Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Dokument Bohu žel vstupuje do HateFree distribuce. Promítejte i vy!

 

bohuzel big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture

9
září
2018

Dokumentární film Saši Dlouhého Bohu žel, s podtitulem Tahle země není vaše, vstupuje do HateFree distribuce! Snímek po nějakou dobu sleduje šest uprchlických příběhů odehrávajících se v České republice. V zemi, která se podle různých průzkumů veřejného mínění vůči uprchlíkům staví velmi negativně, zatímco s nimi často nemá přímou zkušenost. „Kde hledat příčinu? V nenávisti, neznalosti nebo strachu? Nebo od všeho trochu?” ptají se jeho autoři. Film přináší spletité životní osudy Rusa Vladimíra, Nigerijce Olalekana, Iráčanů Ahmeda a Ayat, Syřanů George a Hadiho nebo Gruzínce Zuraba. Provozujete zajímavý prostor a rádi byste v něm zcela zdarma uspořádali projekci filmu?

Jaký je rozdíl, když za imigračním úředníkem přijde Nigerijec, Syřan nebo Rus? Režisér a kameraman Saša Dlouhý sledoval po dobu několika let šest uprchlických příběhů, které se v určitém momentě protnuly právě v České republice. Jeho film Bohu žel tak na osudech konkrétních lidí mapuje český přístup k migrační krizi. „I když se mě to téma dotýká jako někdejšího občana Československa, odkud taky lidé utíkali, snažil jsem se zobrazit různorodé příběhy, nevyhledával jsem si lidi podle nějaké předem připravené šablony.“, říká režisér a kameraman Saša Dlouhý a dodává: „Dokument jsem zamýšlel jako sondu do života cizinců v současném Česku. Ačkoliv jsem se v něm snažil vyhnout všem politikům, film přesto nakonec částečně politický rozměr má.“

„Syna jsem neviděl 4 roky, vnučku ještě vůbec. Mluvíme spolu přes Skype,“ líčí Gruzínec Zurab, který v Praze už 20 let čeká na vyjádření o udělení azylu. Vladimír z Ruska, který je ve své vlasti pronásledován za to, že se veřejně omluvil za invazi sovětských vojsk do ČSSR, měl větší štěstí. Azyl dostal i s celou rodinou. Syřan Hadi o něj nestojí – necítí se v Česku vítán. Příběhy šesti lidí, kteří unikli před válkou či pronásledováním, jsou si podobné. Spojuje je touha po novém začátku. Zástupci organizací pomáhajících uprchlíkům se ve filmu zamýšlejí nad tím, kam se poděl solidární přístup české společnosti z počátku 90. let, kdy jsme nabídli pomocnou ruku tisícům Bosňanů prchajícím z Jugoslávie. Také se ptají, komu vlastně slouží nenávist převlečená za vlastenectví.

Film bude promítán ve vybraných místech ze sítě HateFree Zone i dalších spřízněných prostorách nebo festivalech. Pokud byste měli zájem film promítnout také ve svém městě nebo podniku, napište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Uspořádat projekci můžete zcela zdarma. Po proběhlé projekci vás jen požádáme o informaci o počtu diváků.

bohuzel 2

Premiéra: 17. 5. 2018 od 20.30, Bio Oko
Režie, kamera: Saša Dlouhý
Dramaturgie: Jana Hádková
Kreativní producentka: Martina Šantavá

Aktéři filmu

Vladimír

Uprchlík z Ruska, který odmítal bezmyšlenkovité schvalování současné ruské politiky. Za to čelil perzekucím ze strany zaměstnavatele i úřadů. S manželkou i dcerou požádal o azyl v České republice.

bohuzel Vladimir

Olalekan

Uprchlík z Nigérie, který se podle svých slov nechtěně zapletl s teroristickou organizací Boko Haram. Rodinu ukryl v Jihoafrické republice, a on sám požádal o azyl v České republice.

bohuzel Olalekan

Ahmed a Ayat

Uprchlíci z Iráku. On uznávaný režisér a spolupracovník OSN, ona učitelka s vysokoškolským vzděláním. Díky svým aktivitám a postojům museli opustit Bagdád a požádali o azyl v České republice.

bohuzel Ahmed a Ayat

George

Uprchlík ze Sýrie. Stavební inženýr asyrské národnosti ze Sýrie z města Rakká, které se na dlouho dobu stalo centrem Islámského státu. Aby zachránil sebe i rodinu, musel opustit svoji vlast a požádal o azyl v České republice.

bohuzel George

Zurab

Uprchlík z Gruzie. Fyzik s akademickým titulem, který se po rozpadu Sovětského svazu pustil do budování nové Gruzie. Byl obviněn z vraždy a pokusů o vraždu. 22 let žádá Českou republiku o ochranu před nespravedlivým procesem probíhajícím v jeho vlasti.

bohuzel Zurab

Hadi

Uprchlík ze Sýrie, který kvůli válečnému konfliktu přerušil studium práv v Damašku a dokončil vzdělání v Praze. Kvůli protiuprchlickým a xenofobním náladám nechce žádat o azyl v České republice.

bohuzel Hadi

Foto: Bohu žel

Čtěte dále

„Rozmazluji se radostí ostatních.” Češka měsíčně rozváží potřebným tunu jídla a propojuje generace

Zuzana Vránová není v pomáhání nováček, už tři roky dobrovolně z vlastní iniciativy rozváží měsíčně kolem tuny potraviny lidem v nouzi – teď v krizi tuny dokonce čtyři. Věnuje se zejména pomoci seniorům. Na nenadálou současnou situaci zareagovala okamžitě: „Já sama toho moc neumím, ale umím organizovat lidi, co něco umí,“ vysvětluje energicky a dodává, že okamžitě rozšířila své aktivity o šití roušek, šíření informací či roznos léků. Jak to vše před třemi roky začalo? „Mám ráda staré lidi, to už od dětství, tak jsem jim tuhle službu zkusila nabídnout. Zákazníky jsem našla brzy, i když pro staré lidi je typické, že sami sebe jako potřebné nevidí a odkazují na to, abych pomohla někomu jinému.

Jiří Pasz 6. 4. 2020

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.