Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Viola Franca. Italka, která si odmítla vzít muže, co ji znásilnil

 

viola franca big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

2
prosince
2017

Viola Franca se v roce 1966 stala první ženou v Itálii, která si odmítla vzít muže, jenž ji unesl a znásilnil, a místo toho vzala svůj případ před soud. Případ se stal nesmírně sledovaným a Viola se tak stala symbolem emancipace a vzorem pro ženy po celém světě. V době, kdy se ženy i nadále setkávají s kritikou a obviňováním obětí (tzv. victim blaming) ve chvílích, kdy se rozhodnou nahlásit znásilnění nebo jinou formu sexuálního obtěžování, je příběh Francy Violy stále aktuální.

Viola vyrostla v malém městečku Alcamo na severu Sicílie jako dcera farmáře a jeho ženy. Několik let poté, co se rozešla se synovcem mafiána Filippem Melodia, se Melodia snažil znovu dostat do jejího života, pronásledoval ji a vyhrožoval jejímu otci i novému příteli. 26. prosince 1965 se se svými patnácti kamarády vloupal do Violina domu, zbili její matku a unesli ji i jejího osmiletého bratra Mariana, který se odmítl sestry pustit. Marian byl o několik hodin později propuštěn, ale Violu odvlekli na odlehlý statek, kde ji v jejích sedmnácti letech více než týden drželi a znásilňovali.

viola franca 1

Viola vypovodá na policii po tom, co byla osvobozena ze zajetí

Melodia pak Viole nabídnul tzv. matrimonio riparatore (reparativní manželství). Tím, že by si ho vzala, by bylo Melodiovi soudně odpuštěno jeho násilí a Viola by zachránila svoji “čest”. Toto byla ještě v 70. letech minulého století v jižní Itálii běžná praxe, ukotvena v italském trestním řádu - násilník, který by si vzal svou oběť, byl automaticky zproštěn viny. Místo toho se Viola rozhodla Melodiu a jeho přátele dostat před soud za únos, tělesné násilí a zastrašování, a přijmout svůj status nestydaté ženy, která přišla o své panenství před svatbou.

viola franca 3

Viola se skrývá před blesky fotoaparátů během procesu / Filippo Melodia a jeho komplici čekají na proces

Soudní proces se stal naprostou senzací, psali o něm i New York Times, zatímco se Viola i celá její rodina stala terčem urážek a výhrůžek. Soud nakonec shledal Melodiu vinným a odsoudil ho k 11 letům za mřížemi (později sníženo na 10 let) a sedm jeho přátel si odsedělo čtyři roky.

viola franca 4

Dav mužů před veřejnou debatou o procesu

Italská režisérka Marta Savina znovu oživila Violin případ svým patnáctiminutovým filmem Viola, Franca (2017). „Jsme zvyklí na to, abychom si představovali vůdce a lidi, kteří mění historii, jako někoho přímého,“ říká Savina, která chtěla poukázat na to, že se Viola díky svému odporu stala vzorem pro mnohé, ačkoliv žila celý svůj život v ústraní. Film, který vyhrál na Raindance filmovém festivalu cenu za nejlepší krátký film, také upozorňuje na to, jak důležitou roli hrají muži v boji proti sexismu a sexuálním obtěžování, a poukazuje tím na Violina otce, který ji po celou dobu procesu podporoval.

 

V roce 1968 si Viola vzala svého kamaráda z dětství Giuseppa Ruisiho, se kterým má dvě děti a dodnes žijí v Alcamu. Tehdejší italský prezident i ministr dopravy zaslali novomanželům manželské dary. Zákon o tom, že se násilník může vyhnout svému trestu pokud si vezme svou oběť v reparativním manželství však nebyl zrušen až do roku 1981. I tak se ale Violin případ zapsal do historie jako zásadní moment v poválečné Itálii, kdy se definice pohlaví, sexuality a manželství měnili v nově moderní společnosti.

Foto: Sbírka Daisy Alioto

 

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.