Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na 3000 uprchlíků v Německu posiluje řady dobrovolných hasičů. "Pomoc druhým mě naplňuje," říká jeden z nich

 

hasici uprchlici big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

29

prosince
2017

Sedmatřicetiletý Yusuf Abdirahim se narodil v Somálsku, odkud se jeho rodina z důvodu probíhajícího konfliktu uchýlila do Jemenu. To mu bylo pouhých 11 let. Po vypuknutí války v jeho novém domově, do které měl být nuceně rekrutován, opustil i Jemen a po dlouhé cestě, v červenci 2015, dorazil do Německa. Dnes je jedním z 3000 dobrovolných hasičů z řad žadatelů o azyl, kteří se snaží být přínosem pro německou společnost a skrz své angažmá si snáze osvojit jazyk, vytvořit si přirozené kontakty s rodinami ostatních hasičů a lépe se tak integrovat. „Když lidé potřebují pomoc, jsem tu, abych ji poskytl,“ říká Yusuf, který v Jemenu působil jako humanitární pracovník. Zápalu a zájmu nově příchozích hasičů z řad uprchlíků si váží také samotní požárníci. „Za jejich podporu jsme vděční,“ říká Jörn Müller, náčelník hasičů ve Fürstenwalde, kde Yusuf působí. Jeho příběh přinesla UNHCR.

Yusuf po příchodu do Jemenu se svou rodinou začal studovat. Následně sám založil rodinu a v roce 2011 nastoupil do organizace Yemen Red Crescent Society, kde měl na starosti distribuci léků. „Když lidé v určitou chvíli potřebují pomoc a já jsem zrovna na tom správném místě. To je to, co mi dělá radost,“ uvádí. Když mu proto jeho učitel němčiny nabídl, aby rozšířil řady dobrovolných hasičů v obci Fürstenwalde nedaleko Berlína, neváhal. Na dobrovolničení byl zvyklý už z Jemenu a pouze sedět v domově pro žadatele o azyl a čekat na rozhodnutí o jeho statusu ho nebavilo.

hasici uprchlici 1

Nedostatek hasičů

Dobrovolné hasičské sbory, které mají zejména na venkově v Německu velkou tradici a čítají  více než milion členů, čelí nedostatku nových rekrutů dlouhodobě. Jejich řady žadatelé o azyl ve větší míře rozšiřují už více než dva roky. Už v červenci loňského roku bylo více než 50 sborů, jejichž členy tvořili právě uprchlíci. „Za jejich podporu jsme velmi vděční,“ říká  náčelník fürstenwaldského sboru Jörn Müller. Prezident Německé hasičské brigády Hartmut Ziebs ho doplňuje, že je velkým podporovatelem takových tendencí i pro pozitivní dopad, který na společnost tito noví hasiči mají. Současně vyzdvihuje tuto možnost jako příkladnou snahu o přirozenou integraci nově příchozích, jejichž začátky mohou být z různých důvodů velmi těžké.

hasici uprchlici 2

Touha po terénu i rodině

Yusuf na svůj první skutečný výjezd za záchranou lidských životů teprve čeká. Dokončil základní požárnický kurz a čeká ho ještě několik zkoušek. Musí také zlepšit svou znalost němčiny, jelikož právě správná a přesná komunikace je při krizových situacích klíčová. K tomu mu pomáhají přátelské vazby s ostatními hasiči i jazykové kurzy. Němčinu tak dnes ovládá už lépe než angličtinu.

hasici uprchlici 3

Už nedávno však sehrál důležitou úlohu při problému, kterému hasiči čelili v několika domovech pro žadatele o azyl. Jejich obyvatelé opakovaně omylem spouštěli požární poplach kvůli neznalosti fungování čidel. Hasiči tak přizvali Yusufa, aby uprchlíkům v arabštině a somálštině vysvětlil, jak vše funguje a čeho se mají vyvarovat. Školení zabralo a hasiči už do těchto domovů na falešné poplachy vyjíždějí jen minimálně. Díky tomu vznikl také speciální školící program, který by hasiči spolu se státem rádi rozšířili i do dalších domovů pro uprchlíky. Za asistence požárníků z řad nově příchozích.

hasici uprchlici 4

Yusuf věří, že bude moci v brzké době vyrazit do terénu a věnovat se činnosti, která ho naplňuje – pomoc lidem v nouzi. Ještě více však touží po shledání se svou ženou a dvěma dětmi. Ty jsou totiž stále zablokovány v Jemenu.

Foto: UNHCR/Christian Mang

Čtěte dále

Australský gay imám plánuje otevřít inkluzivní mešitu. Bude útočištěm LGBT lidí

Ještě před pár lety patřil k uznávaným imámům, jelikož provázel při obřadech v Melbourne v jedné z největších mešit v Austrálii. Respekt si vysloužil také za to, že byl háfizem, tedy člověkem, který se naučil korán zpaměti. To vše přišlo téměř vniveč v roce 2010, kdy se přihlásil ke své sexuální orientaci. Byl vyloučen  z náboženské obce a v mešitách už kázat nesmí. Naopak čelí výhrůžkám smrti, jelikož se z něj stal hlasitý bojovník za práva LGBT muslimů. Těm poskytuje duchovní podporu, občas i útočiště ve svém jednopokojovém bytě. Nyní si vyhlédl v centru města dům, který by za pomoci filantropů rád proměnil  v první LGBT friendly mešitu v zemi spojenou s azylovým domem pro ty, kteří po svém coming outu prchají od svých rodin.


Lukáš Houdek 19. 1. 2018

V Ostravě otevřela ordinace pro chudé a lidi bez domova

Pro lidi bez domova může být z nejrůznějších důvodů složité získat zdravotní pomoc. Jejich zdravotní stav je přitom často vzhledem k životní situaci horší než ve většinové populaci. Stále častěji se také stávají oběťmi psychického a fyzického násilí a sexuálních útoků. „Zejména při terénní práci vidíme fakt, že bezdomovectví je problém sociálně-zdravotní. Většina bezdomovců na ulici má zdravotní problémy. Buď se stali bezdomovci kvůli zdravotnímu handicapu, nebo vlivem života na ulici došlo k nevratnému poškození zdraví,” říká Andrea Pekárková, lékařka Armády spásy. V prvním týdnu letošního roku proto otevřela Armáda spásy ordinaci praktického lékaře pro chudé v Ostravě. Jejím cílem je efektivně řešit problematiku bezdomovectví v rámci komplexního přístupu.


Marie Škardová 18. ...

Český bankéř chtěl poznat realitu, Vánoce strávil mezi uprchlíky v Řecku. „Jsou jako my,“ říká

Třiačtyřicetiletý Martin Bonhard je relativně vysoce postavený bankéř žijící v Praze. Vyrostl v Rakousku a Německu jako dítě emigrantů, kteří odešli z Československa v roce 1968. Protože ho znepokojovala podoba zdejší společenské diskuse o tématu migrace a uprchlíků, a chtěl sám zjistit, jak je to ve skutečnosti, odhodlal se k netradičnímu kroku. Rozhodl se Vánoce a přelom roku strávit v jednom z uprchlických táborů v Řecku. K čemu došel? Jak práce dobrovolníka probíhá? A jaký příběh ho zasáhl nejvíce?


Lukáš Houdek 17. 1. 2018

Zaměstnávání cizinců v Česku: Porušování zákona a vykořisťování

Sedmašedesátiletý pan Tstvetan dojížděl do České republiky za prací od devadesátých let. Během let pracoval v různých agenturách. V dubnu 2017 utrpěl zlomeninu nohy. Od té doby je v pracovní neschopnosti. Agentura, u které byl zaměstnán, s ním poté přerušila kontakt a neplnila dorovnání náhrady ze ztráty na výdělku po celou dobu pracovní neschopnosti. Bydlel na ubytovně a po úraze žil pouze z nemocenských dávek. Po vleklých komplikacích, kdy se vlastními silami i prostřednictvím právníka snažil vymáhat ušlé peníze od agentury, mu došly úspory a skončil na ulici. Poté se ho ujali terénní pracovníci Diakonie ČCE. Jeho případ, který ukazuje na problematiku cizinců na českém trhu práce, není dodnes dořešený. S jakými formami znevýhodňování se zahraniční pracovníci setkávají a jaká řešení navrhují organizace, které řeší problematiku v praxi?