Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Děti trávící kvalitní čas s prarodiči jsou méně náchylné k ageismu, ukázala studie

 

zbraslav big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

20

února
2018

Výzkumníci z Univerzity v Liege zjistili, že nejdůležitějším faktorem v otázce toho, nakolik jsou děti náchylné k ageismu, je kvalita času stráveného s prarodiči - velmi dobrý a dobrý kontakt znamenal pozitivnější pocity vůči starším lidem obecně.

„Naše západní společnost, která uctívá soutěživé a dynamické vize, převážně vnímá stárnutí jako negativní fenomén,” touto větou začíná  studie nazvaná „Vliv kontaktu s prarodiči na pohled na stáří u dětí a dospívajících”, která byla zpracovaná na belgické Univerzitě v Liege. „Toto vnímání vzrůstalo lineárně v průběhu posledních 200 let.”

Ageismus, neboli stereotypy, předsudky a diskriminace vůči starším lidem, se formuje od velice útlého věku a patří k těm nejrozšířenějším předpojatostem. Celoevropský průzkum  z roku 2015 zjistil, že 42 % dotazovaných považuje ageismus za široce rozšířený. Pro porovnání, za široce rozšířenou považuje 50 % dotazovaných diskriminaci na základě náboženství, stejné množství na základě postižení a 39 % dotazovaných, tedy podobně jako u ageismu, diskriminaci na základě pohlaví.

julie4

Výzkumníci analyzovali  pohled na ageismus u 1 151 belgických dětí a dospívajících ve věku od sedmi do šestnácti let a na základě toho definovali čtyři hlavní faktory, které ageismus ovlivňují. Zaprvé to bylo pohlaví - dívky měly celkově o trochu pozitivnější pohled na starší lidi než chlapci. Druhým faktorem byl věk - výzkumníci zjistili, že ačkoliv se ageismus může vyskytovat už v útlém věku, negativní pohledy na starší lidi byly nejnižší u dětí mezi 10 a 12 lety. Dalším faktorem bylo zdraví prarodičů - děti, které měly pocit, že jejich prarodiče mají zhoršený zdravotní stav, a to především v případě duševního zdraví, měly větší sklony k ageismu. 

Posledním, a podle výzkumníků nejdůležitějším faktorem, byla kvalita kontaktu s prarodiči. „Nejdůležitějším faktorem souvisejícím s ageistickými stereotypy byla špatná kvalita kontaktu s prarodiči,” říká  pro HuffPost vedoucí výzkumnice Allison Flamion v tiskové zprávě. „Když šlo o ageistické názory, zjistili jsme, že mnohem důležitější než četnost kontaktu byla jeho kvalita.” Dotazované děti samy ohodnotily svůj kontakt s prarodiči a čím pozitivněji jej ohodnotily, tím méně ageismu vykazovaly.

julie5

Problém ageismu, stejně jako jakékoli jiné diskriminace, může být dalekosáhlý. Starší lidé, kteří se stali jeho oběťmi, mohou trpět sníženou sebedůvěrou, zhoršeným pocitem duševní pohody, zhoršenou pamětí a vyšším rizikem kardiovaskulárních problémů.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mohou  dokonce starší lidé s negativními pocity o stárnutí žít o 7,5 let méně než ti s pozitivním přístupem. Tato studie dokazuje, že i tak málo, jako kvalitně strávený čas s prarodiči, může mít velice pozitivní vliv na obě generace.

Foto: Mezigenerační centrum Julie v Praze (Lukáš Houdek)

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.