Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Muslimové v Evropě: Islám na Balkánu

 

hesova balkan big

hesovaZora Hesová
Autorka

Analytička AMO se zaměřením na integraci muslimů v Evropě, náboženská hnutí a sekularismus. Je absolventkou politologie na Sciences Po v Toulouse a filosofie a islamologie na Freie Universität v Berlíně.

19
října
2017

Do mediální reality Česka přišel islám teprve před pár lety skrze televizní obrazovky: skrze násilné a šokující výjevy z Iráku a Sýrie a v podobě uprchlíků proudících přes srbské hranice. Přišel s ním strach z neznámého, obava ze sebevědomé odlišnosti, z neporozumění a narušování zaběhnutých, „našich“, pořádků. V mnoha ohledech pochopitelná. Ve skutečnosti je ale tento obrázek virtuální realitou. V té opravdové, lidské, historické skutečnosti islám a muslimové jsou už dávno součástí našeho života, jenom často nenápadně, přirozeně. Proto jsme připravili seriál o muslimech v Evropě. Má za cíl přiblížit onu skrytější, protože běžnou, stránku soužití s našimi sousedy, kteří jsou také a mimo jiné muslimové. V prvním díle jsme se zaměřili na popis situace v Evropě obecně, v tomto se pak zaměříme na islám a muslimy na Balkánu.

Když Viktor Orbán v nedávném rozhovoru pro německý Focus řekl, že islám nikdy do Evropy nepatřil, popřel nejen staletí mnohonáboženského života ve středověké Andalusii (711-1492) a Sicílii (948-1091), ale i něco víc: existenci evropských muslimských společností na Balkáně. Asi třetina obyvatelstva tzv. západního Balkánu jsou muslimové. Nejenže má nám blízká Evropa vlastní autochtonní muslimské obyvatelstvo, jde navíc o společnosti, jež má zkušenosti dlouhodobého soužití křesťanů s muslimy a také první zkušenosti menšinových muslimských obcí s životem v sekulárních státech. V mnohém mohou tyto zkušenosti představovat ponaučení pro dnešek.

Většina dnešních asi 20 milionů muslimů v půl miliardové EU skutečně většinou pochází z nedávné migrace. Dalších asi sedm milionů západobalkánských muslimů je v nám blízké Evropě historicky doma: jsou potomky Slovanů a Albánců, kteří po staletí žili v Osmanské říši. Část z nich dokonce patřila politicky a kulturně do střední Evropy: od roku 1878 do rozpadu monarchie byla Vídní spravována i Bosna a Hercegovina.  Když byla Bosna v roce 1908 k mocnářství oficiálně anektována, byli tehdejší Češi spoluobčany necelého milionu slovansky mluvících muslimů. 

hesova balkan 2

Sarajevská radnice, dílo českého architekta A. Vítka (Foto: Wikipedia)

Dnes jsou balkánské země členy EU (Chorvatsko, Slovinsko, Bulharsko), kandidáty (Srbsko, Černá Hora, Albánie, Makedonie) nebo potenciálními kandidáty na členství (Bosna a Hercegovina, Kosovo). Díky této evropské perspektivě, ale i díky svým diasporám v EU, svým aktivním a evropsky orientovaným náboženským institucím a vůbec kvůli propojenosti s Evropou je balkánský islám dávno součástí evropských kulturních procesů. 

Balkánská mozaika

Islám do Evropy, stejně jako křesťanství, přišel z Blízkého východu. Na Balkáně se islám rozmohl spolu s Osmanskou říší. Ještě před dobytím Istanbulu (1453) byla obsazena tvrz, na jejímž místě bylo v r. 1462 založeno Sarajevo, nejdéle sloužící osmanské správní město severně od Soluně. Pět století vládla místnímu obyvatelstvu stále válčící, nejprve mocná, později stagnující, Osmanská říše. Přinesla své náboženství, svou kulturu, státní strukturu, ale i sociální logiku. Pod Osmany spolu žila říšská i konvertovaná muslimská městská elita a pravoslavný a katolický venkov. Vznikla také celá řada lokálních dějin, které se ve své komplexitě projevily teprve po odchodu Osmanů.  

Podobně, jako muslimové v Evropě, tvoří i balkánští muslimové složitou mozaiku podle toho, do jaké etnické či jazykové a konfesní skupiny patří. Asi 3 miliony balkánských muslimů mluví jedním z nářečí albánštiny, ale žijí v pěti státech (Kosovo, Albánie, Makedonie, Srbsko, Černá Hora) s místními islámskými institucemi. Asi 2,5 milionu jsou bosensky, chorvatsky a srbsky mluvící muslimové, většina z nich se označuje jako Bošnjaci. Žijí nejen v Bosně, ale i v okolních nemuslimských státech a většina, ale ne všichni, se hlásí k hlavní obci v Sarajevu. Místním slovanským jazykem ale hovoří i malé skupiny muslimů v Makedonii (Torbeši), v Kosovu (Gorani) a v Bulharsku (Pomaci). Třetí skupinou jsou turecky mluvící muslimové v Bulharsku a malé skupiny Turků a bektaší-alevitů v Makedonii a Albánii. Poslední skupinou jsou muslimští Romové v Makedonii a Kosovu. 

Země

Odhadované procento

Počet muslimů

Bosna a Hercegovina

51 % 2 mil
Kosovo 96 % 1,7 mil
Albánie 58 % 1, 6 mil
Bulharsko 10 % 700 tis
Makedonie 33 % 660 tis
Srbsko 3 % 222 tis
Řecko 1 % 100 tis
Chorvatsko 1,5 % 65 tis
Slovinsko 2,4 % 48 tis
Celkem   7,52 mil

Balkánští muslimové jsou na rozdíl od evropských relativně homogenní: jsou to zpravidla sunnité hanafitského ritu, mají ale vlastní balkánské tradice. Jednou z nich je dosud trvající vliv súfijských řádů, které přežily násilnou sekularizaci během čtyř desetiletí socialismu a státní ateismus v Albánii. Taríky (súfijské řády) přežily a po pádu komunismu výrazně ožily zejména v Kosovu a v Bosně. Některé, zejména naqšbandí, jsou sociálně vlivné a udržují si čilé vztahy s mezinárodními centry. V Albánii a Makedonii přežila i jedna heterodoxní tradice, bektašijský řád, který se neřadí ani mezi sunnity, ani mezi šíity, ale má svými liberálními postoji blízko v tureckým alevitům. Nakonec charakterizuje balkánský islám i to, že přejal řadu pohanských nebo křesťanských zvyků, jako jsou třeba venkovní poutě a modlitby.  

hesova balkan 1

Každoroční pouť Ajvatovica ve střední Bosně (Foto: Zora Hesová)

Náboženství a národnost

Náboženství označuje národnost spíše než náboženskou horlivost; balkánští muslimové jsou sekularizovaní. Ve slovech bosenského sociologa náboženství, Dino Abazoviće, náboženská identifikace, to, že se někdo považuje za muslima, neznamená ještě, že stejně intenzivně náboženství praktikuje. Z jeho zkoumání bosenské společnosti se asi třetina účastní náboženských rituálů, pětina ale jen o náboženských svátcích, asi třetina se modlí každý den, jednou či pětkrát; 80 % se v ramadánu postí, ale jen polovina z nich celý měsíc. Jeho výsledky potvrzuje celosvětová studie Pew Research Center z roku 2012. I zde vychází, že 28 % se denně modlí a na rozdíl od muslimů ve světě je pro méně než polovinu (44 % v Kosovu, 36 % v Bosně, 15 % v Albánii) náboženství velmi důležité. Náboženská praxe zažila po roce 1990 výrazné oživení, to se ale stalo u všech náboženství. V Chorvatsku v jiné studii vychází, že náboženství je důležité pro 75 % obyvatelstva a 30 % chodí nejméně jednou týdně do kostela.  

Náboženství je na Balkáně základem národnosti. Jedním z dědictví dlouhé osmanské historie bylo uspořádání společnosti do tzv. milletů, tedy do nábožensky definovaných „národů“: řeckých, srbských křesťanů, židů, Arménců, kteří platili zvláštní daň a měli ve své správě vzdělávací, náboženské, rodinné a dědičné otázky. Relativní tolerance, i když zaručená ne na základě rovnosti, ale v rámci jasně dané hierarchie, byla i důvodem toho, že španělští židé nacházeli v Istanbulu, ale i ve Skopje a v Sarajevu, exil po roce 1492.

hesova balkan 4

Židovský hřbitov v Sarajevu (Foto: Wikipedia)

Během rozkladu osmanské říše se národy, které sdílely jazyk, ale ne konfesi a historii (Srbové a Chorvaté, Makedonci a Bulhaři), organizovaly do národů právě podle náboženské příslušnosti. Ovšem tato identita se nekryla se zeměpisnými hranicemi; balkánská mozaika byla tkána po staletí v prostoru velké říše a moderní požadavky národů ji musely nejprve rozervat, než splnily své sny o sebeurčení a samostatnosti. Proces vytváření národnostních států trvá od začátku balkánských válek až po poslední války v Bosně a Kosovu. Střídaly se v něm periody nacionalistického boje za vlastní stát s pokusy o vytvoření mnohonárodnostního státu: srbská povstání, chorvatský stát během 2. světové války, první a druhá Jugoslávie. 

Historicky nejstarší byl nacionalismus Srbů, Bulharů a Makedonců, teprve později se přidal chorvatský. Muslimové se (až na výjimky) politizovali teprve během násilného rozpadu Jugoslávie. Bosenští muslimové se ubránili a přežili válku v zemi, která je již mnohem více segregovaná než před ní; kosovští Albánci získali samostatnost a makedonští Albánci po násilí v roce 2004 uznání a spoluúčast na vládě ve Skopje. Tzv. etnokonfesní princip, tedy spojování náboženské a národnostní identifikace, s válkami nepolevil a nadále určuje a omezuje politiku západního Balkánu (s výjimkou Černé Hory a Albánie). Tato politická logika se ale netýká jen muslimů, ale ve stejné míře i Chorvatů - katolíků a Srbů a Makedonců – pravoslavných.

Muslimové v sekulárním státě

Jediným národem, který neměl millet, byli muslimové – jejich náboženství bylo nejen většinové, ale bylo i náboženstvím státním a islámské instituce řídil sultán. Osmanský sultán byl zároveň i chalífa a islámské nadace, soudy a školy spravoval centrálně skrze úřad hlavního muftího v Istanbulu. Přes svou společenskou nadřazenost ale muslimové netvořili v balkánské části říše většinu. Při odchodu Osmanů jich bylo kolem poloviny obyvatelstva: více v Albánii, méně např. v Bosně. 

Skoro milion bosenských muslimů se v roce 1878 (až do roku 1918) ocitl pod vládou katolického císaře. Několik desítek až stovka tisíc bosenských muslimů zemi opustilo, většina ale zůstala. Jejich rozhodnutí potvrdil travnický muftí, když vydal prohlášení, že pokud císař zaručí svobodu náboženství, je z islámského hlediska dovolené v císařství zůstat. Jiní učenci později prohlásili za povolenou, resp. žádoucí, dokonce účast muslimů v císařském vojsku či odhalení žen a jejich profesní činnost. Rychlá modernizace Bosny přinesla desetiletí sporů mezi islámskými modernisty, kam patřil i první volený islámský pohlavár, reis Čaušević, a tradicionalisty, kterým se např. dařilo úspěšně vzdorovat rakouským plánům na zavádění povinné školní docházky pro děvčata.  

Během čtyř desetiletí rakouské imperiální správy ale získali bosenští muslimové svou vlastní samosprávnou náboženskou obci, nejstarší v Evropě, s volenými funkcemi a s vlastní právní fakultou. Založilo ji v roce 1881 Rakousko, sídlo pro ni v Sarajevu postavil v neomaurském stylu český architekt Karel Pařík. Jejím posláním bylo vzdělávat soudce pro šaríatské soudy s pravomocí soudit rodinné a dědičné spory podle tradic šaríy. Rakouský stát místní školu založil a financoval proto, aby se šaríatští soudci mohli školit v Evropě, nemuseli tak do Istanbulu, a zároveň své právní porozumění modernizovali: uznali funkci advokáta, vyšší instanci a užívali správní postupy v místním jazyce.

hesova balkan 3

Průčelí Fakulty islámských věd (1887) v Sarajevu z pera Karla Paříka (Foto: Wikipedia)

Bosenský islám byl vždy z balkánských nejrozvinutější: Sarajevo bylo správním centrem, ale vedle něj Mostar centrem kulturním. Ač periferie, Bosna měla blízko do Istanbulu a bosenská urbánní a vojenská elita se vzdělávala tam a později v Káhiře a ve Vídni. Po století byla mnohojazyčná: turečtina byla jazykem správním, arabština jazykem náboženství, perština jazykem poezie a vzdělanosti a bosenština jazykem ulice. Řada bosenských učenců psala persky a turecky a získala uznání v centru mocnářství. 

Když se potom Osmanská říše stáhla, nebyli muslimové bez kulturního kapitálu. Přes noc se ale stali menšinou. Museli si, po vzoru jiných náboženství, vybudovat specificky náboženské instituce a dlouholetou kampaní vybojovat pro ně i správní a finanční autonomii. Z té doby pochází příklon k sekulárnímu neboli nábožensky neutrálnímu státu: ke státu, který zaručí řád a náboženskou svobodu. Paradoxně přinesl rozpad dalšího, tentokrát rakouského mocnářství, více nesvobody a nakonec i agresivně sekulární socialismus, který zrušil šaríatské soudy a znárodnil majetky. 

Moderní tradice

Výsledek turbulentního století balkánský islám symbolizuje obnovená sarajevská islámská teologická fakulta, sídlící v místě zmíněné šaríatské školy. Byla obnovena v roce 1977 a v posledních letech se stala součástí sarajevské univerzity a přijala boloňský systém. Převládla na ní reformní a Evropě otevřená teologie, která plně přijala podmínky moderní doby. Přední profesoři prohlašují sekulární stát za ideální pro menšinové muslimy. Moderní neutrální stát zaručuje náboženskou svobodu, chrání politiku před náboženstvím, ale i náboženství před politikou. Samotná šaría podle Fikreta Karčiče, profesora práva, je nadále pro muslimy stěžejním principem, jehož platnost má stále morální a náboženský význam, jen ne trestní. Podle něj je mnohem důležitější předávat hodnoty a tradici než pravidla, pravidla samotná jsou bezzubá. Profesor Enes Karić, překladatel a komentátor Koránu, život v sekulárním státě dokonce označuje pro náboženství za výhodu: náboženství bez politického rozměru je více vírou a méně formalitou, je více etické a komunitní a méně autoritářské.

Jakkoli je těžké srovnávat jabka a hrušky, z balkánské zkušenosti vyplývají pro evropské muslimy nejméně dvě věci. Živá islámská tradice malého národa, nesená aktivní elitou, vnitřně nejednotná a dynamická, hledala odpovědi na nelehké otázky a našla je v lehkosti, s jakou dnes spojuje moderní svět, sekulární stát a islámskou identitu. Není tedy nemožné očekávat, že i evropští muslimové najdou cestu k sebevědomému a konstruktivnímu životu v evropském kontextu. Podmínkou takové cesty se ale zdá být možnost nalézat své odpovědi skrze vnitřní debaty, kritiku i konzervativní odpor, a k tomu je třeba vzdělání, institucí a svobodných platforem.

Další části seriálu ukáží, že obojí se již v Evropě rozvíjí: i debata i čistě evropská vzdělanostní dynamika.  

Muslimské dívky v Sarajevu (foto: Flickr)

Čtěte dále

Jako první neslyšící startoval na zimní olympiádě. Jeho vášní jsou boby

Jakub Nosek se zapsal do historie jako první neslyšící sportovec, který se zúčastnil zimních olympijských her. Na ty v korejském Pchjongčchangu se dostal se sportem, kterému se věnuje necelé čtyři roky - s bobem. O sluch přišel kvůli onemocnění meningitidou ve dvou a půl letech. Přes různé sporty se dostal k atletice, která mu přirostla natrvalo k srdci. Jakuba lákalo stále něco nového, a tak objevil boby. To byl sport, kde mohl naplno využít dovednost z atletiky - rychlost.


Bára Voráčová 14. 12. 2018

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Sáhnutí na zadek, pusa spoluhráči nebo objetí. I takové projevy emocí bývají součástí fotbalových zápasů. Podle ruského zákona proti gay propagandě mohou hráči dostat za sáhnutí na zadek až 15 dní za mřížemi, pokutu za projevení náklonnosti nebo být deportováni za pusu spoluhráči. Česká reklamní agentura Havas Prague ve spolupráci s Amnesty International proto využila mistrovství světa ve fotbale konané v Rusku, aby na absurditu zákona upozornila. A jejich kampaň nyní získala prestižní ocenění za reklamní kreativitu Epica Awards.


Marie Škardová 13. 12. 2018

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublíži ...

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

Země EU Odhadovaný počet muslimů Procentuální zastoupení 
Německo 4 760 000 5,8 %
Francie 4 710 000 7,5 
Velká Británie 2 960 000 4,8 
Itálie 2 220 000 3,7 
Bulharsko 1 020 000 13,7
Nizozemí 1 000 000
Španělsko   980 000 2,1 
Belgie   630 000 5,9
Řecko   610 000 5,3
Rakousko   450 000 5,4
Švédsko   430 000 4,6
Cyprus   280 000 25,3
Dánsko   230 000 4,1
Rumunsko     70 000 0,3
Slovinsko     70 000 3,6
Chorvatsko     60 000 1,4
Irsko     50 000 1,1
Finsko     40 000 0,8
Portugalsko     30 000 0,3
Lucembursko     10 000 2,3
Celkem  20 600 000
EU celkem (cca.) 510 000 000 4%

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.