Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na 3000 uprchlíků v Německu posiluje řady dobrovolných hasičů. "Pomoc druhým mě naplňuje," říká jeden z nich

 

hasici uprchlici big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

29

prosince
2017

Sedmatřicetiletý Yusuf Abdirahim se narodil v Somálsku, odkud se jeho rodina z důvodu probíhajícího konfliktu uchýlila do Jemenu. To mu bylo pouhých 11 let. Po vypuknutí války v jeho novém domově, do které měl být nuceně rekrutován, opustil i Jemen a po dlouhé cestě, v červenci 2015, dorazil do Německa. Dnes je jedním z 3000 dobrovolných hasičů z řad žadatelů o azyl, kteří se snaží být přínosem pro německou společnost a skrz své angažmá si snáze osvojit jazyk, vytvořit si přirozené kontakty s rodinami ostatních hasičů a lépe se tak integrovat. „Když lidé potřebují pomoc, jsem tu, abych ji poskytl,“ říká Yusuf, který v Jemenu působil jako humanitární pracovník. Zápalu a zájmu nově příchozích hasičů z řad uprchlíků si váží také samotní požárníci. „Za jejich podporu jsme vděční,“ říká Jörn Müller, náčelník hasičů ve Fürstenwalde, kde Yusuf působí. Jeho příběh přinesla UNHCR.

Yusuf po příchodu do Jemenu se svou rodinou začal studovat. Následně sám založil rodinu a v roce 2011 nastoupil do organizace Yemen Red Crescent Society, kde měl na starosti distribuci léků. „Když lidé v určitou chvíli potřebují pomoc a já jsem zrovna na tom správném místě. To je to, co mi dělá radost,“ uvádí. Když mu proto jeho učitel němčiny nabídl, aby rozšířil řady dobrovolných hasičů v obci Fürstenwalde nedaleko Berlína, neváhal. Na dobrovolničení byl zvyklý už z Jemenu a pouze sedět v domově pro žadatele o azyl a čekat na rozhodnutí o jeho statusu ho nebavilo.

hasici uprchlici 1

Nedostatek hasičů

Dobrovolné hasičské sbory, které mají zejména na venkově v Německu velkou tradici a čítají  více než milion členů, čelí nedostatku nových rekrutů dlouhodobě. Jejich řady žadatelé o azyl ve větší míře rozšiřují už více než dva roky. Už v červenci loňského roku bylo více než 50 sborů, jejichž členy tvořili právě uprchlíci. „Za jejich podporu jsme velmi vděční,“ říká  náčelník fürstenwaldského sboru Jörn Müller. Prezident Německé hasičské brigády Hartmut Ziebs ho doplňuje, že je velkým podporovatelem takových tendencí i pro pozitivní dopad, který na společnost tito noví hasiči mají. Současně vyzdvihuje tuto možnost jako příkladnou snahu o přirozenou integraci nově příchozích, jejichž začátky mohou být z různých důvodů velmi těžké.

hasici uprchlici 2

Touha po terénu i rodině

Yusuf na svůj první skutečný výjezd za záchranou lidských životů teprve čeká. Dokončil základní požárnický kurz a čeká ho ještě několik zkoušek. Musí také zlepšit svou znalost němčiny, jelikož právě správná a přesná komunikace je při krizových situacích klíčová. K tomu mu pomáhají přátelské vazby s ostatními hasiči i jazykové kurzy. Němčinu tak dnes ovládá už lépe než angličtinu.

hasici uprchlici 3

Už nedávno však sehrál důležitou úlohu při problému, kterému hasiči čelili v několika domovech pro žadatele o azyl. Jejich obyvatelé opakovaně omylem spouštěli požární poplach kvůli neznalosti fungování čidel. Hasiči tak přizvali Yusufa, aby uprchlíkům v arabštině a somálštině vysvětlil, jak vše funguje a čeho se mají vyvarovat. Školení zabralo a hasiči už do těchto domovů na falešné poplachy vyjíždějí jen minimálně. Díky tomu vznikl také speciální školící program, který by hasiči spolu se státem rádi rozšířili i do dalších domovů pro uprchlíky. Za asistence požárníků z řad nově příchozích.

hasici uprchlici 4

Yusuf věří, že bude moci v brzké době vyrazit do terénu a věnovat se činnosti, která ho naplňuje – pomoc lidem v nouzi. Ještě více však touží po shledání se svou ženou a dvěma dětmi. Ty jsou totiž stále zablokovány v Jemenu.

Foto: UNHCR/Christian Mang

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.