Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jsme Česko

 

jsme cesko big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture

11
listopadu
2019

„Jsme Česko,” říká více než padesátka obyvatel České republiky rozličného původu, náboženského vyznání, orientace i sociálních skupin. A to ve společné kampani vládního projektu HateFree Culture a Multikulturního centra Praha. Činí tak u příležitosti 30. výročí demokracie v Česku a odkazují se ke státním symbolům, zejména pak k barvám české vlajky, tedy trikoloře. Stužka s trikolorou byla i jedním ze symbolů Sametové revoluce.

1

„V posledních letech bývají české státní symboly, zejména pak vlajka a její barvy, zneužívány některými zájmovými skupinami. Cílem bývá vyčlenit některé skupiny lidí pro jejich domnělou nečeskost a společné negativní rysy. Symboly se objevují například na demonstracích, které rozdmýchávají předsudečné nebo nenávistné smýšlení,” vysvětluje motivaci ke vzniku kampaně koordinátor HateFree Culture Lukáš Houdek. „Česko a jeho obyvatele však tvoří různorodé společenství lidí rozličných původů nebo náboženských vyznání, kteří se cítí součástí Česka, případně českého národa. Státní symboly proto reprezentují i je samotné a mnozí z nich se k nim sami vztahují. Chceme jim proto dát možnost to ukázat,” dodává. Kampaň tak představuje ty, kteří se v Česku narodili, i ty, kterým například Česká republika udělila mezinárodní ochranu nebo občanství později.

2

Lidé, kteří se v kampani Jsme Česko objevují, ve svých krátkých stanoviscích vysvětlují, jak Českou republiku a její reálie vnímají. Jsou mezi nimi některé známé osobnosti jako zpěváci Ben Cristovao, Jan Bendig nebo Pavel Vítek s partnerem Janisem Sidovským, herečky Bára Hrzánová, Martha Issová a Milena Steinmasslová nebo herci Lukáš Hejlík, Jan Cina a Petr Vančura. Nejčastěji zmiňují malebnost této středoevropské země a její památky, otevřenost a tvůrčí potenciál jejích obyvatel, možnost svobodné volby nebo důležitost demokracie. Ti, kteří pak našli v Česku útočiště a pocit bezpečí, pak často vyjadřují vděk.

3

Letenkářka vietnamského původu Mai Nguyenová, které je kvůli jejím lidskoprávním aktivitám zamezen vstup do vlasti a v Praze žije od začátku 90. let, například výmluvně uvádí: „Česko mi dalo možnost být sama sebou. Svobodu, nezávislost a důstojnou budoucnost mých dětí.” Podobně svůj aktuální domov vnímá pákistánský podnikatel Muhammad Zahid Khan, který v Česku se svou rodinou získal azyl. „Česká republika mi dala vše, co úžasná demokratická země může svým obyvatelům nabídnout: svobodu, respekt, rovnost, možnosti, prostě vše.”

4

Někteří vyzdvihují různé kvality, kterými Česko disponuje, současně jsou částečně kritičtí k aktuální společenské situaci. „Několikrát jsem na vlastní kůži zažil, že mi bylo řečeno, ať táhnu do nějakého cigánského státu. Ale já jsem se narodil tady a i přes barvu své kůže se považuji za Čecha. Česko je můj domov, který miluji,” svěřuje se například romský zpěvák Jan Bendig. „Česko mi dalo krásu, hloubku a ducha. Zároveň jsem se odmala setkávala s českou předposraností, malostí a závistí. Dalo mi nahlédnout temnotu. Nic na světě není jen dobré, či špatné. Stejně jako má vlast,” popsala svůj pohled herečka se syrskými kořeny Martha Issová. Přímo ke státním symbolům se pak váže poznámka paralympijského plavce a českého reprezentanta Jana Povýšila: „Dostal jsem nabídku reprezentovat i jiné země, ale nikdy bych toho dvouocasého lva nevyměnil. Reprezentovat vlastní zemi je snad úplně nejvíc.”

5

„Když nám účastníci kampaně začali zasílat své citace o tom, co pro ně Česko znamená, uvědomila jsem si, jak moc naši zemi milují. A bylo mi líto, že jsou někteří tito lidé zároveň nepřímo obviňováni, že jí škodí. Přitom málokdo z nás má v sobě tak srovnané, co pro něj jeho vlast znamená a čeho si na ní váží, jako oni,“ uzavírá spoluautorka koncepce kampaně, ředitelka Multikulturního centra Praha Zuzana Schreiberová.

6

Vybrané fotografie budou ve spolupráci se spolkem Ara Art prezentovány také v ulicích Prahy. Od konce listopadu bude dvacítka z nich k vidění na stejnojmenné výstavě v Havelské ulici na Praze 1.

7

HateFree Culture je vládní kampaň fungující v rámci Agentury pro sociální začleňování. Od roku 2013 reaguje na nenávistné projevy ve společnosti. V posledních letech se zaměřuje zejména na přinášení příběhů lidí z různých sociálních skupin a šíření dobré praxe v oblasti vzájemného soužití.
Multikulturní centrum Praha si od svého založení v roce 1999 klade za cíl překonávat dělící linie ve společnosti, usnadňovat komunikaci mezi odlišnými kulturami a vysvětlovat a překonávat vzájemné rozdíly. V současné době se ve svých projektech zabývá především aktivním občanstvím, demokratickou výchovou, hledáním příčin sociálního vyloučení a multikulturní historií českých zemí.

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42

43

44

45

46

Koncept: HateFree Culture a MKC Praha
Design: Petr Vaškovic
Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

Tři mladíci byli před 36 lety křivě obviněni z vraždy a odsouzeni na doživotí. Propuštěni byli až nyní

Osmiletý Daniel Hunt z Tennessee byl koncem srpna svědkem požáru domu, v němž bydlel se svou rodinou. Plameny kromě jiného nemilosrdně pohltily i veškeré Danielovy hračky. „Požár začal v kuchyni. Nevím, jak k tomu došlo. Některé drobnosti šly ještě zachránit, třeba můj snubní prstýnek požár přežil, ale nic jiného,“ popsala pro CNN požár Danielova matka Kristen Wilburn.


Kateřina Gamal Richterová 5. 12. 2019

„Místo konzervace Chanova bychom měli podpořit obyvatele v odchodu do města,” říká expert

Už několik měsíců probíhají vypjaté debaty mezi vedením Mostu a Agenturou pro sociální začleňování a řešení situace v Chanově, který je od svého vzniku na konci 70. let sociálně vyloučenou lokalitou. Neshody byly také oficiálně důvodem, proč v říjnu Ústecký kraj vypověděl memorandum o spolupráci s vládní Agenturou, která pomáhá obcím a městům vyloučení některých obyvatel na jejich území řešit. „To znamená, že nesouhlasíme s postupem města, kdy chce udělat v Chanově další výstavbu formou unimobuněk, zvýšit tam tak počet bytových jednotek a tím to místo dál udržovat jako sociálně vyloučenou lokalitu,” říká Michal Kratochvíl, vedoucí Regionálního centra Západ, které pod Agenturu spadá. „Navrhujeme městu jinou variantu řešení, aby v horizontu desítek let využila trend, který v Chanově už nějakou dobu je.


 

Lukáš Houdek ...

„Lidé si myslí, že nepracujeme, jsme blbí a žijeme na jejich úkor,” říká muž bez domova

Šestašedesátiletý Libor Jelínek, přezdívaný Jelen, žije už přes 10 let střídavě na ulici, v ubytovnách či holobytech. „Štve mě, že nás hážou všechny do jednoho pytle. Dělají to s Romama a náma taky. Každý člověk je jiný,“ říká Jelen, který se na ulici dostal po rozchodu s manželkou a dodává, že na ulici se může dostat každý. „Stačí nějaká blbost, třeba dvakrát nezaplatit nájem, exekuce, rozvod… Cokoliv. Jednoho krásného letního večera jsem přijel domů a manželka s dětma byla pryč. Byt byl prodaný, já jsem tam našel cizí lidi, skončil jsem na ulici,“ popisuje Jelen začátek příběhu. 

Jiří Pasz 4. 12. 2019

Pomoc lidem bez domova, seniorům i zvířatům. Studenti burcují Čechy k dobrým skutkům

Pátého prosince loňského roku navštívila skupina dobrovolníků v převlecích anděla, čerta a Mikuláše mateřské školy a nízkoprahová zařízení v Ústeckém kraji, aby udělala radost dětem. Tak začala loňská Prosincová výzva dobrých skutků, kterou organizují studenti Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Tomáš Nejedlý a Kamila Petrová. „Rozhodl jsem se, že v prosinci udělám každý týden dobrý skutek, který se bude týkat dětí, zvířat, lidí bez přístřeší a seniorů. Rád bych tímto motivoval ostatní ke konání dobrých skutků, ať už jsou jakkoliv veliké,” říká Tomáš. Projekt Dělám dobré skutky, který vymyslel, má tak za cíl motivovat co nejvíce lidí k zapojení a dobrovolnictví. Letošní prosincové dobré skutky začínají již zítra.

Marie Škardová 3. 1 ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.