Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na 3000 uprchlíků v Německu posiluje řady dobrovolných hasičů. "Pomoc druhým mě naplňuje," říká jeden z nich

 

hasici uprchlici big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

29

prosince
2017

Sedmatřicetiletý Yusuf Abdirahim se narodil v Somálsku, odkud se jeho rodina z důvodu probíhajícího konfliktu uchýlila do Jemenu. To mu bylo pouhých 11 let. Po vypuknutí války v jeho novém domově, do které měl být nuceně rekrutován, opustil i Jemen a po dlouhé cestě, v červenci 2015, dorazil do Německa. Dnes je jedním z 3000 dobrovolných hasičů z řad žadatelů o azyl, kteří se snaží být přínosem pro německou společnost a skrz své angažmá si snáze osvojit jazyk, vytvořit si přirozené kontakty s rodinami ostatních hasičů a lépe se tak integrovat. „Když lidé potřebují pomoc, jsem tu, abych ji poskytl,“ říká Yusuf, který v Jemenu působil jako humanitární pracovník. Zápalu a zájmu nově příchozích hasičů z řad uprchlíků si váží také samotní požárníci. „Za jejich podporu jsme vděční,“ říká Jörn Müller, náčelník hasičů ve Fürstenwalde, kde Yusuf působí. Jeho příběh přinesla UNHCR.

Yusuf po příchodu do Jemenu se svou rodinou začal studovat. Následně sám založil rodinu a v roce 2011 nastoupil do organizace Yemen Red Crescent Society, kde měl na starosti distribuci léků. „Když lidé v určitou chvíli potřebují pomoc a já jsem zrovna na tom správném místě. To je to, co mi dělá radost,“ uvádí. Když mu proto jeho učitel němčiny nabídl, aby rozšířil řady dobrovolných hasičů v obci Fürstenwalde nedaleko Berlína, neváhal. Na dobrovolničení byl zvyklý už z Jemenu a pouze sedět v domově pro žadatele o azyl a čekat na rozhodnutí o jeho statusu ho nebavilo.

hasici uprchlici 1

Nedostatek hasičů

Dobrovolné hasičské sbory, které mají zejména na venkově v Německu velkou tradici a čítají  více než milion členů, čelí nedostatku nových rekrutů dlouhodobě. Jejich řady žadatelé o azyl ve větší míře rozšiřují už více než dva roky. Už v červenci loňského roku bylo více než 50 sborů, jejichž členy tvořili právě uprchlíci. „Za jejich podporu jsme velmi vděční,“ říká  náčelník fürstenwaldského sboru Jörn Müller. Prezident Německé hasičské brigády Hartmut Ziebs ho doplňuje, že je velkým podporovatelem takových tendencí i pro pozitivní dopad, který na společnost tito noví hasiči mají. Současně vyzdvihuje tuto možnost jako příkladnou snahu o přirozenou integraci nově příchozích, jejichž začátky mohou být z různých důvodů velmi těžké.

hasici uprchlici 2

Touha po terénu i rodině

Yusuf na svůj první skutečný výjezd za záchranou lidských životů teprve čeká. Dokončil základní požárnický kurz a čeká ho ještě několik zkoušek. Musí také zlepšit svou znalost němčiny, jelikož právě správná a přesná komunikace je při krizových situacích klíčová. K tomu mu pomáhají přátelské vazby s ostatními hasiči i jazykové kurzy. Němčinu tak dnes ovládá už lépe než angličtinu.

hasici uprchlici 3

Už nedávno však sehrál důležitou úlohu při problému, kterému hasiči čelili v několika domovech pro žadatele o azyl. Jejich obyvatelé opakovaně omylem spouštěli požární poplach kvůli neznalosti fungování čidel. Hasiči tak přizvali Yusufa, aby uprchlíkům v arabštině a somálštině vysvětlil, jak vše funguje a čeho se mají vyvarovat. Školení zabralo a hasiči už do těchto domovů na falešné poplachy vyjíždějí jen minimálně. Díky tomu vznikl také speciální školící program, který by hasiči spolu se státem rádi rozšířili i do dalších domovů pro uprchlíky. Za asistence požárníků z řad nově příchozích.

hasici uprchlici 4

Yusuf věří, že bude moci v brzké době vyrazit do terénu a věnovat se činnosti, která ho naplňuje – pomoc lidem v nouzi. Ještě více však touží po shledání se svou ženou a dvěma dětmi. Ty jsou totiž stále zablokovány v Jemenu.

Foto: UNHCR/Christian Mang

Čtěte dále

„Češi bývali nejmilejší národ v Evropě. Dnes je ovlivňuje populismus,“ říká Egypťan žijící v Praze

Abdalla Gamal je šestatřicetiletý Egypťan žijící kousek za Prahou. Narodil se do vzdělané rodiny ve městě Zagazig na severu země. Jeho otec působí jako veterinář v Rijádu v Saúdské Arábii, bratr pracuje pro tamní magistrát v IT oblasti a jeho sestra je lékařkou. Maminka je v domácnosti. Abdalla prožil v Saúdské Arábii s rodinou šest let, chodil tam na střední gymnázium. Později vystudoval češtinu na prestižní káhirské fakultě Al Alsun. V rámci studií se dostal na rok do Prahy, která ho okamžitě uchvátila. O pár let později se tu rozhodl oženit a založit rodinu. Jak vnímá silné protimuslimské nálady v české společnosti a jak se dotýkají jeho rodiny? Proč studoval právě češtinu a jaká místa má v Praze nejraději?


Lukáš Houdek 22. 5. 2018

„Češi si často lebedí v roli oběti,“ říká cestovatel Petr Horký

Petr Horký je jedním z nejvýznamnějších českých cestovatelů současnosti. Nejprve se prosadil v televizi moderováním pořadů Hip Hap Hop, Pyramida nebo Studio 6. Jako cestovatel, dokumentarista a spisovatel pak navštívil desítky zemí. K rozhodnutí cestovat mu pomohlo mládí prožité za komunistického režimu. „Navenek všichni vypadali stejně, ale uvnitř byla podezřívavost, ublížení, strach… jako mladý jsem přesně věděl, co mi nejvíc chybí: svoboda a cestování,“ popisuje svou motivaci. Na začátku bojoval s vlastními předsudky. „Můj stereotyp byl úplně stejný, jako má většina lidí, než poprvé někam odjedou, a sice připadal jsem si chytře a přemýšlel jsem, proč ti kolem jsou tak blbí, že žijí jinak.“


Jiří Pasz 22. 5. 2018

Otec egyptské lesby prošel nečekanou přeměnou. Od homofobie k toleranci

Gayové a lesby z Blízkého východu a severní Afriky často čelí velké diskriminaci jak na společenské, tak i na státní úrovni. Příběh Dalie, lesby z Egypta, a dalších LGBT aktivistů ale ukazuje, že je jejich okolí přesto mnohdy pochopilo a podpořilo. Nová kampaň od Human Rights Watch a Arab Foundation for Freedoms and Equality vyzdvihuje kreativní snahy těchto aktivistů v regionu a dodává naději do budoucna v otázce práv LGBT osob.


Nina Djukanovićová 20. 5. 2018

Zdravotní sestra změnila po misích v Jordánsku a Iráku názory. „Jsou to lidé jako my,“ říká

Zdravotnický humanitární program MEDEVAC začal během války v Jugoslávii evakuacemi raněných civilistů do českých nemocnic. Postupně se rozrostl a nyní především jezdí čeští lékaři do zahraničí, kde ročně provedou více než 800 operací. Některé z nich zachraňují životy lidem v různých oblastech zasažených krizí. „Jsou to humanitární krize, přírodní katastrofy, ozbrojené konflikty, pomáháme lidem v místech, kde není dostupná zdravotnická péče,“ říká Lukáš Němec, jeden z koordinátorů programu. Komu přesně čeští lékaři pomáhají? „Představte si maminku, mladou ženu, jakou můžete běžně potkat na ulici, na zastávce, cestou do práce… akorát žije na Ukrajině, v Iráku, v Jordánsku. V noci na její barák spadne bomba. Pomáháme obyčejným lidem, kteří si ne vlastní vinou nemohou dovolit životně důležitou lékařskou péči,“ popisuje Němec. Pacienti do programu jsou pečlivě vybíráni za ...

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.