Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Z kluka z děcáku majitelem úspěšného barber shopu

 

laky barber big

leitnerovaJana Leitnerová
Autorka

Jana Leitnerová (*1987) vystudovala obory Český jazyk a literatura a Pedagogika na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se online komunikaci, sociálním sítím a krizové komunikaci.

6
prosince
2017

Lukáš Vlačuha alias Laky se hned po narození ocitl v kojeneckém ústavu, kam ho odložila matka. Pak se dostal do dětského domova v Opavě, kde vyrůstal a zůstal tam až do plnoletosti. Dnes je 26letý Laky, který má romské kořeny, majitelem jednoho z úspěšných barber shopů v Praze, má stálou klientelu a vlastní rodinu. „Se svou minulostí jsem srovnaný. Všechno mělo nějaký důvod,“ říká Laky v talkshow Desetiminutovka na Romea.cz.

laky barber 1

Říká o sobě, že je komediant a je rád středem pozornosti. Už během dětství hodně sportoval, tety v dětském domově ho v tom podporovaly. A stejně tak v tom, aby se vyučil kadeřníkem. „Chtěl jsem být kuchař, uměl jsem vařit a bavilo mě to. Jedna teta mi ale řekla, že bych měl být kadeřníkem,“ popisuje Laky svoje rozhodování, kam jít na školu, a pokračuje: „Už v děcáku jsem ostatním dětem stříhla vlasy a vyholoval obrazce na hlavě.“ Nakonec se tedy rozhodl pro studium na kadeřníka. „Motivací pro mě bylo i to, že tam bylo 25 holek,“ směje se, vzápětí ale dodává, že byl nakonec rád, že měl ve třídě i dva spolužáky.

laky barber 2

Školu dokončil, jenže po odchodu z dětské domova nevěděl, co dál. „Děcák mě naučil se nějak chovat, ale nepřipravil mě na reálný život,“ říká Laky a dodává, že všichni mladí odchází z děcáku naprosto nepřipravení na to, co přijde. I tak je ale tetám v domově vděčný. „Mám k nim silnější vztah než k vlastním rodičům. Moje rodina je děcák, jsem s tím srovnaný,“ svěřuje se Laky. Jeho rodiče se o něj příliš nezajímali, otec se sice občas ozval, ale pomoc mu nakonec nabídli přátele a pak sestra. „Skončil jsem na ulici, pak jsem spal u kámoše v autě,“ popisuje první měsíce po odchodu z domova. „Pak mě sestra nabídla, ať jdu do Prahy, tak jsem šel a ze začátku jsem jí hlídal a venčil psy,“ usmívá se svým pražským začátkům.

laky barber 3

Během času získal práci v restauraci, kde působil jako číšník. Díky svému přístupu k zákazníkům a povaze se poměrně rychle stal vrchním. Na kariéru v barber shopu si ale ještě musel počkat. Když ho poprvé odmítli v jednom salonu, nebral si to osobně. „Přišel jsem tam, prohlídli si mě od hlavy až k patě a řekli, že nemají místo,“ říká a doplňuje, že ani neotestovali, jak pracuje a co umí. V podniku, kde pracoval jako obsluha, si ale postupně získal i zákazníky na stříhání. To, že nedostal nic zadarmo a musel se snažit, bere jako nutnou součást svojí cesty k úspěchu. Ten přišel – kariéru barbera začal v Thomas's Barber Shop, později si otevřel vlastní salon – Laky Royal Cut. A přizpůsobil si ho podle sebe.

laky barber 4

„Zažil jsem ulici, takže i Royal Cut je ve street stylu,“ představuje svůj salon Laky. Jedním z jeho VIP klientů je rapper Rytmus. Chodí k němu ale prý různí lidé. „Chudí i bohatí, je to různý. Barber není ale jen kadeřník, je to i psycholog a určuje styl,“ popisuje svoje povolání Laky. Sám se neustále zdokonaluje a chce svým zákazníkům nabízet to nejlepší. Zároveň pomáhá třeba mladým sportovcům – těm, co se věnují bojovým sportům, které on sám má moc rád. „Podporuju je, aspoň jim věnuju oblečení, dostávají střihy zdarma,“ vyjmenovává. Šanci u něj v barber shopu dostal i bývalý zákazník. „Chodil k nám a pak se dostal do blbý situace, neměl ani na zaplacení. Tak jsem ho zaměstnal, naučil se stříhat a teď má vlastní klienty,“ vysvětluje.

 

Laky má dnes ženu a syna, a ačkoli říká, že je rád středem pozornosti a je bavič, jakmile prý opustí salon, je z něj kliďas od rodiny. „Žádné party nebo hospoda, hezky domů za rodinou,“ přiznává. Malou výjimkou jsou akce, které pořádá právě Rytmus. „My už jsme známá dvojka,“ vrací se k raperovi a přiznává, že dřív pro něj byl vzorem. „Myslím si, že pokud se chtějí děcka vyrůstající v děcáku někam dostat, měli by poslouchat Rytmuse. V mnoha jeho textech jsem se našel,“ říká. Na to, že má romské kořeny, je prý hrdý. „Jsem poloviční Cigán,“ říká o sobě a dodává se smíchem: „Jsem od každýho kus, i v tom jsem jiný.“

Foto: FB Laky Royal Cut

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.