Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na 3000 uprchlíků v Německu posiluje řady dobrovolných hasičů. "Pomoc druhým mě naplňuje," říká jeden z nich

 

hasici uprchlici big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

29

prosince
2017

Sedmatřicetiletý Yusuf Abdirahim se narodil v Somálsku, odkud se jeho rodina z důvodu probíhajícího konfliktu uchýlila do Jemenu. To mu bylo pouhých 11 let. Po vypuknutí války v jeho novém domově, do které měl být nuceně rekrutován, opustil i Jemen a po dlouhé cestě, v červenci 2015, dorazil do Německa. Dnes je jedním z 3000 dobrovolných hasičů z řad žadatelů o azyl, kteří se snaží být přínosem pro německou společnost a skrz své angažmá si snáze osvojit jazyk, vytvořit si přirozené kontakty s rodinami ostatních hasičů a lépe se tak integrovat. „Když lidé potřebují pomoc, jsem tu, abych ji poskytl,“ říká Yusuf, který v Jemenu působil jako humanitární pracovník. Zápalu a zájmu nově příchozích hasičů z řad uprchlíků si váží také samotní požárníci. „Za jejich podporu jsme vděční,“ říká Jörn Müller, náčelník hasičů ve Fürstenwalde, kde Yusuf působí. Jeho příběh přinesla UNHCR.

Yusuf po příchodu do Jemenu se svou rodinou začal studovat. Následně sám založil rodinu a v roce 2011 nastoupil do organizace Yemen Red Crescent Society, kde měl na starosti distribuci léků. „Když lidé v určitou chvíli potřebují pomoc a já jsem zrovna na tom správném místě. To je to, co mi dělá radost,“ uvádí. Když mu proto jeho učitel němčiny nabídl, aby rozšířil řady dobrovolných hasičů v obci Fürstenwalde nedaleko Berlína, neváhal. Na dobrovolničení byl zvyklý už z Jemenu a pouze sedět v domově pro žadatele o azyl a čekat na rozhodnutí o jeho statusu ho nebavilo.

hasici uprchlici 1

Nedostatek hasičů

Dobrovolné hasičské sbory, které mají zejména na venkově v Německu velkou tradici a čítají  více než milion členů, čelí nedostatku nových rekrutů dlouhodobě. Jejich řady žadatelé o azyl ve větší míře rozšiřují už více než dva roky. Už v červenci loňského roku bylo více než 50 sborů, jejichž členy tvořili právě uprchlíci. „Za jejich podporu jsme velmi vděční,“ říká  náčelník fürstenwaldského sboru Jörn Müller. Prezident Německé hasičské brigády Hartmut Ziebs ho doplňuje, že je velkým podporovatelem takových tendencí i pro pozitivní dopad, který na společnost tito noví hasiči mají. Současně vyzdvihuje tuto možnost jako příkladnou snahu o přirozenou integraci nově příchozích, jejichž začátky mohou být z různých důvodů velmi těžké.

hasici uprchlici 2

Touha po terénu i rodině

Yusuf na svůj první skutečný výjezd za záchranou lidských životů teprve čeká. Dokončil základní požárnický kurz a čeká ho ještě několik zkoušek. Musí také zlepšit svou znalost němčiny, jelikož právě správná a přesná komunikace je při krizových situacích klíčová. K tomu mu pomáhají přátelské vazby s ostatními hasiči i jazykové kurzy. Němčinu tak dnes ovládá už lépe než angličtinu.

hasici uprchlici 3

Už nedávno však sehrál důležitou úlohu při problému, kterému hasiči čelili v několika domovech pro žadatele o azyl. Jejich obyvatelé opakovaně omylem spouštěli požární poplach kvůli neznalosti fungování čidel. Hasiči tak přizvali Yusufa, aby uprchlíkům v arabštině a somálštině vysvětlil, jak vše funguje a čeho se mají vyvarovat. Školení zabralo a hasiči už do těchto domovů na falešné poplachy vyjíždějí jen minimálně. Díky tomu vznikl také speciální školící program, který by hasiči spolu se státem rádi rozšířili i do dalších domovů pro uprchlíky. Za asistence požárníků z řad nově příchozích.

hasici uprchlici 4

Yusuf věří, že bude moci v brzké době vyrazit do terénu a věnovat se činnosti, která ho naplňuje – pomoc lidem v nouzi. Ještě více však touží po shledání se svou ženou a dvěma dětmi. Ty jsou totiž stále zablokovány v Jemenu.

Foto: UNHCR/Christian Mang

Čtěte dále

Užívali drogy, demolovali město, dnes skáčí. Parkourista dává dětem ulice alternativu

Před 12 lety začal dnes 26letý Václav (Venca) Kumprecht s partou kamarádů trénovat parkour, sport, který využívá skoků, salt i předmětů k pohybu ve městě. Postupně se k nim přidávali další kluci i holky a tak začali parkour i učit. Během posledních let prošlo novoměstským týmem NERCO dvě stě dětí. Mnohé z nich Venca a jeho tým vytáhli přímo z ulice, kde je špatná parta strhávala k alkoholu, drogám a násilí. Společným úsilím pak ve městě vybudovali speciální hřiště, které je otevřené všem. Co jej motivuje k práci s dětmi, které se dostaly do problémů? Jaké jsou cíle NERCO týmu?


Marie Škardová 23. 1. 2019

Zavraždili mu otce, za války pomáhal ukrytým uprchlíkům. Dnes díky Čechům studuje

Pětadvacetiletý student Luther Yapelendi ze Středoafrické republiky má za sebou nelehkou cestu životem. Když byl dítě, zabili mu lupiči otce a stal se sirotkem. „Mně bylo devět let. Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo,“ říká Luther a dodává: „Po smrti táty jsem musel na tři roky přestat chodit do školy, protože jsme zůstali bez peněz.“ Později mu do života zasáhl vleklý konflikt, během války se pomáhal starat o uprchlíky. „Velkou výzvou bylo také to, že na misii uprchlo i hodně těhotných žen, které tam pak rodily. Já sám jsem pak po porodech chodil omývat miminka. Z nemocí se objevovala hlavně malárie. Choleru jsme tam naštěstí neměli.“ Situace v zemi je i nadále velmi vážná a nový konflikt se může znovu rozhořet. Podle Luthera by ale lidé v zemi mohli rozpory překonat a smířit se. „Já jsem musel odpustit vrahům svého otce. Nechtěl jsem žít s pomstou. Pomsta je vždycky problém,“ říká L ...

Kvůli rakovině přišla o část tváře, u pojišťovny narazila. Na rekonstrukci obličeje se jí složili Češi

Mirka přišla v důsledku rakoviny v dětství o část tváře. Přes změnu vzhledu se dokázala přenést díky přátelům, zejména z LGBT komunity. Později vystudovala vysokou a dnes pracuje jako novinářka. Před pár lety se jí však obličej začal měnit, pod okem jí z tkáně stále více vystupuje titanová mřížka, která jí současně dále deformuje obličej. Mirka akutně potřebuje náročnou operaci v zahraničí, u pojišťovny však narazila. Požádala proto o pomoc veřejnost a nestačí se divit. Po několika týdnech se Češi na sérii potřebných operací v řádu asi pěti milionů složili. Přispěly jich tisíce.


Lukáš Houdek 21. 1. 2019

Přišli o domov, žili v chudobě. Díky Čechům teď v Afghánistánu podnikají

Lailuma pochází z Herátu v Afghánistánu. Dříve pracovala především v domácnosti, pečovala o děti, prala a uklízela. Pomocí organizace Člověk v tísni se zapojila do svépomocné skupiny a absolvovala kosmetický kurz. „Když jsem se naučila kosmetiku, využila jsem příležitosti a otevřela jsem si doma kosmetický salon. Od té doby jsem měla mnoho zákazníků - sousedů i příbuzných,” vypráví Lailuma, která nyní může pravidelně přispívat do rodinného rozpočtu. „Teď, když mám práci, jsem mnohem šťastnější než dřív,” podotýká.


Marie Škardová 20. 1. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.