Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

19 let byl aktivním členem KKK. "Potřeboval jsem někam patřit," říká. Dnes bojuje proti rasismu

 

scott shepherd big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

10
září
2017

Dnes osmapadesátiletý Scott Shepherd vstoupil jako teenager do Ku Klux Klanu. Velmi rychle se stal jedním z jeho čelních představitelů. Sám vidí hlavní důvod v tom, že byl naštvaný, zmatený a potřeboval někam patřit. „Snadno bych se mohl přidat k ISIS. Prostě jsem jen hledal své místo,“ říká. V Klanu strávil 19 let, sám se dopouštěl i násilí na druhých. Změnu do jeho života přinesl černošský právník, který ho dostal z průšvihu, a následně umístění do protialkoholické léčebny, kde navázal vztahy s velmi různorodými lidmi. Dnes je známým bojovníkem proti rasismu. Provozuje antirasistické blogy a jezdí po školách, kde se snaží skrz svůj příběh předcházet radikalizaci mládeže. Čelí také četným výhrůžkám smrtí ze strany KKK. „Mě nezastaví,“ říká.

Scott byl, jak sám říká, věčně naštvané dítě, které v dospívání přitahovaly různé mezinárodní extremistické skupiny. Cítil se odstrčený a toužil někam patřit. „Snadno bych se mohl přidat k ISIS. Prostě jsem jen hledal své místo, kam bych mohl patřit, abych zaplnil prázdnotu uvnitř sebe sama,“ říká v krátkém dokumentárním filmu Mé rasistické dny (My racist days), který popisuje jeho životní cestu.

Oporu v rasismu Shepherd, na rozdíl od jiných, ve své rodině nenašel. Jeho otec, řidič přívozu, a matka, učitelka, naopak zaměstnávali chůvu afroamerického původu, kterou měli ve velké oblibě. Jejím úkolem bylo vychovávat malého Scotta spolu se čtyřmi sourozenci. „Já byla první člověk, kterého viděl, když se probudil,“ říká dnes 103letá Rebecca Hawkins, která je pyšná na jeho proměnu.

Násilná integrace a nefunkční rodina

Podle něj se na jeho rasistických postojích mohla podepsat zejména školní léta. Narodil se v roce 1959 a týkala se ho proto éra snahy o zlepšení vztahů mezi Afroameričany a většinou. Podle něj možná v dobré víře docházelo k absurdním situacím, kdy byla jeho matka jako učitelka poslána do školy pro černošské děti. Po nějaké době dala výpověď. Scott byl mezitím umístěn do afroamerické školy. „Byl jsem jedním z asi pěti dětí, které byly bílé ve škole pro 300 černých dětí. Nebyl to kulturní šok pro mě, byl to šok pro ty černé studenty,“ vzpomíná pro IBT. „Měli jsme spoustu násilných konfliktů, včetně těch za použití pěstí. Na hřišti, ve třídě, pořád,“ dodává.

Určitou váhu na svou roztříštěnost přičítá faktu, že jeho rodinná situace nebyla idylická. Otec byl alkoholik, hádky byly doma na denním pořádku. O Ku Klux Klanu se dozvěděl z dějepisných knih ve škole, fascinoval ho. Jeho život ale změnilo až shromáždění Ku Klux Klanu do Tupela ve státě Mississippi, kam se tehdy vydal.

scott shepherd 3(Foto: Archiv Scotta Shepherda)

Hnutí ho strhlo a on do něj ještě jako teenager vstoupil. Velmi rychle pro svůj zápal vystoupal do vrchních pater a stal se mluvčím Klanu v Tennessee. Stal se také velmi úspěšným náborářem nových členů. Bylo to pro něj snadné, používal stejnou strategii, jaká před časem platila také na něj samotného. Zaměřil se na naštvané a zmatené mladé lidi, kteří nikam nepatřili.

„Účastnil jsem se také násilí. Byly chvíle, kdy jsem byl zapojen do vyhrožování, pálení křížů na předzahrádkách, útoků na obchody, mlácení. Jsem úplně stejně vinen, jako kdokoliv jiný,“ říká v rozhovoru pro IBT. „Nikdy jsem se ale neúčastnil vražd – Klan fungoval systémem, kdy využíval určité lidi na určité aktivity, a já jsem nebyl součástí eliminačních jednotek,“ pokračuje a dodává, že se soustředili také na bílé Američany.

scott shepherd 2

(Foto: Archiv Scotta Shepherda)

Pokání

Jeho život začal být na přelomu 80. a 90. let stále více problematický. Byl několikrát rozvedený a jelikož byl lokálně známou tváří KKK, potýkaly se s reakcemi na jeho aktivity také jeho děti ve škole. Shepherd se navíc dostal do hledáčku FBI v souvislosti se smrtí jednoho z lidskoprávních soudců při pumovém útoku. Jednoho večera roku 1990, kdy se vracel z restaurace, se náhle za jeho autem rozsvítil bezpočet modrých policejních majáčků. „To mě vtáhlo do sítě soudních procesů, na které jsem musel osobně docházet, a byl mi přidělen černý právník. Myslel jsem si, že se mě bude snažit uškvařit. Ale ono ne. Bránil mě a dnes jsme přátelé,“ vzpomíná pro IBT Shepherd.

Namísto vězení byl poslán do protialkoholní léčebny, kde byl nucen sdílet svůj příběh s ostatními a měl tak možnost potkat celou řadu velmi různorodých lidí, na které si přirozeně tvořil silné vazby. A to ho přivedlo k pro mnohé překvapivé pokání.

scott shepherd 1

 (Foto: Repro Independent Lens)

180 stupňů

Přestože říká, že léčebnu opustil jako úplně jiný člověk, spálit mosty nešlo tak snadno. Na to byl příliš hluboce ve strukturách Klanu. Do toho se dozvěděl, že se jeho dcera vdala bez toho, aby ho na svou svatbu pozvala. Nechtěla vystavit své afroamerické přátele kontaktu s ním. To ho zasáhlo. A tak v roce 1992 z KKK definitivně vystoupil.

Scott se snažil najít možnost, jak svou minulost odčinit a omluvit se tak těm, kterým ublížil. Včetně své rodiny. Nechtěl, aby si ho jeho okolí pamatovalo jako násilného rasistického opilce. Současně mu došlo, že by mohl svým příběhem a proměnou inspirovat mladé lidi a snažit se zabránit jejich radikalizaci a kopírování jeho vlastního příběhu.

A tak dnes provozuje dva blogy bojující proti rasismu, objíždí školy a mládežnická centra, ve kterých se snaží mladým lidem prostřednictvím vlastního příběhu ukázat, jak devastující vliv měla jeho minulost na jeho život, i život jeho okolí. Dnes je známým americkým aktivistou, který je pro mnohé nadějí, že se člověk může změnit. Jeho činnost se samozřejmě nelíbí aktuálním členům Klanu, a proto čelí četným výhrůžkám. „Oni mě ale nezastaví,“ uzavírá.

Úvodní foto: Scott Shepherd se svou chůvou Rebeccoua Hawkins (Foto: Twitter Scotta Shepherda)

Čtěte dále

Australský gay imám plánuje otevřít inkluzivní mešitu. Bude útočištěm LGBT lidí

Ještě před pár lety patřil k uznávaným imámům, jelikož provázel při obřadech v Melbourne v jedné z největších mešit v Austrálii. Respekt si vysloužil také za to, že byl háfizem, tedy člověkem, který se naučil korán zpaměti. To vše přišlo téměř vniveč v roce 2010, kdy se přihlásil ke své sexuální orientaci. Byl vyloučen  z náboženské obce a v mešitách už kázat nesmí. Naopak čelí výhrůžkám smrti, jelikož se z něj stal hlasitý bojovník za práva LGBT muslimů. Těm poskytuje duchovní podporu, občas i útočiště ve svém jednopokojovém bytě. Nyní si vyhlédl v centru města dům, který by za pomoci filantropů rád proměnil  v první LGBT friendly mešitu v zemi spojenou s azylovým domem pro ty, kteří po svém coming outu prchají od svých rodin.


Lukáš Houdek 19. 1. 2018

V Ostravě otevřela ordinace pro chudé a lidi bez domova

Pro lidi bez domova může být z nejrůznějších důvodů složité získat zdravotní pomoc. Jejich zdravotní stav je přitom často vzhledem k životní situaci horší než ve většinové populaci. Stále častěji se také stávají oběťmi psychického a fyzického násilí a sexuálních útoků. „Zejména při terénní práci vidíme fakt, že bezdomovectví je problém sociálně-zdravotní. Většina bezdomovců na ulici má zdravotní problémy. Buď se stali bezdomovci kvůli zdravotnímu handicapu, nebo vlivem života na ulici došlo k nevratnému poškození zdraví,” říká Andrea Pekárková, lékařka Armády spásy. V prvním týdnu letošního roku proto otevřela Armáda spásy ordinaci praktického lékaře pro chudé v Ostravě. Jejím cílem je efektivně řešit problematiku bezdomovectví v rámci komplexního přístupu.


Marie Škardová 18. ...

Český bankéř chtěl poznat realitu, Vánoce strávil mezi uprchlíky v Řecku. „Jsou jako my,“ říká

Třiačtyřicetiletý Martin Bonhard je relativně vysoce postavený bankéř žijící v Praze. Vyrostl v Rakousku a Německu jako dítě emigrantů, kteří odešli z Československa v roce 1968. Protože ho znepokojovala podoba zdejší společenské diskuse o tématu migrace a uprchlíků, a chtěl sám zjistit, jak je to ve skutečnosti, odhodlal se k netradičnímu kroku. Rozhodl se Vánoce a přelom roku strávit v jednom z uprchlických táborů v Řecku. K čemu došel? Jak práce dobrovolníka probíhá? A jaký příběh ho zasáhl nejvíce?


Lukáš Houdek 17. 1. 2018

Zaměstnávání cizinců v Česku: Porušování zákona a vykořisťování

Sedmašedesátiletý pan Tstvetan dojížděl do České republiky za prací od devadesátých let. Během let pracoval v různých agenturách. V dubnu 2017 utrpěl zlomeninu nohy. Od té doby je v pracovní neschopnosti. Agentura, u které byl zaměstnán, s ním poté přerušila kontakt a neplnila dorovnání náhrady ze ztráty na výdělku po celou dobu pracovní neschopnosti. Bydlel na ubytovně a po úraze žil pouze z nemocenských dávek. Po vleklých komplikacích, kdy se vlastními silami i prostřednictvím právníka snažil vymáhat ušlé peníze od agentury, mu došly úspory a skončil na ulici. Poté se ho ujali terénní pracovníci Diakonie ČCE. Jeho případ, který ukazuje na problematiku cizinců na českém trhu práce, není dodnes dořešený. S jakými formami znevýhodňování se zahraniční pracovníci setkávají a jaká řešení navrhují organizace, které řeší problematiku v praxi?