Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

19 let byl aktivním členem KKK. "Potřeboval jsem někam patřit," říká. Dnes bojuje proti rasismu

 

scott shepherd big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

10
září
2017

Dnes osmapadesátiletý Scott Shepherd vstoupil jako teenager do Ku Klux Klanu. Velmi rychle se stal jedním z jeho čelních představitelů. Sám vidí hlavní důvod v tom, že byl naštvaný, zmatený a potřeboval někam patřit. „Snadno bych se mohl přidat k ISIS. Prostě jsem jen hledal své místo,“ říká. V Klanu strávil 19 let, sám se dopouštěl i násilí na druhých. Změnu do jeho života přinesl černošský právník, který ho dostal z průšvihu, a následně umístění do protialkoholické léčebny, kde navázal vztahy s velmi různorodými lidmi. Dnes je známým bojovníkem proti rasismu. Provozuje antirasistické blogy a jezdí po školách, kde se snaží skrz svůj příběh předcházet radikalizaci mládeže. Čelí také četným výhrůžkám smrtí ze strany KKK. „Mě nezastaví,“ říká.

Scott byl, jak sám říká, věčně naštvané dítě, které v dospívání přitahovaly různé mezinárodní extremistické skupiny. Cítil se odstrčený a toužil někam patřit. „Snadno bych se mohl přidat k ISIS. Prostě jsem jen hledal své místo, kam bych mohl patřit, abych zaplnil prázdnotu uvnitř sebe sama,“ říká v krátkém dokumentárním filmu Mé rasistické dny (My racist days), který popisuje jeho životní cestu.

Oporu v rasismu Shepherd, na rozdíl od jiných, ve své rodině nenašel. Jeho otec, řidič přívozu, a matka, učitelka, naopak zaměstnávali chůvu afroamerického původu, kterou měli ve velké oblibě. Jejím úkolem bylo vychovávat malého Scotta spolu se čtyřmi sourozenci. „Já byla první člověk, kterého viděl, když se probudil,“ říká dnes 103letá Rebecca Hawkins, která je pyšná na jeho proměnu.

Násilná integrace a nefunkční rodina

Podle něj se na jeho rasistických postojích mohla podepsat zejména školní léta. Narodil se v roce 1959 a týkala se ho proto éra snahy o zlepšení vztahů mezi Afroameričany a většinou. Podle něj možná v dobré víře docházelo k absurdním situacím, kdy byla jeho matka jako učitelka poslána do školy pro černošské děti. Po nějaké době dala výpověď. Scott byl mezitím umístěn do afroamerické školy. „Byl jsem jedním z asi pěti dětí, které byly bílé ve škole pro 300 černých dětí. Nebyl to kulturní šok pro mě, byl to šok pro ty černé studenty,“ vzpomíná pro IBT. „Měli jsme spoustu násilných konfliktů, včetně těch za použití pěstí. Na hřišti, ve třídě, pořád,“ dodává.

Určitou váhu na svou roztříštěnost přičítá faktu, že jeho rodinná situace nebyla idylická. Otec byl alkoholik, hádky byly doma na denním pořádku. O Ku Klux Klanu se dozvěděl z dějepisných knih ve škole, fascinoval ho. Jeho život ale změnilo až shromáždění Ku Klux Klanu do Tupela ve státě Mississippi, kam se tehdy vydal.

scott shepherd 3(Foto: Archiv Scotta Shepherda)

Hnutí ho strhlo a on do něj ještě jako teenager vstoupil. Velmi rychle pro svůj zápal vystoupal do vrchních pater a stal se mluvčím Klanu v Tennessee. Stal se také velmi úspěšným náborářem nových členů. Bylo to pro něj snadné, používal stejnou strategii, jaká před časem platila také na něj samotného. Zaměřil se na naštvané a zmatené mladé lidi, kteří nikam nepatřili.

„Účastnil jsem se také násilí. Byly chvíle, kdy jsem byl zapojen do vyhrožování, pálení křížů na předzahrádkách, útoků na obchody, mlácení. Jsem úplně stejně vinen, jako kdokoliv jiný,“ říká v rozhovoru pro IBT. „Nikdy jsem se ale neúčastnil vražd – Klan fungoval systémem, kdy využíval určité lidi na určité aktivity, a já jsem nebyl součástí eliminačních jednotek,“ pokračuje a dodává, že se soustředili také na bílé Američany.

scott shepherd 2

(Foto: Archiv Scotta Shepherda)

Pokání

Jeho život začal být na přelomu 80. a 90. let stále více problematický. Byl několikrát rozvedený a jelikož byl lokálně známou tváří KKK, potýkaly se s reakcemi na jeho aktivity také jeho děti ve škole. Shepherd se navíc dostal do hledáčku FBI v souvislosti se smrtí jednoho z lidskoprávních soudců při pumovém útoku. Jednoho večera roku 1990, kdy se vracel z restaurace, se náhle za jeho autem rozsvítil bezpočet modrých policejních majáčků. „To mě vtáhlo do sítě soudních procesů, na které jsem musel osobně docházet, a byl mi přidělen černý právník. Myslel jsem si, že se mě bude snažit uškvařit. Ale ono ne. Bránil mě a dnes jsme přátelé,“ vzpomíná pro IBT Shepherd.

Namísto vězení byl poslán do protialkoholní léčebny, kde byl nucen sdílet svůj příběh s ostatními a měl tak možnost potkat celou řadu velmi různorodých lidí, na které si přirozeně tvořil silné vazby. A to ho přivedlo k pro mnohé překvapivé pokání.

scott shepherd 1

 (Foto: Repro Independent Lens)

180 stupňů

Přestože říká, že léčebnu opustil jako úplně jiný člověk, spálit mosty nešlo tak snadno. Na to byl příliš hluboce ve strukturách Klanu. Do toho se dozvěděl, že se jeho dcera vdala bez toho, aby ho na svou svatbu pozvala. Nechtěla vystavit své afroamerické přátele kontaktu s ním. To ho zasáhlo. A tak v roce 1992 z KKK definitivně vystoupil.

Scott se snažil najít možnost, jak svou minulost odčinit a omluvit se tak těm, kterým ublížil. Včetně své rodiny. Nechtěl, aby si ho jeho okolí pamatovalo jako násilného rasistického opilce. Současně mu došlo, že by mohl svým příběhem a proměnou inspirovat mladé lidi a snažit se zabránit jejich radikalizaci a kopírování jeho vlastního příběhu.

A tak dnes provozuje dva blogy bojující proti rasismu, objíždí školy a mládežnická centra, ve kterých se snaží mladým lidem prostřednictvím vlastního příběhu ukázat, jak devastující vliv měla jeho minulost na jeho život, i život jeho okolí. Dnes je známým americkým aktivistou, který je pro mnohé nadějí, že se člověk může změnit. Jeho činnost se samozřejmě nelíbí aktuálním členům Klanu, a proto čelí četným výhrůžkám. „Oni mě ale nezastaví,“ uzavírá.

Úvodní foto: Scott Shepherd se svou chůvou Rebeccoua Hawkins (Foto: Twitter Scotta Shepherda)

Čtěte dále

„Uprchl jsem před radikály. Zde mě považují za jednoho z nich,“ říká jezídský umělec

Pětadvacetiletý umělec Dachil Sado pochází ze severního Iráku z pronásledované komunity Jezídů. Po sérii útoků a poprav ve svém okolí se rozhodl vlast opustit. Do Berlína přišel v lednu 2015 a Německo mu udělilo azyl. Po příjezdu do Evropy ho však překvapily postoje části veřejnosti: „Z Iráku jsem utekl kvůli radikálním islamistickým skupinám a pak přijdu sem, kde se na mě lidé dívají, jako bych byl jedním z těch radikálů.“ Dachil se v Německu začal věnovat umění a v říjnu nastupuje na prestižní uměleckou školu Weissensee. Aktuálně má do 21. září výstavu v brněnské Galerii Klubovna. Jak se žije Jezídům v Iráku a proč jsou napříč historií pronásledovaní? Jaké byly Dachilovy začátky v novém domově? Proč se začal věnovat umění a z jakého důvodu mu vadí označení „uprchlík“? I o tom je následující rozhovor.


Lukáš Houdek 2 ...

Vyrůstala s afroamerickými bratry. “Nežila jsem s barvami,” říká

Elenini rodiče, kteří byli běloši, v roce 1969 adoptovali dva čtyřměsíční chlapce afroamerického původu. Elena Kennedy se narodila o rok později. Rodina tak vznikla jen dva roky poté, kdy byly zrušeny zákony zakazující mezirasová manželství, a pouhých pět let od přijetí zákona o občanských právech, který zakázal diskriminaci na základě rasy a rasovou diskriminaci ve školách. „Mnoho lidí se mě za ta léta ptalo, jaké to bylo vyrůstat s afroamerickými bratry. Nudná pravda je, že moje rodina byla úplně normální. Jenom já jsem bílá. Moji adoptovaní bratři jsou černí,“ říká Elena. Přiznává ale, že ačkoliv jsou sourozenci, nedívá se na ně společnost stejně a stále se objevuje řada situací, kde je na její bratry pohlíženo odlišně.


Marie Škardová 20. 9. 2017

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.


Klára Malá 19. 9. 2017

...

HateFree Zone: Síť míst bez násilí a nenávisti!

HateFree Culture představuje vznikající síť zón bez násilí a nenávisti. Ty vznikají po celé České republice pod značkou HateFree Zone.


HateFree Culture 11. 2. 2015

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.