Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

HFFest: Sobotní náplavka bude v Praze patřit latinskoamerické kultuře i gastronomii

 

garibaldi big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture

9
října
2018

Už v sobotu 13. října roztančí pražskou náplavku na Rašínově nábřeží festival latinskoamerické kultury Garibaldi! Od rána až do večerních hodin nabídne bohatý program reprezentující různé kultury Střední a Jižní Ameriky, kvalitní lokální jídlo nebo workshopy pro děti i dospělé. Festival se hlásí k označení HateFree Fest a vy si tak na něm můžete mimo jiné vyzvednout naše placky a nálepky. Vstup zdarma.

Náplní a cílem festivalu Garibaldi je podle organizátorů vytvořit prostor pro pravidelné setkávání českých Latinoameričanů mezi sebou i s jejich českými příznivci. „Pojem Garibaldi jsme si vypůjčili až z Mexico City. Tamější náměstí Plaza Garibaldi je totiž proslulé celodenními hudebními produkcemi, na kterých se potkávají především tradiční mexičtí hudebníci mariachi,” vysvětluje pořadatelka Eliška Aguirre. „Dovolujeme si pohrát s prostorem a časem. Vedle tradičního mariachi prezentujeme také folklór z Jižní Ameriky, kubánskou salsu, brazilskou sambu nebo argentinské tango a mnoho dalšího,” dodává.

Festival se zaměřuje na hudbu a tanec, ale také na gastronomii a tradiční řemesla. „Naše hudební a taneční vystoupení rozostřují hranice mezi publikem a účinkujícími. Na umělecké produkce navazují workshopy, ve kterých si diváci mohou vše vyzkoušet s námi. Budeme rádi, když si přinesou své vlastní nástroje a zahrajeme si všichni společně,” popisuje program Aguirre.

Protože nedílnou součástí kultury je i jídlo, ochutnají návštěvníci tradiční pokrmy a nápoje z Mexika, Kuby, Argentiny, Bolívie, Chile, Peru, Brazílie, Kolumbie a dalších zemí a oblastí. Z užitého umění pak na místě najdete tradiční šperky, látky, oblečení včetně zimních svetrů z lamí vlny nebo kabátků pro psy, kabelky, peněženky, boty, interiérové doplňky a hudební nástroje.
Festival, který pořádá Sabor Latino, nabídne také bezplatný dětský koutek a výtvarné dílny.

Místo: náplavka na Rašínově nábřeží za Železničním mostem na Praze 2
Termín: 13. 10. 2018 od 9:00 do 20:00

PROGRAM

10:00 - 12:30 Kapela Encuentro - latinsko-americká taneční hudba v rytmu salsa, cha cha, bachata, merengue, bolero atd
13:00 - Samba Band Radka Břicháče, ZUŠ Říčany – tradiční soubor bubeníků batucada
14:30 – Dance4Water – vystoupení a workshop ruedy, skupinového typu salsy v podání taneční skupiny, která honorář za svá vystoupení využívá výhradně pro charitativní účely
16:00 – Tango Praha – taneční workshop
17:00 – Mariachi Azteca de Praga – hudební vystoupení tradičního mexického folklóru
18:00 – Eduardo Diego z Ria de Janeira – vystoupení a workshop brazilského karnevalového tance
18:30 – Mariachi Azteca de Praga - hudební vystoupení tradičního mexického folklóru

Pro aktuality sledujte také Facebook Sabor Latino.

Foto: Archiv festivalu Sabor Latino

Čtěte dále

Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil. Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyzna-čuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úva-zek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním ...

Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které boří stereotypy

Slovenská republika je našemu srdci ze všech evropských států nejblíže, přeci jenom jsme byli jeden stát a jeden národ, máme společnou historii a nemáme jazykovou bariéru. Východní Slovensko je domovem velkého počtu Romů. Značná část odešla za lepším životem do zahraničí, ale i tak zde mnoho Romů zůstává, a to i přesto, že tzv. východ patří mezi nejchudší kraje Slovenska.


Stanislava Ondová 15. 2. 2019

Léčba rakoviny i zkoumání vesmíru. České vědkyně, které přispěly k rozvoji zdejší i světové vědy

Robosoutěž Českého vysokého učení technického měla v loňském roce nečekaného vítěze. Poprvé v historii zvítězil dívčí tým. Alena Gorčíková, Elisabet Truhlářová a Vu Hoang Anh vyhrály v konkurenci 97 týmů. „Ukazuje se, že neplatí stereotyp, že technika je jen pro kluky,“ uvedl pro server Novinky hlavní organizátor soutěže, Martin Hlinovský z ČVUT. Přesto však podle statistik UNESCO celosvětově pouze 28 % výzkumných a vědeckých pracovníků tvoří ženy. V České republice je pak žen ve vědě pouze 27 %. Zásadní úlohu žen ve vědeckém světě připomněl 11. února Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR v rámci něj prostřednictvím kampaně na sociálních sítích připomnělo vědkyně, které přispěly k rozvoji české i světové vědy. „V roce 2018 měly ženy na kontě množství důležitých a pro společno ...

Vystudoval v Česku, je světovým expertem na TBC. V Ghaně spoluzaložil český klub Czechslov

Sedmapadesátiletý Kennedy Kwasi Addo se narodil do rodiny kakaového farmáře. Ten velmi brzy zemřel a péče o početnější rodinu tak padla na bedra ovdovělé matky. Kennedy byl nejlepším studentem ze školy, prostředků na jeho další studium však matka příliš neměla. Lékaři působící v jeho rodné vesnici vystudovali v Rumunsku a právě oni ho přesvědčili, aby zažádal o stejné stipendium. Prošel a spolu s dalšími dvěma Ghaňany byl vyslán do Československa. Přestože vždy toužil studovat medicínu, byla mu po příjezdu do Prahy v roce 1984 přidělena veterina v Košicích. Vztahy se spolužáky byly sice podle něj skvělé a vzájemně si pomáhali, vztahy s lidmi mimo školu ale bývaly problematické, zejména na venkově. „Nebyli zvyklí vidět černochy,” líčí. „Křičeli: Bože moj! Preboha, čo je to?” reprodukuje ve slovenštině. Dodává, že to studenti z Afriky přijímali a rozuměli tomu.