuje stereotypy vůči Afroameričanům. Někteří ji také označovali  za Strýčka Toma – tedy někoho, kdo pro svůj vlastní prospěch podporuje nebo přehlíží vykořisťování ostatních. McDaniel si totiž roli služky zahrála minimálně v 74 snímcích. „Nikdy jsem se za své role neomlouvala,“ uvedla v reakci.

Kvůli kritice, která ji podle všeho trápila, v roce 1947 napsala vlastní odpověď na tyto hlasy, kterou zveřejnil  časopis Hollywood Reporter. „Několikrát jsem režiséry přemluvila, aby vynechali z filmů dialekt. S návrhem souhlasili. Bylo mi řečeno, že v myslích diváků udržuji naživu stereotyp negerské služebnice. Myslím, že kritici obecenstvo vidí naivněji, než jaké skutečně je,“ píše v článku. O tom vypovídá také fakt, že ačkoliv v knižní předloze k filmu Jih proti Severu je slovo ‚negr‘ poměrně zhusta zastoupeno, ve filmu se podle některých médií  neobjevuje ani jednou. I proto, že ho údajně Hattie McDaniel odmítla vyslovit. Asi nejznámější její reakcí na kritiku občanských aktivistů byla věta: „Proč bych si měla stěžovat, že vydělávám 700 dolarů týdně za hraní hospodyně? Kdybych to nedělala, vydělávám 7 dolarů jako jedna z nich.“ Na kritiku také reagovala argumentem, že pro mnoho Afroameričanů je vzorem, jelikož vidí, že se na stříbrném plátně může objevit také žena, se kterou se mohou identifikovat.

hattie mcdaniel 3

Oscary - značka Separé

Za roli Mammy v roce 1940 jako první afroamerická herečka v historii získala Oscara. Tomu však předcházela situace, kdy zatímco ostatní členové týmu černého koně večera, filmu Jih proti Severu, seděli společně u většího stolu na hlavních místech v sále klubu Cocoanut Grove ve věhlasném hotelu Ambassador, ona spolu se svým agentem i přes nominaci na prestižní cenu seděla  kvůli striktní segregační politice hotelu u malého stolku při vzdálené zdi. Hotel tehdy považoval za laskavost, že herečku do svých prostor vůbec pustil.

„Toto je jedna z nejšťastnějších chvil v mém životě a já chci poděkovat každému z vás, kdo jste měl na udělení této ceny mé osobě zásluhu, za vaši laskavost. Jsem za ni velmi vděčná a měla bych se jí vždy držet jako majáku ve všem, co budu v budoucnu dělat. Upřímně doufám, že budu vždy přínosem své rase i filmovému průmyslu. Mé srdce je tak plné, že nedokážu vyjádřit, jak se cítím,“ uvedla ve svém proslovu při přebírání ceny. Oslavovat získání zlaté sošky ale musela také odděleně. V té době jí totiž do klubů, kam z předávání odcházelo slavit bělošské hvězdné osazenstvo, vstup umožněn nebyl.

Válečná zábavní segregace

Po svém historickém úspěchu dále ztvárňovala povětšinou vedlejší role nevycházející ze stereotypní linie. Hrála především černošské služebné. Vedle filmu se věnovala také charitě. V době druhé světové války byla předsedkyní černošské sekce Hollywood Victory Committee, která poskytovala zábavu a rozptýlení vojákům. Spolu s dalšími černošskými herci tak navštěvovala nemocnice a pořádala zábavní akce nebo večírky pro raněné. Jedinými bílými herečkami, které se podílely na těchto aktivitách Hattie McDaniel – tedy pro černošské vojáky – byly  Bette Davis, Lena Horne a Ethel Waters. Její pooscarová kariéra však trvala jen něco přes deset let. Zemřela totiž už v roce 1952. Ve věku sedmapadesáti let podlehla  rakovině prsu.

hattie mcdaniel 2

Tenhle hřbitov není pro černý

Hattie McDaniel ve své poslední vůli zmínila několik přání, která se týkala jejího obřadu, oděvu a místa posledního odpočinku. Bylo mezi nimi také to, že by chtěla být pochována na hřbitově Hollywood Forever Cemetery, kde je pohřbeno mnoho filmových hvězd. To však nebylo pozůstalým umožněno, jelikož v té době tento hřbitov praktikoval rasovou segregaci, a tudíž vyloučil možnost uložit v jeho prostorách ostatky afroamerické osoby, bez ohledu na její renomé. Byla tedy pochována na Rosedale Cemetery - místě, které uvedla ve své závěti jako druhé v pořadí. 

hattie mcdaniel 4

Hattie McDaniel se za svůj život objevila ve více než 300 filmech. Na Hollywoodském chodníku slávy má hned dvě hvězdy. Jednu za svou rozhlasovou tvorbu, druhou za tu filmovou. V roce 1975 byla také in memoriam uvedena do Síně slávy filmových tvůrců černé pleti (Black Filmmakers Hall of Fame). Vzniklo o ní několik rozhlasových i filmových pořadů a před nedávnem byly také ohlášeny  práce na její komplexní biografii.

Foto: Wikipedia

Čtěte dále

Násilí ze strany partnera nebo dětí. Stále více zoufalých seniorů volá na krizovou linku

„Jsem seniorka a žiji již několik let se svým partnerem. Ten se ke mně ale nechová dobře. Stále mi nadává, chce po mně, abych všechno uklízela a vařila, i když mi není dobře. On nedělá doma nic. Několikrát už mě srazil ve vzteku na zem, měla jsem všude modřiny i v obličeji a naražená žebra. Ale já to musím nějak vydržet. Splácím dluh, který jsem hloupě udělala, a z důchodu mi zůstává jen necelých šest tisíc korun. Kam bych tak asi šla? Jsem tu jako vězeň,“ svěřuje se se svou tíživou situací paní Alena, která před časem zavolala na Linku seniorů, kterou provozuje proseniorská organizace Elpida. Každý den na ni zavolá nejméně jedna seniorka nebo senior, kteří jsou oběťmi domácího násilí. Počet volání tak meziročně narůstá. Senioři totiž splňují všechny charakteristiky potenciální oběti domácího násilí. Mají zhoršený zdravotní stav, jsou méně samostatní, nebo zcela závislí na péči ...

HOAX: Ne, uříznutý poštěváček holčičkám nechybí

Facebooková stránka Miloš Zeman - prezident ČR (není oficiální stránkou prezidenta republiky) včera zveřejnila album 23 fotografií české muslimky a členky týmu HFC Kateřiny Gamal Richterové s bublinami, na kterých jsou texty jako: „Pane doktore, vidím všude nadržené muže”, „Ne, uříznutý poštěváček holčičkám nechybí”, „Protože hákový kříž už se nosit nesmí” nebo „Děvky šátek mít nemusí”. Album je doprovozeno popiskem: „Gamal Richterová, studentka islámského radikalismu spolupracující se státem financovanou organizaci HateFree Culture.” Jedná se o fotomontáž, která vychází z fotografie Gamal Richterové z letošního sobotního vyvrcholení akce Prague Pride, kde se lidé v našem fotostánku fotili s bublinami reagujícími na některé bizarní otázky, se kterými se občas LGBT lidé setkávají. Kateřina se vyfotila s bublinou: „Ne, nemůžeš se dívat.” Tento text z ní byl ...

„Označovat dlouhodobě nezaměstnané za parazity nikam nevede. Motivovat je se vyplatí,” říká sociální pracovnice

Úřady práce evidují množství lidí dlouhodobě nezaměstnaných, tedy těch, kteří jsou bez práce více než půl roku a jsou v jejich evidenci opakovaně. Podle Hany Doležalové z mostecké organizace K srdci klíč, která s těmito lidmi pracuje, jim v úspěšném návratu na pracovní trh často brání různé překážky. „Standardně jsou to tři věci. Buď je to závislost, rodina, nebo zdraví,” říká. Vrátit je zpět do pracovního procesu možné je, je však podle ní nutné překážku odstranit a člověka motivovat. Podle ní se taková píle dlouhodobě vyplatí. „ I kdybychom ty lidi zaměstnali jen na snížené úvazky, nebudeme je tolik dotovat, budou spíše schopni žít život v kladných číslech, budou odvádět do státní pokladny a budou se učit nové věci. Největší nadstavbou ale podle mě je, že to budou učit své děti,” vysvětluje. Právě organizace, v níž Hana Doležalová působí, se snaží v rámci nového progr ...

HOAX: Migranti znásilnili dvě holčičky v Kostelci

Na Facebooku se v posledních dnech začala šířit zpráva o údajném útěku dvou migrantů z Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí. Tito migranti měli znásilnit dvě dívky, které jsou nyní v péči psychiatra. Zpráva dále uvádí informaci o tom, že televize vše natočila, ale policie zakázala záznam odvysílat a o případu se nesmí mluvit. Zde je vyjádření Policie ČR.


HateFree Culture 5. 1. 2016

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.