Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Antisemitismus: Lze definovat nenávist a může definice pomoci?

 

definice antisemitismus big

sternova Veronika Šternová
Autor

Analytička Federace židovských obcí. Během studia judaistiky a teologie se začala věnovat dějinám antijudaismu a antisemitismu.

3
ledna
2017

Vláda Velké Británie se nedávno rozhodla jako jedna z prvních zemí přijmout pracovní definici antisemitismu. Tuto definici letos vydaly členské státy organizace IHRA, jejíž součástí je i Česká republika.

Konečné znění definice IHRA vydala na svém zasedání 26. května 2016 v Bukurešti a v českém překladu zní takto: „Antisemitismus je takové vnímaní Židů, které se dá vyjádřit jako nenávist vůči nim. Slovní a fyzické útoky antisemitismu mohou být zaměřeny proti židovským i nežidovským osobám a/nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením.“

V textu IHRA se dále uvádí různé příklady projevů nenávisti s antisemitskou motivací. Tyto příklady počítají s tradičními formami antisemitismu, jak je známe z historie. Jedná se zejména o démonizaci Židů či judaismu, stereotypizace, kolektivní vina či popírání holocaustu. Nově se však implementují i současné trendy, které se v projevech nenávisti vůči Židům začaly objevovat. Tím jsou myšleny hlavně projevy takzvaného nového antisemitismu, jehož tematickou náplní jsou nenávistné postoje ve vztahu ke Státu Izrael. Tento druh nenávistných projevů je shrnut do takzvaného 3D testu. Test shrnuje tři akty, které začínají písmenem D: delegitimizace, démonizace a používaní dvojích standardů. Text však také zdůrazňuje, že konstruktivní kritika běžná ve vztahu ke všem dalším zemím samozřejmě nemůže být vnímána jako antisemitismus.
V neposlední řadě je zde definováno, kdy se projev antisemitismu stává kriminálním činem, kdy se naopak kriminální akt stává také antisemitským činem, nebo jak vypadá diskriminace ve vztahu k Židům.

Není tedy překvapením, že právě Velká Británie je jedna z prvních zemí, která se rozhodla definici využívat v praxi. Podle zprávy britské CST došlo v prvních šest měsících roku 2016 k meziročními nárůstu incidentů o 11 %. Nejčastějším typem incidentu byly veřejné slovní útoky na osoby jasně identifikovatelné jako Židé (například v tradičním oděvu s kipou/jarmulkou na hlavě, ve školní uniformě židovské školy, či se šperky s židovskou symbolikou). Výsledné číslo v měsíci červnu bylo dokonce nejvyšší za celou dobu, kdy se CST monitoringu incidentů věnuje.

Zpráva dále zmiňuje, že nebyla nalezena konkrétní příčina, která by mohla být důvodem takto rapidního nárůstu. Autoři zprávy při hledání konkrétních příčin totiž vycházejí z předešlých let, kdy byl jasně zaznamenán nárůst antisemitských výpadů v době trvajících izraelských vojenských operací v Pásmu Gaza. Tyto spouštěče vlny nenávisti nazývají „trigger events“. Podobnou zkušenost ve svých číslech statisticky zachycuje i zpráva Židovské obce v Praze za rok 2014. I toto IHRA ve svém textu podchycuje a uvádí jako příklad prosazování kolektivní viny, kdy jsou všichni Židé na světě osočováni za politické či vojenské kroky Izraele, aniž by byli jeho občany.

Text IHRA je velmi komplexní, jelikož staví na současném stavu a výstupech jednotlivých zemí, které mapují projevy antisemitismu. Na základě sebraných dat bylo možné nechat vzniknout definici, která by měla fungovat jako nástroj boje proti antisemitismu. Text není jen slovníkovým heslem, ale vlastně zhodnocením současné situace, který by měl pomoci vládám, úřadům či bezpečnostním složkám států efektivněji rozeznávat a potírat tyto projevy.

Sebelepší definice jakéhokoli druhu nenávisti jistě není samospásná, ale může být prvním krokem na cestě boje proti nenávisti. Je to nástroj, který umožňuje orientaci v daném problému, pomáhá hledat situace, které mohou nenávistné reakce vyvolávat a tím v dalším kroku pomoci předcházení kolizi, jejich prevenci. Neměla by být vnímána jako represe, co se ještě smí a co už ne, ale jako nástroj, jehož účelem a cílem je napomoci kvalitnějšímu soužití odlišných skupin obyvatelstva.

Foto: Wikipedia

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.