Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Antisemitismus: Lze definovat nenávist a může definice pomoci?

 

definice antisemitismus big

sternova Veronika Šternová
Autor

Analytička Federace židovských obcí. Během studia judaistiky a teologie se začala věnovat dějinám antijudaismu a antisemitismu.

3
ledna
2017

Vláda Velké Británie se nedávno rozhodla jako jedna z prvních zemí přijmout pracovní definici antisemitismu. Tuto definici letos vydaly členské státy organizace IHRA, jejíž součástí je i Česká republika.

Konečné znění definice IHRA vydala na svém zasedání 26. května 2016 v Bukurešti a v českém překladu zní takto: „Antisemitismus je takové vnímaní Židů, které se dá vyjádřit jako nenávist vůči nim. Slovní a fyzické útoky antisemitismu mohou být zaměřeny proti židovským i nežidovským osobám a/nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením.“

V textu IHRA se dále uvádí různé příklady projevů nenávisti s antisemitskou motivací. Tyto příklady počítají s tradičními formami antisemitismu, jak je známe z historie. Jedná se zejména o démonizaci Židů či judaismu, stereotypizace, kolektivní vina či popírání holocaustu. Nově se však implementují i současné trendy, které se v projevech nenávisti vůči Židům začaly objevovat. Tím jsou myšleny hlavně projevy takzvaného nového antisemitismu, jehož tematickou náplní jsou nenávistné postoje ve vztahu ke Státu Izrael. Tento druh nenávistných projevů je shrnut do takzvaného 3D testu. Test shrnuje tři akty, které začínají písmenem D: delegitimizace, démonizace a používaní dvojích standardů. Text však také zdůrazňuje, že konstruktivní kritika běžná ve vztahu ke všem dalším zemím samozřejmě nemůže být vnímána jako antisemitismus.
V neposlední řadě je zde definováno, kdy se projev antisemitismu stává kriminálním činem, kdy se naopak kriminální akt stává také antisemitským činem, nebo jak vypadá diskriminace ve vztahu k Židům.

Není tedy překvapením, že právě Velká Británie je jedna z prvních zemí, která se rozhodla definici využívat v praxi. Podle zprávy britské CST došlo v prvních šest měsících roku 2016 k meziročními nárůstu incidentů o 11 %. Nejčastějším typem incidentu byly veřejné slovní útoky na osoby jasně identifikovatelné jako Židé (například v tradičním oděvu s kipou/jarmulkou na hlavě, ve školní uniformě židovské školy, či se šperky s židovskou symbolikou). Výsledné číslo v měsíci červnu bylo dokonce nejvyšší za celou dobu, kdy se CST monitoringu incidentů věnuje.

Zpráva dále zmiňuje, že nebyla nalezena konkrétní příčina, která by mohla být důvodem takto rapidního nárůstu. Autoři zprávy při hledání konkrétních příčin totiž vycházejí z předešlých let, kdy byl jasně zaznamenán nárůst antisemitských výpadů v době trvajících izraelských vojenských operací v Pásmu Gaza. Tyto spouštěče vlny nenávisti nazývají „trigger events“. Podobnou zkušenost ve svých číslech statisticky zachycuje i zpráva Židovské obce v Praze za rok 2014. I toto IHRA ve svém textu podchycuje a uvádí jako příklad prosazování kolektivní viny, kdy jsou všichni Židé na světě osočováni za politické či vojenské kroky Izraele, aniž by byli jeho občany.

Text IHRA je velmi komplexní, jelikož staví na současném stavu a výstupech jednotlivých zemí, které mapují projevy antisemitismu. Na základě sebraných dat bylo možné nechat vzniknout definici, která by měla fungovat jako nástroj boje proti antisemitismu. Text není jen slovníkovým heslem, ale vlastně zhodnocením současné situace, který by měl pomoci vládám, úřadům či bezpečnostním složkám států efektivněji rozeznávat a potírat tyto projevy.

Sebelepší definice jakéhokoli druhu nenávisti jistě není samospásná, ale může být prvním krokem na cestě boje proti nenávisti. Je to nástroj, který umožňuje orientaci v daném problému, pomáhá hledat situace, které mohou nenávistné reakce vyvolávat a tím v dalším kroku pomoci předcházení kolizi, jejich prevenci. Neměla by být vnímána jako represe, co se ještě smí a co už ne, ale jako nástroj, jehož účelem a cílem je napomoci kvalitnějšímu soužití odlišných skupin obyvatelstva.

Foto: Wikipedia

Čtěte dále

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

„Ve škole se mi posmívali. Cesta k sebepřijetí je dlouhá,” říká zdravotní sestra s TC syndromem

Jaký je v Česku život s postižením obličeje? O tom ví mnohé zdravotní sestra Petra Dunajová, která se narodila se vzácným Treacher Collinsovým syndromem. Ten může způsobit nevyvinutí lícních kostí, problémy se zrakem a sluchem, rozštěpy pater či postižení dýchacích cest. „Mnozí lidé si myslí, že je při TCS postižen intelekt, ale to je veliký omyl. Lidé s TCS jsou normálně inteligentní,“ popisuje Dunajová nejčastější mýtus pojící se s jejím hendikepem. Svou odlišnost si začala uvědomovat na základní škole. „Tam se mi posmívali nebo měli nemístné poznámky spolužáci. Na slovní útoky jsem nereagovala, dělala jsem, že je neslyším,“ popisuje první těžké okamžiky a dodává: „Protože v okamžiku, kdy jsem se začala obhajovat, tak útoky zesílily. Někdy mě to strašně mrzelo, snažila jsem se nevšímat si toho, přejít to.“ Dnes se s negativními reakcemi setkává minimálně. 

Mladí lidé z Česka i rodin uprchlíků vytvořili videoklip. Získali nové dovednosti i přátelství

Dvaadvacet nadšenců do audiovizuální tvorby, práce pod vedením zkušeného režiséra, měsíce poznatků, zábavy i nových přátelství. Tak by se daly shrnout workshopy projektu Image.In, které pod záštitou Organizace pro pomoc uprchlíkům proběhly letos na jaře. Jejich výsledkem je profesionální videoklip k tracku rappera Dounyho a především zapojení lidí z mnoha kulturních prostředí.

Marie Škardová 10. 10. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.