Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Vtíravé myšlenky na smrt rodičů. I to je obsedantně kompulzivní porucha. Vychází atlas duševního zdraví

 

normalni silenstvi big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

19

listopadu
2020

   

„Magdalena mluví o životě s bipolární afektivní poruchou, Jana vypráví, jak zvládá hraniční poruchu osobnosti a Lada popisuje život s poruchou příjmu potravy. Jeden velmi speciální příběh je rozhovor s paní Marií, která přichází o paměť, má demenci. Ten je záměrně ponechaný v původním znění. Ukazuje, jak zásadní pro nás lidi paměť je a jak na to v běhu dní asi trochu ,zapomínáme',“ popisuje Jiří Pasz, fotograf a dokumentarista, obsah knihy Normální šílenství, kterou napsal společně s psycholožkou a neurovědkyní Adélou Plechatou. Popularizační kniha o duševním zdraví vchází do prodeje.

Kniha na 544 stranách nabízí 44 rozhovorů s lidmi, kteří se ve svém životě potýkají s duševními potížemi různého charakteru i odborníky, kteří se duševním nemocem a jejich léčbě věnují. Jejich autorem je Jiří Pasz, člen týmu HateFree Culture, kde byla také část rozhovorů zveřejněna. Kniha je členěna do kapitol podle typu duševního onemocnění obsahující rozhovory s lidmi, kteří se s ním potýkají. „Zároveň celou knihu provázejí i rozhovory s odborníky na zmíněná duševní onemocnění - jsou to zejména psychiatři, psychologové a psychoterapeuti. Každá kapitola o duševním onemocnění je završena shrnutím poznatků o dané problematice. Kniha rovněž obsahuje rozhovory na aktuální témata psychiatrie, jako je například reforma psychiatrické péče, duševní zdraví a sexualita nebo význam peer pracovníků v psychiatrii,“ doplňuje k obsahu knihy autorka Adéla Plechatá, která na konec každé kapitoly napsala srozumitelné shrnutí aktuálních poznatků o daném onemocnění.



„Někdy je to boj“


Jiřího Pasze, autora rozhovorů, provázejí duševní onemocnění z různých stran po celý život, duševní zdraví je pro něj proto zásadním společenským i osobním tématem. V jeho rodině je přítomna schizofrenie i bipolární porucha a jak sám říká, od dětství žije s ADHD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou. „Někdy je to boj,“ přiznává. „ADHD je zapeklitá věc a vlastně se teprve docela učíme, jak s tím v dospělosti nakládat. Donedávna panovalo přesvědčení, že po pubertě vymizí, dneska víme, že více než polovina lidí se s tím pere celý život,“ vysvětluje. Tak jako kterékoli jiné duševní onemocnění se i ADHD u různých lidí projevuje různě. „Já osobně mám trochu problémy s pozorností nebo zapomínáním, ale zvládám to docela dobře. Co je mnohem horší, jsou emociální výkyvy, které nejsou s ADHD tak často spojované. Můžu mít intenzivní výkyvy nálad během jediného dne a reagovat intenzivněji na různé podněty, než je běžné. Jsem ještě k tomu hypersenzitivní, což ve světě, který tlačí hlavně tvrdost, dravost a individualismus, není vždy zrovna jednoduché. Zažil jsem si poměrně těžké úzkosti a deprese, můžu k nim taky sklouznout poměrně snadno a rychle, stačí, když mi něco brkne na tu špatnou vnitřní strunu,“ popisuje Jiří projevy ADHD. Jednou z nejlepších věcí, ke kterým se kdy odhodlal, je podle něj terapie, která mu v každodenním životě velmi pomáhá. „I na sobě vidím, jak důležitý je osobní přístup k léčbě, to se pak člověku může podařit většinu věcí překonat,“ doplňuje.

normalni silenstvi 1

Vtíravé myšlenky na smrt rodičů

„Jako úplně malá, ve dvou třech letech, jsem začala mít děsivé noční můry. Třeba potisk z povlečení se změnil v něco, co po mně lezlo, a tak. Máma mi pak začala dávat povlečení čistě bílé a zlepšilo se to. Pamatuju si, jak se mi začaly objevovat obsesivní myšlenky, vtírat se do hlavy hodně nepříjemné věci, které pak člověk zahání těmi kompulzemi. Velmi často to bylo třeba, že chci, aby moji rodiče umřeli. Něco, co bys normálně nikdy nevymyslel, ale v hlavě se to prostě vytváří. A ty, abys zahnal tu myšlenku, za kterou se trestáš a stydíš, si začneš vytvářet nějaké rituály,“ popisuje Jaroslava Král Tomšů, umělecká cukrářka, zkušenosti s obsedantně kompulzivní poruchou. „Bylo to něco naprosto příšerného, fakt utrpení. Je potřeba říct, že u lidí s OCD se ty věci nerealizují. I když je to vtíravá myšlenka, neznamená to, že bych si to skutečně přála. Vlastně nikdy jsem se úplně nesrovnala s tím, že se mi v hlavě něco takového zrodilo.“

Deprese je fyzická bolest

„Deprese je stav, kdy podle mě člověk už na základě psychických potíží přestane být schopný fungovat fyzicky a prakticky. Už nedokáže vstát, pracovat, udržovat sociální kontakty, potlačovat stres a tvářit se, že se nic neděje. Je to ponor do zoufalství, které ale neznamená flákání se, nebo dokonce odpočinek a sebereflexi,“ popisuje depresi filmový kritik Kamil Fila. „Nelze se z toho vyspat, protože spánek je téměř nemožný. Deprese mi nesplývá s vypnutím a útlumem, ale s horečnatým vnitřním vyčerpáním a fyzickou bolestí. Už to není jen smutek v hlavě, cosi, co vytváří bolavé oči a spouští slzy, je to spíš stav, který ovládne už i srdce, plíce, celý zažívací systém. Člověk intenzivně cítí bolesti v hrudi, které mu připadají předinfarktové, nedokáže se volně nadechnout, je mu zvláštním způsobem špatně od žaludku, jako by se uvnitř všechno pomíchalo v černou nerozlišitelnou hmotu. Deprese je stav, kdy představa sebevraždy získává nikoliv romanticky heroický nádech, ani to není pubertální kapric. Sebevražda se jeví jako nesmírně příjemná a jediná cesta k řešení, poslední vykoupení.“

normalni silenstvi 3

„Moje kritika zní ostře. Druhého to rozmetá“

„Z toho, co mám vypozorováno, žijete jako autista v jiné kognitivní realitě. Máte posunuté vnímání řady věcí. Ta vaše realita je o dost ostřejší, má ostřejší zvuky, světla, pachy... Jsem citlivější nejen na zvuky, ale i na světla. Když teď začali dávat do metra takové ty jedovatě bílé LEDky, úplně dobré to pro mě není. Také lidská mimika nedává takový smysl, jaký by měla. Spousta věcí je propojených jinak. Svět, který je viděn ve vašem mozku, je dekódovaný trochu jiným způsobem,“ vypráví o svém životě s Aspergerovým syndromem, tedy formou autismu, vědec František Špoutil. „Také ve vyjadřování jsou rozdíly. Když už něco řeknu, je to o dost příkřejší a silnější, než by ostatním přišlo adekvátní. Je to nejspíš proto, že ty menší nuance prostě nerozeznám. Takových případů, kdy jsem to neodhadl, byla spousta, ať už s cizími lidmi, nebo v rodině. Fór je, že i když se to snažím tlumit, tak mi to nejde. Dlouho mi například trvalo, než jsem pochopil, jak by člověk měl vést kritiku ostatních. Řekl jsem si, že k lidem, ke kterým mám blízko, můžu být upřímný. Tak jsem jim vysolil, co všechno měli kde špatně. Teď se tu kritiku pokouším podávat měkce a prokládat to pozitivy. I přes tuto snahu to zní ostřeji. Člověka, který na to není připravený, to rozmetá. A není to tak, že by lidé s Aspergerem uměli přijímat kritiku,“

Nedílnou součástí knihy je také Slovníček pojmů, ve kterém najdete vysvětlení nejen výše zmíněných kompulzí, ale řady dalších termínů, jako jsou anxiolytika, copingové strategie, komorbidita, psychóza či stigmatizace.

Proč Normální šílenství?

Na názvu knihy se shodl širší tým odborníků ve spolupráci s redaktory nakladatelství HOST, které knihu vydalo. Protože kniha Jiřího Pasze a Adély Plechaté je popularizační, měla by zaujmout především širokou a laickou veřejnost. I z toho důvodu je název záměrně provokativní a „má odkazovat na onu tenkou a často poněkud těžko rozpoznatelnou hranici mezi „normálním“ a „nenormálním“, poukazovat na rozdílné pohledy na svět, které se určitou optikou mohou jevit jako „šílenství“. Kniha sama ale naopak ukazuje, že kousek „šílenství“ je v každém z nás a že je jen otázkou přístupu společnosti i jednotlivců, jak s tím společně naložíme,“ uvádí Radek Štěpánek z nakladatelství HOST. „Duševně zdravý člověk má vnitřní radost z prožívání života. Něco nás potěší, je jedno co, jestli výhra ve sportce nebo úsměv dítěte. Ten pocit je stejný, ať už je podnět jakýkoli. Člověk, který má depresi, tuto schopnost radovat se nemá, jeho schopnost radovat se je nemocná. Je nemocná duše, tak jako je u HIV pozitivních lidí nemocná imunita. To, co nám náladu tvoří, je nemocné,“ popisuje v knize Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice.

normalni silenstvi 2

V každém příběhu najdeme i kousek sebe

„Chtěli jsme veřejnosti přiblížit, jaký může být život s psychickým onemocněním, jak se dá překonat či jaké výzvy nám může předkládat. Záměr je rovněž veřejnost srozumitelně informovat a vyvracet nepravdivé mýty,“ vysvětluje Adéla Plechatá. Podle autorů knihy se v naší společnosti stále setkáváme s mylnými představami, že pacienti se schizofrenii jsou nebezpeční svému okolí, lidé s poruchami autistického spektra nemají sociální život a partnerské vztahy nebo že lidé prožívající depresi jsou jen líní a mají slabou vůli.

„Kdo si tu knihu přečte, myslím, že ho spousta věcí překvapí. Vlastně každý známe ty pocity, které zažívají lidé s duševním onemocněním, jen je to mnohem méně intenzivní. Fascinující je, že v každém příběhu člověk nalezne i kousek sebe. A to je možná i jeden z klíčů k destigmatizaci – uvědomit si, že jsme všichni stejní lidé, akorát máme v životě jiné výzvy,“ myslí si Jiří Pasz. „Přáli bychom si, aby kniha byla takovým atlasem duševního zdraví do každé domácnosti. Jsme totiž přesvědčeni, že kniha naplňuje svou původní misi – informovat a destigmatizovat. A věříme, že mnoha lidem i odborníkům pomůže lépe chápat oblast duševního zdraví,“ dodávají na závěr Jiří Pasz a Adéla Plechatá. 
A komu knihu věnovali? „Tato kniha je věnována každé vteřině utrpení, kterou způsobí duševní onemocnění. A každé vteřině úlevy, kterou způsobí kdokoliv, kdo chápe a pomáhá.“

Foto: Archiv Jiřího Pasze

Čtěte dále

Přináší vhled do života člověka s těžkým hendikepem. „Největší překážkou je nevědomost,“ říká

Čtyřiadvacetiletý Ondřej Mach z Pardubic se narodil s těžkým zdravotním postižením. Kromě Robertsonova syndromu se potýká s fokomelií, trombocytopenií a problémy s termoregulací. „Je to takový zvláštní balíček, který vždycky doktory přivádí k šílenství. Mám otočené kotníky, luxaci pravé kyčle, ruce mám kratší, nenatáhnu kolena. Na hlavě mám takové propadliny. 

Marie Škardová 24. 11. 2020

„Na děti z vyloučených lokalit se zapomnělo,“ říkají učitelé. Pro žáky sami sbírají techniku pro online výuku

Základní škola náměstí 28. října v Brně vzdělává především děti ze sociokulturně vyloučených lokalit. Většina z nich nemá doma techniku, skrze kterou by se mohly účastnit online výuky nebo si stahovat výukové materiály. „S kolegy jsme si řekli, že bychom rádi zkusili zajistit techniku sami. A tak jsme oslovili známé a kamarády přes sociální sítě a začali jsme pro naše žáky sbírat zařízení,“ vypráví vyučující Lukáš Severa. Přestože se jim za pouhé tři dny sešlo na patnáct kusů elektroniky, jako jsou počítače, smartphony či tablety, dětí, které by takové zařízení potřebovaly doma, je téměř stovka.

Kateřina Gamal Richterová 23. 11. 2020

„V Brně násilí z nenávisti oficiálně neexistuje, připadám si tam jako v 90. letech,“ říká advokátka Kalibová

Advokátka Klára Kalibová z poradny pro oběti předsudečného násilí In IUSTITIA má za sebou těžký případ brutálního napadení muže arabského původu, který vznáší mnoho zneklidňujících otázek. Policie měla k dispozici videozáznam napadení, přesto veřejnost požádala o pomoc až několik měsíců po činu. Pachatelem je vyhlášený neonacista s bohatým trestním rejstříkem, přesto soud uvěřil jemu a jeho kamarádům, že se nejednalo o rasistický útok. Proč se v Brně daří krajně pravicové scéně? Ptali jsme se expertky, která hate crime a extremismus v Česku sleduje posledních šestnáct let.

Kateřina Čopjaková 20. 11. 2020

Vtíravé myšlenky na smrt rodičů. I to je obsedantně kompulzivní porucha. Vychází atlas duševního zdraví

„Magdalena mluví o životě s bipolární afektivní poruchou, Jana vypráví, jak zvládá hraniční poruchu osobnosti a Lada popisuje život s poruchou příjmu potravy. Jeden velmi speciální příběh je rozhovor s paní Marií, která přichází o paměť, má demenci. Ten je záměrně ponechaný v původním znění. Ukazuje, jak zásadní pro nás lidi paměť je a jak na to v běhu dní asi trochu ,zapomínáme',“ popisuje Jiří Pasz, fotograf a dokumentarista, obsah knihy Normální šílenství, kterou napsal společně s psycholožkou a neurovědkyní Adélou Plechatou. Popularizační kniha o duševním zdraví vchází do prodeje.

Kateřina Gamal Richterová 19. 11. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.