Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Viola Franca. Italka, která si odmítla vzít muže, co ji znásilnil

 

viola franca big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

2
prosince
2017

Viola Franca se v roce 1966 stala první ženou v Itálii, která si odmítla vzít muže, jenž ji unesl a znásilnil, a místo toho vzala svůj případ před soud. Případ se stal nesmírně sledovaným a Viola se tak stala symbolem emancipace a vzorem pro ženy po celém světě. V době, kdy se ženy i nadále setkávají s kritikou a obviňováním obětí (tzv. victim blaming) ve chvílích, kdy se rozhodnou nahlásit znásilnění nebo jinou formu sexuálního obtěžování, je příběh Francy Violy stále aktuální.

Viola vyrostla v malém městečku Alcamo na severu Sicílie jako dcera farmáře a jeho ženy. Několik let poté, co se rozešla se synovcem mafiána Filippem Melodia, se Melodia snažil znovu dostat do jejího života, pronásledoval ji a vyhrožoval jejímu otci i novému příteli. 26. prosince 1965 se se svými patnácti kamarády vloupal do Violina domu, zbili její matku a unesli ji i jejího osmiletého bratra Mariana, který se odmítl sestry pustit. Marian byl o několik hodin později propuštěn, ale Violu odvlekli na odlehlý statek, kde ji v jejích sedmnácti letech více než týden drželi a znásilňovali.

viola franca 1

Viola vypovodá na policii po tom, co byla osvobozena ze zajetí

Melodia pak Viole nabídnul tzv. matrimonio riparatore (reparativní manželství). Tím, že by si ho vzala, by bylo Melodiovi soudně odpuštěno jeho násilí a Viola by zachránila svoji “čest”. Toto byla ještě v 70. letech minulého století v jižní Itálii běžná praxe, ukotvena v italském trestním řádu - násilník, který by si vzal svou oběť, byl automaticky zproštěn viny. Místo toho se Viola rozhodla Melodiu a jeho přátele dostat před soud za únos, tělesné násilí a zastrašování, a přijmout svůj status nestydaté ženy, která přišla o své panenství před svatbou.

viola franca 3

Viola se skrývá před blesky fotoaparátů během procesu / Filippo Melodia a jeho komplici čekají na proces

Soudní proces se stal naprostou senzací, psali o něm i New York Times, zatímco se Viola i celá její rodina stala terčem urážek a výhrůžek. Soud nakonec shledal Melodiu vinným a odsoudil ho k 11 letům za mřížemi (později sníženo na 10 let) a sedm jeho přátel si odsedělo čtyři roky.

viola franca 4

Dav mužů před veřejnou debatou o procesu

Italská režisérka Marta Savina znovu oživila Violin případ svým patnáctiminutovým filmem Viola, Franca (2017). „Jsme zvyklí na to, abychom si představovali vůdce a lidi, kteří mění historii, jako někoho přímého,“ říká Savina, která chtěla poukázat na to, že se Viola díky svému odporu stala vzorem pro mnohé, ačkoliv žila celý svůj život v ústraní. Film, který vyhrál na Raindance filmovém festivalu cenu za nejlepší krátký film, také upozorňuje na to, jak důležitou roli hrají muži v boji proti sexismu a sexuálním obtěžování, a poukazuje tím na Violina otce, který ji po celou dobu procesu podporoval.

 

V roce 1968 si Viola vzala svého kamaráda z dětství Giuseppa Ruisiho, se kterým má dvě děti a dodnes žijí v Alcamu. Tehdejší italský prezident i ministr dopravy zaslali novomanželům manželské dary. Zákon o tom, že se násilník může vyhnout svému trestu pokud si vezme svou oběť v reparativním manželství však nebyl zrušen až do roku 1981. I tak se ale Violin případ zapsal do historie jako zásadní moment v poválečné Itálii, kdy se definice pohlaví, sexuality a manželství měnili v nově moderní společnosti.

Foto: Sbírka Daisy Alioto

 

Čtěte dále

Syrský chovatel včel přišel o vše. Dnes zažívá restart v Anglii. Místní mu dali úly, on je učí včelaření

„Včely pro mě znamenají mír, znamenají pro mě bezpečí, život, jsou pro mě všechno,“ říká64letý profesor Damašské univerzity Ryad Alsous, proslulý syrský včelař. Včelám se věnuje už více než 40 let. Před čtyřmi lety však po explozi jeho auta ze strachu o život svůj i své rodiny s těžkým srdcem Sýrii opustil. Zanechal tam i svých 500 úlů, které pro něj znamenaly téměř vše. „Všechny mé úly byly zničeny, některé z nich spáleny,“ říká posmutněle. Útočiště našel v severní Anglii. Tam se mu vlastní pílí a s pomocí místních podařilo postavit znovu na vlastní nohy. I proto, že mu lidé z tamní komunity včely i pozemek pro jejich chování darovali. Začíná tak od začátku. V současnosti má 17 úlů a pořádá kurzy jak pro uprchlíky, které se snaží rekvalifikovat, tak pro britské včelaře. „Pomohl nám naše úly rozšířit. Měli jsme med, ale nevěděli jsme, co s ním. A on nás celým tím p ...

Od filmu k servírce a zase zpátky. Režisérka Viola Tokárová

Viola Tokárová pochází z Českého Krumlova z česko-romské rodiny. Už na střední škole propadla filmu, který také později vystudovala v oboru režie. Jelikož se jí po škole nedařilo filmovou tvorbou živit, prošla několika různými profesemi - od servírky po sociální pracovnici. „Chodila jsem většinou po romských rodinách v Krumlově a snažila se s nimi řešit jejich byrokratické a finanční problémy,“ popisuje svou dřívější profesi. Práce terénní pracovnice jí poskytla potřebný vhled do tématu problematického vzájemného soužití v jihočeské obci Větřní, o které nedávno natočila svůj vůbec první rozhlasový dokument. Dnes se živí drobnými filmovými zakázkami, ve volném čase se pak věnuje vlastním minimalistickým uměleckým projektům. Ve svém volném čase se společně s přáteli pokouší o oživení zavřeného českokrumlovského letního kina. Nepřestává však doufat v to, že se k filmové tvorbě v ...

Desítky lidí v Národní galerii o víkendu napekly cukroví pro potřebné

Druhou adventní neděli společně ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze desítky lidí napekly tisíce kousků vánočního cukroví pro potřebné, a to přímo v expozici, pod rozměrným člunem od světoznámého umělce Aj Wej-weje. Napečené cukroví návštěvníci v závěru naskládali do více než 300 krabiček opatřených osobními vzkazy a přáními. Ty byly předány Armádě spásy a Inbázi, které je rozdají mezi lidi bez domova v Praze a žadatele o azyl v zařízení v Kostelci.


HateFree Culture 12. 12. 2017

Škola, kde inkluze nevzbuzuje negativní emoce. Jak je to možné?

Na první pohled obyčejná škola. Za dveřmi základní a mateřské školy ve Svitavách – Lačnově však reálně probíhá jev, o kterém se diskutuje a který vzbuzuje spoustu emocí. Inkluze. Svitavská škola vzdělává děti z rozmanitých prostředí a s odlišnými potřebami. „Museli jsme na svou stranu získat především rodiče. Vyžaduje to mnohdy komunikovat empaticky. Znamená to někdy i zajít k rodičům domů, vypít s nimi kafe a probrat jejich problémy,“ říká ředitelka školy Radoslava Renzová.  Jak škola s rodiči spolupracuje a jaké vzdělávací metody používají učitelé ve výuce?


Petr Vrchota 8. 12. 2017

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.