Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Kdo tady propaguje mezirasový sex?

 

mezirasovy sex big

libicherMiroslav Libicher
Autor

Vystudoval marketingové komunikace a mediální studia. Zabývá se světovou kinematografií, muslimskou kulturou a mediální reprezentací muslimů.

2
května
2016

Počátkem března sociolog Petr Hampl na svém facebookovém profilu poznamenal, že přibývá kampaní, ve kterých „evropské vlády propagují mezirasový sex“ a ještě si postěžoval, že se v nich obvykle myslí pouze na kombinaci černý muž a bílá žena. Na žádosti o odkazy na takové kampaně Hampl neodpověděl, o domnělé příklady propagace mezirasového sexu se však podělili někteří diskutující. A ukazuje se, že lidí, které děsí představa, že žijeme ve světě, v němž jsou systematicky vyzdvihovány milenecké schopnosti černošských mužů, je na internetu více.

hampl sex

Sexuální výchova (nejen) pro uprchlíky

V poslední době byla v tomto kontextu často zmiňována webová stránka Zanzu.de provozovaná německým Spolkovým centrem pro zdravotní osvětu. Na ní sice najdeme jednoduché obrázky zobrazující soulož mimo jiné (ale ne výhradně) mezi partnery různých barev pleti, ale jejím cílem není sexuální propaganda, nýbrž osvěta. Podle komentářů v médiích (včetně těch českých) je stránka určená primárně imigrantům pocházejícím z prostředí, kde se jim nedostalo sexuální výchovy na úrovni, jaká je běžná v Německu. Samotný web řešící zdravotní, hygienické, právní i etické otázky ale sám nic takového neuvádí a informace na něm zveřejněné dalece překračují i rámec toho, co se ve výuce na základních a středních školách běžně dozvídají Češi. Že jsou na ilustracích k textu, který je určen multietnickému publiku a dostupný je mimo jiné v turečtině, arabštině, francouzštině, polštině či rumunštině, vyobrazeni i nebílí lidé, lze těžko považovat za něco překvapivého a cílenou „propagandu“ v tom lze hledat jen těžko.

Příklady z popkultury

V jiných případech se zastánci představy o existenci kampaní prosazujících mezirasový sex ohánějí i materiály, které jsou míněny poněkud méně vážně než osvětový web Zanzu. Již několik let je kupříkladu vytahován na světlo světa švédský videoklip Blanda Upp, v němž je neonacista okouzlen svody černošské tanečnice a blonďatá dívka si prozpěvuje národní hymnu během soulože s černým mužem. Opět se ovšem nejedná o „vládní propagandu“, nýbrž o zjevně recesistický počin, za nímž stojí humoristická formace Grotesco. V samotném klipu je ostatně zřetelně vidět logo televizního kanálu SVT Humor.

Neonacistická diskuzní fóra navíc nepravdivě ztotožnila herečku, která se v klipu objevuje v roli sexuchtivé blondýny, s Elin Krantz, obětí brutální a mediálně hojně propírané vraždy, z níž byl usvědčen muž etiopského původu. I tato smyšlená informace, která má údajné „propagaci mezirasového sexu“ dodat hořce ironickou pointu, je dodnes reprodukována i na českém internetu (viz například tento blog).

Před časem byli také autoři webu „Stop multikulturnímu fanatismu“ natolik rozlíceni článkem „6 důvodů, proč zkusit sex s černochem“, který vyšel na webu televizní stanice Prima Style, že to v nich vybudilo potřebu zareagovat dosti nevkusným protičlánkem (ten od nich posléze převzal také známější Pravý prostor). I oni tak učinili s předpokladem, že se Prima zapojila do „tragikomické propagandistické akce“. Ve skutečnosti se ale spíš držela běžné praxe spočívající v naplňování stránek jednoduchým obsahem s lákavými titulky, který uživatele vybízí ke klikání a sdílení na sociálních sítích. Momentálně web Primy Style seznamuje čtenáře mimo jiné se šesti důvody, proč spát se zralou ženou, šesti tipy, jak svést plachého stydlína, nebo také deseti důvody, proč chodit s hipsterem. Protivlastenecká propaganda má asi o dost širší záběr, než se bojovníci proti „multikulturnímu fanatismu“ vůbec odvážili pomyslet.

Rasistická pornografie?

Vladimír Stwora, zakladatel nechvalně proslulého magazínu Zvědavec, zase našel systematické ponižování bílého muže spojené s vyzdvihováním sexuální výkonnosti černochů nejprve v pornografii a poté i na Twitteru. I údajná „masivní nenávistná rasistická kampaň“ na této sociální síti je však ve skutečnosti spojena s pornografií a sexuálními fantaziemi běžných uživatelů, nikoli s nekalými záměry nějakých tajuplných institucí s ambicemi ovlivňovat světové dění.

Jelikož Twitter umožňuje zveřejňovat obrázky a videa pornografického obsahu, najdeme na něm mnoho oficiálních profilů lidí z erotické branže a ještě mnohanásobně větší počet jejich fanoušků, kteří mnohdy rádi prezentují své specifické sexuální preference. Existuje přitom mnoho lidí, které vzrušuje představa submisivně-dominantních hrátek mezi partnery specifických etnik. Za tím není potřeba nutně hledat rasismus - je to něco podobného, jako když třeba někdo upřednostňuje blondýny nebo svalnaté muže. Mainstreamová pornografie, která do značné míry podléhá autocenzuře, přitom lidem s obzvláště specifickými chutěmi často neposkytuje materiály, které by plně odpovídaly jejich snům a představám. Proto si tito lidé na Twitteru (a ještě více na mikroblogovací službě Tumblr, která je velkým množstvím pornografických blogů proslulá) utváří vlastní porno tak, že upravují a rekontextualizují běžně dostupné materiály. Třeba tak, že k běžným (dokonce i nesexuálním) fotografiím smíšených párů doplňují Stworou citovaná hesla o „černé nadřazenosti“.

Ani v běžné komerční pornografii to ale nefunguje tak, že by byl bílý muž oproti černému ponižován. Je pravda, že v americkém pornu jsou často robustní a svalnatí černoši párováni se subtilně stavěnými bílými ženami a v některých případech přímo vystupují v roli báječných milenců, kteří zahanbí nedostatečně mužné a sexuálně nevýkonné bělochy. Toto spojování černých mužů s hypermaskulinitou ale ve skutečnosti ukazuje, že je pornografie dokáže vnímat a prezentovat právě jen v rámci určité stereotypní škatulky, zatímco bílý protagonista je považován za „standart“ a může vystupovat v řadě různých rolí (ani o porno s hypermaskulinními bělochy nouze rozhodně není).

A když černí muži s bílými ženami v pornu souloží, děje se tak pro ukojení choutek primárně bílých heterosexuálních diváků, kteří se prostě rádi koukají na bělošky (černošky se jim tolik nelíbí) a zároveň preferují, když je žena zobrazována v podřízené pozici vůči mužům. Vůbec nejvzácnějším případem párování partnerů v pornografii ostatně není kombinace bílý muž – černá žena, ale kombinace černý muž – černá žena.

Ilustrační foto: Pixabay

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.