Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Petr Kalla: Tolerance je pasivním strpěním odlišného

 

kalla big

kallaPetr Kalla
Autor

Advokát věnující se ve své praxi mimo jiné problematice práv LGBT osob. Studoval na Karlově univerzitě v Praze a na Universität Hamburg. Spolupracuje s Prague Pride a PROUD.

9
srpna
2017

Tématem již sedmého ročníku festivalu Prague Pride, který začal v pondělí, je tolerance a respekt. „Z úst některých politiků i části veřejnosti opakovaně zaznívá, že gayové a lesby jsou u nás vesměs tolerováni a není tedy důvod festival pořádat. Prague Pride však chce poukázat na rozdíl mezi pouhou tolerancí a respektem, který si zaslouží všechny lidské bytosti bez rozdílu,“ stojí v prohlášení festivalu. „Toleruji hlučně telefonující lidi v restauraci nebo nepříjemné pokladní v supermarketu. Toleruje se totiž něco, co je vlastně špatné, ale my pro to najdeme pochopení. Co je však k tolerování na tom, že je někdo gay nebo lesba? Nechceme toleranci, chceme přijetí,“ říká ředitelka festivalu Kateřina Saparová. Nad rozdílem mezi respektem a tolerancí se při včerejším slavnostním zahájení festivalu v Lichtenštejnském paláci ve svém projevu zamýšlel také právník Petr Kalla, který zastupoval klienty u známých sporů o právech LGBT komunity u Ústavního soudu. Jeho proslov přinášíme ve zkrácené verzi.

Tolerance je skvělá! Pokud zrovna zažíváte období útlaku, pak je nastolení tolerance vynikajícím osvobozujícím okamžikem oddechnutí. Z dlouhodobějšího hlediska však má své meze a svá úskalí. Vzpomeňme si například na naši minulost. V roce 1781 byl císařem Josefem II. vydán toleranční patent. Řada věřících nekatolického vyznání se mohla přihlásit ke své víře. Beze sporu se jim začalo žít lépe v souladu s jejich vírou a svědomím. Na druhou stranu však platilo, že si nekatolíci nemohli stavět své kostely, modlitebny a sbory na náměstích a ani u hlavních ulic, tyto budovy nesměly mít věže a ještě po dosti dlouhou dobu bylo nemyslitelné, aby si katolík vzal za manželku evangeličku či evangelík katoličku. Přes veškerou náboženskou svobodu a toleranci zůstali nekatolíci obyvateli druhého řádu.

Tolerance nás nezbavuje rozlišování na „my“ a „oni“. Tolerance může být „upuštěním páry z kotle“ v případě nespravedlnosti, nespravedlnost však neodstraňuje a v dlouhodobějším horizontu může opět docházet ke vzrůstu pnutí ve společnosti. Tolerance je pasivním strpěním odlišného. V horším případě se tolerance může proměnit v nezájem a ignoranci.

Dle mého názoru je pro snižování společenského pnutí a pro dosažení většího pocitu spravedlnosti ve společnosti mnohem zásadnější respekt, tedy uznání, přijímání odlišného, které již od nás žádají výrazněji pozitivnější přístup, naslouchání, a dokonce i aktivitu při případné proměně vlastních názorů a postojů. Respekt je o uznání lidství v ostatních.

Dovolte mi, abych vzpomněl epizodický příběh z minulosti Prague Pride, respektive abych uvedl, jak jsem jej vnímal já. V roce 2014 zahájila Prague Pride jednu fundraisingovou akci, jejíž uvedení do světa bylo oslaveno hudební party. Bohužel se nám stalo, že jsme tento večírek naplánovali na velikonoční Bílou sobotu. Neuvědomili jsme si, že se jedná o období, kdy si křesťané připomínají po období půstu umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Neuvědomili jsme si, že jsme vesele slavili v okamžiku, kdy křesťané právě během noci z velikonoční soboty na neděli procházejí cestou od hlubokého smutku přes poklidné rozjímání k radostnému očekávání zmrtvýchvstání, které nastane v neděli. A přiznejme si, i kdybychom to věděli, by nám to bylo jedno. Vždyť provokovat církve je tak zábavné! Jenže jsme zapomněli na to, že i mezi věřícími křesťany je celá řada LGBT osob, navíc osob, které s námi v minulosti spolupracovaly. Reakce z jejich strany na sebe nedala dlouho čekat. Museli jsme uznat, že z nevědomosti a ignorance jsme se dotkli LGBT křesťanů, kteří jsou mnohdy nejen vystavováni tlaku ze strany církví a cítí se jimi být odmítáni, ale najednou se cítili být opuštěni i námi. Naše omluva byla naštěstí přijata, přičemž jsme jako důkaz přijetí omluvy obdrželi od LOGOSu potraviny a víno posvěcené během Velikonoc. Domnívám se, že tento okamžik byl dosti zásadní pro další vývoj v rámci Prague Pride. Snažíme se od té doby s LOGOSem intenzivněji komunikovat a ze strany LOGOSu jsme se dočkali nejen řady velmi zajímavých akcí do programu v jednotlivých ročnících Prague Pride, nýbrž si dovolím tvrdit, že se z nás stali významní spojenci, neboť se LOGOS jednoznačně zapojil do koalice prosazující v České republice manželství pro všechny a otevřel nám dveře k církvím, které jsou této myšlence nakloněny.

Pokud se vrátím k manželství, nevidím osobně jeho účel v plození dětí. Tím bych popíral manželství všech bezdětných heterosexuálních párů. Jeho účel spatřuji ve vzájemnosti, pospolitosti, intimitě a věrnosti. Líbí se mi názor, že samotného aktu vstupu do manželství se účastní nikoliv dva aktéři, ale tři. Snoubenci a stát, stát, který jejich vztah shledává hodným úcty.

Pokud jde o osoby stejného pohlaví, máme již jedenáct let registrované partnerství. Bylo skvělé, že bylo prosazeno. Šlo o velký krok a symbol. Nabídlo osobám stejného pohlaví alespoň nějaký minimální rámec právní ochrany jejich vztahu. Přesto dodnes přetrvávají mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím rozdíly ve více jak sto právních předpisech České republiky. Raději ani neuvažuji o tom, kolik soudních sporů by bylo nutné vybojovat a kolik let by si každý soudní spor vyžádal, než by se nám podařilo tyto rozdíly odstranit. Osobně se domnívám, že mnohé z nich soudní cestou ani odstranit nelze.

Nazrál čas otevřít celospolečenskou diskuzi. Zastávám přitom názor, že manželství a rodina jsou instituce prospěšné. Hlásím se k nim a uznávám jejich význam pro lidský život. Pojďme se společně pokusit o změnu definice manželství. Manželství, které nebude vyhrazeno výlučně pro osoby opačného pohlaví, ale které bude otevřené i pro osoby pohlaví stejného.

Větší respekt ke stejnopohlavním párům a k duhovým rodinám vnese do života gayů a leseb větší naději a víru v budoucnost, kterou budou moci s větším klidem v případě zájmu věnovat budování své vlastní rodiny. Bude tak moci dojít k rozvinutí potenciálu, který v nich je a který naše společnost nechává bez zájmu ležet ladem.

Čtěte dále

Klece, mříže a okovy. „Duševně nemocní žijí na Bali v nejhrubším odloučení,“ říká tamní psychiatr

Indonéský ostrov Bali je symbolem ráje na zemi. Ne však pro duševně nemocné. V Indonésii je odhadem až 26 000 lidí z důvodu duševního onemocnění drženo v nelidských podmínkách. Proč jsou v klecích, přikovaní, spoutaní? „Mimo města nejsou žádné služby. Rodiny mají nulové možnosti. I když je Bali bohatý ostrov se spoustou pětihvězdičkových hotelů, spousta lidí tu žije ze dne na den. Takové rodiny to třeba někdy zkoušejí ve velkých nemocnicích. Ale často to nepřinese žádné zlepšení u jejich nemocných příbuzných. Po nějaké době se rozhodnou k radikální metodě,“ říká v rozhovoru pro HFC psychiatr Cokorda Bagus Jaya Lesmana ze Suryani institutu, který se na ostrově snaží proti stigmatizaci a nedostatku lékařských i sociálních služeb bojovat. Chce pomoci rodinám vyjít ze začarovaného kruhu nepochopení léčby duševních onemocnění.


Jiří Pasz&n ...

Starci na netu: Nejvíce dezinformací šíří senioři, ukázal výzkum

Většina preventivních programů bezpečnosti na internetu dnes cílí především na děti a mládež. Neopomíjet je však třeba i druhou nejvíce ohroženou skupinu - seniory. To vyplývá z výzkumu „Starci na netu”, který v minulém roce mapoval chování na internetu a zaměřil se na skupinu tzv. starců, lidí, kteří vyrůstali v době, kdy pro ně nebyl běžně dostupný internet a jeho služby. Výsledky výzkumu, provedeného na lidech starších 34 let, například ukazují, že s přibývajícím věkem se zvyšuje počet uživatelů, kteří rozšiřují spam. A to jak pravdivé, tak nepravdivé informace, tzv. hoaxy. „Cílem výzkumu bylo zjistit, jak na tom tato věková kategorie uživatelů internetu je a mým úkolem bude na ni lépe mířit prevenci. Pokud budeme naši pozornost směřovat nejen na děti, ale i na druhou nejvíce ohroženou skupinu, seniory, můžeme prostředí na českém internetu výrazně zlepšit,” ří ...

HOAX: EU otevře hranice pro miliony klimatických uprchlíků

EU otevře hranice pro miliony „klimatických uprchlíků“. Taková zpráva se po Novém roce začala šířit po českém internetu. Články zabývající se touto problematikou varují, že Evropský parlament rozhodl o povinnosti přijímat klimatické uprchlíky, a to na základě Usnesení o ženách, rovnosti žen a mužů a spravedlnosti v oblasti klimatu, které bylo přijato 16. ledna 2018 ve Štrasburku. „Díky tomuto dokumentu a všem ostatním, které již byly v minulostí schváleny, se nám zde vytváří nová figura, kterou, dle toho jak bylo hlasováno, budou muset členské státy EU chránit a přijímat tím, že se otevřou dokořán EVROPSKÉ hranice každému, kdo bude tvrdit, že byl nucen utéct z vlastní Země kvůli nepříznivému klimatu,” uvádí server Pravý prostor. „Díky hlasování některých europoslanců se otevřou hranice pro miliony ‘klimatických uprchlíků’,” dodává.


Britka “adoptovala“ syrského mladíka, který prožil teror v Calais. „Jsem na něj hrdá, je jako můj syn.“

„Jsem na něj neskutečně hrdá a oslněná jeho houževnatostí a povahou. Je skvělým vzorem pro mého mladšího syna,“ říká matka tří dětí Ingrid Van Loo Plowman žijící nedaleko Londýna. Ta před časem otevřela svůj domov dnes 19letému Abdulovi ze Sýrie, který je stále traumatizovaný zážitky z nechvalně známého slumu u francouzského města Calais, kde nějaký čas na cestě do Británie pobýval. „Byl jsem si jistý, že zemřu. Nikdy v životě jsem nezažil takový teror,“ vzpomíná Abdul. Hned první den se spřátelil s Ingridiným synem Rossem, našli totiž společnou zálibu ve fotbalu a videohrách. Ten nyní Abdula vnímá jako svého staršího bratra. Pocit bezpečí a domova dává mladému Syřanovi možnost věnovat se studiu angličtiny, aby se mohl přihlásit na svůj vysněný obor, na stavařinu. „Doufám, že si jednoho dne najdu práci a budu jí moct všechno oplatit. Můj život se díky ní změnil o 180 stupňů,“ ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.