Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Téměř čtvrtina mužů považuje očekávání sexu od zaměstnanců za přijatelné, tvrdí mezinárodní průzkum

 

obtezovani zamestnani big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

30

března
2018

Nový mezinárodní průzkum veřejného mínění ukázal, že v průměru 23 % mužů v osmi zemích napříč světem považuje alespoň v některých případech za přijatelné, aby zaměstnavatel požadoval nebo očekával od svého zaměstnance sex. V téměř třetině zemí světa současně není sexuální obtěžování na pracovišti nelegální.

Mezinárodní humanitární organizace CARE, která se mimo jiné soustředí na pomoc ženám a dívkám po celém světě, zadala společnosti Harris Poll mezinárodní průzkum veřejného mínění, který měl za cíl zjistit, jak lidé vnímají sexuální obtěžování na pracovišti. CARE tento průzkum zadala, aby lépe pochopila často nepsaná pravidla a vnímání celosvětové epidemie sexuálního obtěžování na pracovišti. „Když se od vás očekává, že budete mít sex se svým zaměstnavatelem, nejde o popis práce, ale o sexuální zneužívání,” řekla Michelle Nunn, prezidentka CARE. „A svědčí to o globální epidemii sexuálního obtěžování a zneužívání na našich pracovištích.”

Výsledky online průzkumu, který se dotazoval 9 400 dospělých lidí v Austrálii, Ekvádoru, Egyptě, Indii, Jižní Africe, Spojených státech, Spojeném království a Vietnamu, byly zveřejněny symbolicky na Mezinárodní den žen.

obtezovani zamestnani 1

Průzkum zjistil, že v průměru 23 % mužů napříč osmi zeměmi světa si myslí, že je občas nebo vždy přijatelné, aby se zaměstnavatel zeptal nebo očekával od zaměstnance intimní styk, jako například sex. Podíl mužů byl nejvyšší v Egyptě, kde takto odpovědělo 62 % dotazovaných.

Dále 32 % žen a 21 % mužů uvedlo, že sexuální obtěžování nebo napadení ve spojitosti s jejich zaměstnáním zažili. V Indii si třetina dotazovaných myslela, že je občas nebo vždy v pořádku hvízdat nebo pokřikovat se sexuálním podtextem (tzv. cat-call) na kolegu či kolegyni. Ve Spojeném království zase 35 % lidí ve věku od 25 do 35 let věřilo, že je občas nebo vždy přijatelné z legrace štípnout kolegu nebo kolegyni do pozadí.

Průzkum také našel velké rozdíly mezi tím, co ženám a mužům připadalo na pracovišti nepřijatelné. Například v USA 44 % mužů ve věku od 18 do 34 let uvedlo, že je přijatelné říct sexuální vtip kolegovi nebo kolegyni na pracovišti, ale pouze 22 % žen ve stejné věkové skupině si myslelo totéž. Zatímco v Indii si více než polovina mužů (52 %) myslí, že je alespoň občas přijatelné hodnotit kolegy či kolegyně na základě jejich vzhledu, jen 35 % žen je stejného názoru.

obtezovani zamestnani 2

Rozdíly ve vnímání sexuálního obtěžování na pracovišti mezi muži a ženami byly největší v nižších věkových skupinách. V USA 13% mužů ve věku od 18 do 34 let uvedlo, že je přijatelné, aby se zaměstnavatel zeptal nebo očekával za určitých okolností od zaměstnance intimní styk, ale pouhé procento žen ve stejné věkové skupině si myslelo totéž. Také byly zjištěny celkově velké věkové rozdíly v otázce vnímání sexuálního obtěžování na pracovišti. V Ekvádoru si 21 % osob ve věku 18 až 24 let si myslí, že je přijatelné políbit kolegu nebo kolegyni na pracovním večírku bez svolení, ale totéž si myslí pouze 6 % osob ve věku 45 až 54 let.

Ne všechny výsledky však byly negativní. Mezi všemi dotazovanými dospělými lidmi, kteří jsou zaměstnaní, jich 77 % uvedlo, že jejich zaměstnavatel bere obtěžování na pracovišti vážně a pouze 23 % tvrdilo opak. Navíc zhruba 65 % dotazovaných žen uvedlo, že věří, že hnutí #MeToo bude mít pozitivní dopad v jejich zemích, což dodává CARE naději v boji proti sexuálním obtěžování.

obtezovani zamestnani 3
V reakci na výsledky průzkumu veřejného mínění CARE vytvořilo petici, která požaduje po Mezinárodní organizaci práce (International Labour Organization) vytvoření nových globálních regulací ohledně „svobody od násilí na pracovišti.” CARE také spustila online kampaň s názvem #ThisIsNotWorking (Tohle nefunguje), aby zvýšila povědomí o sexuálním harašení na pracovišti a podnítila globální diskuzi na toto téma.

Shrnutí veškerých výsledků a popis metody průzkumu naleznete ZDE.

Ilustrační foto: PXHere

Čtěte dále

Užívali drogy, demolovali město, dnes skáčí. Parkourista dává dětem ulice alternativu

Před 12 lety začal dnes 26letý Václav (Venca) Kumprecht s partou kamarádů trénovat parkour, sport, který využívá skoků, salt i předmětů k pohybu ve městě. Postupně se k nim přidávali další kluci i holky a tak začali parkour i učit. Během posledních let prošlo novoměstským týmem NERCO dvě stě dětí. Mnohé z nich Venca a jeho tým vytáhli přímo z ulice, kde je špatná parta strhávala k alkoholu, drogám a násilí. Společným úsilím pak ve městě vybudovali speciální hřiště, které je otevřené všem. Co jej motivuje k práci s dětmi, které se dostaly do problémů? Jaké jsou cíle NERCO týmu?


Marie Škardová 23. 1. 2019

Zavraždili mu otce, za války pomáhal ukrytým uprchlíkům. Dnes díky Čechům studuje

Pětadvacetiletý student Luther Yapelendi ze Středoafrické republiky má za sebou nelehkou cestu životem. Když byl dítě, zabili mu lupiči otce a stal se sirotkem. „Mně bylo devět let. Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo,“ říká Luther a dodává: „Po smrti táty jsem musel na tři roky přestat chodit do školy, protože jsme zůstali bez peněz.“ Později mu do života zasáhl vleklý konflikt, během války se pomáhal starat o uprchlíky. „Velkou výzvou bylo také to, že na misii uprchlo i hodně těhotných žen, které tam pak rodily. Já sám jsem pak po porodech chodil omývat miminka. Z nemocí se objevovala hlavně malárie. Choleru jsme tam naštěstí neměli.“ Situace v zemi je i nadále velmi vážná a nový konflikt se může znovu rozhořet. Podle Luthera by ale lidé v zemi mohli rozpory překonat a smířit se. „Já jsem musel odpustit vrahům svého otce. Nechtěl jsem žít s pomstou. Pomsta je vždycky problém,“ říká L ...

Kvůli rakovině přišla o část tváře, u pojišťovny narazila. Na rekonstrukci obličeje se jí složili Češi

Mirka přišla v důsledku rakoviny v dětství o část tváře. Přes změnu vzhledu se dokázala přenést díky přátelům, zejména z LGBT komunity. Později vystudovala vysokou a dnes pracuje jako novinářka. Před pár lety se jí však obličej začal měnit, pod okem jí z tkáně stále více vystupuje titanová mřížka, která jí současně dále deformuje obličej. Mirka akutně potřebuje náročnou operaci v zahraničí, u pojišťovny však narazila. Požádala proto o pomoc veřejnost a nestačí se divit. Po několika týdnech se Češi na sérii potřebných operací v řádu asi pěti milionů složili. Přispěly jich tisíce.


Lukáš Houdek 21. 1. 2019

Přišli o domov, žili v chudobě. Díky Čechům teď v Afghánistánu podnikají

Lailuma pochází z Herátu v Afghánistánu. Dříve pracovala především v domácnosti, pečovala o děti, prala a uklízela. Pomocí organizace Člověk v tísni se zapojila do svépomocné skupiny a absolvovala kosmetický kurz. „Když jsem se naučila kosmetiku, využila jsem příležitosti a otevřela jsem si doma kosmetický salon. Od té doby jsem měla mnoho zákazníků - sousedů i příbuzných,” vypráví Lailuma, která nyní může pravidelně přispívat do rodinného rozpočtu. „Teď, když mám práci, jsem mnohem šťastnější než dřív,” podotýká.


Marie Škardová 20. 1. 2019

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.