Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Petr Kalla: Tolerance je pasivním strpěním odlišného

 

kalla big

kallaPetr Kalla
Autor

Advokát věnující se ve své praxi mimo jiné problematice práv LGBT osob. Studoval na Karlově univerzitě v Praze a na Universität Hamburg. Spolupracuje s Prague Pride a PROUD.

9
srpna
2017

Tématem již sedmého ročníku festivalu Prague Pride, který začal v pondělí, je tolerance a respekt. „Z úst některých politiků i části veřejnosti opakovaně zaznívá, že gayové a lesby jsou u nás vesměs tolerováni a není tedy důvod festival pořádat. Prague Pride však chce poukázat na rozdíl mezi pouhou tolerancí a respektem, který si zaslouží všechny lidské bytosti bez rozdílu,“ stojí v prohlášení festivalu. „Toleruji hlučně telefonující lidi v restauraci nebo nepříjemné pokladní v supermarketu. Toleruje se totiž něco, co je vlastně špatné, ale my pro to najdeme pochopení. Co je však k tolerování na tom, že je někdo gay nebo lesba? Nechceme toleranci, chceme přijetí,“ říká ředitelka festivalu Kateřina Saparová. Nad rozdílem mezi respektem a tolerancí se při včerejším slavnostním zahájení festivalu v Lichtenštejnském paláci ve svém projevu zamýšlel také právník Petr Kalla, který zastupoval klienty u známých sporů o právech LGBT komunity u Ústavního soudu. Jeho proslov přinášíme ve zkrácené verzi.

Tolerance je skvělá! Pokud zrovna zažíváte období útlaku, pak je nastolení tolerance vynikajícím osvobozujícím okamžikem oddechnutí. Z dlouhodobějšího hlediska však má své meze a svá úskalí. Vzpomeňme si například na naši minulost. V roce 1781 byl císařem Josefem II. vydán toleranční patent. Řada věřících nekatolického vyznání se mohla přihlásit ke své víře. Beze sporu se jim začalo žít lépe v souladu s jejich vírou a svědomím. Na druhou stranu však platilo, že si nekatolíci nemohli stavět své kostely, modlitebny a sbory na náměstích a ani u hlavních ulic, tyto budovy nesměly mít věže a ještě po dosti dlouhou dobu bylo nemyslitelné, aby si katolík vzal za manželku evangeličku či evangelík katoličku. Přes veškerou náboženskou svobodu a toleranci zůstali nekatolíci obyvateli druhého řádu.

Tolerance nás nezbavuje rozlišování na „my“ a „oni“. Tolerance může být „upuštěním páry z kotle“ v případě nespravedlnosti, nespravedlnost však neodstraňuje a v dlouhodobějším horizontu může opět docházet ke vzrůstu pnutí ve společnosti. Tolerance je pasivním strpěním odlišného. V horším případě se tolerance může proměnit v nezájem a ignoranci.

Dle mého názoru je pro snižování společenského pnutí a pro dosažení většího pocitu spravedlnosti ve společnosti mnohem zásadnější respekt, tedy uznání, přijímání odlišného, které již od nás žádají výrazněji pozitivnější přístup, naslouchání, a dokonce i aktivitu při případné proměně vlastních názorů a postojů. Respekt je o uznání lidství v ostatních.

Dovolte mi, abych vzpomněl epizodický příběh z minulosti Prague Pride, respektive abych uvedl, jak jsem jej vnímal já. V roce 2014 zahájila Prague Pride jednu fundraisingovou akci, jejíž uvedení do světa bylo oslaveno hudební party. Bohužel se nám stalo, že jsme tento večírek naplánovali na velikonoční Bílou sobotu. Neuvědomili jsme si, že se jedná o období, kdy si křesťané připomínají po období půstu umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Neuvědomili jsme si, že jsme vesele slavili v okamžiku, kdy křesťané právě během noci z velikonoční soboty na neděli procházejí cestou od hlubokého smutku přes poklidné rozjímání k radostnému očekávání zmrtvýchvstání, které nastane v neděli. A přiznejme si, i kdybychom to věděli, by nám to bylo jedno. Vždyť provokovat církve je tak zábavné! Jenže jsme zapomněli na to, že i mezi věřícími křesťany je celá řada LGBT osob, navíc osob, které s námi v minulosti spolupracovaly. Reakce z jejich strany na sebe nedala dlouho čekat. Museli jsme uznat, že z nevědomosti a ignorance jsme se dotkli LGBT křesťanů, kteří jsou mnohdy nejen vystavováni tlaku ze strany církví a cítí se jimi být odmítáni, ale najednou se cítili být opuštěni i námi. Naše omluva byla naštěstí přijata, přičemž jsme jako důkaz přijetí omluvy obdrželi od LOGOSu potraviny a víno posvěcené během Velikonoc. Domnívám se, že tento okamžik byl dosti zásadní pro další vývoj v rámci Prague Pride. Snažíme se od té doby s LOGOSem intenzivněji komunikovat a ze strany LOGOSu jsme se dočkali nejen řady velmi zajímavých akcí do programu v jednotlivých ročnících Prague Pride, nýbrž si dovolím tvrdit, že se z nás stali významní spojenci, neboť se LOGOS jednoznačně zapojil do koalice prosazující v České republice manželství pro všechny a otevřel nám dveře k církvím, které jsou této myšlence nakloněny.

Pokud se vrátím k manželství, nevidím osobně jeho účel v plození dětí. Tím bych popíral manželství všech bezdětných heterosexuálních párů. Jeho účel spatřuji ve vzájemnosti, pospolitosti, intimitě a věrnosti. Líbí se mi názor, že samotného aktu vstupu do manželství se účastní nikoliv dva aktéři, ale tři. Snoubenci a stát, stát, který jejich vztah shledává hodným úcty.

Pokud jde o osoby stejného pohlaví, máme již jedenáct let registrované partnerství. Bylo skvělé, že bylo prosazeno. Šlo o velký krok a symbol. Nabídlo osobám stejného pohlaví alespoň nějaký minimální rámec právní ochrany jejich vztahu. Přesto dodnes přetrvávají mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím rozdíly ve více jak sto právních předpisech České republiky. Raději ani neuvažuji o tom, kolik soudních sporů by bylo nutné vybojovat a kolik let by si každý soudní spor vyžádal, než by se nám podařilo tyto rozdíly odstranit. Osobně se domnívám, že mnohé z nich soudní cestou ani odstranit nelze.

Nazrál čas otevřít celospolečenskou diskuzi. Zastávám přitom názor, že manželství a rodina jsou instituce prospěšné. Hlásím se k nim a uznávám jejich význam pro lidský život. Pojďme se společně pokusit o změnu definice manželství. Manželství, které nebude vyhrazeno výlučně pro osoby opačného pohlaví, ale které bude otevřené i pro osoby pohlaví stejného.

Větší respekt ke stejnopohlavním párům a k duhovým rodinám vnese do života gayů a leseb větší naději a víru v budoucnost, kterou budou moci s větším klidem v případě zájmu věnovat budování své vlastní rodiny. Bude tak moci dojít k rozvinutí potenciálu, který v nich je a který naše společnost nechává bez zájmu ležet ladem.

Čtěte dále

Průlom v pravoslavné církvi. Její přední biskup vyzval k diskusi o stejnopohlavních vztazích

Britský biskup Kallistos Ware (* 1934) je zkušený pravoslavný kněz a známý autor knih o pravoslaví, z nichž některé vyšly i v českém překladu (největší popularitě se těšila asi práce Cestou orthodoxie, česky 1996). Třiaosmdesátiletý duchovní nyní rozpoutal bouři, která na nějaký čas opanovala západní pravoslavná média a servery. V aktuálním čísle pravoslavného sborníku The Wheel Journal (13/14, jaro–léto 2018) se pustil do tématu, které má explosivní sílu nejen v rámci ortodoxního křesťanství.


Jan Sušer 18. 6. 2018

„Neziskovky nejsou pašeráci ani vítači uprchlíků,” říká ředitelka Multikulturního centra

Hoaxy se nevyhýbají ani neziskovým organizacím. Nedávno se například šířil řetězový e-mail s předmětem: „Okamura má pravdu. Rozesílejte! Dost lidí, hlavně v Praze, nemorálně PARAZITUJE s neziskovými organizacemi a má vystaráno.“ E-mail dorazil i na kontaktní adresu Multikulturního centra Praha. „Skvělé bylo, že pisatelka napsala, že dříve, než e-mail rozpošle, chtěla by si ověřit informace v něm uvedené,“ uvádí jeho ředitelka Zuzana Schreiberová, která se rozhodla na dezinformaci reagovat veřejně pomocí videa. „E-mail operoval s částkami přidělenými ze státního rozpočtu neziskovkám zabývajícím se migrační tématikou, ale vůbec neuváděl, zda je to za rok, nebo za delší období. Pokud bychom přistoupili na jejich hru a domnívali se, že se jedná o částku za rok, lišilo se v našem případě číslo o patnáct miliónů, a to nejenom ze státních dotací, ale z celého obratu naš ...

„Propadávání žáků je zrůdnost,” říká expertka na inkluzi

„Cílem inkluzivního vzdělávání je, aby každé dítě mělo rovné šance na naplnění svého vzdělávacího potenciálu a mohlo se učit dle svých individuálních talentů a potřeb,” vysvětluje Klára Laurenčíková, speciální pedagožka, expertka v oblasti inkluzivního vzdělávání a někdejší náměstkyně ministra školství. Dříve tomu tak podle ní nebylo a děti s různými obtížemi byly odkládány mimo hlavní vzdělávací proud, do tehdejších zvláštních škol. „V tomto segmentu končilo mnoho dětí třeba jen proto, že potřebovaly pomalejší tempo, individuálnější přístup či nějakou formu podpory navíc. Mnohdy se vůbec nejednalo o děti s mentálním hendikepem, který by jim znemožňoval výuku v běžné škole. Ocitaly se zde děti s duševním onemocněním, chronickými zdravotními potížemi či, a to velmi masivně, děti romského etnika. Zvláštní školy vzdělávaly častokrát děti, které by při jen trochu ...

V Sýrii inženýr, ve Francii myč aut. Dnes otevírá restauraci

Spolu se ženou a dvěma dětmi uprchli před válkou z Damašku. Rodina se rozdělila v Libanonu, aby se po roce a strastiplné cestě otce, dvaačtyřicetiletého Nabila Attara, opět setkala ve francouzském Orléansu, kam dříve rodina ráda jezdila na dovolenou. Nabil, původem softwarový inženýr, však musel v nové zemi začít od začátku, a tak rodinu rok živil mytím aut. Právě jídlo mu pomáhalo v integraci do společnosti už od počátku, protože tamní jazyk neovládal. „Neuměl jsem francouzsky, tak jsem pozval své sousedy, mého lékaře a pár dalších lidí a uvařil jsem pro ně,” vzpomíná. Záhy se mu naskytla příležitost zúčastnit se uprchlického kulinářského festivalu v Paříži, kde mu po svém velkém úspěchu a značné mediální pozornosti došlo, že to je dráha, na kterou by se chtěl vydat. Už v Damašku totiž ve sklepě vyráběl vlastní sýry. A tentokrát se rozhodl za svým snem jít. A daří se mu. Nedávno získal ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.