Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Byl znásilněný, dnes vystupuje proti stigmatizaci obětí.

 

sam thompson big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

9

února
2018

Sam Thompson, třiadvacetiletý mladík, který byl znásilněný dvěma muži. Rozhodl se promluvit o své zkušenosti, aby dodal odvahu dalším mužům s podobnou zkušeností. Jeho příběh tak boří jedno tabu a píší o něm největší světová média.

Sexuální násilí zřejmě nebylo ještě nikdy bráno tak vážně jako dnes. Ženy po celém světě se přestávají bát promluvit o svých zkušenostech, ale pro muže, kteří jsou stále pod tlakem nereálných očekávání spojovaných s ideály maskulinity, je to ještě mnohem těžší. Sam Thompson se rozhodl sdílet svůj příběh a otevřeně popsat vše, co se mu stalo v září 2016.

Samovi bylo dvaadvacet, když se se svojí přítelkyní přestěhoval do Manchesteru, aby se stal profesionálním DJem. Když ho pak přijel navštívit kamarád, rozhodli se jít oslavit přestěhování do baru. V průběhu noci Sam ztratil mobil i kamaráda, a tak když potkal skupinku lidí, kteří ho zvali na další drink, pozvání přijal. Všichni se přesunuli do hotelového pokoje a lidé se postupně vytráceli, až zůstal Sam sám s dalšími dvěma muži. „Jako muž jsem stále neviděl, že by se mohlo stát něco špatného. Nebyly tam žádné poplašné signály,” popsal Sam s odstupem, jak se v té chvíli cítil.

Po dalším drinku bylo vše mlhavé, ale bohužel ne dost mlhavé na to, aby si Sam nepamatoval, co se stalo. Oba muži se podle jeho slov vystřídali v jeho znásilňování. „Sundali mi džíny a já s nimi nebojoval. Hodně lidí se mě ptalo proč. Celé je to rozostřené. Jediné, co si pamatuju, je snaha potlačit, že se to vůbec dělo. Když na vás někdo útočí, vaše tělo se rozhoduje mezi bojem, útokem a ztuhnutím. Já jsem ztuhnul,” vysvětluje Sam. Pak už si jen pamatuje, jak se ráno probral a šel domů. Na cestě domů prý přemýšlel, že by skočil z mostu, aby nemusel své přítelkyni a kamarádovi vysvětlovat, co se stalo. „Neudělal jsem to, ale další den jsem toho rozhodnutí litoval.” Hned jak došel domů, Sam začal plakat a nemohl přestat. Řekl své přítelkyni, svému kamarádovi a své matce vše, co se stalo.

Samova matka trvala na tom, aby Sam incident nahlásil na policii. Na stanici měl ale Sam pocit, jako by mu nevěřili. Podle jeho slov se ho ptali třeba na to, zda byl někdy své přítelkyni nevěrný nebo jestli měl někdy před tím homosexuální zkušenost. Pachatelé byli po několika týdnech zatčeni, ale policie rozhodla, že proti nim nepovede žádné další stíhání. „Bylo to mé slovo proti slovu násilníků - a to nestačilo,” popsal Sam svoji frustraci.

Sam se v následujícím roce musel přestěhovat zpátky k rodičům, měl sebevražedné sklony, cítil se zostuzeně. „Byly chvíle kdy jsem zpochybňoval svoji sexualitu a cítil jsem se méně mužný, protože jsem tolik plakal a sdílel svoje pocity.” Nemohl být sám v pokoji, aniž by se necítil vyděšeně. „Moje maskulinita byla roztrhaná na cáry a můj vztah s mojí přítelkyní se rozpadl,” uvedl.

Sam vyhledal odbornou pomoc prostřednictvím britské charity Survivors (Přeživší), která mu pomohla alespoň částečně překonat jeho psychické problémy a dodala mu odvahu, aby promluvil o své traumatické zkušenosti. „Pokaždé, když řeknu svůj příběh, pomůže to odstranit stigma o znásilňování mužů o trochu víc. Znásilnění z vás nedělá o nic menšího muže. Doufám, že všechny oběti znásilnění, muži i ženy, budou povzbuzeny, aby nahlásily, co se jim stalo, protože v tuto chvíli jich to spousta nedělá.”

V Anglii a Walesu je každoročně znásilněno zhruba 12 000 mužů, ale méně než 0,1 % z nich to nahlásí na policii. V České republice se se sexuálním násilí setká v průběhu života 6 - 10 % mužů a až 25 % žen.

Foto: Archiv Sama Thompsona

Čtěte dále

Klece, mříže a okovy. „Duševně nemocní žijí na Bali v nejhrubším odloučení,“ říká tamní psychiatr

Indonéský ostrov Bali je symbolem ráje na zemi. Ne však pro duševně nemocné. V Indonésii je odhadem až 26 000 lidí z důvodu duševního onemocnění drženo v nelidských podmínkách. Proč jsou v klecích, přikovaní, spoutaní? „Mimo města nejsou žádné služby. Rodiny mají nulové možnosti. I když je Bali bohatý ostrov se spoustou pětihvězdičkových hotelů, spousta lidí tu žije ze dne na den. Takové rodiny to třeba někdy zkoušejí ve velkých nemocnicích. Ale často to nepřinese žádné zlepšení u jejich nemocných příbuzných. Po nějaké době se rozhodnou k radikální metodě,“ říká v rozhovoru pro HFC psychiatr Cokorda Bagus Jaya Lesmana ze Suryani institutu, který se na ostrově snaží proti stigmatizaci a nedostatku lékařských i sociálních služeb bojovat. Chce pomoci rodinám vyjít ze začarovaného kruhu nepochopení léčby duševních onemocnění.


Jiří Pasz&n ...

Starci na netu: Nejvíce dezinformací šíří senioři, ukázal výzkum

Většina preventivních programů bezpečnosti na internetu dnes cílí především na děti a mládež. Neopomíjet je však třeba i druhou nejvíce ohroženou skupinu - seniory. To vyplývá z výzkumu „Starci na netu”, který v minulém roce mapoval chování na internetu a zaměřil se na skupinu tzv. starců, lidí, kteří vyrůstali v době, kdy pro ně nebyl běžně dostupný internet a jeho služby. Výsledky výzkumu, provedeného na lidech starších 34 let, například ukazují, že s přibývajícím věkem se zvyšuje počet uživatelů, kteří rozšiřují spam. A to jak pravdivé, tak nepravdivé informace, tzv. hoaxy. „Cílem výzkumu bylo zjistit, jak na tom tato věková kategorie uživatelů internetu je a mým úkolem bude na ni lépe mířit prevenci. Pokud budeme naši pozornost směřovat nejen na děti, ale i na druhou nejvíce ohroženou skupinu, seniory, můžeme prostředí na českém internetu výrazně zlepšit,” ří ...

HOAX: EU otevře hranice pro miliony klimatických uprchlíků

EU otevře hranice pro miliony „klimatických uprchlíků“. Taková zpráva se po Novém roce začala šířit po českém internetu. Články zabývající se touto problematikou varují, že Evropský parlament rozhodl o povinnosti přijímat klimatické uprchlíky, a to na základě Usnesení o ženách, rovnosti žen a mužů a spravedlnosti v oblasti klimatu, které bylo přijato 16. ledna 2018 ve Štrasburku. „Díky tomuto dokumentu a všem ostatním, které již byly v minulostí schváleny, se nám zde vytváří nová figura, kterou, dle toho jak bylo hlasováno, budou muset členské státy EU chránit a přijímat tím, že se otevřou dokořán EVROPSKÉ hranice každému, kdo bude tvrdit, že byl nucen utéct z vlastní Země kvůli nepříznivému klimatu,” uvádí server Pravý prostor. „Díky hlasování některých europoslanců se otevřou hranice pro miliony ‘klimatických uprchlíků’,” dodává.


Britka “adoptovala“ syrského mladíka, který prožil teror v Calais. „Jsem na něj hrdá, je jako můj syn.“

„Jsem na něj neskutečně hrdá a oslněná jeho houževnatostí a povahou. Je skvělým vzorem pro mého mladšího syna,“ říká matka tří dětí Ingrid Van Loo Plowman žijící nedaleko Londýna. Ta před časem otevřela svůj domov dnes 19letému Abdulovi ze Sýrie, který je stále traumatizovaný zážitky z nechvalně známého slumu u francouzského města Calais, kde nějaký čas na cestě do Británie pobýval. „Byl jsem si jistý, že zemřu. Nikdy v životě jsem nezažil takový teror,“ vzpomíná Abdul. Hned první den se spřátelil s Ingridiným synem Rossem, našli totiž společnou zálibu ve fotbalu a videohrách. Ten nyní Abdula vnímá jako svého staršího bratra. Pocit bezpečí a domova dává mladému Syřanovi možnost věnovat se studiu angličtiny, aby se mohl přihlásit na svůj vysněný obor, na stavařinu. „Doufám, že si jednoho dne najdu práci a budu jí moct všechno oplatit. Můj život se díky ní změnil o 180 stupňů,“ ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.