Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Syrský chovatel včel přišel o vše. Dnes zažívá restart v Anglii. Místní mu dali úly, on je učí včelaření

 

syrsky vcelar big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

15

prosince
2017

Včely pro mě znamenají mír, znamenají pro mě bezpečí, život, jsou pro mě všechno,“ říká 64letý profesor Damašské univerzity Ryad Alsous, proslulý syrský včelař. Včelám se věnuje už více než 40 let. Před čtyřmi lety však po explozi jeho auta ze strachu o život svůj i své rodiny s těžkým srdcem Sýrii opustil. Zanechal tam i svých 500 úlů, které pro něj znamenaly téměř vše. „Všechny mé úly byly zničeny, některé z nich spáleny,“ říká posmutněle. Útočiště našel v severní Anglii. Tam se mu vlastní pílí a s pomocí místních podařilo postavit znovu na vlastní nohy. I proto, že mu lidé z tamní komunity včely i pozemek pro jejich chování darovali. Začíná tak od začátku. V současnosti má 17 úlů a pořádá kurzy jak pro uprchlíky, které se snaží rekvalifikovat, tak pro britské včelaře. „Pomohl nám naše úly rozšířit. Měli jsme med, ale nevěděli jsme, co s ním. A on nás celým tím procesem provedl,“ pochvaluje si jeho expertízu včelařka Monica Best. 

 

„Nikdy bych nečekal, že bude chování včel tak úspěšné v takových klimatických podmínkách,“ říká Ryad Alsous, zatímco sleduje včely, jak poletují kolem. Dodává, že ty syrské nevylétají z úlu ani v případě drobného deště. Jakmile teplota klesne pod patnáct stupňů, nevyvíjí podle něj téměř žádnou aktivitu. Na rozdíl od těch britských, které podle něj pilně pracují i v nižších teplotách.

Těžké začátky

Profesor Alsous vyučoval na Damašské univerzitě na zemědělské fakultě. Věnoval se také výzkumu vztahu mezi včelařením a znečištěním životního prostředí. Byl úspěšným a uznávaným včelařem. Produkce z jeho pěti stovek úlů dosahovala minimálně deseti tun medu ročně. To vše skončilo v roce 2014, kdy se rozhodl  pro bezpečí své rodiny z vlasti odejít a požádat o azyl ve Velké Británii. Chodily mu totiž výhrůžky smrtí a v jeho autě vybuchla nálož

syrsky vcelar 2

Začátky v Británii nebyly snadné. Jeho angličtina nebyla dostatečně dobrá a při žádostech o práci byl opakovaně odmítnut pro svou překvalifikovanost. Rozhodl se proto zeptat ve včelařské asociaci města Huddersfield, zda by se nemohl do její činnosti zapojit jako dobrovolník. Tam si našel řadu přátel a vrátil se ke své vášni. Trápilo ho však, že byl v podstatě včelařem bez včel. „Potřeboval jsem pouhý jeden úl, abych mohl začít,“ vzpomíná. A proto se rozhodl zkusit napsat na svůj Facebook, zda by se nenašel někdo, kdo by mu jeden ze svých úlů věnoval. A měl štěstí. Po třech týdnech se mu ozvala žena z Manchesteru a on tak své první včelstvo v Anglii krátce nato získal. Rozdělil ho na sedm částí a dnes má sedmnáct úlů, které postavil výhradně z recyklovaných materiálů.

Být přínosem

Když se dozvěděl, že Británie 90 % medu dováží ze zahraničí, překvapilo ho to. Když se pak zúčastnil jedné z večeří pro nově příchozí uprchlíky, svitl v jeho hlavě nápad – rekvalifikovat zájemce z jejich řad pro práci včelařů tak, aby získali dovednosti prospěšné pro zemi, která je přijala. Současně jim dát dobré šance na získání jedinečného povolání a příležitost snáze se začlenit do společnosti. „Má spoustu schopností. Mnoho lidí, kteří sem přišli, pocházejí z velmi vzdělaného prostředí s řadou zkušeností,“ hodnotí obyvatelka obce Huddersfield Jean York.

syrsky vcelar 3

Profesor Alsous tedy začal ve spolupráci s komunitními organizacemi pro pomoc uprchlíkům pořádat pro žadatele o azyl kurzy. A přidali se i místní včelaři. „Strašně jsem si cenil toho nápadu. Chtěl jsem pomoct,“ říká  Geof Hughes, který se do práce s příchozími také zapojil.

A tak vznikl unikátní Buzz Project. Ten později získal také podporu starosty Huddersfieldu a právě tehdy odstartoval v plné síle. Profesor Alsous dostal od jednoho z místních obyvatel nabídku pozemku pro vybudování základny v nedaleké vesničce Standedge, aby na něj umístil své úly, na kterých by zájemcům během léta ukazoval, jak se včely chovají. „Když si někdo řekne o pomoc, proč mu ji neposkytnout?“ ptá  se Ted Mankowski, který syrskému včelaři pozemek poskytl k užívání. Má pro jeho vášeň pochopení. I jeho polský dědeček byl vášnivým včelařem.

syrsky vcelar 4

Profesor Ryad Alsous a Ted Mankowski

Zpátky domů

Přestože je profesor Alsous vděčný za pomoc a přijetí, které se mu ze strany Britů dostalo, touží se do své vlasti vrátit. Rád by pomohl s obnovou včelařství, které s vypuknutím zdrcující války zaniklo spolu s téměř půl milionem úlů, kterými ještě před vypuknutím konfliktu Sýrie disponovala. „Doufám, že se jednou budu moct vrátit a pomoci s obnovou. Je to moc důležité,“ uzavírá.

syrsky vcelar 1

Foto: Caroline Brothers / UNHCR

Čtěte dále

Jsme Česko

„Jsme Česko,” říká více než padesátka obyvatel České republiky rozličného původu, náboženského vyznání, orientace i sociálních skupin. A to ve společné kampani vládního projektu HateFree Culture a Multikulturního centra Praha. Činí tak u příležitosti 30. výročí demokracie v Česku a odkazují se ke státním symbolům, zejména pak k barvám české vlajky, tedy trikoloře. Stužka s trikolorou byla i jedním ze symbolů Sametové revoluce.


HateFree Culture 11. 11. 2019

Otevřená snídaně už v neděli 24. listopadu v Praze!

V neděli 24. listopadu od 9:30 proběhne v pražském Studiu Alta další Otevřená snídaně. Přijďte se seznámit, potkat staré přátele a začít den příjemným posezením nad čajem a kávou s lidmi nejrůznějšího původu i náboženského vyznání. Připravte své oblíbené jídlo a ochutnejte delikatesy ostatních.


HateFree Culture 11. 11. 2019

„Před lety jsem vás vozila autem, dnes vozíte vy mne.” Desítky seniorů napsaly dopis vnoučeti

Téměř šedesátka seniorů starších šedesáti let napříč Českem napsala svým vnoučatům. Cílem bylo zjistit, jaký vzkaz by senioři rádi předali nové generaci. Aktivita probíhala pod patronací seniorské organizace SenSen zastřešující 40 tisíc členů v seniorských klubech napříč ČR. Nejmladšímu ze seniorů bylo šedesát let, nejstaršímu šestadevadesát. Většinu z nich tvořily ženy a jen pět účastníků a účastnic nemělo vlastní rodinu a dopisy tak psali obecně mladé generaci. „Pracujeme se starými lidmi. A důvodem, proč jsme s dopisy začali, je z psychologického hlediska jejich potřeba udělat na konci života nějaké resumé. Esence jeho existence se pak objevuje v tom dopise,” uvedla iniciátorka projektu Urszula Tokarska z Polska.


 

Lukáš Houdek 6. 11. 2019

Vyměnila novinařinu za řešení problémů na Luníku IX. „Romská chudoba je stejná jako každá jiná.“

Jarmila Vaňová, novinářka, která vyměnila žurnalistiku a tvorbu televizního národnostního pořadu za terénní sociální práci na nechvalně známém slovenském sídlišti Luník IX, svého rozhodnutí zpětně nelituje. Sama říká, že nešlo nedělat sociální žurnalistiku, když se každodenně setkávala s lidmi, kteří se nacházeli v zoufalé situaci a sami nevěřili, že se dá v jejich životě cokoliv změnit.


Rena Horváthová 4. 11. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.