Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Francie omezuje digitálně upravené fotografie modelek

 

modelky retus big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

6
října
2017

Podle nového zákona, jenž vešel v platnost se začátkem letošního října, budou muset francouzské reklamní agentury jasně označit ty fotografie modelek, jejichž postava byla digitálně upravená. Jakákoli takto komerční digitálně upravená fotka, která nebude jasně označená spojením “photographie retouchée” (upravená/retušovaná fotografie) může přinést zadavateli pokutu až ve výši 37 500 euro nebo 30 % z ceny reklamy. Francouzští politici věří, že takovéto opatření povede k snížení nerealistických obrazů těla, kterým jsou děti a mladí lidé vystavováni.

Ve Francii, kde zhruba 600 000 lidí trpí anorexií či jinou poruchou příjmu potravy, je digitální úprava fotografií modelek vnímána jako problém veřejného zdravotnictví. Hned po dopravních nehodách jsou poruchy příjmu potravy nejčastější příčinou smrti mladistvých ve věku 15 - 24 let.

V květnu, kdy bylo toto rozhodnutí oznámené, k tomu bývalá ministryně zdravotnictví Marisol Touraine, která návrh prosadila, řekla: “Vystavování mladých lidí normativním a nerealistickým obrazům těl vede k pocitu sebe-znevažování a nízkému sebevědomí, což může mít vliv na chování související se zdravím.”

Zatím se omezení týká jen digitálních úprav postavy, nikoliv vlasů či pokožky, nejedná se však o jedinou změnu týkající se vzhledu modelek ve Francii. Omezení digitálních úprav vchází v platnost jen pár měsíců po oznámení, že Francie zakáže najímání nezdravě hubených modelek a bude po nich požadovat potvrzení od lékaře, které budu dokazovat, že jejich váha je v normě dle principu BMI (Body Mass Index).

Společnost Getty Images, největší světový dodavatel fotografií, v přímé reakci na nový francouzský zákon oznámila, že již nebude přijímat žádné fotografie, které byly upravené tak, aby na nich modelky působily štíhleji, nebo naopak silněji.

Ilustrační foto: Vimeo

Čtěte dále

Australský gay imám plánuje otevřít inkluzivní mešitu. Bude útočištěm LGBT lidí

Ještě před pár lety patřil k uznávaným imámům, jelikož provázel při obřadech v Melbourne v jedné z největších mešit v Austrálii. Respekt si vysloužil také za to, že byl háfizem, tedy člověkem, který se naučil korán zpaměti. To vše přišlo téměř vniveč v roce 2010, kdy se přihlásil ke své sexuální orientaci. Byl vyloučen  z náboženské obce a v mešitách už kázat nesmí. Naopak čelí výhrůžkám smrti, jelikož se z něj stal hlasitý bojovník za práva LGBT muslimů. Těm poskytuje duchovní podporu, občas i útočiště ve svém jednopokojovém bytě. Nyní si vyhlédl v centru města dům, který by za pomoci filantropů rád proměnil  v první LGBT friendly mešitu v zemi spojenou s azylovým domem pro ty, kteří po svém coming outu prchají od svých rodin.


Lukáš Houdek 19. 1. 2018

V Ostravě otevřela ordinace pro chudé a lidi bez domova

Pro lidi bez domova může být z nejrůznějších důvodů složité získat zdravotní pomoc. Jejich zdravotní stav je přitom často vzhledem k životní situaci horší než ve většinové populaci. Stále častěji se také stávají oběťmi psychického a fyzického násilí a sexuálních útoků. „Zejména při terénní práci vidíme fakt, že bezdomovectví je problém sociálně-zdravotní. Většina bezdomovců na ulici má zdravotní problémy. Buď se stali bezdomovci kvůli zdravotnímu handicapu, nebo vlivem života na ulici došlo k nevratnému poškození zdraví,” říká Andrea Pekárková, lékařka Armády spásy. V prvním týdnu letošního roku proto otevřela Armáda spásy ordinaci praktického lékaře pro chudé v Ostravě. Jejím cílem je efektivně řešit problematiku bezdomovectví v rámci komplexního přístupu.


Marie Škardová 18. ...

Český bankéř chtěl poznat realitu, Vánoce strávil mezi uprchlíky v Řecku. „Jsou jako my,“ říká

Třiačtyřicetiletý Martin Bonhard je relativně vysoce postavený bankéř žijící v Praze. Vyrostl v Rakousku a Německu jako dítě emigrantů, kteří odešli z Československa v roce 1968. Protože ho znepokojovala podoba zdejší společenské diskuse o tématu migrace a uprchlíků, a chtěl sám zjistit, jak je to ve skutečnosti, odhodlal se k netradičnímu kroku. Rozhodl se Vánoce a přelom roku strávit v jednom z uprchlických táborů v Řecku. K čemu došel? Jak práce dobrovolníka probíhá? A jaký příběh ho zasáhl nejvíce?


Lukáš Houdek 17. 1. 2018

Zaměstnávání cizinců v Česku: Porušování zákona a vykořisťování

Sedmašedesátiletý pan Tstvetan dojížděl do České republiky za prací od devadesátých let. Během let pracoval v různých agenturách. V dubnu 2017 utrpěl zlomeninu nohy. Od té doby je v pracovní neschopnosti. Agentura, u které byl zaměstnán, s ním poté přerušila kontakt a neplnila dorovnání náhrady ze ztráty na výdělku po celou dobu pracovní neschopnosti. Bydlel na ubytovně a po úraze žil pouze z nemocenských dávek. Po vleklých komplikacích, kdy se vlastními silami i prostřednictvím právníka snažil vymáhat ušlé peníze od agentury, mu došly úspory a skončil na ulici. Poté se ho ujali terénní pracovníci Diakonie ČCE. Jeho případ, který ukazuje na problematiku cizinců na českém trhu práce, není dodnes dořešený. S jakými formami znevýhodňování se zahraniční pracovníci setkávají a jaká řešení navrhují organizace, které řeší problematiku v praxi?