Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na Žižkov dorazí Případ pro sociálku

 

pripad pro socialku 2019 big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture

1
prosince
2019

Žižkovská scéna Venuše ve Švehlovce pořádá pátý ročník festivalu sociálního umění s názvem Případ pro sociálku, který proběhne od 1. do 5. prosince. Stejně jako v předchozích ročnících se i letos hlásí k označení HateFree Fest. Letošní program Praze nabídne vítěze prestižních divadelních cen DOSKY 2019, inscenaci Moral Insanity z dílny Prešovského národného divadla a fyzickou inscenaci An Ongoing Song, která získala cenu poroty z varšavského festivalu ITSelF 2019. Dále se představí soubor hendikepovaných a zdravých tanečníků Bílá holubice a ve společném komponovaném večeru skupiny Třetí věk Louny a Sbor Elpida, které svými inscenacemi boří předsudky o stárnutí.

Festival má za cíl představit publiku performativní projekty se sociálním přesahem a propojovat jednotlivé umělce mezi sebou. Letošní témata se budou věnovat jednak překonávání hendikepů a nepříznivých situací, jednak událostem, ve které mohou neřešené společenské nebo ekonomické problémy vyhřeznout - projevům nenávisti. Dramaturgyně festivalu, Barbora Šupová, popisuje podstatu festivalu takto: „Možná naše diváky v existenční krizi současnosti neuklidní, že se v sedmdesáti dá začít zpívat nebo že se dá tančit bez nohou. Ale třeba jim postačí zjištění, že „případ pro sociálku" jsme tak trochu všichni. Pocit, že v tom nejsme sami nebo že můžeme naše zdánlivé i skutečné nedostatky společně překonávat, je pro nás lidi naprosto nezbytný.“

Fyzické znevýhodnění, důstojné stáří, HIV nebo vznik rasistických a konspiračních teorií. To jsou témata, kterých se Případ pro sociálku 2019 dotýká. Těšit se můžete na dvě oceněné inscenace. Prešovské národné divadlo doslova ovládlo ceny DOSKY 2019 - Moral Insanity bylo oceněno v pěti kategoriích – nejlepší inscenace, režie, mužský herecký výkon, scénická hudba a také jako mimořádný počin v oblasti činohry. Performance An Ongoing Song polského umělce Szymona Adamczaka a amerického choreografa Billyho Mullaneyho obdrželo cenu poroty na varšavském festivalu ITSelF 2019.

Program


1.12. Nádražní blues (Bílá holubice)
2.12. Analéma (Třetí věk Louny) a Elpida
4.12. Moral Insanity (Prešovské národné divadlo) – pražská premiéra
5.12. An Ongoing Song (Szymon Adamczak, Billy Mullaney) – pražská premiéra, English friendly

Představení probíhají ve Venuši ve Švehlovce a vždy začínají ve 20 hodin.


1.12. Bílá holubice: Nádražní blues

Snový příběh z kategorie „wheel-road-theatre-movie“... Hrdinkou příběhu je dívka, která se bouří proti osudu a vydává se na dobrodružnou cestu, kterou chce změnit svůj život. Vede ji touha opustit minulost a vše, co ji až dosud definovalo.

Bílá holubice je taneční soubor hendikepovaných a zdravých tanečníků. Jejich představení vycházejí z osobností tanečníků, vnímání sebe sama, vnímání ostatních tanečníků i okolního světa. Nemůžeš chodit, můžeš tančit!

Režie: Pavel Šimák, choreografie: Tomáš Rychetský, Denisa Musilová

pripad pro socialku 2019 1

2.12. Analéma (Třetí věk Louny) a Elpida

„Co chci ještě určitě stihnout? Jaké bylo mé osudové rozhodnutí v životě? Co tady po mně zůstane? Kdy je ten správný čas na bilancování?“, tak shrnuje hlavní témata inscenace režisérka Renata Vordová. A proč analéma (označení pro zdánlivou dráhu Slunce po obloze v dané zeměpisné délce
a šířce, tzv. osmička)? Možná proto, že ve skutečnosti nikdy nic nekončí…

Scénář a režie: Renata Vordová a soubor Třetí věk Louny

pripad pro socialku 2019 2


Ryze ženský soubor Třetí věk vznikl na podzim roku 2008 v Městské knihovně Louny. Režisérka Renata Vordová spolu se sedmi herečkami ve věku kolem sedmdesáti let tvoří autorské inscenace a dokazují tak, že nikdy není pozdě začít hrát divadlo. Soubor poprvé veřejně vystoupil v březnu 2008 na krajské recitační přehlídce v Ústí nad Labem. V rockovém klubu, kde byl „babičkovský“ soubor jakýmsi zjevením, každoročně sebral všechna ocenění amatérské divadelní scény, pořádal turné po ČR i zahraničí. Soubor, který je neskutečně inspirativní, tvořivý a lidsky semknutý.

Pěvecký sbor Elpida dnes tvoří pětadvacet dam ve věku od šedesáti do osmdesáti let a sbormistryně Eliška Radikovská. Dámy zazpívají výběr z vlastního repertoáru tvořeného písněmi Jiřího Suchého, Jana Buriana, ale také Načevy, Zuzany Navarové či Johna Lennona.
Premiérové vystoupení sboru s „Please The Trees“ a Pavlem Bobkem v Praze proběhlo v únoru 2011, následovala řada koncertů a nahrávek, mimo jiné s Please The Trees, Jaromírem Švejdíkem, Dušanem Neuwerthem, Janem Burianem, Martinem Hůlou (dříve Bonusem), Jiřím Suchým, Never Sol.


4.12. Moral Insanity (Prešovské národné divadlo)

CHCETE VEDIEŤ, KTO JE ZODPOVEDNÝ ZA TO, ŽE SA VÁM NEDARÍ? HĽADÁTE TOHO, KTO MÔŽE ZA TO, ČO SA TU DEJE? PRÍĎTE A NIEKOHO SI URČITE VYBERIETE.


Autorské monodrama Petra Brajerčíka Moral Insanity vznikla na motivy šestého románu Umberta Eca Pražský hřbitov a zkoumá konspirační teorie, antisemitské a rasistické představy, které vycházejí z nepříznivé ekonomické a společenské situace a jejich odrazu v médiích a politice.

pripad pro socialku 2019 4


Hudba do inscenace byla natočená v rámci synth jamu inspirovaného konspiračními teoriemi.
Martin Husovský - Studiologic Sledge Black, Jany Pastirčák - Dave Smith Instruments Mopho x4, Moog Little Phatty a Stano Čorej - Akai Rhytm Wolf.

Text: Eco, Brajerčík, Rázusová
Režie a scénický koncept: Júlia Rázusová
Hudba a prostorový hudební koncept: Martin Husovský
Scénografické a kostýmní spolupráce: Diana Strauszová
Světelný design: Lukáš Katuščák
Produkce: Linda Durkáčová
Hraje: Peter Brajerčík
Inscenace získala ceny Grand Prix Nová dráma 2019 a DOSKY 2019.


Prešovské národné divadlo je nezávislé profesionální divadlo, které vzniklo roku 2013 v Prešově uvedením inscenace Single Radicals. Koncept nezávislého profesionálního divadla byl uměleckou vizí dramatičky Michaely Zakuťanské a režisérky Júlie Rázusové. Prešovské národné divadlo vytváří prostor pro svobodnou tvorbu umělců, kteří pocházejí z východu nebo jsou s Prešovem spjati. Inscenují zde texty, které mají společenská, generační a sociologická témata. Inscenace se také dotýkají napětí mezi východem a západem Slovenska a pojmenovávají rozdíly v životní úrovni. Zároveň chce divadlo inspirovat lidi z rozličných pracovních odvětví, aby se vrátili do Prešova
a realizovali se v menších městech a na periferiích.


5.12. An Ongoing Song (Szymon Adamczak, Billy Mullaney)

Polský umělec Szymon Adamczak spolu s americkým choreografem Billym Mullaneym působí v Amsterdamu, kde také vznikla jejich společná performance vyjadřující se k problematice HIV/AIDS, An Ongoing Song.

„Uvažoval jsem nad možnostmi, jak vyjádřit nehmotnost našeho duetu. Nad fantomovými bolestmi, jež jsem pociťoval z otevřených ran svých předchůdců, a nad testamentem života, který mi odkázali. Přijal jsem nečekané příbuzenské vazby a nechal různé rodokmeny tančit pospolu. Virus je ohromný performer. (Jeden z milionu, jedinkrát za život.) Až se sliny sbíhají. Světová populace nakažených vydá za zemi skoro tak velkou, jako je ta, ze které pocházím. A to je tragédie.“

pripad pro socialku 2019 3


An Ongoing Song je vizuálně a fyzicky pojatá divadelní inscenace o nemožnosti důvěřovat vlastnímu tělu. Vztah jednoho těla a viru HIV je zprostředkován formou duetu. Szymon Adamczak a Billy Mullaney opakují a novými významy naplňují zděděná performativní gesta, a řeší tak spletitosti lidských vztahů, riskování, nebezpečí, touhy, zranitelnosti, sebepoškození, závislosti, ztráty nevinnosti, morbidního humoru a citu. Přidejte se, vezměte s sebou kamaráda nebo kamarádku, řekněte svým blízkým a promluvme si společně o tom, jestli a jak můžeme žít v harmonii s viry,
které bují kolem nás i v nás. Po představení bude následovat diskuze moderovaná Mgr. Kateřinou Kolářovou, Ph.D., z Katedry genderových studií, FHS, UK.


English-friendly

Inscenace získala Cenu poroty na varšavském festivalu ITSelF 2019
Performance vznikla v divadle DAS v Amsterdamu. Výzkum projektu byl proveden v centru Visual AIDS v New Yorku. Premiéra 10. 9. 2019, Amsterdam Fringe Festival

Performeři: Szymon Adamczak, Billy Mullaney
Scénografie: Paweł Szubert
Dramaturgie a hudba: Panna Adorjáni
Kostýmy: Stefan Vella



Venuše ve Švehlovce, Slavíkova 22, Praha 3
http://www.venuse-ve-svehlovce.cz/ https://www.facebook.com/VenuseveSvehlovce/
Předprodej: https://goout.net/cs/divadla/venuse-ve-svehlovce/csw/

venuse.ve.svehlovce.pr(at)gmail.com 702 683 078

Foto: Archiv festivalu Případ pro sociálku

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.