Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Syrský chovatel včel přišel o vše. Dnes zažívá restart v Anglii. Místní mu dali úly, on je učí včelaření

 

syrsky vcelar big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

15

prosince
2017

Včely pro mě znamenají mír, znamenají pro mě bezpečí, život, jsou pro mě všechno,“ říká 64letý profesor Damašské univerzity Ryad Alsous, proslulý syrský včelař. Včelám se věnuje už více než 40 let. Před čtyřmi lety však po explozi jeho auta ze strachu o život svůj i své rodiny s těžkým srdcem Sýrii opustil. Zanechal tam i svých 500 úlů, které pro něj znamenaly téměř vše. „Všechny mé úly byly zničeny, některé z nich spáleny,“ říká posmutněle. Útočiště našel v severní Anglii. Tam se mu vlastní pílí a s pomocí místních podařilo postavit znovu na vlastní nohy. I proto, že mu lidé z tamní komunity včely i pozemek pro jejich chování darovali. Začíná tak od začátku. V současnosti má 17 úlů a pořádá kurzy jak pro uprchlíky, které se snaží rekvalifikovat, tak pro britské včelaře. „Pomohl nám naše úly rozšířit. Měli jsme med, ale nevěděli jsme, co s ním. A on nás celým tím procesem provedl,“ pochvaluje si jeho expertízu včelařka Monica Best. 

 

„Nikdy bych nečekal, že bude chování včel tak úspěšné v takových klimatických podmínkách,“ říká Ryad Alsous, zatímco sleduje včely, jak poletují kolem. Dodává, že ty syrské nevylétají z úlu ani v případě drobného deště. Jakmile teplota klesne pod patnáct stupňů, nevyvíjí podle něj téměř žádnou aktivitu. Na rozdíl od těch britských, které podle něj pilně pracují i v nižších teplotách.

Těžké začátky

Profesor Alsous vyučoval na Damašské univerzitě na zemědělské fakultě. Věnoval se také výzkumu vztahu mezi včelařením a znečištěním životního prostředí. Byl úspěšným a uznávaným včelařem. Produkce z jeho pěti stovek úlů dosahovala minimálně deseti tun medu ročně. To vše skončilo v roce 2014, kdy se rozhodl  pro bezpečí své rodiny z vlasti odejít a požádat o azyl ve Velké Británii. Chodily mu totiž výhrůžky smrtí a v jeho autě vybuchla nálož

syrsky vcelar 2

Začátky v Británii nebyly snadné. Jeho angličtina nebyla dostatečně dobrá a při žádostech o práci byl opakovaně odmítnut pro svou překvalifikovanost. Rozhodl se proto zeptat ve včelařské asociaci města Huddersfield, zda by se nemohl do její činnosti zapojit jako dobrovolník. Tam si našel řadu přátel a vrátil se ke své vášni. Trápilo ho však, že byl v podstatě včelařem bez včel. „Potřeboval jsem pouhý jeden úl, abych mohl začít,“ vzpomíná. A proto se rozhodl zkusit napsat na svůj Facebook, zda by se nenašel někdo, kdo by mu jeden ze svých úlů věnoval. A měl štěstí. Po třech týdnech se mu ozvala žena z Manchesteru a on tak své první včelstvo v Anglii krátce nato získal. Rozdělil ho na sedm částí a dnes má sedmnáct úlů, které postavil výhradně z recyklovaných materiálů.

Být přínosem

Když se dozvěděl, že Británie 90 % medu dováží ze zahraničí, překvapilo ho to. Když se pak zúčastnil jedné z večeří pro nově příchozí uprchlíky, svitl v jeho hlavě nápad – rekvalifikovat zájemce z jejich řad pro práci včelařů tak, aby získali dovednosti prospěšné pro zemi, která je přijala. Současně jim dát dobré šance na získání jedinečného povolání a příležitost snáze se začlenit do společnosti. „Má spoustu schopností. Mnoho lidí, kteří sem přišli, pocházejí z velmi vzdělaného prostředí s řadou zkušeností,“ hodnotí obyvatelka obce Huddersfield Jean York.

syrsky vcelar 3

Profesor Alsous tedy začal ve spolupráci s komunitními organizacemi pro pomoc uprchlíkům pořádat pro žadatele o azyl kurzy. A přidali se i místní včelaři. „Strašně jsem si cenil toho nápadu. Chtěl jsem pomoct,“ říká  Geof Hughes, který se do práce s příchozími také zapojil.

A tak vznikl unikátní Buzz Project. Ten později získal také podporu starosty Huddersfieldu a právě tehdy odstartoval v plné síle. Profesor Alsous dostal od jednoho z místních obyvatel nabídku pozemku pro vybudování základny v nedaleké vesničce Standedge, aby na něj umístil své úly, na kterých by zájemcům během léta ukazoval, jak se včely chovají. „Když si někdo řekne o pomoc, proč mu ji neposkytnout?“ ptá  se Ted Mankowski, který syrskému včelaři pozemek poskytl k užívání. Má pro jeho vášeň pochopení. I jeho polský dědeček byl vášnivým včelařem.

syrsky vcelar 4

Profesor Ryad Alsous a Ted Mankowski

Zpátky domů

Přestože je profesor Alsous vděčný za pomoc a přijetí, které se mu ze strany Britů dostalo, touží se do své vlasti vrátit. Rád by pomohl s obnovou včelařství, které s vypuknutím zdrcující války zaniklo spolu s téměř půl milionem úlů, kterými ještě před vypuknutím konfliktu Sýrie disponovala. „Doufám, že se jednou budu moct vrátit a pomoci s obnovou. Je to moc důležité,“ uzavírá.

syrsky vcelar 1

Foto: Caroline Brothers / UNHCR

Čtěte dále

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji poda ...

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Romana Ezrová 23. 1. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do ki ...

„Lidi často strčí Romy do jednoho pytle a tečka,“ říká režisér Marhoul

Z vůbec nejdiskutovanějšího filmu české kinematografie diváci hromadně neodcházejí, jak hlásaly první senzacechtivé titulky. Naopak – jen do kin jich už přišlo bezmála sto tisíc. A to scénárista a režisér vůbec nečekal. „Narovinu říkám, nezlobte se, promiňte, já to nějak špatně odhadl,“ vzkazuje zdejším divákům Václav Marhoul.


Rena Horváthová 23. 1. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.