Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Byl znásilněný, dnes vystupuje proti stigmatizaci obětí.

 

sam thompson big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

9

února
2018

Sam Thompson, třiadvacetiletý mladík, který byl znásilněný dvěma muži. Rozhodl se promluvit o své zkušenosti, aby dodal odvahu dalším mužům s podobnou zkušeností. Jeho příběh tak boří jedno tabu a píší o něm největší světová média.

Sexuální násilí zřejmě nebylo ještě nikdy bráno tak vážně jako dnes. Ženy po celém světě se přestávají bát promluvit o svých zkušenostech, ale pro muže, kteří jsou stále pod tlakem nereálných očekávání spojovaných s ideály maskulinity, je to ještě mnohem těžší. Sam Thompson se rozhodl sdílet svůj příběh a otevřeně popsat vše, co se mu stalo v září 2016.

Samovi bylo dvaadvacet, když se se svojí přítelkyní přestěhoval do Manchesteru, aby se stal profesionálním DJem. Když ho pak přijel navštívit kamarád, rozhodli se jít oslavit přestěhování do baru. V průběhu noci Sam ztratil mobil i kamaráda, a tak když potkal skupinku lidí, kteří ho zvali na další drink, pozvání přijal. Všichni se přesunuli do hotelového pokoje a lidé se postupně vytráceli, až zůstal Sam sám s dalšími dvěma muži. „Jako muž jsem stále neviděl, že by se mohlo stát něco špatného. Nebyly tam žádné poplašné signály,” popsal Sam s odstupem, jak se v té chvíli cítil.

Po dalším drinku bylo vše mlhavé, ale bohužel ne dost mlhavé na to, aby si Sam nepamatoval, co se stalo. Oba muži se podle jeho slov vystřídali v jeho znásilňování. „Sundali mi džíny a já s nimi nebojoval. Hodně lidí se mě ptalo proč. Celé je to rozostřené. Jediné, co si pamatuju, je snaha potlačit, že se to vůbec dělo. Když na vás někdo útočí, vaše tělo se rozhoduje mezi bojem, útokem a ztuhnutím. Já jsem ztuhnul,” vysvětluje Sam. Pak už si jen pamatuje, jak se ráno probral a šel domů. Na cestě domů prý přemýšlel, že by skočil z mostu, aby nemusel své přítelkyni a kamarádovi vysvětlovat, co se stalo. „Neudělal jsem to, ale další den jsem toho rozhodnutí litoval.” Hned jak došel domů, Sam začal plakat a nemohl přestat. Řekl své přítelkyni, svému kamarádovi a své matce vše, co se stalo.

Samova matka trvala na tom, aby Sam incident nahlásil na policii. Na stanici měl ale Sam pocit, jako by mu nevěřili. Podle jeho slov se ho ptali třeba na to, zda byl někdy své přítelkyni nevěrný nebo jestli měl někdy před tím homosexuální zkušenost. Pachatelé byli po několika týdnech zatčeni, ale policie rozhodla, že proti nim nepovede žádné další stíhání. „Bylo to mé slovo proti slovu násilníků - a to nestačilo,” popsal Sam svoji frustraci.

Sam se v následujícím roce musel přestěhovat zpátky k rodičům, měl sebevražedné sklony, cítil se zostuzeně. „Byly chvíle kdy jsem zpochybňoval svoji sexualitu a cítil jsem se méně mužný, protože jsem tolik plakal a sdílel svoje pocity.” Nemohl být sám v pokoji, aniž by se necítil vyděšeně. „Moje maskulinita byla roztrhaná na cáry a můj vztah s mojí přítelkyní se rozpadl,” uvedl.

Sam vyhledal odbornou pomoc prostřednictvím britské charity Survivors (Přeživší), která mu pomohla alespoň částečně překonat jeho psychické problémy a dodala mu odvahu, aby promluvil o své traumatické zkušenosti. „Pokaždé, když řeknu svůj příběh, pomůže to odstranit stigma o znásilňování mužů o trochu víc. Znásilnění z vás nedělá o nic menšího muže. Doufám, že všechny oběti znásilnění, muži i ženy, budou povzbuzeny, aby nahlásily, co se jim stalo, protože v tuto chvíli jich to spousta nedělá.”

V Anglii a Walesu je každoročně znásilněno zhruba 12 000 mužů, ale méně než 0,1 % z nich to nahlásí na policii. V České republice se se sexuálním násilí setká v průběhu života 6 - 10 % mužů a až 25 % žen.

Foto: Archiv Sama Thompsona

Čtěte dále

Násilí ze strany partnera nebo dětí. Stále více zoufalých seniorů volá na krizovou linku

„Jsem seniorka a žiji již několik let se svým partnerem. Ten se ke mně ale nechová dobře. Stále mi nadává, chce po mně, abych všechno uklízela a vařila, i když mi není dobře. On nedělá doma nic. Několikrát už mě srazil ve vzteku na zem, měla jsem všude modřiny i v obličeji a naražená žebra. Ale já to musím nějak vydržet. Splácím dluh, který jsem hloupě udělala, a z důchodu mi zůstává jen necelých šest tisíc korun. Kam bych tak asi šla? Jsem tu jako vězeň,“ svěřuje se se svou tíživou situací paní Alena, která před časem zavolala na Linku seniorů, kterou provozuje proseniorská organizace Elpida. Každý den na ni zavolá nejméně jedna seniorka nebo senior, kteří jsou oběťmi domácího násilí. Počet volání tak meziročně narůstá. Senioři totiž splňují všechny charakteristiky potenciální oběti domácího násilí. Mají zhoršený zdravotní stav, jsou méně samostatní, nebo zcela závislí na péči ...

HOAX: Ne, uříznutý poštěváček holčičkám nechybí

Facebooková stránka Miloš Zeman - prezident ČR (není oficiální stránkou prezidenta republiky) včera zveřejnila album 23 fotografií české muslimky a členky týmu HFC Kateřiny Gamal Richterové s bublinami, na kterých jsou texty jako: „Pane doktore, vidím všude nadržené muže”, „Ne, uříznutý poštěváček holčičkám nechybí”, „Protože hákový kříž už se nosit nesmí” nebo „Děvky šátek mít nemusí”. Album je doprovozeno popiskem: „Gamal Richterová, studentka islámského radikalismu spolupracující se státem financovanou organizaci HateFree Culture.” Jedná se o fotomontáž, která vychází z fotografie Gamal Richterové z letošního sobotního vyvrcholení akce Prague Pride, kde se lidé v našem fotostánku fotili s bublinami reagujícími na některé bizarní otázky, se kterými se občas LGBT lidé setkávají. Kateřina se vyfotila s bublinou: „Ne, nemůžeš se dívat.” Tento text z ní byl ...

„Označovat dlouhodobě nezaměstnané za parazity nikam nevede. Motivovat je se vyplatí,” říká sociální pracovnice

Úřady práce evidují množství lidí dlouhodobě nezaměstnaných, tedy těch, kteří jsou bez práce více než půl roku a jsou v jejich evidenci opakovaně. Podle Hany Doležalové z mostecké organizace K srdci klíč, která s těmito lidmi pracuje, jim v úspěšném návratu na pracovní trh často brání různé překážky. „Standardně jsou to tři věci. Buď je to závislost, rodina, nebo zdraví,” říká. Vrátit je zpět do pracovního procesu možné je, je však podle ní nutné překážku odstranit a člověka motivovat. Podle ní se taková píle dlouhodobě vyplatí. „ I kdybychom ty lidi zaměstnali jen na snížené úvazky, nebudeme je tolik dotovat, budou spíše schopni žít život v kladných číslech, budou odvádět do státní pokladny a budou se učit nové věci. Největší nadstavbou ale podle mě je, že to budou učit své děti,” vysvětluje. Právě organizace, v níž Hana Doležalová působí, se snaží v rámci nového progr ...

HOAX: Migranti znásilnili dvě holčičky v Kostelci

Na Facebooku se v posledních dnech začala šířit zpráva o údajném útěku dvou migrantů z Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí. Tito migranti měli znásilnit dvě dívky, které jsou nyní v péči psychiatra. Zpráva dále uvádí informaci o tom, že televize vše natočila, ale policie zakázala záznam odvysílat a o případu se nesmí mluvit. Zde je vyjádření Policie ČR.


HateFree Culture 5. 1. 2016

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.