Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Syrský chovatel včel přišel o vše. Dnes zažívá restart v Anglii. Místní mu dali úly, on je učí včelaření

 

syrsky vcelar big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

15

prosince
2017

Včely pro mě znamenají mír, znamenají pro mě bezpečí, život, jsou pro mě všechno,“ říká 64letý profesor Damašské univerzity Ryad Alsous, proslulý syrský včelař. Včelám se věnuje už více než 40 let. Před čtyřmi lety však po explozi jeho auta ze strachu o život svůj i své rodiny s těžkým srdcem Sýrii opustil. Zanechal tam i svých 500 úlů, které pro něj znamenaly téměř vše. „Všechny mé úly byly zničeny, některé z nich spáleny,“ říká posmutněle. Útočiště našel v severní Anglii. Tam se mu vlastní pílí a s pomocí místních podařilo postavit znovu na vlastní nohy. I proto, že mu lidé z tamní komunity včely i pozemek pro jejich chování darovali. Začíná tak od začátku. V současnosti má 17 úlů a pořádá kurzy jak pro uprchlíky, které se snaží rekvalifikovat, tak pro britské včelaře. „Pomohl nám naše úly rozšířit. Měli jsme med, ale nevěděli jsme, co s ním. A on nás celým tím procesem provedl,“ pochvaluje si jeho expertízu včelařka Monica Best. 

 

„Nikdy bych nečekal, že bude chování včel tak úspěšné v takových klimatických podmínkách,“ říká Ryad Alsous, zatímco sleduje včely, jak poletují kolem. Dodává, že ty syrské nevylétají z úlu ani v případě drobného deště. Jakmile teplota klesne pod patnáct stupňů, nevyvíjí podle něj téměř žádnou aktivitu. Na rozdíl od těch britských, které podle něj pilně pracují i v nižších teplotách.

Těžké začátky

Profesor Alsous vyučoval na Damašské univerzitě na zemědělské fakultě. Věnoval se také výzkumu vztahu mezi včelařením a znečištěním životního prostředí. Byl úspěšným a uznávaným včelařem. Produkce z jeho pěti stovek úlů dosahovala minimálně deseti tun medu ročně. To vše skončilo v roce 2014, kdy se rozhodl  pro bezpečí své rodiny z vlasti odejít a požádat o azyl ve Velké Británii. Chodily mu totiž výhrůžky smrtí a v jeho autě vybuchla nálož

syrsky vcelar 2

Začátky v Británii nebyly snadné. Jeho angličtina nebyla dostatečně dobrá a při žádostech o práci byl opakovaně odmítnut pro svou překvalifikovanost. Rozhodl se proto zeptat ve včelařské asociaci města Huddersfield, zda by se nemohl do její činnosti zapojit jako dobrovolník. Tam si našel řadu přátel a vrátil se ke své vášni. Trápilo ho však, že byl v podstatě včelařem bez včel. „Potřeboval jsem pouhý jeden úl, abych mohl začít,“ vzpomíná. A proto se rozhodl zkusit napsat na svůj Facebook, zda by se nenašel někdo, kdo by mu jeden ze svých úlů věnoval. A měl štěstí. Po třech týdnech se mu ozvala žena z Manchesteru a on tak své první včelstvo v Anglii krátce nato získal. Rozdělil ho na sedm částí a dnes má sedmnáct úlů, které postavil výhradně z recyklovaných materiálů.

Být přínosem

Když se dozvěděl, že Británie 90 % medu dováží ze zahraničí, překvapilo ho to. Když se pak zúčastnil jedné z večeří pro nově příchozí uprchlíky, svitl v jeho hlavě nápad – rekvalifikovat zájemce z jejich řad pro práci včelařů tak, aby získali dovednosti prospěšné pro zemi, která je přijala. Současně jim dát dobré šance na získání jedinečného povolání a příležitost snáze se začlenit do společnosti. „Má spoustu schopností. Mnoho lidí, kteří sem přišli, pocházejí z velmi vzdělaného prostředí s řadou zkušeností,“ hodnotí obyvatelka obce Huddersfield Jean York.

syrsky vcelar 3

Profesor Alsous tedy začal ve spolupráci s komunitními organizacemi pro pomoc uprchlíkům pořádat pro žadatele o azyl kurzy. A přidali se i místní včelaři. „Strašně jsem si cenil toho nápadu. Chtěl jsem pomoct,“ říká  Geof Hughes, který se do práce s příchozími také zapojil.

A tak vznikl unikátní Buzz Project. Ten později získal také podporu starosty Huddersfieldu a právě tehdy odstartoval v plné síle. Profesor Alsous dostal od jednoho z místních obyvatel nabídku pozemku pro vybudování základny v nedaleké vesničce Standedge, aby na něj umístil své úly, na kterých by zájemcům během léta ukazoval, jak se včely chovají. „Když si někdo řekne o pomoc, proč mu ji neposkytnout?“ ptá  se Ted Mankowski, který syrskému včelaři pozemek poskytl k užívání. Má pro jeho vášeň pochopení. I jeho polský dědeček byl vášnivým včelařem.

syrsky vcelar 4

Profesor Ryad Alsous a Ted Mankowski

Zpátky domů

Přestože je profesor Alsous vděčný za pomoc a přijetí, které se mu ze strany Britů dostalo, touží se do své vlasti vrátit. Rád by pomohl s obnovou včelařství, které s vypuknutím zdrcující války zaniklo spolu s téměř půl milionem úlů, kterými ještě před vypuknutím konfliktu Sýrie disponovala. „Doufám, že se jednou budu moct vrátit a pomoci s obnovou. Je to moc důležité,“ uzavírá.

syrsky vcelar 1

Foto: Caroline Brothers / UNHCR

Čtěte dále

„Když je někdo na vozíku, neznamená to, že své tělo nepoužívá,“ říká tanečnice

„Svá těla nepoužíváme jen tehdy, když jsme mrtví. Tělo dýchá, srdce rozlévá do organismu krev, která pulzuje celým člověkem,“ říká šéfka taneční skupiny pro lidi s hendikepem Proty Boty Kateřina Hanzlíková a dodává: „Když je někdo na vozíku, neznamená to, že své tělo nepoužívá. Používá ho stále, jen třeba trošku jinak než my chodící.“ Taneční skupina funguje už téměř dvacet let, střídají se v ní různí tanečníci i tanečnice a svá představení zaměřuje na témata, jako je třeba svoboda vs. hendikep. Kdo jsou a jaké mají příběhy? „Dáša byla ve skupině pět let, od narození má nemoc, kterou překládáme jako lámavost kostí,“ vypráví Kateřina.

Jiří Pasz 3. 6. 2020

„Neděláme to schválně," říká dívka žijící s hraniční poruchou osobnosti

První roky dětství strávila dvacetiletá Ari v kojeneckém ústavu. Poté potkala svoji pěstounku, u které až do dospělosti vyrůstala. Život bez rodiny v raném dětství v ní však zanechal pocity nejistoty a osamělosti, se kterými se potýká dodnes. „Je to vidět v přístupu k životu. Nikomu nevěřím a nedokážu si vytvořit pocit rodiny a bezpečí. Je to osamělý život a svět ti může víc ublížit, protože nemáš důvěru k ničemu,” popisuje Ari. V dospívání jí byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, která dle jejích slov ovlivňuje celý život.

Marie Škardová 2. 6. 2020

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.