Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

19 let byl aktivním členem KKK. "Potřeboval jsem někam patřit," říká. Dnes bojuje proti rasismu

 

scott shepherd big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

10
září
2017

Dnes osmapadesátiletý Scott Shepherd vstoupil jako teenager do Ku Klux Klanu. Velmi rychle se stal jedním z jeho čelních představitelů. Sám vidí hlavní důvod v tom, že byl naštvaný, zmatený a potřeboval někam patřit. „Snadno bych se mohl přidat k ISIS. Prostě jsem jen hledal své místo,“ říká. V Klanu strávil 19 let, sám se dopouštěl i násilí na druhých. Změnu do jeho života přinesl černošský právník, který ho dostal z průšvihu, a následně umístění do protialkoholické léčebny, kde navázal vztahy s velmi různorodými lidmi. Dnes je známým bojovníkem proti rasismu. Provozuje antirasistické blogy a jezdí po školách, kde se snaží skrz svůj příběh předcházet radikalizaci mládeže. Čelí také četným výhrůžkám smrtí ze strany KKK. „Mě nezastaví,“ říká.

Scott byl, jak sám říká, věčně naštvané dítě, které v dospívání přitahovaly různé mezinárodní extremistické skupiny. Cítil se odstrčený a toužil někam patřit. „Snadno bych se mohl přidat k ISIS. Prostě jsem jen hledal své místo, kam bych mohl patřit, abych zaplnil prázdnotu uvnitř sebe sama,“ říká v krátkém dokumentárním filmu Mé rasistické dny (My racist days), který popisuje jeho životní cestu.

Oporu v rasismu Shepherd, na rozdíl od jiných, ve své rodině nenašel. Jeho otec, řidič přívozu, a matka, učitelka, naopak zaměstnávali chůvu afroamerického původu, kterou měli ve velké oblibě. Jejím úkolem bylo vychovávat malého Scotta spolu se čtyřmi sourozenci. „Já byla první člověk, kterého viděl, když se probudil,“ říká dnes 103letá Rebecca Hawkins, která je pyšná na jeho proměnu.

Násilná integrace a nefunkční rodina

Podle něj se na jeho rasistických postojích mohla podepsat zejména školní léta. Narodil se v roce 1959 a týkala se ho proto éra snahy o zlepšení vztahů mezi Afroameričany a většinou. Podle něj možná v dobré víře docházelo k absurdním situacím, kdy byla jeho matka jako učitelka poslána do školy pro černošské děti. Po nějaké době dala výpověď. Scott byl mezitím umístěn do afroamerické školy. „Byl jsem jedním z asi pěti dětí, které byly bílé ve škole pro 300 černých dětí. Nebyl to kulturní šok pro mě, byl to šok pro ty černé studenty,“ vzpomíná pro IBT. „Měli jsme spoustu násilných konfliktů, včetně těch za použití pěstí. Na hřišti, ve třídě, pořád,“ dodává.

Určitou váhu na svou roztříštěnost přičítá faktu, že jeho rodinná situace nebyla idylická. Otec byl alkoholik, hádky byly doma na denním pořádku. O Ku Klux Klanu se dozvěděl z dějepisných knih ve škole, fascinoval ho. Jeho život ale změnilo až shromáždění Ku Klux Klanu do Tupela ve státě Mississippi, kam se tehdy vydal.

scott shepherd 3(Foto: Archiv Scotta Shepherda)

Hnutí ho strhlo a on do něj ještě jako teenager vstoupil. Velmi rychle pro svůj zápal vystoupal do vrchních pater a stal se mluvčím Klanu v Tennessee. Stal se také velmi úspěšným náborářem nových členů. Bylo to pro něj snadné, používal stejnou strategii, jaká před časem platila také na něj samotného. Zaměřil se na naštvané a zmatené mladé lidi, kteří nikam nepatřili.

„Účastnil jsem se také násilí. Byly chvíle, kdy jsem byl zapojen do vyhrožování, pálení křížů na předzahrádkách, útoků na obchody, mlácení. Jsem úplně stejně vinen, jako kdokoliv jiný,“ říká v rozhovoru pro IBT. „Nikdy jsem se ale neúčastnil vražd – Klan fungoval systémem, kdy využíval určité lidi na určité aktivity, a já jsem nebyl součástí eliminačních jednotek,“ pokračuje a dodává, že se soustředili také na bílé Američany.

scott shepherd 2

(Foto: Archiv Scotta Shepherda)

Pokání

Jeho život začal být na přelomu 80. a 90. let stále více problematický. Byl několikrát rozvedený a jelikož byl lokálně známou tváří KKK, potýkaly se s reakcemi na jeho aktivity také jeho děti ve škole. Shepherd se navíc dostal do hledáčku FBI v souvislosti se smrtí jednoho z lidskoprávních soudců při pumovém útoku. Jednoho večera roku 1990, kdy se vracel z restaurace, se náhle za jeho autem rozsvítil bezpočet modrých policejních majáčků. „To mě vtáhlo do sítě soudních procesů, na které jsem musel osobně docházet, a byl mi přidělen černý právník. Myslel jsem si, že se mě bude snažit uškvařit. Ale ono ne. Bránil mě a dnes jsme přátelé,“ vzpomíná pro IBT Shepherd.

Namísto vězení byl poslán do protialkoholní léčebny, kde byl nucen sdílet svůj příběh s ostatními a měl tak možnost potkat celou řadu velmi různorodých lidí, na které si přirozeně tvořil silné vazby. A to ho přivedlo k pro mnohé překvapivé pokání.

scott shepherd 1

 (Foto: Repro Independent Lens)

180 stupňů

Přestože říká, že léčebnu opustil jako úplně jiný člověk, spálit mosty nešlo tak snadno. Na to byl příliš hluboce ve strukturách Klanu. Do toho se dozvěděl, že se jeho dcera vdala bez toho, aby ho na svou svatbu pozvala. Nechtěla vystavit své afroamerické přátele kontaktu s ním. To ho zasáhlo. A tak v roce 1992 z KKK definitivně vystoupil.

Scott se snažil najít možnost, jak svou minulost odčinit a omluvit se tak těm, kterým ublížil. Včetně své rodiny. Nechtěl, aby si ho jeho okolí pamatovalo jako násilného rasistického opilce. Současně mu došlo, že by mohl svým příběhem a proměnou inspirovat mladé lidi a snažit se zabránit jejich radikalizaci a kopírování jeho vlastního příběhu.

A tak dnes provozuje dva blogy bojující proti rasismu, objíždí školy a mládežnická centra, ve kterých se snaží mladým lidem prostřednictvím vlastního příběhu ukázat, jak devastující vliv měla jeho minulost na jeho život, i život jeho okolí. Dnes je známým americkým aktivistou, který je pro mnohé nadějí, že se člověk může změnit. Jeho činnost se samozřejmě nelíbí aktuálním členům Klanu, a proto čelí četným výhrůžkám. „Oni mě ale nezastaví,“ uzavírá.

Úvodní foto: Scott Shepherd se svou chůvou Rebeccoua Hawkins (Foto: Twitter Scotta Shepherda)

Čtěte dále

„Češi bývali nejmilejší národ v Evropě. Dnes je ovlivňuje populismus,“ říká Egypťan žijící v Praze

Abdalla Gamal je šestatřicetiletý Egypťan žijící kousek za Prahou. Narodil se do vzdělané rodiny ve městě Zagazig na severu země. Jeho otec působí jako veterinář v Rijádu v Saúdské Arábii, bratr pracuje pro tamní magistrát v IT oblasti a jeho sestra je lékařkou. Maminka je v domácnosti. Abdalla prožil v Saúdské Arábii s rodinou šest let, chodil tam na střední gymnázium. Později vystudoval češtinu na prestižní káhirské fakultě Al Alsun. V rámci studií se dostal na rok do Prahy, která ho okamžitě uchvátila. O pár let později se tu rozhodl oženit a založit rodinu. Jak vnímá silné protimuslimské nálady v české společnosti a jak se dotýkají jeho rodiny? Proč studoval právě češtinu a jaká místa má v Praze nejraději?


Lukáš Houdek 22. 5. 2018

„Češi si často lebedí v roli oběti,“ říká cestovatel Petr Horký

Petr Horký je jedním z nejvýznamnějších českých cestovatelů současnosti. Nejprve se prosadil v televizi moderováním pořadů Hip Hap Hop, Pyramida nebo Studio 6. Jako cestovatel, dokumentarista a spisovatel pak navštívil desítky zemí. K rozhodnutí cestovat mu pomohlo mládí prožité za komunistického režimu. „Navenek všichni vypadali stejně, ale uvnitř byla podezřívavost, ublížení, strach… jako mladý jsem přesně věděl, co mi nejvíc chybí: svoboda a cestování,“ popisuje svou motivaci. Na začátku bojoval s vlastními předsudky. „Můj stereotyp byl úplně stejný, jako má většina lidí, než poprvé někam odjedou, a sice připadal jsem si chytře a přemýšlel jsem, proč ti kolem jsou tak blbí, že žijí jinak.“


Jiří Pasz 22. 5. 2018

Otec egyptské lesby prošel nečekanou přeměnou. Od homofobie k toleranci

Gayové a lesby z Blízkého východu a severní Afriky často čelí velké diskriminaci jak na společenské, tak i na státní úrovni. Příběh Dalie, lesby z Egypta, a dalších LGBT aktivistů ale ukazuje, že je jejich okolí přesto mnohdy pochopilo a podpořilo. Nová kampaň od Human Rights Watch a Arab Foundation for Freedoms and Equality vyzdvihuje kreativní snahy těchto aktivistů v regionu a dodává naději do budoucna v otázce práv LGBT osob.


Nina Djukanovićová 20. 5. 2018

Zdravotní sestra změnila po misích v Jordánsku a Iráku názory. „Jsou to lidé jako my,“ říká

Zdravotnický humanitární program MEDEVAC začal během války v Jugoslávii evakuacemi raněných civilistů do českých nemocnic. Postupně se rozrostl a nyní především jezdí čeští lékaři do zahraničí, kde ročně provedou více než 800 operací. Některé z nich zachraňují životy lidem v různých oblastech zasažených krizí. „Jsou to humanitární krize, přírodní katastrofy, ozbrojené konflikty, pomáháme lidem v místech, kde není dostupná zdravotnická péče,“ říká Lukáš Němec, jeden z koordinátorů programu. Komu přesně čeští lékaři pomáhají? „Představte si maminku, mladou ženu, jakou můžete běžně potkat na ulici, na zastávce, cestou do práce… akorát žije na Ukrajině, v Iráku, v Jordánsku. V noci na její barák spadne bomba. Pomáháme obyčejným lidem, kteří si ne vlastní vinou nemohou dovolit životně důležitou lékařskou péči,“ popisuje Němec. Pacienti do programu jsou pečlivě vybíráni za ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.