Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Byl znásilněný, dnes vystupuje proti stigmatizaci obětí.

 

sam thompson big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

9

února
2018

Sam Thompson, třiadvacetiletý mladík, který byl znásilněný dvěma muži. Rozhodl se promluvit o své zkušenosti, aby dodal odvahu dalším mužům s podobnou zkušeností. Jeho příběh tak boří jedno tabu a píší o něm největší světová média.

Sexuální násilí zřejmě nebylo ještě nikdy bráno tak vážně jako dnes. Ženy po celém světě se přestávají bát promluvit o svých zkušenostech, ale pro muže, kteří jsou stále pod tlakem nereálných očekávání spojovaných s ideály maskulinity, je to ještě mnohem těžší. Sam Thompson se rozhodl sdílet svůj příběh a otevřeně popsat vše, co se mu stalo v září 2016.

Samovi bylo dvaadvacet, když se se svojí přítelkyní přestěhoval do Manchesteru, aby se stal profesionálním DJem. Když ho pak přijel navštívit kamarád, rozhodli se jít oslavit přestěhování do baru. V průběhu noci Sam ztratil mobil i kamaráda, a tak když potkal skupinku lidí, kteří ho zvali na další drink, pozvání přijal. Všichni se přesunuli do hotelového pokoje a lidé se postupně vytráceli, až zůstal Sam sám s dalšími dvěma muži. „Jako muž jsem stále neviděl, že by se mohlo stát něco špatného. Nebyly tam žádné poplašné signály,” popsal Sam s odstupem, jak se v té chvíli cítil.

Po dalším drinku bylo vše mlhavé, ale bohužel ne dost mlhavé na to, aby si Sam nepamatoval, co se stalo. Oba muži se podle jeho slov vystřídali v jeho znásilňování. „Sundali mi džíny a já s nimi nebojoval. Hodně lidí se mě ptalo proč. Celé je to rozostřené. Jediné, co si pamatuju, je snaha potlačit, že se to vůbec dělo. Když na vás někdo útočí, vaše tělo se rozhoduje mezi bojem, útokem a ztuhnutím. Já jsem ztuhnul,” vysvětluje Sam. Pak už si jen pamatuje, jak se ráno probral a šel domů. Na cestě domů prý přemýšlel, že by skočil z mostu, aby nemusel své přítelkyni a kamarádovi vysvětlovat, co se stalo. „Neudělal jsem to, ale další den jsem toho rozhodnutí litoval.” Hned jak došel domů, Sam začal plakat a nemohl přestat. Řekl své přítelkyni, svému kamarádovi a své matce vše, co se stalo.

Samova matka trvala na tom, aby Sam incident nahlásil na policii. Na stanici měl ale Sam pocit, jako by mu nevěřili. Podle jeho slov se ho ptali třeba na to, zda byl někdy své přítelkyni nevěrný nebo jestli měl někdy před tím homosexuální zkušenost. Pachatelé byli po několika týdnech zatčeni, ale policie rozhodla, že proti nim nepovede žádné další stíhání. „Bylo to mé slovo proti slovu násilníků - a to nestačilo,” popsal Sam svoji frustraci.

Sam se v následujícím roce musel přestěhovat zpátky k rodičům, měl sebevražedné sklony, cítil se zostuzeně. „Byly chvíle kdy jsem zpochybňoval svoji sexualitu a cítil jsem se méně mužný, protože jsem tolik plakal a sdílel svoje pocity.” Nemohl být sám v pokoji, aniž by se necítil vyděšeně. „Moje maskulinita byla roztrhaná na cáry a můj vztah s mojí přítelkyní se rozpadl,” uvedl.

Sam vyhledal odbornou pomoc prostřednictvím britské charity Survivors (Přeživší), která mu pomohla alespoň částečně překonat jeho psychické problémy a dodala mu odvahu, aby promluvil o své traumatické zkušenosti. „Pokaždé, když řeknu svůj příběh, pomůže to odstranit stigma o znásilňování mužů o trochu víc. Znásilnění z vás nedělá o nic menšího muže. Doufám, že všechny oběti znásilnění, muži i ženy, budou povzbuzeny, aby nahlásily, co se jim stalo, protože v tuto chvíli jich to spousta nedělá.”

V Anglii a Walesu je každoročně znásilněno zhruba 12 000 mužů, ale méně než 0,1 % z nich to nahlásí na policii. V České republice se se sexuálním násilí setká v průběhu života 6 - 10 % mužů a až 25 % žen.

Foto: Archiv Sama Thompsona

Čtěte dále

Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil. Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyzna-čuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úva-zek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním ...

Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které boří stereotypy

Slovenská republika je našemu srdci ze všech evropských států nejblíže, přeci jenom jsme byli jeden stát a jeden národ, máme společnou historii a nemáme jazykovou bariéru. Východní Slovensko je domovem velkého počtu Romů. Značná část odešla za lepším životem do zahraničí, ale i tak zde mnoho Romů zůstává, a to i přesto, že tzv. východ patří mezi nejchudší kraje Slovenska.


Stanislava Ondová 15. 2. 2019

Léčba rakoviny i zkoumání vesmíru. České vědkyně, které přispěly k rozvoji zdejší i světové vědy

Robosoutěž Českého vysokého učení technického měla v loňském roce nečekaného vítěze. Poprvé v historii zvítězil dívčí tým. Alena Gorčíková, Elisabet Truhlářová a Vu Hoang Anh vyhrály v konkurenci 97 týmů. „Ukazuje se, že neplatí stereotyp, že technika je jen pro kluky,“ uvedl pro server Novinky hlavní organizátor soutěže, Martin Hlinovský z ČVUT. Přesto však podle statistik UNESCO celosvětově pouze 28 % výzkumných a vědeckých pracovníků tvoří ženy. V České republice je pak žen ve vědě pouze 27 %. Zásadní úlohu žen ve vědeckém světě připomněl 11. února Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR v rámci něj prostřednictvím kampaně na sociálních sítích připomnělo vědkyně, které přispěly k rozvoji české i světové vědy. „V roce 2018 měly ženy na kontě množství důležitých a pro společno ...

Vystudoval v Česku, je světovým expertem na TBC. V Ghaně spoluzaložil český klub Czechslov

Sedmapadesátiletý Kennedy Kwasi Addo se narodil do rodiny kakaového farmáře. Ten velmi brzy zemřel a péče o početnější rodinu tak padla na bedra ovdovělé matky. Kennedy byl nejlepším studentem ze školy, prostředků na jeho další studium však matka příliš neměla. Lékaři působící v jeho rodné vesnici vystudovali v Rumunsku a právě oni ho přesvědčili, aby zažádal o stejné stipendium. Prošel a spolu s dalšími dvěma Ghaňany byl vyslán do Československa. Přestože vždy toužil studovat medicínu, byla mu po příjezdu do Prahy v roce 1984 přidělena veterina v Košicích. Vztahy se spolužáky byly sice podle něj skvělé a vzájemně si pomáhali, vztahy s lidmi mimo školu ale bývaly problematické, zejména na venkově. „Nebyli zvyklí vidět černochy,” líčí. „Křičeli: Bože moj! Preboha, čo je to?” reprodukuje ve slovenštině. Dodává, že to studenti z Afriky přijímali a rozuměli tomu.