Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Smí muslimové kreslit a zpívat?

 

muslimove malovani big

libicherMiroslav Libicher
Autor

Vystudoval marketingové komunikace a mediální studia. Zabývá se světovou kinematografií, muslimskou kulturou a mediální reprezentací muslimů.

15
prosince
2015

Počátkem prosince se v diskuzi na webu RVP.cz, který slouží k podpoře rámcových vzdělávacích programů na českých školách, objevil příspěvek od anonymní autorky, která tvrdí, že učí na základní škole, kam dochází i chlapec a dívka muslimského vyznání, kteří mají zakázáno se účastnit různých aktivit v hudební a výtvarné výchově.

muslimove zpivani1

Na tento příspěvek a následnou diskuzi o dva dny později upozornil server Eurabia.cz, který jej doplnil snímky z běžných školních exkurzí v brněnské mešitě a poplašným komentářem, podle kterého „učitelé a jejich příbuzní mají strach z muslimů a z toho, že by je měli přinutit k integraci do naší společnosti“ neboť „když se o to pokusí, tak jim může hrozit smrt z rukou muslimů nebo žaloba od multikulturních neziskovek, ombudsmanky Šabatové či jiného aktivisty z ČSSD“.

K šíření zprávy po internetu také přispěl zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, který odkaz na příslušný článek na Eurabii nasdílel na svém facebookovém profilu (později jej ale smazal).

muslimove zpivani2

Autentičnost předkládaného příběhu o dvou muslimských školácích je prakticky neověřitelná, neboť autorka původního komentáře neudává své jméno ani nejmenuje školu, na které má působit. Obojí zdůvodňuje citlivostí tématu, což je uvěřitelná motivace, avšak některé formulace z jejích komentářů vzbuzují pochybnost, zda nejde o dílo internetového vtipálka či provokatéra. Tlumočené vyjádření „vedení“ (ředitele školy?), že si má vyučující na omezení výuky zvykat, neboť „bude hůř“, zní jako by vypadlo z lidových diskuzí na zpravodajských serverech. Ještě podezřelejší jsou výroky, které autorka zmiňuje v dalším komentáři a které vychází vstříc bulvárním stereotypům o muslimech: „(…)manžel do mě hučí, ať se držím zpět, že mi někde v parku uříznou hlavu. Rodiče jsem zvala několikrát, nakonec mi tam přišla zahalená ženská, skoro neuměla česky, na vše mi odpovídala, že se zeptá manžela...prostě vymletý mozek.“ Snad není příliš naivní doufat, že žádný z českých pedagogů si skutečně nemyslí, že je kvůli přítomnosti muslimských žáků ve třídě vystaven reálnému riziku dekapitace.

Ani o samotné situaci, kterou zmíněný komentář popisuje, nelze jednoznačně prohlásit, že je pravděpodobná či nepravděpodobná. Ačkoli ve většině muslimských zemí je hudební i výtvarná výchova běžnou součástí výuky, v západních státech s významnými muslimskými menšinami se případy rodičů, kteří proti nim mají určité výhrady, skutečně objevují (možná muslimové v jinak nemuslimském prostředí úzkostlivěji dbají na to, aby si udrželi svou náboženskou identitu).

Pro část muslimů bývá problematické zejména plavání (protože při něm žáci odhalují svá těla v pohlavně smíšených kolektivech), aktivity, v jejichž rámci se od dětí požaduje herectví (někteří učenci mají za to, že jde o formu lhaní, které islám přísně zapovídá) a v neposlední řadě zobrazování živých bytostí a hra na hudební nástroje, což jsou činnosti, jejichž zákaz někteří muslimové vyvozují z tradice proroka Muhammada (sunny).

V diskutované stížnosti anonymní učitelky se však objevují i požadavky, které by se jevily jako poněkud výstřední i silně konzervativním muslimům. Tak třeba zákaz hry na hudební nástroje se obvykle nevztahuje na jednoduché perkusní nástroje (bubínky, rolničky apod.), tedy právě ty, s nimiž se čeští školáci dostávají do styku nejčastěji. Majoritní proudy islámu taktéž nezapovídají samotný zpěv, takzvané našídy (náboženské písně bez doprovodu hudebních nástrojů) jsou ostatně oblíbené i mezi extremisty. Zvláštní je také požadavek „nezobrazovat nic, co souvisí s křesťanstvím“. Existují muslimští učenci, co se domnívají, že muslimové nesmí legitimizovat jinou víru krom islámu, z toho však vyplývají věci jako je například zákaz účasti na neislámských svátcích. Jakékoli zobrazení zvonku či hvězdy lze těžko považovat za automaticky spjaté s křesťanstvím.

Na závěr je třeba poznamenat, že výše zmíněné zákazy považuje za nedílnou součást islámu jen malá část muslimů a jejich odmítání není nutně důsledkem laxního přístupu k víře. Řada věřících argumentuje, že zákazy figurálního zobrazování a hudebních nástrojů se vztahují čistě k projevům modlářství – v Arábii 7. století ostatně nic jako světské umění neexistovalo a samo umělecké nadání bylo považováno za projev vyšší moci. Organizace British Muslims for Secular Democracy vydala přímo brožurku pro učitele, v níž radí, jak komunikovat s muslimskými rodiči, kteří mají námitky vůči obsahu výchovných předmětů. Egyptský muslimský učenec a popularizátor islámu Fadel Soliman nedávno zveřejnil video, v němž obhajuje tvrzení, že herectví a hudba pro muslimy zapovězené nejsou. Tento názor sdílí mimo jiné i velice populární učenec Jusúf al-Qaradáwí.

Nemusíme se ostatně ohlížet jen na názory učenců. Nejvýmluvnější je nakonec žitá realita, v níž má řada muslimských zemí dlouhou tradici performativních umění a pestrou popkulturu. Arabské země například mají vlastní verzi soutěže Superstar a v tradiční i současné hudbě tvořené muslimy pro muslimy se běžně setkáváme i s náboženskými motivy (nenáboženská hudba je samozřejmě též hojně poslouchaná). V muslimských zemích se daří také filmovému průmyslu: Snímky z Íránu či Turecka jsou dnes běžnou součástí prestižních festivalů, Egypt se může pochlubit jednou z prvních velkých kinematografií mimo západní svět a u snímků z domácí produkce se baví i diváci z Pákistánu či Bangladéše. Není tedy třeba se obávat, že muslimové žijí ve světě bez zábavy a umění.

Ilustrační foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

Tři mladíci byli před 36 lety křivě obviněni z vraždy a odsouzeni na doživotí. Propuštěni byli až nyní

Osmiletý Daniel Hunt z Tennessee byl koncem srpna svědkem požáru domu, v němž bydlel se svou rodinou. Plameny kromě jiného nemilosrdně pohltily i veškeré Danielovy hračky. „Požár začal v kuchyni. Nevím, jak k tomu došlo. Některé drobnosti šly ještě zachránit, třeba můj snubní prstýnek požár přežil, ale nic jiného,“ popsala pro CNN požár Danielova matka Kristen Wilburn.


Kateřina Gamal Richterová 5. 12. 2019

„Místo konzervace Chanova bychom měli podpořit obyvatele v odchodu do města,” říká expert

Už několik měsíců probíhají vypjaté debaty mezi vedením Mostu a Agenturou pro sociální začleňování a řešení situace v Chanově, který je od svého vzniku na konci 70. let sociálně vyloučenou lokalitou. Neshody byly také oficiálně důvodem, proč v říjnu Ústecký kraj vypověděl memorandum o spolupráci s vládní Agenturou, která pomáhá obcím a městům vyloučení některých obyvatel na jejich území řešit. „To znamená, že nesouhlasíme s postupem města, kdy chce udělat v Chanově další výstavbu formou unimobuněk, zvýšit tam tak počet bytových jednotek a tím to místo dál udržovat jako sociálně vyloučenou lokalitu,” říká Michal Kratochvíl, vedoucí Regionálního centra Západ, které pod Agenturu spadá. „Navrhujeme městu jinou variantu řešení, aby v horizontu desítek let využila trend, který v Chanově už nějakou dobu je.


 

Lukáš Houdek ...

„Lidé si myslí, že nepracujeme, jsme blbí a žijeme na jejich úkor,” říká muž bez domova

Šestašedesátiletý Libor Jelínek, přezdívaný Jelen, žije už přes 10 let střídavě na ulici, v ubytovnách či holobytech. „Štve mě, že nás hážou všechny do jednoho pytle. Dělají to s Romama a náma taky. Každý člověk je jiný,“ říká Jelen, který se na ulici dostal po rozchodu s manželkou a dodává, že na ulici se může dostat každý. „Stačí nějaká blbost, třeba dvakrát nezaplatit nájem, exekuce, rozvod… Cokoliv. Jednoho krásného letního večera jsem přijel domů a manželka s dětma byla pryč. Byt byl prodaný, já jsem tam našel cizí lidi, skončil jsem na ulici,“ popisuje Jelen začátek příběhu. 

Jiří Pasz 4. 12. 2019

Pomoc lidem bez domova, seniorům i zvířatům. Studenti burcují Čechy k dobrým skutkům

Pátého prosince loňského roku navštívila skupina dobrovolníků v převlecích anděla, čerta a Mikuláše mateřské školy a nízkoprahová zařízení v Ústeckém kraji, aby udělala radost dětem. Tak začala loňská Prosincová výzva dobrých skutků, kterou organizují studenti Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Tomáš Nejedlý a Kamila Petrová. „Rozhodl jsem se, že v prosinci udělám každý týden dobrý skutek, který se bude týkat dětí, zvířat, lidí bez přístřeší a seniorů. Rád bych tímto motivoval ostatní ke konání dobrých skutků, ať už jsou jakkoliv veliké,” říká Tomáš. Projekt Dělám dobré skutky, který vymyslel, má tak za cíl motivovat co nejvíce lidí k zapojení a dobrovolnictví. Letošní prosincové dobré skutky začínají již zítra.

Marie Škardová 3. 1 ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.