Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Byl znásilněný, dnes vystupuje proti stigmatizaci obětí.

 

sam thompson big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

9

února
2018

Sam Thompson, třiadvacetiletý mladík, který byl znásilněný dvěma muži. Rozhodl se promluvit o své zkušenosti, aby dodal odvahu dalším mužům s podobnou zkušeností. Jeho příběh tak boří jedno tabu a píší o něm největší světová média.

Sexuální násilí zřejmě nebylo ještě nikdy bráno tak vážně jako dnes. Ženy po celém světě se přestávají bát promluvit o svých zkušenostech, ale pro muže, kteří jsou stále pod tlakem nereálných očekávání spojovaných s ideály maskulinity, je to ještě mnohem těžší. Sam Thompson se rozhodl sdílet svůj příběh a otevřeně popsat vše, co se mu stalo v září 2016.

Samovi bylo dvaadvacet, když se se svojí přítelkyní přestěhoval do Manchesteru, aby se stal profesionálním DJem. Když ho pak přijel navštívit kamarád, rozhodli se jít oslavit přestěhování do baru. V průběhu noci Sam ztratil mobil i kamaráda, a tak když potkal skupinku lidí, kteří ho zvali na další drink, pozvání přijal. Všichni se přesunuli do hotelového pokoje a lidé se postupně vytráceli, až zůstal Sam sám s dalšími dvěma muži. „Jako muž jsem stále neviděl, že by se mohlo stát něco špatného. Nebyly tam žádné poplašné signály,” popsal Sam s odstupem, jak se v té chvíli cítil.

Po dalším drinku bylo vše mlhavé, ale bohužel ne dost mlhavé na to, aby si Sam nepamatoval, co se stalo. Oba muži se podle jeho slov vystřídali v jeho znásilňování. „Sundali mi džíny a já s nimi nebojoval. Hodně lidí se mě ptalo proč. Celé je to rozostřené. Jediné, co si pamatuju, je snaha potlačit, že se to vůbec dělo. Když na vás někdo útočí, vaše tělo se rozhoduje mezi bojem, útokem a ztuhnutím. Já jsem ztuhnul,” vysvětluje Sam. Pak už si jen pamatuje, jak se ráno probral a šel domů. Na cestě domů prý přemýšlel, že by skočil z mostu, aby nemusel své přítelkyni a kamarádovi vysvětlovat, co se stalo. „Neudělal jsem to, ale další den jsem toho rozhodnutí litoval.” Hned jak došel domů, Sam začal plakat a nemohl přestat. Řekl své přítelkyni, svému kamarádovi a své matce vše, co se stalo.

Samova matka trvala na tom, aby Sam incident nahlásil na policii. Na stanici měl ale Sam pocit, jako by mu nevěřili. Podle jeho slov se ho ptali třeba na to, zda byl někdy své přítelkyni nevěrný nebo jestli měl někdy před tím homosexuální zkušenost. Pachatelé byli po několika týdnech zatčeni, ale policie rozhodla, že proti nim nepovede žádné další stíhání. „Bylo to mé slovo proti slovu násilníků - a to nestačilo,” popsal Sam svoji frustraci.

Sam se v následujícím roce musel přestěhovat zpátky k rodičům, měl sebevražedné sklony, cítil se zostuzeně. „Byly chvíle kdy jsem zpochybňoval svoji sexualitu a cítil jsem se méně mužný, protože jsem tolik plakal a sdílel svoje pocity.” Nemohl být sám v pokoji, aniž by se necítil vyděšeně. „Moje maskulinita byla roztrhaná na cáry a můj vztah s mojí přítelkyní se rozpadl,” uvedl.

Sam vyhledal odbornou pomoc prostřednictvím britské charity Survivors (Přeživší), která mu pomohla alespoň částečně překonat jeho psychické problémy a dodala mu odvahu, aby promluvil o své traumatické zkušenosti. „Pokaždé, když řeknu svůj příběh, pomůže to odstranit stigma o znásilňování mužů o trochu víc. Znásilnění z vás nedělá o nic menšího muže. Doufám, že všechny oběti znásilnění, muži i ženy, budou povzbuzeny, aby nahlásily, co se jim stalo, protože v tuto chvíli jich to spousta nedělá.”

V Anglii a Walesu je každoročně znásilněno zhruba 12 000 mužů, ale méně než 0,1 % z nich to nahlásí na policii. V České republice se se sexuálním násilí setká v průběhu života 6 - 10 % mužů a až 25 % žen.

Foto: Archiv Sama Thompsona

Čtěte dále

„Cestu k nenávisti otevírá lhostejnost a sobectví,” říká místostarosta brněnského Sokola

Česká republika má letos za sebou šestnáctý všesokolský slet, který připomněl 100 let od vzniku Československa, a účastnilo se jej 15 tisíc cvičenců. Michal Doležel je jedním z nich. Sokol podle něj nehraje jen roli sportovní a tělovýchovnou, ale i společenskou při budování demokracie a ochrany svobody. „Sokol je jedním z těch spolků, který pro svobodu, demokracii a vůbec vytvoření české samostatnosti sehrál klíčovou roli,“ tvrdí Doležel. Proč se podle něj Sokolové stavěli totalitám i za cenu nejvyšších obětí? „Filozofie Sokola byla takto od počátku koncipována, mělo se z něj stát celonárodní hnutí s cílem demokratizovat českou společnost, nemělo jít jen o aktivní trávení volného času nebo dokonalé tělo,“ vypráví Doležel. „Mnozí Sokolové tu filozofii vnímali jako životní program a byli ochotni položit svůj život v době, kdy se jejich země ocitla v kontrastu s nějakou totalitní ideologií ...

Albínský chlapec zemřel v bolestech a v opuštění. Pojmenují po něm cenu

Samuel Njogma pocházel z rodiny zemědělců z vesničky na severu Ghany. Skalní fanoušek fotbalového klubu Chelsea vystudoval obchodní střední školu a toužil pomáhat druhým. Chtěl se stát zdravotním bratrem. Před čtyřmi lety se však u něj projevila rakovina kůže. Od narození žil s albinismem, kvůli velké stigmatizaci a neinformovanosti nevěděl, jak se chránit. A tak odmalička pomáhal rodičům na ostrém slunci na poli, následky se později dostavily. Albínský sociální pracovník Kwame Andrews Daklo ho objevil před rokem, kdy byl už ve velmi vážném stavu. „Na hlavě se mu rozvinula rakovina, na čele měl velký nádor a tváře samou ránu. Bolest, kterou zažíval, byla nesnesitelná,” vzpomíná. Samuelovi podle jeho slov následkem rakoviny chyběla větší část hlavy a rána byla otevřená. „Rozhodl jsem se, že udělám vše pro to, abych mu pomohl.” 


Lukáš Houd ...

„Maminko, raději se posaďte.” Ivana o umírání své 12leté dcery Martinky. Doma, v kruhu rodinném

Martina Školudíková by letos v půlce září oslavila 25. narozeniny. Ve 12 letech se u ní však projevil kostní nádor - osteosarkom. Martinka s nemocí bojovala několik let, nakonec však její síly nestačily. Díky neutuchající snaze své matky, která dceru do poslední chvíle podporovala, zemřela bez bolestí v kruhu rodiny. Jak se cítí rodič, kterému umírá dítě? A jak rodině pomohla služba mobilního hospice Nadačního fondu Klíček (www.klicek.org)? To ve svém autentickém textu popsala matka Ivana Školudíková.


Ivana Školudíková 15. 11. 2018

„Bude nejčistší to tam vystřílet.” Přelomové rozhodnutí soudu: První odsouzený v ČR za výhrůžky neziskovce

„Asi bude nejčistší to tam vystřílet, asi si pustím nějaké lahodné video s panem Breivikem. - Je to ta smradlavá kunda Kalibová. - Snad začne válka a ty svině budeme beztrestně mrzačit. - Zde pak zveřejním jeho jméno a fotku a nakonec ho zastřelím, přejedu autem a hodím to do septiku.” To jsou některé z výhrůžek a urážek, kterým čelily zaměstnankyně organizace In IUSTITIA, která pomáhá obětem činů z nenávisti. Ta včera uspěla poměrně přelomovým, zatím nepravomocným, rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6. Byl jím za výhrůžky smrtí a napadení zatím nepravomocně odsouzen muž, který organizaci a jejím zaměstnankyním opakovaně vyhrožoval od srpna loňského roku. Rozhodnutí je v českém kontextu mimořádné. Poprvé je v ČR odsouzen někdo za útoky na ochránce lidských práv coby trestný čin z nenávisti. Pachatel byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč. Obžalovaný, státní zástupkyně i ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.