Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„V Česku není spojení alkoholu s akcemi pro mladé vnímáno jako problematické,” říká František Pethö

 

frantisek petho big

nemesovaLucie Nemešová
Autorka

Lucie Nemešová (*1987) vystudovala politologii na FFUK v Praze. Zabývá se pozitivními narativy, podporuje komunikační kampaně o sociálních tématech, jako jsou chudoba a sociální vyloučení, dluhy a exekuce, sociální práce a inkluze.

9
června
2020

První pomoc, když jsi moc, tak lze v jedné větě vyjádřit myšlenku terénního programu Party Harm Reduction organizace Progressive. Jeho pracovníci vyrážejí na parties, kde se snaží o vytvoření bezpečného prostředí pro konzumenty alkoholu a uživatele legálních i nelegálních drog. Ačkoli harm reduction programy v Česku prozatím nejsou tolik rozšířené jako v zahraničí, o jejich služby projevují zájem účastníci i někteří pořadatelé akcí. O tom, jak tým zkušených streetworkerů vyráží do klubů nebo na festivaly, kde upozorňuje na rizika návykových látek nebo podává pomocnou ruku těm, kteří to trochu „přepískli”, vypráví koordinátor programu František Pethö*. Rozhovor vznikl v rámci kampaně České asociace streetwork s názvem Na ulici se pracuje!

Františku, můžeš prosím na úvod vysvětlit, o co vlastně jde, když se řekne party harm reduction?


Jedná se o službu, kdy tým pracovníků vyráží do prostředí hudebních akcí, ať už se jedná o festivaly nebo klubové akce. Konkrétně náš program Party harm reduction je součástí většího terénního programu, který je zaměřený na uživatele návykových látek obecně, zejména ale injekčních uživatelů. Party harm reduction ale na rozdíl od terénního programu cílí na skupinu lidí, kteří si jdou na party užít a častěji experimentují s tanečními drogami, alkoholem. Nejde tedy zpravidla o injekční uživatele.

V čem konkrétně spočívá přítomnost tvého týmu na takové party?

Velmi zjednodušeně řečeno jde o to, nabídnout lidem, kteří jdou na koncert, party a mají v úmyslu vyzkoušet nějakou látku, experimentovat, pít, možnost udělat to bezpečněji. A seznámit se předem s riziky. Nic jim nerozmlouváme, to není naším úkolem, ale rozhodně je v tom ani nepodporujeme. Naším cílem je, pokud už jsou rozhodnutí, snížit možné negativní dopady. Když má někdo zájem se s námi bavit, mluvíme o účincích a rizicích, které ta konkrétní droga přináší. Pracujeme jak s experimentátory, tak i dlouhodobými uživateli. Obecně lze vypozorovat, že zájem o naší službu mezi samotnými návštěvníky akcí roste.

Jak velký je váš tým?

Je to proměnlivé v závislosti na počtech dobrovolníků, bez kterých bychom to nezvládli. Jádro týmu tvoří osm terénních pracovníků Progressivu. Na některých akcích se nás ale protočilo i přes 20.

Zmínil jsi, že vás oslovují samy kluby, festivaly. Podle čeho se rozhodujete, kam vyrazíte?

Začínali jsme tak, že některý z našich kamarádů věděl, kdy kde hraje určitý soundsystém. A my vytušili, že půjde o rizikovou akci. Někdy sami organizátoři propagují své akce takovým způsobem, že hned víme, že tam budeme potřeba. To se týká především propagace těchto akcí v souvislosti s pitím alkoholu. V Česku to není zatím vnímáno jako problematické ani ve spojení s akcemi určenými primárně pro mladé lidi. Naopak „trochu to přehnat s pitím” je účelem těchto akcí. A to vnímáme jako velmi rizikové. Někteří pořadatelé se na nás obracejí, protože naši práci již znají. Informace o akcích dostáváme i od uživatelů naší služby.

Kolik akcí zvládnete se svým týmem pokrýt?

Kapacitně zvládneme dvě za měsíc. V létě jezdíme i na hudební festivaly. Na podzim a v zimě se naopak více zaměřujeme na klubové akce. To je tak jedna do měsíce.

To není moc…

To ne. Bohužel na víc nemáme personální ani finanční kapacity. Službu poskytujeme na akcích bezplatně. Party harm reduction služby nejsou v Česku ještě tolik rozšířené jako v západních zemích. Tam bývá normální, že v klubu je vyhrazený prostor pro lidi, kteří si potřebují oddechnout, je tam voda zdarma, pomeranče. I to kolikrát úplně stačí. 

Jak vaše práce vypadá v terénu? Máte nějaký stánek?

Na festivalech máme klasický stan. Jde o místo, okolo kterého návštěvníci akce proudí, ale zároveň nabízí zázemí a bezpečný prostor nejen pro tým, ale i pro ty, kteří chtějí „chill”. Máme k dispozici informační materiály k tomu, jak působí různé látky, jak předcházet nepříjemným stavům nebo jak pomoct kamarádovi, který to na party přehnal. Nabízíme také vodu, vitamíny, magnesium i špunty do uší, které se hlavně na tanečních akcích hodí. Pak také kondomy, šňupátka a další prostředky, které snižují nejrůznější rizika.

Takže za vámi může přijít kdokoli?

Jasně! Kdo chce, zeptá se. Když vidíme, že si někdo něco prohlíží delší dobu, oslovíme ho. Nebo když třeba vidíme, že by mu nemuselo být dobře, nabídneme pomoc. Oslovujeme také návštěvníky akce, kteří si nejsou o případnou pomoc schopni říct sami, většinou jde o jedince spící nebo ležící na zemi.

A co když je někdo takzvaně „moc”?

Snažíme se mu poradit, jak tím stavem projít. Většinou s námi návštěvníci nesdílejí, co si vzali. Stává se, že kombinují různé látky dohromady. Na festivalech zase podceňují hydrataci, pijí celý den alkohol na sluníčku, nejedí. Kolikrát pomůže, když se na chvilku posadí, pokecají, dostanou do sebe trochu vody. Ve stanu jsou vždy alespoň dva z nás. Zbytek týmu může i korzovat a rozdávat naše materiály. S pokročilou hodinou bývá naše služba vytíženější. 

Jak se na akce připravujete?

Podle hudebního žánru většinou umíme odhadnout, jaký typ návštěvníků přijde. A které látky se zřejmě objeví, jestli se tam užívá extáze, speed nebo pervitin. Velkým problémem jsou nové syntetické látky, které se snaží vyhnout legislativě. Ty jsou opravdu nebezpečné. Děláme také školení pro dobrovolníky, například ohledně poskytování první pomoci.

Jak se ke službě staví organizátoři akcí?

Mnozí organizátoři a provozovatelé klubů rizika užívání drog na svých akcích podceňují. Pouze menšina z nich naši přítomnost na akci komunikuje předem na svých sítích. Navíc kdyby tuto práci dělal sám klub, tak by naše služba nemusela existovat. Snažíme se proto v rámci našich aktivit v Progressivu pracovat i s pořadateli, manažery klubů, promotéry.

A jaké jsou reakce návštěvníků, setkáváte se i s hejty? 

Reakce se dost liší. Mladší lidi služba většinou zaujme. A někdy berou materiály i pro své kamarády. Rozumí tomu, že na akci nejsme primárně od toho, abychom jim říkali „neberte drogy”. A když nastane problém, opravdu přijdou. Starší návštěvníci nám občas říkají, že je škoda, že to nebylo za jejich mládí, že jim služba přijde jako dobrý a účelný nápad. Ale vždycky se najde i někdo, kdo se nám vysmívá a nerozumí tomu, proč to děláme. Když je možnost, snažíme se vše vysvětlit, ale respektujeme i jiné názory. Na sílu nikoho nepřesvědčujeme.

* Na této pozici působil František Pethö v době rozhovoru (říjen 2019), aktuálně je v zahraničí.


Čtěte dále

Někteří vidí za zimní kuklou islamizaci. „Funkčnost je pro nás důležitější než předsudky,“ reaguje firma

Česká firma Crawler specializující se na kvalitní a funkční oblečení z merino vlny uvedla před Vánoci na trh novinku, Ninja kuklu. Kukla je tvarovaná tak, aby v zimním počasí spolehlivě kryla uši, spánky, dutiny i krk. Lze ji nosit i přes nos a v současné době využít jako roušku. Funkční design výrobku však kromě zájmu vzbudil i negativní pozornost. Někteří uživatelé totiž mají dojem, že kukla připomíná tradiční pokrývku muslimských žen. „Jako sorry, ale já vidím hidžáb, co nosí islámské a arabské ženy. Tohle fakt na svých dětech, a priori dcerách, fakt nechci,” vyjádřila se v komentářích Veronika. „Přesně, souhlas. Jako první mě napadla pomalá cílená islamizace, která s lyžařskou kuklou nemá nic společného,” souhlasil s Veronikou Miroslav. Svůj názor přidal do diskuze také Zdeněk: „To bych navlíknul na palici výrobci a poslal je okamžitě z tohoto státu do tý prde ...

Český top manažer dál velebí Ghanu. Spolu s českou ambasádou vybudovali drůbežárnu. Věnovali ji uprchlíkům

Českého top manažera před několika lety vyhoření i zdravotní problémy přivedly k razantní proměně životního stylu. Vedle práce pro korporace se rozhodl své vydělané peníze investovat do bohulibých projektů v západoafrické Ghaně, která ho kdysi při dovolené učarovala. Tím posledním je vybudování drůbeží farmy v táboře pro uprchlíky ze sousedního Pobřeží slonoviny, která jim zajistí stabilní přijem a pomůže i místním podnikatelům v přístupu ke kvalitnímu masu.

Lukáš Houdek 20. 12. 2020

„Byl to osud. Můj život je tu plný,“ říká Vishwanatan, sociální pracovník, který na Ostravsku pracuje s Romy

Je to právě 30 let, co žije Ind Kumar Vishwanathan v Česku a zakládá zde komunitní projekty. Ještě jako učitel fyziky spoluzakládal Anglicko-české gymnázium v Olomouci. Když vypravil do světa první maturanty, postihly Česko v roce 1997 ničivé povodně a on přesídlil do unimobuňky k vystěhovaným Romům v Ostravě. Během prvního půl roku jejich děti přešly ze zvláštní školy na klasickou základku a Viswanathan od učitelství k sociální práci. Přes 20 let bojuje o bývalou hornickou osadu Bedřiška, 18 let je součástí Vesničky soužití a 15 let podporuje v úsilí o odškodnění nuceně sterilizovaných romských žen. Jeho mottem je participace, inspirací slavná esej Václava Havla Moc bezmocných a snem proměna Bedřišky na sociální bytové družstvo.

Kateřina Čopjaková 18. 12. 2020

Vzepřela se rodině. Odmítla domluvený sňatek a vystudovala vysokou. „Matka mě vyhodila z domu,“ říká

Pětadvacetiletá Falatka Biháriová je olašská Romka. Matka ji chtěla podle zvyklostí některých olašských Romů v 17 letech provdat za Falatčina o dva roky staršího bratrance, s nímž se znala od dětství, to však Falatka odmítla. „Nelíbilo se mi, že bych si měla vzít někoho z rodiny. Navíc jsem nechtěla být služkou, uklízet, vařit a starat se o manžela, vydělávat peníze. Chtěla jsem žít svůj život a svůj sen, tedy vystudovat vysokou školu a učit se jazyky, aby ze mě něco bylo,“ vysvětluje Falatka, proč se vzepřela rodině a odmítla svatbu. „Za to, že jsem zostudila svoji rodinu, mě matka vyhodila z domu.“

Kateřina Gamal Richterová 16. 12. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.