Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

HOAX: Perzekuce muslimů v Japonsku

 

tokyo big

libicherMiroslav Libicher
Autor

Vystudoval marketingové komunikace a mediální studia. Zabývá se světovou kinematografií, muslimskou kulturou a mediální reprezentací muslimů.

28
října
2015

Již několik let kolují internetem různé variace sdělení, podle kterého Japonsko uplatňuje přísné právní i sociální restrikce vůči islámu a muslimům. Stoupenci islámu prý v této východoasijské zemi například nemají možnost získat občanství ani povolení k trvalému pobytu a čelí konsenzuálnímu společenskému opovržení. Stejný text tvrdí, že Japonsko udržuje jen minimální diplomatické styky s muslimskými zeměmi. Tento hoax využívající nízkého povědomí o Japonsku napříč západními zeměmi má v očích jeho šiřitelů sloužit jako následováníhodný příklad, jak přistupovat k muslimům. Přitom však očerňuje samotné Japonsko, které ve skutečností ctí zásady demokracie, lidských práv a občanských svobod.

japonsko

Hoax v podobě několika položkového seznamu, který je šířen prostřednictvím e-mailu a sociálních sítí, je na internetu vysledovatelný minimálně už od roku 2012. Obsahově má k němu velmi blízko také o rok mladší článek izraelského arabisty Mordechaie Kedara, který převzalo značné množství blogů a internetových stránek (viz například tento čerstvý slovenský překlad – zveřejněný s upozorněním, že článek „možná“ není pravdivý).

Japonská ústava přitom výslovně garantuje svobodu náboženského vyznání. Ve zprávě amerického Ministerstva zahraničí o svobodě náboženství v Japonsku za rok 2014 není zaznamenán žádný případ, kdy by tato zásada byla porušena. Zpráva naopak zmiňuje, že Japonsko udělilo dočasné povolení k pobytu barmským muslimům, kteří do země přišli ve strachu z perzekuce. Zmiňuje taktéž pokračující snahy japonského Islámského centra (založeného roku 1966) o aktivity v rámci mezináboženského dialogu. Mezi ty patří například účast ve speciálních mezináboženských týmech na maratonu ve městě Kjóto.

Islámské centrum přitom není jedinou muslimskou organizací, která v Japonsku působí. Již roku 1938 byla postavena turecká mešita přímo v hlavním městě Tokiu (viz Tokyo Camii). Za původní stavbou (mešita byla v 80. letech kvůli poškození zbourána a nahrazena novou, vůbec největší v celém Japonsku) stála komunita tatarských imigrantů, která do Japonska utekla z carského Ruska na počátku 20. století a mimo jiné založila i mešitu v Kóbe.

tokio camii

Mešita Tokyo Camii (foto: Wikipedia)

Blog Turning Japanese, který provozují naturalizovaní japonští občané (mezi nimi i jeden muslim) pak zveřejňuje informace, jež rozporují tvrzení, že se muslimové nemohou stát plnohodnotnými členy japonské společnosti. Ke státem posvěcené diskriminaci nemůže docházet už proto, že se státní instituce na náboženství občanů ani cizinců nikdy neptají. Článek rovněž zmiňuje, že proselytizační činnost je v Japonsku dovolena všem náboženstvím a arabsky psaný Korán je k nalezení v každé místní mešitě.

Text hoaxu zmiňuje i různé společenské sankce, kterým mají muslimové v Japonsku čelit. Není samozřejmě možné vyvrátit existenci jednotlivých případů, v nichž by byli muslimové některými Japonci přijímání s nelibostí, v obecné rovině je ale toto tvrzení nepravdivé. I mezi známými osobnostmi Japonska najdeme jak přímo muslimy, tak osoby narozené smíšeným párům. Jmenovat lze třeba modelku Rolu (která má otce Bangladéšana) nebo herečku z filmů pro dospělé Fareezu Terunumu, jejíž otec pochází ze Sýrie. Česká fotbalová hřiště nakonec donedávna brázdil mimo jiné Osama Elsamni, syn egyptského otce a japonské matky a rodák z Okinawy. Televizní a filmový herec Mohammed Abedin, známý zejména z populárního seriálu Trick, se pak narodil přímo v muslimské Bangladéši.

V rozporu s fakty je rovněž tvrzení o absenci diplomatických styků Japonska s muslimskými zeměmi, jak výmluvně dokládá tento seznam japonských ambasád a konzulátů na Blízkém východě. Japonsko navíc uskutečňuje objemnou obchodní a kulturní výměnu s Indonésií, zemí s největší muslimskou populací na světě. Pozornost japonské diplomacie se však nevyhýbá ani zemím Perského zálivu a přehlédnout nelze ani výrazný podíl Japonska na poválečné rekonstrukci Afghánistánu.

Z výše řečeného jasně vyplývá, že islám ani jeho vyznavači nejsou v Japonsku vystaveni žádným restrikcím, které by mířily specificky na ně a nelze ani tvrdit, že by v zemi vycházejícího slunce nebyli vítaní. Zprávy, které toto tvrdí, řadíme mezi hoaxy.

Foto: Rick Ruppenthal 

Čtěte dále

Někteří vidí za zimní kuklou islamizaci. „Funkčnost je pro nás důležitější než předsudky,“ reaguje firma

Česká firma Crawler specializující se na kvalitní a funkční oblečení z merino vlny uvedla před Vánoci na trh novinku, Ninja kuklu. Kukla je tvarovaná tak, aby v zimním počasí spolehlivě kryla uši, spánky, dutiny i krk. Lze ji nosit i přes nos a v současné době využít jako roušku. Funkční design výrobku však kromě zájmu vzbudil i negativní pozornost. Někteří uživatelé totiž mají dojem, že kukla připomíná tradiční pokrývku muslimských žen. „Jako sorry, ale já vidím hidžáb, co nosí islámské a arabské ženy. Tohle fakt na svých dětech, a priori dcerách, fakt nechci,” vyjádřila se v komentářích Veronika. „Přesně, souhlas. Jako první mě napadla pomalá cílená islamizace, která s lyžařskou kuklou nemá nic společného,” souhlasil s Veronikou Miroslav. Svůj názor přidal do diskuze také Zdeněk: „To bych navlíknul na palici výrobci a poslal je okamžitě z tohoto státu do tý prde ...

Český top manažer dál velebí Ghanu. Spolu s českou ambasádou vybudovali drůbežárnu. Věnovali ji uprchlíkům

Českého top manažera před několika lety vyhoření i zdravotní problémy přivedly k razantní proměně životního stylu. Vedle práce pro korporace se rozhodl své vydělané peníze investovat do bohulibých projektů v západoafrické Ghaně, která ho kdysi při dovolené učarovala. Tím posledním je vybudování drůbeží farmy v táboře pro uprchlíky ze sousedního Pobřeží slonoviny, která jim zajistí stabilní přijem a pomůže i místním podnikatelům v přístupu ke kvalitnímu masu.

Lukáš Houdek 20. 12. 2020

„Byl to osud. Můj život je tu plný,“ říká Vishwanatan, sociální pracovník, který na Ostravsku pracuje s Romy

Je to právě 30 let, co žije Ind Kumar Vishwanathan v Česku a zakládá zde komunitní projekty. Ještě jako učitel fyziky spoluzakládal Anglicko-české gymnázium v Olomouci. Když vypravil do světa první maturanty, postihly Česko v roce 1997 ničivé povodně a on přesídlil do unimobuňky k vystěhovaným Romům v Ostravě. Během prvního půl roku jejich děti přešly ze zvláštní školy na klasickou základku a Viswanathan od učitelství k sociální práci. Přes 20 let bojuje o bývalou hornickou osadu Bedřiška, 18 let je součástí Vesničky soužití a 15 let podporuje v úsilí o odškodnění nuceně sterilizovaných romských žen. Jeho mottem je participace, inspirací slavná esej Václava Havla Moc bezmocných a snem proměna Bedřišky na sociální bytové družstvo.

Kateřina Čopjaková 18. 12. 2020

Vzepřela se rodině. Odmítla domluvený sňatek a vystudovala vysokou. „Matka mě vyhodila z domu,“ říká

Pětadvacetiletá Falatka Biháriová je olašská Romka. Matka ji chtěla podle zvyklostí některých olašských Romů v 17 letech provdat za Falatčina o dva roky staršího bratrance, s nímž se znala od dětství, to však Falatka odmítla. „Nelíbilo se mi, že bych si měla vzít někoho z rodiny. Navíc jsem nechtěla být služkou, uklízet, vařit a starat se o manžela, vydělávat peníze. Chtěla jsem žít svůj život a svůj sen, tedy vystudovat vysokou školu a učit se jazyky, aby ze mě něco bylo,“ vysvětluje Falatka, proč se vzepřela rodině a odmítla svatbu. „Za to, že jsem zostudila svoji rodinu, mě matka vyhodila z domu.“

Kateřina Gamal Richterová 16. 12. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.