Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Viděl jsem násilí

Možná jste to už zažili. Na ulici, v tramvaji, kdekoli mezi lidmi si najednou uvědomíte, že se něco děje. Slyšíte křik, vidíte, jak někdo někoho uhodil. Nebo jak do sebe lidé strkají, případně někdo uráží někoho jiného. Nevíte, o co jde. Kolem je hodně lidí. Chvíli trvá, než vůbec pochopíte, že se něco děje. Čím více lidí je kolem, tím silnější máte pocit, že nemusíte dělat nic. Stejný pocit mají ale i ostatní a tak se někdy stane, že nezasáhne vůbec nikdo. Dojde k napadení a lidé jen přihlížejí. A čím více lidí na to kouká, tím je pravděpodobnější, že nikdo nic neudělá. Všichni si totiž říkají, že může zasáhnout někdo jiný. Situace se navíc většinou odehraje rychle, nemáte čas na rozmyšlenou. Říkáte si, že si možná jen vyřizují účty mezi sebou. Každá situace není jasná a přehledná. Nebo se jedná o nějaké opilce. Třeba se i trochu bojíte: mohlo by se stát, že když zasáhnete, agresor napadne vás. Když dojde k násilí na veřejnosti, hodně často se stává, že lidé okolo pouze přihlížejí. Je to právě proto, že se musí rozhodovat rychle a proto, že kolem stojí další lidé. Třeba vám až potom dojde, že jste něco měli dělat. Možná se snažíte na ošklivý zážitek zapomenout.

Trápí mě moje reakce

Byli jste svědky násilí z nenávisti a nic jste neudělali? A teď se trápíte, že jste se zachovali zbaběle? Hlavním problémem je to, že jste nebyli připravení. Ten okamžik, když se něco semele, je někdy strašně krátký, i když se pak v paměti přehrává nesnesitelně dlouho. Zpětně si třeba říkáte, že jste měli času dost, že jste měli něco udělat. Jenže pro vás to nebyl ten správný moment a to je hlavním důvodem, proč jste neudělali nic. Pokud vás vaše nečinnost trápí, znamená to, že nejste lhostejní. To je samo o sobě velmi pozitivní. Jestli vás to trápí hodně, svěřte se kamarádovi, rodičům, komukoli blízkému o kom víte, že vás vyslechne. Nebojte se vyhledat pomoc psychologa, i svědek události může být násilím, které viděl, zasažen.

O tom, co jste viděli, byste měli informovat policii, tím můžete napadenému pomoci více, než si myslíte. Svědek události může být naprosto klíčový v případě, že se napadení bude řešit u soudu. Jít na policii má smysl, i když už od napadení uběhl delší čas.

Zkuste také přemýšlet o tom, co uděláte, pokud se vám něco podobného stane v budoucnu. Jak se zachováte, když uvidíte, že někdo někoho napadl. Když si takovou situaci dobře promyslíte, tím lépe dokážete ve stresové situaci zareagovat. Ono to totiž není vůbec jednoduché. Není to jako ve filmech, v nichž hrdinové vždy vědí, co mají dělat. To, že jste nejednali jako hrdinové, je vlastně přirozené. A pokud se na podobnou situaci dokážete připravit, můžete v budoucnu někomu pomoct.

Co dělat příště?

Odpověď na otázku, co dělat, když vidíte, jak někdo někoho na veřejnosti napadl, není vůbec jednoduchá. Důležité samozřejmě je, abyste nezůstali lhostejní, abyste se netvářili, že se nic neděje. Jak a kdy ale zasáhnout? Na to neexistuje jasná odpověď už proto, že každá situace je jiná.

Když se stanete svědky napadení, musíte vyhodnotit, jestli dokážete účinně pomoci. Kolik je útočníků? V jaké kondici jste vy sami? Neobrátí se násilník proti vám? Jsou kolem lidé? Dokážete je motivovat, aby do toho šli s vámi? Je tam někdo další, kdo také váhá? Někdo, na kom vidíte, že situaci pozoruje a nesnaží se předstírat, že tam není. To může být váš spojenec. Útočníci se mohou zaleknout, když kolem bude více lidí, kteří slovně zasáhnou. Zkuste oslovit někoho konkrétního, nikdy se nesnažte přivolat pomoc voláním do davu. Můžete se také vzdálit od útočníka a pokusit se zorganizovat pomoc z bezpečné vzdálenosti.

Vždy, když se zdá, že by konflikt mohl mít vážné následky, je dobré zavolat policii. Tím můžete začít a následně se snažit zasáhnout sami s pomocí dalších lidí. Jestli se na to ale necítíte a bojíte se o sebe, vyčkejte do příjezdu policie. Jsou totiž i situace, při kterých byste mohli utrpět vážnou újmu. A jste to jen vy sami, kdo může v danou chvíli vyhodnotit, o jak vážné nebezpečí se jedná. To se bohužel v žádném manuálu nedočtete. V každém případě ale počkejte na policii, abyste mohli podat svědectví, to je naprosto zásadní a napadenému tím pomůžete.

Jak si poradit v nenávistných diskusích?

 

Svedek

Byl jsem svědkem násilí a nenávisti.

Manuál pro svědky

Vrba

Můj kamarád/ka je obětí násilí a nenávisti.

Manuál pro vrby

 

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Můj manžel je šikmooká opice

Vystupujeme s manželem z tramvaje a vidím, že Jeta něco vyvedlo z míry. Když jsem se ho zeptala, co se stalo, beze slov se otočil a ukázal na plivance, které v tramvaji schytal od spolucestujících. To byla jeho první návštěva Prahy před dvěma lety.


HateFree Culture 25. 11. 2014

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.