Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Výstava v Plzni: Me is Someone Else

 

me is someone else big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture

24
února
2017

Ve středu 1. března od 19:00 proběhne v plzeňské Galerii Vestředu vernisáž česko-jordánské výstavy Me is Someone Else. Svá díla, která se věnují tématům života a postavení LGBT komunity v jordánské společnosti, představí český fotograf Lukáš Houdek a jordánský umělec Ameer Masoud. Od 20:00 pak proběhne diskuse s autory nad tématy společné výstavy. Výstava probíhá v rámci projektu Carte Blanche Middle East, jehož je HateFree Culture partnerem. Potrvá do 2. dubna.

Plzeňská kulturní laboratoř Galerie Vestředu, která je také zapojena do sítě HateFree Zone, se letos svou výstavní dramaturgií zaměřuje na téma Dokument. Vytyčila si několik tematických okruhů, které chce zkoumat prostřednictvím umění, kde autor využívá kromě vnitřní exprese i dokumentárních postupů. Na březen tak ve spolupráci s Göethe-Institutem v Praze pozvala Lukáše Houdka, fotografa a iniciátora projektu HateFree Culture, který společně s umělcem Ameerem Masoudem vykreslí atmosféru života gayů v blízkovýchodním Jordánsku. Výstava tedy nabídne český i lokální pohled na situaci perzekvované menšiny, zároveň však divákovi zprostředkuje zážitek otevírající otázky na zcela osobní rovině.

„Na podzim loňského roku jsem odjel do jordánského Ammánu mimo jiné s tím, že budu portrétovat tamní muže, kteří mají rádi muže. Chtěl jsem skrz ně postihnout situaci, ve které se nacházejí. Na jednu stranu jsem přišel do kontaktu se strachem a útlakem, na straně druhé s podprahovým životem homosexuálních a bisexuálních mužů, který má v této kultuře paradoxně dlouhou historickou tradici,“ uvádí jeden z autorů, Lukáš Houdek. „I o tom pojednává má série polaroidových portrétů,“ dodává.

Ameer Masoud se ve své intimní instalaci vrací do dětských vzpomínek, skrz které se zamýšlí nad různými polohami své pohlavní identity a nad vyrovnáváním se s jejich projevy v konzervativní společnosti Blízkého východu. „Má instalace reflektuje dva výrazy nebo povahy stejného 'já'. Dílo zve diváka k poznání polarity v rámci vyjádření naší identity a vnějším silám, které ji formují,“ popisuje. „Dílo vzniklo a bylo poprvé vystaveno během třetího ročníku rezidencí Spring Session 2016 v jordánském Ammánu,“ dodává Masoud.

Výstava se koná v rámci projektu Carte Blanche Middle East Göethe-Institutu v Praze. Partnerem výstavy je statutární město Plzeň, Festival arabské kultury v Plzni, tzv. Arabfest, a HateFree Culture.

me is someone else plakat

ME IS SOMEONE ELSE | Lukáš Houdek, Ameer Masoud, Reema Dousam

  • vernisáž 1. 3. 2017 od 19:00, debata s autory od 20:00
  • výstava do 2. 4. 2017
  • Vestředu - kulturní laboratoř (Martinská 3, Plzeň)
  • otevřeno ÚT–ČT, 17:00–20:00

Pozvěte své přátele na událost na Facebooku!

Čtěte dále

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos ...

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

„Ve škole se mi posmívali. Cesta k sebepřijetí je dlouhá,” říká zdravotní sestra s TC syndromem

Jaký je v Česku život s postižením obličeje? O tom ví mnohé zdravotní sestra Petra Dunajová, která se narodila se vzácným Treacher Collinsovým syndromem. Ten může způsobit nevyvinutí lícních kostí, problémy se zrakem a sluchem, rozštěpy pater či postižení dýchacích cest. „Mnozí lidé si myslí, že je při TCS postižen intelekt, ale to je veliký omyl. Lidé s TCS jsou normálně inteligentní,“ popisuje Dunajová nejčastější mýtus pojící se s jejím hendikepem. Svou odlišnost si začala uvědomovat na základní škole. „Tam se mi posmívali nebo měli nemístné poznámky spolužáci. Na slovní útoky jsem nereagovala, dělala jsem, že je neslyším,“ popisuje první těžké okamžiky a dodává: „Protože v okamžiku, kdy jsem se začala obhajovat, tak útoky zesílily. Někdy mě to strašně mrzelo, snažila jsem se nevšímat si toho, přejít to.“ Dnes se s negativními reakcemi setkává minimálně.