Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Místní místním spolu s kavárnami rozdávají lidem bez domova bagety. Jsou pro ně duševní vzpruhou

 

mistni mistnim bagety big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

4

listopadu
2020

   

Po zkušenostech s první vlnou koronaviru na jaře se azylové domy a jiná střediska pomoci, které se orientují na pomoc lidem bez domova, připravily na příchod druhé vlny. Současná situace je však o poznání horší pro ty, kteří trvale žijí v ulicích. A právě jim nyní směřuje podpora a pomoc organizace Místní místním. Ta už víc než rok vytváří síť solidárních podniků, které nabízejí pomoc potřebným a lidem bez domova. Na místech zapojených do solidární sítě si mohou lidé v nouzi nechat nabít telefon, napít se vody nebo si ohřát jídlo. V některých podnicích dokonce dostanou jídlo zdarma. A právě rozdávání jídla je současnou iniciativou spřátelených podniků. A zapojit se můžete i vy!

„Přemýšleli jsme, co by šlo udělat jednoduše tak, aby to pomohlo podnikům, stejně tak i lidem na ulici, a bylo to výživné. A vymysleli jsme bagety,“ popisuje pro HFC Ester Pacltová, ředitelka organizace Místní místním, jak se rodil nápad na pomoc v současné nelehké době. Bagety jsou nejen výživné, ale také skladné, je proto snadné pro terénní pracovníky naskládat je do batohů a roznést i do hůře přístupného terénu, kde se před nepřízní počasí ukrývají lidé bez domova. Současná doba je náročná jak pro lidi bez domova, tak i pro podniky, které musely značně omezit provoz nebo úplně zavřít. „Napadlo nás ty dvě strany propojit a přenést solidaritu i do společnosti, abychom se vzájemně podpořili a podrželi. S kavárnami a malými podnikateli spolupracujeme během celého roku, oni dlouhodobě poskytují podporu lidem v nouzi. A tak jsme oslovili podniky z naší solidární sítě, zda by nechtěly připravovat jídlo – bagety a sendviče – pro lidi, kteří jsou na ulici,“ vypráví Pacltová. A protože jsou podle ní zapojené podniky skvělé a pracují v nich skvělí lidé, bylo to snadné. Velmi oceňuje, že se zapojily i v této době.

mistni mistnim bagety 1

Lidé bez domova přišli o zdroje obživy

„Tuto iniciativu jsem rád přivítal. Vím totiž, že pro lidi žijící na ulici se vlivem řady vládních opatření výrazně snížila možnost získávání zdrojů, ať už finančních či potravinových,“ uvádí pro HFC Aleš Strnad, vedoucí terénního programu organizace Naděje, a pokračuje: „Lidé bez domova jsou velmi různorodou skupinou. Jsou mezi nimi lidé, kteří dříve vykonávali různé brigády a zajišťovali si jimi nějaký příjem. V této době, kdy je výkon pracovní činnosti pozastaven, ať už vládními opatřeními nebo situací na pracovním trhu, nemá řada lidí bez domova brigády nebo jednorázové práce jak vykonávat. Jiná skupina pak získávala zdroje třeba sběrem papíru, který nosili k výkupu. Z toho byli schopni zajistit se základní potraviny. Další skupina si přivydělávala ať už aktivním poptáváním kolemjdoucích o drobné nebo jídlo či pasivním žebráním na atraktivních turistických místech v Praze. I ti ale o zdroje přišli,“ popisuje situaci lidí bez domova Strnad. A zmiňuje i ty, kteří nevyužívali ničeho z výše zmíněného a obcházeli nádoby na odpad, ať už kontejnery nebo popelnice. Jakmile se Praha opět ocitla bez turistů a lidí v ulicích, i tito lidé toho v odpadcích nacházejí mnohem méně. I proto terénní pracovníci organizace Naděje vyzvedávají připravené bagety ze sociálních podníků a roznášejí je mezi lidmi bez domova, aby alespoň částečně nahradili ztrátu zdrojů obživy.

Sto padesát baget týdně

Do přípravy baget se zapojilo i sociální bistro Střecha. To vešlo ve známost svými zavěšenými obědy, kdy zákazníci bistra mohli koupit oběd nebo celé obědové menu pro člověka v nouzi. Když potom do bistra někdo takový přišel, dostal předplacený oběd zdarma. „S Místní místním jsme spolupracovali už na jaře,“ říká Filip Hausknecht, jeden ze zakladatelů sociálního bistra Střecha, a pokračuje: „Jakmile jsme kvůli opatřením bistro na jaře zavřeli, přemýšleli jsme, kam ty zavěšené obědy vozit. A kousek od nás je azylový dům Naděje. S nimi jsme se domluvili, že jim budeme vozit večeře. Zapojily se pak i další podniky, takže jsme do Naděje vozili asi 25 jídel denně,“ vzpomíná. Azylové domy jsou nyní zajištěné, protože se podle Filipa Hausknechta na druhou vlnu pandemie koronaviru připravovaly, což potvrzuje také Ester Pacltová z Místní místním. Podle nich jsou na tom v této době nejhůře lidé, kteří žijí venku. Bistro Střecha nyní připravuje denně třicet baget, které následně sociální pracovníci Naděje a Armády spásy rozdávají lidem bez domova na ulicích. „Rozdávají je každý všední den, což je 150 baget týdně,“ počítá Hausknecht bagety, které připravuje bistro Střecha.

mistni mistnim bagety 2

Bagety připravuje celkem sedm podniků a mezi lidi v nouzi jich každý týden putuje několik set. Zapojenými podniky jsou Hanoi Square Food & Coffee & Lounge, Kavárna Pražírna, Potrvá, ROH družstevní kavárna, prostor39, Sociální bistro Střecha a Jídelna kuchařek bez domova.

A co ti venku?

Lidé bez domova dostávají bagety především díky obyčejným lidem, kterým není osud druhých lhostejný a kteří se připojili ke sbírce A co ti venku?. „Pomozte nám zajistit kvalitní čerstvé balené jídlo pro terénní programy Naděje a Armády spásy. Drobným darem můžete v této nelehké době podpořit lidi v nouzi a zároveň svůj oblíbený podnik! Pokud jste někdy uvažovali o pomoci lidem bez domova, nyní je ta správná chvíle,“ vyzývají organizátoři sbírky. Zdůrazňují, že zapojené podniky pomáhají lidem v nouzi dlouhodobě a pomáhají i nyní, kdy je situace velmi obtížná i pro kavárny a restaurace samotné. Vzájemná pomoc a solidarita tak může pomoci všem zúčastněným stranám.

„Nezapomněli jsme na vás!“

„Naše motivace byla ta, že jsme viděli, že znovu začíná těžká doba a než přijde podpora shora, bude to chvíli trvat. Nechtěli jsme nečinně sedět. Viděli jsme, že jsou na tom špatně jak kavárny, tak lidi bez domova, takže jsme vytvořili online sbírku, kterou může podpořit veřejnost,“ vysvětluje Ester Pacltová. „A je krásný, že i když to mají teď lidé hodně náročné, je tam ta solidarita vidět. Za každých 60 Kč podniky připraví bagetu, která má být výživná. Zároveň chceme, aby z toho něco málo měly i ty kavárny a restaurace, aby alespoň pokryly náklady,“ doplňuje. Pacltová zdůrazňuje, že tento systém nelze udržet dlouhodobě, Místní místním proto apeluje na město. „Tuhle pomoc nemůžou poskytovat jenom lidi, pomoc nemůže přicházet jen zdola, čekáme, kdy začne přicházet i shora. Požádali jsme o pomoc magistrát a pokud to vyjde, budeme moci pokračovat dál.“ Spolu s materiální pomocí přichází k lidem v nouzi i pomoc psychologická. Ta je podle Pacltové důležitá proto, aby měli lidé bez domova motivaci se znovu začlenit do společnosti. „Vedle bagety dáváme lidem najevo i to, že jsme na ně nezapomněli. I pro nás, pro kavárny a sociální služby je to motivace se semknout a pracovat společně. Odměnou nám je dobrý pocit, že děláme něco, aby nám všem bylo líp,“ uzavírá Ester Pacltová.

mistni mistnim bagety 3

Cílová částka sbírky byla stanovena na 65 000 Kč. Dosud lidé přispěli částkou téměř 48 000 Kč a stále zbývá celý týden, během něhož můžete přispět i vy a poslat tak někomu, kdo tráví dny i noci venku, něco k snědku. Přispět můžete ZDE

Čtěte dále

Někteří vidí za zimní kuklou islamizaci. „Funkčnost je pro nás důležitější než předsudky,“ reaguje firma

Česká firma Crawler specializující se na kvalitní a funkční oblečení z merino vlny uvedla před Vánoci na trh novinku, Ninja kuklu. Kukla je tvarovaná tak, aby v zimním počasí spolehlivě kryla uši, spánky, dutiny i krk. Lze ji nosit i přes nos a v současné době využít jako roušku. Funkční design výrobku však kromě zájmu vzbudil i negativní pozornost. Někteří uživatelé totiž mají dojem, že kukla připomíná tradiční pokrývku muslimských žen. „Jako sorry, ale já vidím hidžáb, co nosí islámské a arabské ženy. Tohle fakt na svých dětech, a priori dcerách, fakt nechci,” vyjádřila se v komentářích Veronika. „Přesně, souhlas. Jako první mě napadla pomalá cílená islamizace, která s lyžařskou kuklou nemá nic společného,” souhlasil s Veronikou Miroslav. Svůj názor přidal do diskuze také Zdeněk: „To bych navlíknul na palici výrobci a poslal je okamžitě z tohoto státu do tý prde ...

Český top manažer dál velebí Ghanu. Spolu s českou ambasádou vybudovali drůbežárnu. Věnovali ji uprchlíkům

Českého top manažera před několika lety vyhoření i zdravotní problémy přivedly k razantní proměně životního stylu. Vedle práce pro korporace se rozhodl své vydělané peníze investovat do bohulibých projektů v západoafrické Ghaně, která ho kdysi při dovolené učarovala. Tím posledním je vybudování drůbeží farmy v táboře pro uprchlíky ze sousedního Pobřeží slonoviny, která jim zajistí stabilní přijem a pomůže i místním podnikatelům v přístupu ke kvalitnímu masu.

Lukáš Houdek 20. 12. 2020

„Byl to osud. Můj život je tu plný,“ říká Vishwanatan, sociální pracovník, který na Ostravsku pracuje s Romy

Je to právě 30 let, co žije Ind Kumar Vishwanathan v Česku a zakládá zde komunitní projekty. Ještě jako učitel fyziky spoluzakládal Anglicko-české gymnázium v Olomouci. Když vypravil do světa první maturanty, postihly Česko v roce 1997 ničivé povodně a on přesídlil do unimobuňky k vystěhovaným Romům v Ostravě. Během prvního půl roku jejich děti přešly ze zvláštní školy na klasickou základku a Viswanathan od učitelství k sociální práci. Přes 20 let bojuje o bývalou hornickou osadu Bedřiška, 18 let je součástí Vesničky soužití a 15 let podporuje v úsilí o odškodnění nuceně sterilizovaných romských žen. Jeho mottem je participace, inspirací slavná esej Václava Havla Moc bezmocných a snem proměna Bedřišky na sociální bytové družstvo.

Kateřina Čopjaková 18. 12. 2020

Vzepřela se rodině. Odmítla domluvený sňatek a vystudovala vysokou. „Matka mě vyhodila z domu,“ říká

Pětadvacetiletá Falatka Biháriová je olašská Romka. Matka ji chtěla podle zvyklostí některých olašských Romů v 17 letech provdat za Falatčina o dva roky staršího bratrance, s nímž se znala od dětství, to však Falatka odmítla. „Nelíbilo se mi, že bych si měla vzít někoho z rodiny. Navíc jsem nechtěla být služkou, uklízet, vařit a starat se o manžela, vydělávat peníze. Chtěla jsem žít svůj život a svůj sen, tedy vystudovat vysokou školu a učit se jazyky, aby ze mě něco bylo,“ vysvětluje Falatka, proč se vzepřela rodině a odmítla svatbu. „Za to, že jsem zostudila svoji rodinu, mě matka vyhodila z domu.“

Kateřina Gamal Richterová 16. 12. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.