Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Stigma a předsudky. Ženy v Salvadoru čelí perzekuci kvůli potratům

 

potraty elsalvador big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

14
ledna
2018

Salvador je nejmenší a nejhustěji obydlenou zemí střední Ameriky. V poslední době je však často označován za zemi s nejpřísnějším a nejkrutějším zákonem o potratu - žena v Salvadoru totiž nesmí podstoupit potrat ani v případě ohrožení jejího vlastního života.

Teodoře del Carmen Vásquez bylo dvacet sedm let, když v roce 2007 začala při práci pociťovat silné bolesti v břiše a krvácení. Přestože si před omdlením zavolala pomoc a podle ní se následně dítě narodilo mrtvé, byla odsouzena k třiceti letům za mřížemi za jeho vraždu. O 10 let později, v prosinci 2017, soud zamítl její odvolání. „Tragický příběh Teodory smutně ilustruje vše, co je špatně na právním systému v Salvadoru, kde se zdá, že jsou lidská práva cizím konceptem,” reagovala na zprávu o zamítnutí Teodořina odvolání Erika Guevara-Rosas, ředitelka oddělení Americas v Amnesty International.

Případ Teodory není zdaleka ojedinělý. Tehdy osmnáctiletá středoškolačka Evelyn Beatriz Hernández Cruz byla opakovaně znásilňována členem gangu, ale nikomu o tom neřekla ze strachu z následků. Byla stejně jako Teodora odsouzena k třiceti letům ve vězení za vraždu svého dítěte, jehož tělo bylo nalezeno v septické nádrži. Žalobci říkají, že tam dítě úmyslně pohodila a tím ho zavraždila, ale Evelyn tvrdí, že o svém těhotenství nevěděla a o tom, co se později ukázalo jako porod v koupelně jejich domu, si myslela, že jsou jen silné bolesti břicha. Experti nedokázali stanovit, zda dítě zemřelo v břiše matky, nebo po porodu. Morena Herrera, výkonná ředitelka Občanské skupiny pro dekriminalizaci potratu (Citizens’ Group for the Decriminalisation of Abortion) říká, že rozsudek je založený na předsudcích soudců: „Rozsudek odsuzující Evelyn na 30 let ve vězení ukazuje, jak je salvadorské právo aplikované bez přímého a dostačujícího důkazu, který by upřesnil, co žena spáchala.” Herrera více než deset let bojovala jako členka guerrilly proti vládě, nyní se proslavila svým bojem za práva žen v Salvadoru. Celý rozhovor s ní si můžete přečíst ZDE.

Do roku 1997 byl potrat v Salvadoru zákonem povolený pouze ve třech možných případech: v případě, že potrat byl jedinou či poslední možností, jak zachránit život matky, v případě znásilnění nebo pohlavního styku s osobou mladší, než je legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku, a v případě závažné poruchy plodu. V roce 1998 byl zákon pod tlakem církevních skupin v Salvadoru změněn na svou současnou podobu, která stanovuje, že potrat není legální za žádných okolností. Je rozporuplné, zda toto skutečně platí i pro případy ohrožení života matky, jelikož jiný zákon Salvadoru stanovuje, že v podobných případech, jako je záchrana něčího života, je povolené konat jinak nelegální činy beztrestně. Zákon také upravil ústavu tak, aby jasně stanovila, že každá lidská bytost je považována za lidskou bytost od chvíle svého početí.

Podle některých odhadů bylo mezi lety 1998 a 2013 obviněno z potratu a uvězněno na 600 žen, nezřídka až na čtyřicet let. Mnozí argumentují tím, že jsou přísnému zákonu nerovně vystavené především chudé a často negramotné ženy - pro bohaté totiž není problém letět kvůli potratu třeba do Miami. V přísně katolickém Salvadoru je navíc sexuální výchova považovaná za tabu, proto je vzdělání jak žen, tak mužů o reprodukci mnohdy minimální. Právníci tvrdí, že největší problém tkví v tom, že lidé nedokáží rozlišovat mezi samovolným a nesamovolným potratem. Díky náboženskému dogmatu a předsudkům jsou ženy považovány za plně zodpovědné za svůj plod, bez ohledu na příčinu potratu. Dennis Muñoz, který obhajuje dvě uvězněné ženy, říká, že i když u soudu dokáže, že se jednalo o samovolný potrat, soudce tomu často nepřikládá žádnou váhu. On sám je přesvědčen o tom, že Salvador má nejpřísnější zákon o potratu na světě, protože předpokládá vinu ženy.

Foto: Pixabay

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.