Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Sní o novém životě, v táboře je drží nad vodou sport a aktivity. Pomáhají i Češi

Sní o novém životě, v táboře je drží nad vodou sport a aktivity. Pomáhají i Češi

Shan pochází z Kábulu. Hlavní město Afghánistánu je bombardováno, dochází zde k vraždám, únosům a dalším násilnostem. Shanova rodina proto na takovém místě již nevidí svoji budoucnost. Nejprve odešel starší bratr a později i Shan začal hledat své místo ve světě. Nyní žije v uzavřených prostorách rozlehlého utečeneckého tábora v Srbsku. Mluví plynně anglicky a učí se srbsky. Jeho snem je vystudovat ekonomii, v Afghánistánu však školy bombardovali a studenty unášeli z přednášek. Poté by si chtěl otevřít kancelář a pomáhat mladým migrantům, jako je on. O svých snech mluví s úsměvem a věří, že se mu splní.


Marie Škardová 22. 6. 2018

Měla být lékařkou, začala však budovat síť romských feministek. A má úspěchy

Měla být lékařkou, začala však budovat síť romských feministek. A má úspěchy

Martina Horváthová měla dobře nakročeno, aby se stala jednou z prvních romských lékařek v Česku. „Rodiče nám vždycky říkali, že musíme být aspoň třikrát lepší než gádže, aby si nás vůbec někdo všiml a uzal nás,” vzpomíná Martina. Nekonečné memorování a nejistý výsledek ji však nakonec přiměly k zásadní změně. Odešla z 1. Lékařské fakulty a pustila se do dosud neprobádaného pole, kterým na přelomu milénia byla emancipace romských žen. Začala proto ve Slově 21 pomáhat budovat skupinu Manushe, která dnes sdružuje na 170 romských žen po celém Česku. Jak Martina přiznává, trvalo chvíli i jí samotné, než se s tématem sžila a ujistila se, že být feministkou neznamená být v opozici vůči mužům. Ve své práci se naopak snaží muže přizývat a někteří jsou i členy.


Lukáš Houdek 19. 6. 2018

V Sýrii inženýr, ve Francii myč aut. Dnes otevírá restauraci

V Sýrii inženýr, ve Francii myč aut. Dnes otevírá restauraci

Spolu se ženou a dvěma dětmi uprchli před válkou z Damašku. Rodina se rozdělila v Libanonu, aby se po roce a strastiplné cestě otce, dvaačtyřicetiletého Nabila Attara, opět setkala ve francouzském Orléansu, kam dříve rodina ráda jezdila na dovolenou. Nabil, původem softwarový inženýr, však musel v nové zemi začít od začátku, a tak rodinu rok živil mytím aut. Právě jídlo mu pomáhalo v integraci do společnosti už od počátku, protože tamní jazyk neovládal. „Neuměl jsem francouzsky, tak jsem pozval své sousedy, mého lékaře a pár dalších lidí a uvařil jsem pro ně,” vzpomíná. Záhy se mu naskytla příležitost zúčastnit se uprchlického kulinářského festivalu v Paříži, kde mu po svém velkém úspěchu a značné mediální pozornosti došlo, že to je dráha, na kterou by se chtěl vydat. Už v Damašku totiž ve sklepě vyráběl vlastní sýry. A tentokrát se rozhodl za svým snem jít. A daří se mu. Nedávno získal v aukci budovu omšelé restaurace v centru Orléansu a začíná s budováním té vlastní. A o tom, že bude věru rodinným projektem svědčí i skutečnost, že jeho žena Susanna se dala do studia hned dvou manažerských magisterských oborů, aby mohla restauraci vést po administrativní stránce. „Je to restaurace mých snů,” říká Nabil.


Lukáš Houdek 13. 6. 2018

Mučení a tresty smrti. Aktivita tisíců lidí ročně osvobodí stovky nespravedlivě vězněných

Mučení a tresty smrti. Aktivita tisíců lidí ročně osvobodí stovky nespravedlivě vězněných

Egyptský student Mahmoud Hussein byl v roce 2014 uvězněný za nošení trička s nápisem „Nation Without Torture" (Národ bez mučení). Bez soudu nakonec strávil za mřížemi více než dva roky. Byl propuštěn díky intervenci organizace Amnesty International, která se celosvětově staví za práva nespravedlivě odsouzených a mučených osob a utlačovaných skupin. V roce 2016 se organizaci za pomoci lidí z celého světa povedlo osvobodit více než 650 nespravedlivě a často i násilně vězněných lidí. „Zlepšit jejich situaci nebo dosáhnout úplného osvobození se nám dlouhodobě daří ve 30-40 % případů!” uvádějí na svých stránkách. „Jsem tak vděčný vám, příznivcům Amnesty, kteří jste zahájili kampaň na mou podporu. Naplnilo mě to velkou nadějí a cítil jsem skutečnou podporu, protože i když jsem byl zavřen bez jakéhokoli kontaktu, na hřbitově života, byl jsem stále živý v myšlenkách jiných lidí,“ uvedl Mahmoud Hussein.


Marie Škardová 21. 6. 2018

Průlom v pravoslavné církvi. Její přední biskup vyzval k diskusi o stejnopohlavních vztazích

Průlom v pravoslavné církvi. Její přední biskup vyzval k diskusi o stejnopohlavních vztazích

Britský biskup Kallistos Ware (* 1934) je zkušený pravoslavný kněz a známý autor knih o pravoslaví, z nichž některé vyšly i v českém překladu (největší popularitě se těšila asi práce Cestou orthodoxie, česky 1996). Třiaosmdesátiletý duchovní nyní rozpoutal bouři, která na nějaký čas opanovala západní pravoslavná média a servery. V aktuálním čísle pravoslavného sborníku The Wheel Journal (13/14, jaro–léto 2018) se pustil do tématu, které má explosivní sílu nejen v rámci ortodoxního křesťanství.


Jan Sušer 18. 6. 2018

Feťačka, nebo víla? Barevné vlasy jako zdroj urážek i obdivu

Feťačka, nebo víla? Barevné vlasy jako zdroj urážek i obdivu

Přestože netradiční barvičky, sestřihy a další úpravy vlasů patří již roky mezi trendy, stále se lidé, kteří se pro originální účes rozhodnou, setkávají s předsudky okolí. Své o tom ví například Alena, která se s nepříjemnou reakcí setkala u kosmetičky, ke které zašla kvůli úpravě obočí. „Udělala mi přednášku na mé vlasy, že to s tím roštím snad nemyslím vážně, ať to dám co nejdříve pryč. A že výrazné barvy si na hlavu patlají jen lidi, co jsou se svým životem nespokojeni a mají problémy,” popsala na sociální síti Alena, která aktuálně nosí hnědočerné dredy. „Už jako malá jsem dredy moc chtěla, ale dlouhá léta jsem se nechala ovlivňovat okolím, které mi neustále říkalo, že si s nimi zničím život, nenajdu práci, budu přitahovat divné lidi. Až před čtyřmi lety jsem se konečně rozhodla a další den jsem pyšně chodila po ulici s pocitem ,Tohle jsem konečně já!’” dodává Alena pro HFC. S jakými reakcemi se lidé s netradičními a výraznými účesy potkávají? A proč se pro svůj styl vlasů rozhodli? Zeptali jsme se některých z nich.


Marie Škardová 10. 6. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.