Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Děti trávící kvalitní čas s prarodiči jsou méně náchylné k ageismu, ukázala studie

 

zbraslav big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

20

února
2018

Výzkumníci z Univerzity v Liege zjistili, že nejdůležitějším faktorem v otázce toho, nakolik jsou děti náchylné k ageismu, je kvalita času stráveného s prarodiči - velmi dobrý a dobrý kontakt znamenal pozitivnější pocity vůči starším lidem obecně.

„Naše západní společnost, která uctívá soutěživé a dynamické vize, převážně vnímá stárnutí jako negativní fenomén,” touto větou začíná  studie nazvaná „Vliv kontaktu s prarodiči na pohled na stáří u dětí a dospívajících”, která byla zpracovaná na belgické Univerzitě v Liege. „Toto vnímání vzrůstalo lineárně v průběhu posledních 200 let.”

Ageismus, neboli stereotypy, předsudky a diskriminace vůči starším lidem, se formuje od velice útlého věku a patří k těm nejrozšířenějším předpojatostem. Celoevropský průzkum  z roku 2015 zjistil, že 42 % dotazovaných považuje ageismus za široce rozšířený. Pro porovnání, za široce rozšířenou považuje 50 % dotazovaných diskriminaci na základě náboženství, stejné množství na základě postižení a 39 % dotazovaných, tedy podobně jako u ageismu, diskriminaci na základě pohlaví.

julie4

Výzkumníci analyzovali  pohled na ageismus u 1 151 belgických dětí a dospívajících ve věku od sedmi do šestnácti let a na základě toho definovali čtyři hlavní faktory, které ageismus ovlivňují. Zaprvé to bylo pohlaví - dívky měly celkově o trochu pozitivnější pohled na starší lidi než chlapci. Druhým faktorem byl věk - výzkumníci zjistili, že ačkoliv se ageismus může vyskytovat už v útlém věku, negativní pohledy na starší lidi byly nejnižší u dětí mezi 10 a 12 lety. Dalším faktorem bylo zdraví prarodičů - děti, které měly pocit, že jejich prarodiče mají zhoršený zdravotní stav, a to především v případě duševního zdraví, měly větší sklony k ageismu. 

Posledním, a podle výzkumníků nejdůležitějším faktorem, byla kvalita kontaktu s prarodiči. „Nejdůležitějším faktorem souvisejícím s ageistickými stereotypy byla špatná kvalita kontaktu s prarodiči,” říká  pro HuffPost vedoucí výzkumnice Allison Flamion v tiskové zprávě. „Když šlo o ageistické názory, zjistili jsme, že mnohem důležitější než četnost kontaktu byla jeho kvalita.” Dotazované děti samy ohodnotily svůj kontakt s prarodiči a čím pozitivněji jej ohodnotily, tím méně ageismu vykazovaly.

julie5

Problém ageismu, stejně jako jakékoli jiné diskriminace, může být dalekosáhlý. Starší lidé, kteří se stali jeho oběťmi, mohou trpět sníženou sebedůvěrou, zhoršeným pocitem duševní pohody, zhoršenou pamětí a vyšším rizikem kardiovaskulárních problémů.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mohou  dokonce starší lidé s negativními pocity o stárnutí žít o 7,5 let méně než ti s pozitivním přístupem. Tato studie dokazuje, že i tak málo, jako kvalitně strávený čas s prarodiči, může mít velice pozitivní vliv na obě generace.

Foto: Mezigenerační centrum Julie v Praze (Lukáš Houdek)

Čtěte dále

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

„Vždy jsem musela dokazovat, že jsem lepší než mužští kolegové,” říká slovenská astrobioložka

Astrobioložka Michaela Musilová má velké zkušenosti s izolací a pobytem v omezeném prostoru – účastnila se řady simulovaných letů NASA i dalších vesmírných agentur na Měsíc či Mars, jejichž cílem je připravit člověka na dlouhodobý pobyt ve vesmíru. „Být izolovaný znamená, že člověk ztratí určité svobody, člověku je odepřeno množství věcí, na které je zvyklý. Měli jsme různé krizové situace, například výpadek proudu nebo ztrátu vody, ale opravdu největší výzva byly mezilidské vztahy,“ říká Musilová. Lidem do současné karantény především doporučuje empatickou komunikaci. „Udělejte si čas velmi otevřeně si popovídat o citlivých věcech.

Jiří Pasz 25. 3. 2020

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.